Základem fungování nové elektroletecké kategorie F5J je dobře fungující výškoměr, který zaznamenává výšku vypnutí motoru. Z hlediska spolehlivosti zápisu výšky se celkem bez výhrad osvědčily již "loňské" modely výškoměru, já jsem používal Altis V3 slovenské firmy Aerobtec. Tyto výškoměry vlastním ve čtyřech kusech (pro sebe i syna), rukama mi prošlo minimálně dvacet dalších , které jsem při soutěžích v roce 2012 nastavoval. Z mého pohledu fungovaly dobře, vývoj se ale nedá zastavit a v tomto článku bych rád popsal nový model Altis V4, který posouvá zejména komfort obsluhy o úroveň výše.
Zobrazují se příspěvky se štítkemF5J. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemF5J. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 21. dubna 2013
Nový výškoměr Altis V4
Základem fungování nové elektroletecké kategorie F5J je dobře fungující výškoměr, který zaznamenává výšku vypnutí motoru. Z hlediska spolehlivosti zápisu výšky se celkem bez výhrad osvědčily již "loňské" modely výškoměru, já jsem používal Altis V3 slovenské firmy Aerobtec. Tyto výškoměry vlastním ve čtyřech kusech (pro sebe i syna), rukama mi prošlo minimálně dvacet dalších , které jsem při soutěžích v roce 2012 nastavoval. Z mého pohledu fungovaly dobře, vývoj se ale nedá zastavit a v tomto článku bych rád popsal nový model Altis V4, který posouvá zejména komfort obsluhy o úroveň výše.
pondělí 20. srpna 2012
Postřehy z F5J Dubnica n. Váhom, 18-19.8.2012
pondělí 6. srpna 2012
Nastavení výškoměru (nejen) Altis V3 pro F5J
Následující článek se zabývá problematikou nastavení výškoměru pro kategorii F5J. Popisuje nastavení slovenského výškoměru Altis V3, který je u nás zatím asi nejrozšířenější, konkrétní hodnoty firmware se týkají pouze tohoto zařízení. Obecné informace, jako je například způsob připojení, se nicméně týkají i jiných zařízení.
úterý 5. června 2012
Rozjímání nad pravidly RCEK, malými výškoměry a dalšími radostmi
V diskusním fóru na Stoupáku se rozběhla velice "výživná" diskuse, v souvislosti s navrženou úpravou pravidel F5J/outrunner pro příští ročník Eurocupu a možnostmi její aplikace na domácí RCEK. Debata je v mnoha směrech zajímavá, nicméně její délka už komplikuje orientaci a je dost složité nějak nepřekrouceně najít názor jednotlivých účastníků. Sám jsem se už setkal se značně překroucenou reakcí na můj vlastní příspěvek, proto jsem se rozhodl své názory na problematiku pravidel RCEK a s tím částečně související otázku případného vytvoření kategorie "malých", rozpětím limitovaných F5J do samostatného článku.
sobota 2. června 2012
Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 2 (F5J FAI a závěr)
V prvním dílu reportáže jsem se zabýval kromě cesty soutěží v "malé" kategorii outrunnerů. Logicky proto nyní nemůže následovat nic jiného než zamyšlení kolem výškoměrové F5J. která letos zažívá svou první souvislou sezónu.
pátek 1. června 2012
Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 1 (cesta a outrunnery)
O víkendu 26.-27.5.2012 se konal závod Inter Tour F5J a EuroCup F5J/outrunner v Maďarsku. Jelikož mi termín celkem vyhovoval, rozhodl jsem se, že se synem této akce zúčastníme. Reportáž bude trochu delší, protože se kromě vlastního závodu chci trochu zamyslet i na d technikou a pravidly, proto ji rozdělím do dvou příspěvků. V prvním se podíváme na cestu a další organizační záležitosti a poté na problematiku "malé kategorie" F5J/outrunner, tedy naše RCEK.
úterý 15. listopadu 2011
Nová elektroletecká kategorie F5J
V několika článcích na tomto blogu jsem se zabýval novou kategorií FAI F5J, postavenou na výškoměrech se záznamem vypínací výšky. Nyní jsem se konečně dostal ke splnění jednoho restu, totiž článku zabývajícím se jejími pravidly...
sobota 29. října 2011
Shock F5J
Z hlediska osazení jsem uvažoval více variant, nakonec to vyšlo následovně:
Motor je Kontronik Kira 480/34 s převodovkou 5,2:1, regulátor CC Phoenix ICE 50A. LiPOL je tříčlánek, prozatím jsem létal výhradně s 3s Nanotech 2200mAh 45C, ale už mám vyzkoušeno, že model vyvážím i s tříčlánkem 1300mAh, což bude patrně standardní pohon pro F5J FAI. S vrtulí 13x11 model spolehlivě stoupá cca 7-8m/s, což na FAI úplně stačí, předpokládám, že regulátor zvládne i něco jako 14x12 a dostanu se na 10m/s. V obou případech se pohybujeme v oblasti velmi slušné účinnosti, takže by šlo zkusit i Autonomy a podobné kategorie.
Zbytek eletroniky je běžný - 2x Hitec HS125MG na křidélka, 2xHS65MG na motýla. Jediný kix se mi podařil u klapek, kde jsem se uklikl při objednávce - koupil jsem digitály Graupner DES586, ovšem až po prvním očesání převodu jsem zjistil, že nemají kovové převody - měly to být DES587... Ach jo :-( Nicméně zatím zůstavají tato serva, patrně je po dalším očesání předělám na 587 - 586 a 587 jsou identická, bude stačit vyměnit převody. Přijímač je Futaba 6208 FASST, napájím přímo z regulátoru - ICE50A má 5A BEC a při velmi mírné zátěži regulátoru to není nějak extra riskantní. V případě nasazení na F5J Euro bych dokázal z pohonu vyrazit možná až 1,5kW, ale to už bude potřebovat jiný regulátor a pak by patrně došlo i na samostatné napájení přijímače.
Co se týče vzletové hmotnosti, tak plně osazený model bez baterek váží 1900g, což znamená letovku malinko přes 2100g s Nanotech 2200mAh a asi 2040g s 1300mAh. S ohledem na to, že model je poměrně hodně pevný, nejde o vyložené "ultralight" to pokládám za slušný výsledek.
Letové vlastnosti jsou příjemné, model je velmi hodný. V podstatě ani moc nepotřebuje v termice "klapkovat", profil má dostatečný vztlak už "v základu". Bude přirozeně nutno doladit diferenciace křidélek a motýla, ale zásadní problémy nečekám. Už druhý den létaní jsme si se synem dali soukromou soutěž s výškoměry (on létal s Ambrosií) a natočil jsem nejeden stoupavý proud, prozatím mám maximum z nejnižší výšky 132m, ale bude se to tlačit dolů :-) Celkově lze zatím mluvit o značné spokojenosti. Malá galérie snímků je na Picase...
neděle 23. října 2011
Altis V3 - výškoměr pro kategorii F5J FAI
 |
| Definice FAI výšky |
Další případné funkce už jsou na delší diskusi a mohou se lišit, navíc můžou nastat ještě určité změny v pravidlech (například striktně znemožnit restart motoru atd.), podstata je nicméně v tom výše uvedeném.
Prvním vyhovujícím přístrojem na trhu byl slovinský výškoměr Altimeter od http://www.rc-electronics.org. V tomto příspěvku se podíváme na novou alternativu tentokrát ze Slovenska - měřič Aerobtec Altis V3.
 |
| Výškoměr Altis - vpravo je "letová část", vlevo FTDI USB interface |
 |
| Nastavení parametrů |
Přímo na soutěži ale počítač není třeba, FAI výška je zobrazena blikáním LED. Poměrně snadné - odbliká postupně tři číslice, pak je delší pauza. Počítají se "bliky", nula je delší svícení. Jak jsem napsal v článku o soutěži v Dubnici - může to vypadat jako "blbárna", ale v praxi jsme se s časoměřičkami bez jediné výjimky shodli vždy nejdéle na druhý pokus a proces odečtu netrval víc než minutu, obvykle spíš do 30s, takže bez problémů.
Celkové hodnocení je poměrně pozitivní, měřiče jsme obdrželi v Dubnici až těsně před soutěží, ale rozchození bylo bez potíží. Dokonce jsem přímo na poli rozchodil ovládací software na mini netbooku, čehož Palo Lishak pohotově využil k tomu, abych programoval switche i dalším lidem - myslím, že to názorně ukazuje, že rozchození a pochopení obsluhy není nic složitého :-) Nemá cenu hodnotit do detailu možnosti nastavení, protože software se dále vyvíjí, už v momentu psaní tohoto příspěvku je k dispozici nový software, který možnosti rozšiřuje (budu testovat nejdříve za týden). Nicméně už teď lze konstatovat, že se měření vypínací výšky není nutno nijak bát a průběh soutěže může být svižný a bezproblémový.
  |
| Altis v trupu - konkrétně Scorpiona a Shocka |
středa 19. října 2011
Ohlédnutí za soutěží F5J FAI v Dubnici nad Váhom 15.10.2011
V sobotu 15.10.2011 jsme se synem vyrazil na naši první soutěž kategorii F5J FAI, tedy s měřením výšky. Na tomto místě se chci trochu ohlédnout jak za vlastní soutěží, tak ale zejména trochu rozebrat mé dojmy z této nové kategorie.
Nejprve k soutěži. Tady není moc co rozebírat - cesta sice dlouhá, ale bez větších problémů, letiště v Dubnici je pěkné, přijetí přátelské :-) Počasí na říjen také ušlo, problém byl jen dost sílící vítr, což pro naše lehké RCEK modely nebylo právě ideální. Nicméně Martin s Ambrosií zvládl soutěž bez škrábnutí, dokonce získal 2x 1000b. Zbylé starty už mu tolik nešly, ale napoprvé to šlo. Můj průběh byl divočejší. Létal jsem se Scorpionem - první let celkem dobrý, ale v druhém letu jsem vyrobil nulu po technické selhání (model ale nijak ohrožen nebyl). Po vyřešení problému jsem dělal co se dalo, další dva lety byly podařené (jeden dokonce za 1000b), takže jsem před posledním kolem vůbec nebyl bez šance na dobrý výsledek (tak do první pětky). Bohužel ale právě moje skupina letěla do totálních sraček (vítěz skupiny bral 1000b za pouhých 6 minut letu) a mě se dařilo ještě o něco hůře, takže jsem nakonec skončil až na 12. místě. Ale škody nulové, navíc jsem přivezl výškoměry a nový trup na Scorpiona, takže pohoda :-)
Teď ale vážněji k dojmům z pravidel. Rozdělil bych to na věci plynoucí z "potíží vzniku" a pak na "problémy systémové".
V té první oblasti je samozřejmě patrné, že zatím soutěžící nemají pravidla zažitá, takže padala řada "blbých dotazů", ale to není podstatné, to se všichni rychle naučí. Další komplikací je občasný problém s indikací výšky. Já byl jeden z těch, kdo testovali nové slovenské výškoměry Altis a problémy nebyly, celkem pohodové je i čtení pomocí počítání blikání diody. Vypadá to jako pěkná "blbárna", ale v reálu jsme se s časoměřičkami vždy shodli na započtené hodnotě nejpozději na druhý pokus, takže výsledek do minuty (sundání křídla u Scorpiona trvá déle :-))) Naproti tomu byly nějaké potíže s výškoměry slovinskými (s externím displejem), například se občas resetovaly při tvrdším přistání. Ve většině případů bylo možno výšku načíst v počítači, ale zachytil jsem, že pár lidí problém mělo. Nicméně nezdá se to být neřešitelné - už v této fázi bylo bez problémů určitě aspoň cca 90% startů. Celkově si myslím, že se soutěže s výškoměry není třeba bát nijak extrémně.
Z hlediska celkového pocitu ze soutěže a pravidel je to složitější. Dobré je, že pravidla opravdu omezí výšky - i za daného nevalného počasí se létalo pod 200m, penalizace za překročení je krutá. Za optimálního počasí by se určitě výšky ještě podstatně snížily.
Na druhé straně mě ale docela štvalo to, že člověk vlastně vůbec netuší, jak si v letu stojí a to, že třeba proti RCEK hodně odpadá ten přímý souboj. Bylo to typické v prvním kole - letěl Martin a říkal jsem si nic moc, pak jsem letěl já a hodnotil jsem to jako vyložený průser. A pak jsem se podíval na výsledky a s otevřenou pusou jsem zjistil, že ve skutečnost Martin udělal 1000b a já docela dost přes 900b - lidé s delšími časy zkrátka letěli o poznání výše. Příjemné překvapení, ale z hlediska dojmu ze soutěže mě to až tak moc nenadchlo. Navíc se nepříznivě uplatňuje zlom na 200m - pokud jeden pilot letí do 180m a druhý do 190m, tak je rozdíl přijatelných 5b. Jenže jakmile někdo ulétne třeba na pouhých 203m, tak má za tři metry nad 200m devět bodů navíc, což vůbec neodpovídá reálné výhodě a dost to naštve. Při lepším počasí to asi nebude tak zlé, to se všichni budou snažit létat tak maximálně do 150m (i méně), ale když to nosit nebude, tak je potřeba letět k 200m velká a soutěž se popravdě dost mění v loterii. Teoreticky to půjde řešit tím, že se ve výškoměru aktivuje výškový spínač, ale jednak to ve stávajících firmwarech není ošetřeno a velkou otázkou je i to, jak se k tomu bude stavět finální podoba pravidel. Kolem tohoto asi bude dost rozpaků i v budoucnu.
Celkově si ale myslím, že tato kategorie stojí za vyzkoušení. Přináší to něco nového a zejména při dobrém počasí budeme určitě svědky řady zajímavých letů. Můj závěr je, že bych kategorii všem umírněně doporučil. Mimochodem i moje vlastní létání v Dubnici ukazuje, že se vůbec není nutno bát vyrazit na soutěž s RCEK modelem, nemusí ztrácet nijak moc, za jistého počasí může být proti "velkým ptákům" dokonce i v jisté výhodě.
A ještě odkaz na nějaké fotografie z akce....
Nejprve k soutěži. Tady není moc co rozebírat - cesta sice dlouhá, ale bez větších problémů, letiště v Dubnici je pěkné, přijetí přátelské :-) Počasí na říjen také ušlo, problém byl jen dost sílící vítr, což pro naše lehké RCEK modely nebylo právě ideální. Nicméně Martin s Ambrosií zvládl soutěž bez škrábnutí, dokonce získal 2x 1000b. Zbylé starty už mu tolik nešly, ale napoprvé to šlo. Můj průběh byl divočejší. Létal jsem se Scorpionem - první let celkem dobrý, ale v druhém letu jsem vyrobil nulu po technické selhání (model ale nijak ohrožen nebyl). Po vyřešení problému jsem dělal co se dalo, další dva lety byly podařené (jeden dokonce za 1000b), takže jsem před posledním kolem vůbec nebyl bez šance na dobrý výsledek (tak do první pětky). Bohužel ale právě moje skupina letěla do totálních sraček (vítěz skupiny bral 1000b za pouhých 6 minut letu) a mě se dařilo ještě o něco hůře, takže jsem nakonec skončil až na 12. místě. Ale škody nulové, navíc jsem přivezl výškoměry a nový trup na Scorpiona, takže pohoda :-)
Teď ale vážněji k dojmům z pravidel. Rozdělil bych to na věci plynoucí z "potíží vzniku" a pak na "problémy systémové".
V té první oblasti je samozřejmě patrné, že zatím soutěžící nemají pravidla zažitá, takže padala řada "blbých dotazů", ale to není podstatné, to se všichni rychle naučí. Další komplikací je občasný problém s indikací výšky. Já byl jeden z těch, kdo testovali nové slovenské výškoměry Altis a problémy nebyly, celkem pohodové je i čtení pomocí počítání blikání diody. Vypadá to jako pěkná "blbárna", ale v reálu jsme se s časoměřičkami vždy shodli na započtené hodnotě nejpozději na druhý pokus, takže výsledek do minuty (sundání křídla u Scorpiona trvá déle :-))) Naproti tomu byly nějaké potíže s výškoměry slovinskými (s externím displejem), například se občas resetovaly při tvrdším přistání. Ve většině případů bylo možno výšku načíst v počítači, ale zachytil jsem, že pár lidí problém mělo. Nicméně nezdá se to být neřešitelné - už v této fázi bylo bez problémů určitě aspoň cca 90% startů. Celkově si myslím, že se soutěže s výškoměry není třeba bát nijak extrémně.
Z hlediska celkového pocitu ze soutěže a pravidel je to složitější. Dobré je, že pravidla opravdu omezí výšky - i za daného nevalného počasí se létalo pod 200m, penalizace za překročení je krutá. Za optimálního počasí by se určitě výšky ještě podstatně snížily.
Na druhé straně mě ale docela štvalo to, že člověk vlastně vůbec netuší, jak si v letu stojí a to, že třeba proti RCEK hodně odpadá ten přímý souboj. Bylo to typické v prvním kole - letěl Martin a říkal jsem si nic moc, pak jsem letěl já a hodnotil jsem to jako vyložený průser. A pak jsem se podíval na výsledky a s otevřenou pusou jsem zjistil, že ve skutečnost Martin udělal 1000b a já docela dost přes 900b - lidé s delšími časy zkrátka letěli o poznání výše. Příjemné překvapení, ale z hlediska dojmu ze soutěže mě to až tak moc nenadchlo. Navíc se nepříznivě uplatňuje zlom na 200m - pokud jeden pilot letí do 180m a druhý do 190m, tak je rozdíl přijatelných 5b. Jenže jakmile někdo ulétne třeba na pouhých 203m, tak má za tři metry nad 200m devět bodů navíc, což vůbec neodpovídá reálné výhodě a dost to naštve. Při lepším počasí to asi nebude tak zlé, to se všichni budou snažit létat tak maximálně do 150m (i méně), ale když to nosit nebude, tak je potřeba letět k 200m velká a soutěž se popravdě dost mění v loterii. Teoreticky to půjde řešit tím, že se ve výškoměru aktivuje výškový spínač, ale jednak to ve stávajících firmwarech není ošetřeno a velkou otázkou je i to, jak se k tomu bude stavět finální podoba pravidel. Kolem tohoto asi bude dost rozpaků i v budoucnu.
Celkově si ale myslím, že tato kategorie stojí za vyzkoušení. Přináší to něco nového a zejména při dobrém počasí budeme určitě svědky řady zajímavých letů. Můj závěr je, že bych kategorii všem umírněně doporučil. Mimochodem i moje vlastní létání v Dubnici ukazuje, že se vůbec není nutno bát vyrazit na soutěž s RCEK modelem, nemusí ztrácet nijak moc, za jistého počasí může být proti "velkým ptákům" dokonce i v jisté výhodě.
A ještě odkaz na nějaké fotografie z akce....
neděle 7. srpna 2011
Scorpion (nejen) pro RCEK
Při víkendové soutěži RCEK v Nové Pace jsem dovršil jeden téměř dvouletý rest - dokončení modelu Scorpion od slovenské firmy Heinrich. Vše navíc šlo daleko víc "na ostro", než jsem zamýšlel, protože mi odešlo jedno servo v Ambrosii a tak jsem se Scorpionem letěl hned tři kola RCEK. Na mé výsledky to mělo vliv negativní, protože první let byl čistě o zalétávání, nicméně z hlediska získání zkušeností se Scorpionem to vůbec neuškodilo.Scorpion je celokompozitový model o rozpětí 2320mm. Jeho asi největším problémem pro využití v RCEK je o něco větší hmotnost - první Scorpiony nasazené u nás (R. Barč a J. Veselovský) měly hmotnost kolem 630g, což bylo ve stoupavém letu s daným motorem 2208 handicapem proti modelům na limitu 500g. Zřejmě proto Scorpion ze soutěží v ČR i přes výborné vlastnosti v kluzu zmizel, ostatně i ta dlouhá prodleva v zprovoznění mého kusu byla dána hlavně tímto - nechal jsem se tak trochu zastrašit. K dokončení mě přivedl spíše zájem o model pro první pokusy v Autonomy, F5J FAI a případně využití se silnějším pohonem v F5J Euro.
Pro začátek jsem nicméně osadil RCEK pohon a rozhodl se přeci jen zkusit, co by dokázal v této kategorii. Hodně jsem šetřil hmotností a výsledná hodnota je 599g při následujícím osazení: AXI 2208/20, AER10x6, LiPOL Rhino 1050/40C, regl Turnigy Plush 30A, serva 4x noname 9103MG a 2x Futaba 3114 (na klapky), přijímač Orange 8ch FASST bez krabičky.
První zkušenosti z letu jsou docela zajímavé. Na motor se stoupavost lehkému Magicu či Daidalu sice nevyrovná, nicméně střízlivý odhad je 9m/s s tím, že po doladění to 10m/s dá. Je to sice méně než celkem bez problémů dosažitelných 12 m/s u lehčího modelu, nicméně to ani není nějak extrémně slabý výkon.
Ovšem v kluzu se dějí věci... Scorpion ani tak nexceluje v absolutní hodnotě opadání, tam je ostatním špičkovým modelům podobný. Ovšem chování je odlišné o dost - rychlost letu bez klapek výrazně větší, schopnost oblétat velkou plochu také na poměry RCEK mimořádná. Dojem z letu je třeba ve srovnání s Ambrosií daleko blíže velkému F3B/F3J a v řadě případů to může být velká výhoda. Daní za to je ale mnohem náročnější pilotáž - Scorpion je docela potvora, která si nenechá tolik líbit, navíc k plnému využití jeho možností je třeba plně využívat mechanizaci křídla a klapkovat. Ale když se to člověk naučí, tak je potenciál modelu slušný.
Osobně jsem už po prvních pokusech dost přesvědčen o využitelnosti Scorpiona pro zmíněné létání v Autonomy a první pokusy s F5J. Myslím si ale, že by nemusel být od věci ani pro kategorii RCEK - možná bylo jeho určité odsouzení předčasné. Uvidíme po dalších soutěžích, kde už budu mít k dispozici plně zalétaný model...
pondělí 20. července 2009
F5J Holíč část 4 - velká F5J
A je tu poslední díl povídaní o Eurocupu - "Formule 1", tedy přesněji kategorie s prostým názvem F5J. Pravidla jsou zcela totožné s F5J400/open, liší se pouze technická specifikace modelu. V podstatě není žádný limit modelu, jediným omezením je pohonná baterie, kde je povolen buď maximálně tříčlánek LiPOL anebo více článku, pak se uplatní maximální hmotnost packu 425g - obě varianty stačí na velmi slušný pohon, tak do 2kW to není s podobným akumulátorem problém. Tento pohon se přirozeně nachází v patřičném letadla, v špičce to jsou jednoznačně značně odlehčené verze velkých F3J, třeba Espada RL (370cm), Stork 4 (356cm) nebo známá Drelova Supra (345cm). Létat se dá i s jinými modely, pominu-li extrémy užité příležitostnými soutěžícími, tak se objevují i modely ve stylu z naší kategorie RCE7 známého Cornixu, z druhého konce spektra to pak byly Pulsary a Avy britských soutěžících - to jsou velké modely s konstrukčním křídlem z kompozitovým D-boxem.
Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.
Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.
Česká účast
Bohužel prakticky žádná, létám to pouze já, ale spíše jako zpestření akce. V praxi to totiž je tak, že před akcí sundám ze zdi plnokrevné F5F Surprise 15, se kterým jsem pokud možno delší dobu před akcí neletěl. Tentokrát jsem to dovedl do extrému, kdy jsem letěl naposledy v listopadu 2008, ověřovací let jsem si dal až Holíči ve čtvrtek večer :-) S15 nicméně létá slušně - ve stoupavosti nemá přirozeně konkurenci a pak klouže o dosto lépe než by se zdálo, například letos jsem snad neměl jediný let pod 8 minut. Mám z toho skoro špatné svědomí, když si vybavím chyby, které jsem letos natropil z nevylétanosti, tak si skoro říkám, že s trochou tréningu by se s S15 klidně dalo dostat do finále - když třeba nakloužu 8:30, ovšem po vypnutí motoru před tím ztratím přes 100 metrů totálně zpackaným přechodem (toto je zcela konkrétní situace), tak se asi dá jen těžko vymlouvat na to, že opadání tohoto hotlinera je moc velké - problém je mezi ušima :-( Ve finále na 15 minut bych už byl asi bez šance i při dobré pilotáži, ale to není omluva. No uvidíme příští rok, pokud si nepořídím přímo nový větší model, tak se aspoň pokusím trochu potrénovat s S15.
Celkové dojmy
Až dosud byl popis celkem faktický a umírněný, ale teď si neodpustím trochu emocí. Stručně řečeno, kategorie F5J je bomba!!! Je to ale typický příklad zážitku, který se moc nedá předat, to se prostě musí zažít. Když stojíte na startovní čáře, ruku (tedy v mém případě ústa :-) ) na spínači motoru a v duchu si do tichnoucího odpočtu startéra odpočítáváte poslední vteřiny do startu, tak adrenalín leze nahoru velmi strmě. A pak klakson, cvak a přes deset nadupaných modelů se řítí do výšky. Pak ticho a začíná termické plachtění - opravdu termické na velké ploše, zapomeňte na nějaké RCEN "napadání maxima", tady i já s S15 jsem oblétal za závod obrovskou oblast, abych si našel lepší vzduch, u "pořádných" modelů je to pak ještě daleko výraznější. Tím to ale nekončí - pokud let skončí maximem, tak přijde další adrenalin - přistání. Pokud se našel vzduch, tak se opět celá skupina až 14ti letadel valí k bodům, do toho odpočet času a pak najednou uvolnění a extáze, když sedíte za 100 bodů vteřinu před koncem času nebo naopak totální zděšení, když to někdo nestihne a vyrobí nulu za přistání. Opravdu nepředatelné, pro aspoň slabý odvar zkuste zmíněné video. U "malých" F5J400/outrunner je adrenalin také slušný, zejména při přistání, ale přece jen ten "hukot" při startu a následně majestátní dokluz skupiny na konci letu malé modely přeci jen nemají - velký zážitek.
Co u nás?
Pravdou je, že po loňské Nitře jsem měl pocity podobné, ale nějak jsem si moc netroufl o zavedení "velké" kategorie u nás mluvit. S odstupem si ale myslím, že to možná byla chyba. Ano, je to drahá sranda - bohužel ano. I u nás však mezi lidmi pořádně "nadupaných" modelů přibývá a potenciál lidí, které od soutěžení odrazuje spíše malá atraktivita našich národních kategorií, není také malý. A v F5J za své peníze dostanete zážitku opravdu mnoho.
Zajímavé byly i reakce dalších lidí z ČR, kteří tuto kategorii sledovali jako diváci - zatímco FXJ budila spíš mírně rozpačité diskuse, tak F5J budila reakce jednoznačně ve stylu "to bych chtěl" (samozřejmě se smutnějším přemýšlením nad cenou, ale to je jasné). Navíc se najdou i levnější alternativy, model by se dal postavit i doma (třeba takový Bubble Dancer od Drely by ani nebyl nějaký "lowend"), existují také některé konstrukce ve stylu polystyrén dýha, třeba polské Arthobby dělá třímetrovku a napadla mě i možnost pěkně razantně namotorovat Futuru od Leoše Svobody - nebyla by to úplná špička, nicméně na létání na národní úrovni by to stačilo a cenově by to už bylo podstatně přijatelnější.
No uvidíme, diskusí se ještě jistě povede řada. Za sebe ale mohu už teď říci, že se příští rok (za jistých okolností možná již letos na podzim v Maďarsku) určitě chci zúčastnit ještě nějaké další soutěže v této kategorii - stojí to za to!
středa 15. července 2009
F5J Holíč část 3 - F5J400/outrunner
Pojďme nyní k první z klasických F5J kategorií - k bývalým čtyřstovkám. Bývalým proto, že propad zájmu o "plechovky" byl natolik výrazný, že se letos přistoupilo k operativnímu rozšíření o malé oběžky. Technická pravidla jsou v zásadě totožná s naším návrhem RCEK, sice bylo letos povoleno létat i některé jiné varianty pohonu, například slovinskou s limitem otáček, nicméně minimálně 80% soutěžících létalo s pohonem známým u nás a navíc je prakticky jisté, že pro příští rok dojde k sjednocení právě na něm (s drobnými úpravami), proto je celkem zbytečné to příliš rozebírat. Pro modely není omezení velikosti, pouze platí minimum 500 gramů - na konci soutěže se modely opravdu vážily a pokud vím, tak všechny byly v pořádku.
K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.
Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.
Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!
K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.
Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.
Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!
úterý 14. července 2009
F5J Holíč část 2 - FXJ spínač
Akce v Holíči pro mě začala ze soutěžního hlediska již v pátek - přihlásil jsem se do pokusné soutěže kategorie FXJ. Pravidla jsou poměrně jednoduchá - model je opatřen elektronickým spínačem, který vypne motor za 30s nebo po dosažení výšky 200m (co nastane dříve). Letí se na maximum 10minut, doba chodu motoru se započítává, takže je jedno, zda máte pohon, který se do 200m dostane za 10s anebo se tam šplhá celých 30s. Na konci letu následuje klasické přistání na bod jako v naší RCEJ, maximum je tedy 700 bodů (600 plus 100), přirozeně zakončené přepočtem na 1000 bodů vítěze skupiny.
Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...
Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...
Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...
Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...
pondělí 13. července 2009
F5J Holíč část 1 - fotky a video
Zpracoval jsem nějaké snímky z akce. Galérii najdete zde, jistě se tam ledaskdo pozná :-)
Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)
Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)
pátek 5. června 2009
F5J EuroCup Holíč
Na adrese http://f5jfun.com/vysledky2009/eurocup/svk/propozicieholic2009.htm jsou ode dneška přístupné propozice.
Doporučuji pozornosti všech zájemců o národní elektroletecké kategorie, ať to bereme z kterékoli strany, tak jsou soutěže tohoto neoficiálního poháru vrcholem sezóny v těchto prozatím neoficiálních kategoriích. Význam Holíče se navíc velice zvýšil tím, že se již v pátek létá pokusná soutěž kategorie FXJ (výškový spínač omezující dosaženou výšku), což kromě tradičních účastníků přilákalo i zástupce z Velké Británie, Francie, Portugalska a Řecka - pokud se toto naplní, tak půjde o skutečně mimořádně významnou událost.
A pro naše domácí dění navíc není pochyb o tom, že dění na těchto akcích má jistý vliv i na naše pravidla v RCEJ a RCEK. Holíč je jen pár kilometrů za hranicemi a myslím si, že by se zájemci o tyto kategorie měli udělat čas na účast minimálně jako diváci. Já sám poletím všechny tři kategorie - v F5J/400 se pokusím obhájit loňské vítězství z Nitry, ve "velké" F5J a ve spínačové FXJ si chci příjemně zalétat :-) A podle předběžných seznamů přihlášených to vypadá, že letos nebudu z České republiky jediný - to je pozitivní zjištění.
středa 23. července 2008
Nitra poněkud podrobněji
EuroCup v Nitře byl pro mě první šancí porovnat moje možnosti v kategorii F5J400 v mezinárodním srovnání a v obecné rovině šlo i o porovnání, jak si stojíme v ČR proti Slovensku a dalším zemím, kde se s touto kategorií začalo o poznání dříve než u nás. Výsledek jsem již uvedl, podařilo se mi zvítězit.
Co se týče příčin vítězství, tak ty vidím dvě. V první řadě je nutno říct, že moje Q10.1 dost převálcovalo konkurenci ve stoupavosti - tady se mi hodně zúročilo dlouhé ladění pohonné jednotky, která v kombinaci s lehkým modelem odvedla skvělou práci. Popravdě mě v tomto ohledu výkony soupeřů trochu zklamaly, myslím si, že v tomto ohledu jsme v ČR možná momentálně trochu v předstihu, zřejmě v důsledku našich dost krutých pravidel bez přepočtů na 1000 bodů ve skupině, člověka to prostě nutí k tomu dostat model do maximální možné výšky aby měl při případném horším ovzduší aspoň nějakou šanci. Druhým rozhodujícím bodem bylo to, že jsem se do značné míry vyvaroval chyb a poměrně nekompromisně jsem přistával za plné body - sice některé soupeře a diváky moje zacházení s modelem na přistání poněkud vyvádělo z míry, ale podstatný je výsledek :-)
Když už jsem jel tak daleko, tak jsem se přihlásil i do "nadupané" kategorie F5J. Model pro tuto kategorii nemám, tak musela stačit Surprise 15, což je soutěžní F5F, tedy značně jiná kategorie. Nicméně na získání zkušeností to plně stačilo. Výsledek jsem si bohužel sám znehodnotil určitými chybami - hned v prvním kole se mi podařil totální trapas, kdy jsem nezapojil akumulátor a odstartoval se zpožděním (100 bodů ztráta), v druhém kole jsem pak po perfektním letu vlastní chybou zkazil přistání (dalších 50 bodů dolů). Hlavní problém se ale stal už před soutěží - modelu jsem poněkud rozhrabal nastavení, bohužel ale pak nastalo poškození po vytržení motorové přepážky a prostě nebyla šance S15 naladit, takže chování v kluzu nebylo moc ideální a v zatáčkách jsem s tím mimořádně zápasil a ztrácel. Pokud bylo slušné ovzduší, tak jsem se s tím dokázal poprat a dokázal i 2x udělat plných 1000 bodů, ve dvou kolech bez termiky se to ale projevilo větší ztrátou (výsledek jen něco přes 700 bodů) a ve spojení s výše zmíněnými chybami jsem neměl na finále šanci. Je to škoda, jsem si naprosto jistý, že při dobrém seřízení bych v těch padacích kolech sice třeba maximum neuletěl, ale čas by se o dost protáhl a tím narostly body a myslím si, že bych se do finále dostal - snad příště. Na druhé straně mě nesmírně překvapilo, jak dobře se mi s S15 přistávalo -vlastně až na zmíněné druhé kole jsem měl vždy přistání velmi dobré - 4x 100 bodů a 1x95 bodů, to bych sám nečekal. Celkově ale účasti v této druhé kategorii vůbec nelituji, zážitek z létání ve skupině s velkými elektrifikovanými F3J je nezapomenutelný.
Tím se dostávám k mému celkovému dojmu ze soutěže a pocitů. Když to srovnám třeba s MČR RCEN, což byla u českého elektroletu soutěž řekněme podobného významu, tak je to pro český elektrolet až docela kruté. Nejde o organizaci - ta byla v Soběslavi skvělá a neváhám říct, že v některých detailech Nitru dokonce překonala, tam bylo vše OK. Problém je ale ve vlastním létání - u RCEN odstartujete, celkem nudně ulétnete 6 minut, chvíli si zvednete adrenalín na přistání, spokojeně si oddychnete (nebo zanadáváte) a jdete se podívat na tabuli, jak dopadli ostatní. Tím to hasne - přímý souboj se soupeřem žádný, létáte vlastně jen sám na sebe a bojujete o co nejlepší body, buď to vyjde nebo ne. V RCEJ je nutná vyšší koncentrace na celý let, jinak je to ale o tom samém, opět přímo bojujete jen s body.
F5J a F5J400 je proti tomu úplně jinde - při každém letu jdete do přímého souboje s ostatními (počítá se 1000bodů pro vítěze skupiny) a drama to je zcela nesporné - sledujete soupeře, často přemýšlíte jak na ně vyzrát, prostě souboj. Vše pak vrcholí finálovým letem - 15 minut je až neskutečně dlouhých a i zde neustále cítíte ten přímý souboj. A když navíc letí kvalitní soupeři, tak je (i pro diváky) nesmírně působivý závěr letu - z reproduktoru odpočet posledních pár vteřin a třeba 8 modelů se valí na své přistávací body. V ČR se u RCEJ debatuje o přepočítavání na 1000 bodů, ale všichni argumentují jen spravedlností a odstraněním vlivu počasí - neříkám že tohle není důležité, ale podle mě je minimálně stejně podstatná ta atraktivita přímého souboje!
Samostatnou kapitolou je pak velká F5J - už jen start 8-10 velkých modelů, které se řítí do výšky je zážitek, tohle v ČR naprosto chybí, kategorie kde by opravdu hrál roli výkon prostě neexistuje. Neumím to popsat, je to prostě nepředatelné, mohu jen doporučit podobnou akci zkusit. Každopádně je hodně o čem přemýšlet...
Co se týče příčin vítězství, tak ty vidím dvě. V první řadě je nutno říct, že moje Q10.1 dost převálcovalo konkurenci ve stoupavosti - tady se mi hodně zúročilo dlouhé ladění pohonné jednotky, která v kombinaci s lehkým modelem odvedla skvělou práci. Popravdě mě v tomto ohledu výkony soupeřů trochu zklamaly, myslím si, že v tomto ohledu jsme v ČR možná momentálně trochu v předstihu, zřejmě v důsledku našich dost krutých pravidel bez přepočtů na 1000 bodů ve skupině, člověka to prostě nutí k tomu dostat model do maximální možné výšky aby měl při případném horším ovzduší aspoň nějakou šanci. Druhým rozhodujícím bodem bylo to, že jsem se do značné míry vyvaroval chyb a poměrně nekompromisně jsem přistával za plné body - sice některé soupeře a diváky moje zacházení s modelem na přistání poněkud vyvádělo z míry, ale podstatný je výsledek :-)
Když už jsem jel tak daleko, tak jsem se přihlásil i do "nadupané" kategorie F5J. Model pro tuto kategorii nemám, tak musela stačit Surprise 15, což je soutěžní F5F, tedy značně jiná kategorie. Nicméně na získání zkušeností to plně stačilo. Výsledek jsem si bohužel sám znehodnotil určitými chybami - hned v prvním kole se mi podařil totální trapas, kdy jsem nezapojil akumulátor a odstartoval se zpožděním (100 bodů ztráta), v druhém kole jsem pak po perfektním letu vlastní chybou zkazil přistání (dalších 50 bodů dolů). Hlavní problém se ale stal už před soutěží - modelu jsem poněkud rozhrabal nastavení, bohužel ale pak nastalo poškození po vytržení motorové přepážky a prostě nebyla šance S15 naladit, takže chování v kluzu nebylo moc ideální a v zatáčkách jsem s tím mimořádně zápasil a ztrácel. Pokud bylo slušné ovzduší, tak jsem se s tím dokázal poprat a dokázal i 2x udělat plných 1000 bodů, ve dvou kolech bez termiky se to ale projevilo větší ztrátou (výsledek jen něco přes 700 bodů) a ve spojení s výše zmíněnými chybami jsem neměl na finále šanci. Je to škoda, jsem si naprosto jistý, že při dobrém seřízení bych v těch padacích kolech sice třeba maximum neuletěl, ale čas by se o dost protáhl a tím narostly body a myslím si, že bych se do finále dostal - snad příště. Na druhé straně mě nesmírně překvapilo, jak dobře se mi s S15 přistávalo -vlastně až na zmíněné druhé kole jsem měl vždy přistání velmi dobré - 4x 100 bodů a 1x95 bodů, to bych sám nečekal. Celkově ale účasti v této druhé kategorii vůbec nelituji, zážitek z létání ve skupině s velkými elektrifikovanými F3J je nezapomenutelný.
Tím se dostávám k mému celkovému dojmu ze soutěže a pocitů. Když to srovnám třeba s MČR RCEN, což byla u českého elektroletu soutěž řekněme podobného významu, tak je to pro český elektrolet až docela kruté. Nejde o organizaci - ta byla v Soběslavi skvělá a neváhám říct, že v některých detailech Nitru dokonce překonala, tam bylo vše OK. Problém je ale ve vlastním létání - u RCEN odstartujete, celkem nudně ulétnete 6 minut, chvíli si zvednete adrenalín na přistání, spokojeně si oddychnete (nebo zanadáváte) a jdete se podívat na tabuli, jak dopadli ostatní. Tím to hasne - přímý souboj se soupeřem žádný, létáte vlastně jen sám na sebe a bojujete o co nejlepší body, buď to vyjde nebo ne. V RCEJ je nutná vyšší koncentrace na celý let, jinak je to ale o tom samém, opět přímo bojujete jen s body.
F5J a F5J400 je proti tomu úplně jinde - při každém letu jdete do přímého souboje s ostatními (počítá se 1000bodů pro vítěze skupiny) a drama to je zcela nesporné - sledujete soupeře, často přemýšlíte jak na ně vyzrát, prostě souboj. Vše pak vrcholí finálovým letem - 15 minut je až neskutečně dlouhých a i zde neustále cítíte ten přímý souboj. A když navíc letí kvalitní soupeři, tak je (i pro diváky) nesmírně působivý závěr letu - z reproduktoru odpočet posledních pár vteřin a třeba 8 modelů se valí na své přistávací body. V ČR se u RCEJ debatuje o přepočítavání na 1000 bodů, ale všichni argumentují jen spravedlností a odstraněním vlivu počasí - neříkám že tohle není důležité, ale podle mě je minimálně stejně podstatná ta atraktivita přímého souboje!
Samostatnou kapitolou je pak velká F5J - už jen start 8-10 velkých modelů, které se řítí do výšky je zážitek, tohle v ČR naprosto chybí, kategorie kde by opravdu hrál roli výkon prostě neexistuje. Neumím to popsat, je to prostě nepředatelné, mohu jen doporučit podobnou akci zkusit. Každopádně je hodně o čem přemýšlet...
Zde jsou pak i nějaké fotky - ale asi pochopíte, že létám-li dvě kategorie a ještě jednu se synem, tak focení moc nestíhám :-(
pondělí 21. července 2008
F5J Eurocup Nitra - úspěch ve čtyřstovkách
K EuroCupu z minulého víkendu se vrátím nejspíš hned v několika rozborech, prozatím si ale neodpustím, abych se nepochlubil - v F5J-400 se mi podařilo zvítězit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)