Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 1 (cesta a outrunnery)

O víkendu 26.-27.5.2012 se konal závod Inter Tour F5J a EuroCup F5J/outrunner v Maďarsku. Jelikož mi termín celkem vyhovoval, rozhodl jsem se, že se synem této akce zúčastníme. Reportáž bude trochu delší, protože se kromě vlastního závodu chci trochu zamyslet i na d technikou a pravidly, proto ji rozdělím do dvou příspěvků. V prvním se podíváme na cestu a další organizační záležitosti a poté na problematiku "malé kategorie" F5J/outrunner, tedy naše RCEK.


Cesta na akci

Z Prahy do Matko to je cca 630 kilometrů skoro výhradně po dálnicích, tedy v ideálním případě asi 5,5 hodiny cesty. Proto jsem se rozhodl vzít si v pátek dovolenou a pojmout to jako pohodovou cestu s odjezdem někdy po 10h dopoledne. Člověk míní a magistrát mění - pánové si vymysleli zrovna na pátek čištění ulic se zákazem stání od 8h, tak nebyla jiná možnost, než odjet před osmou, rannímu vstávání jsem tedy neutekl, No nic, aspoň byla cesta z hlediska nutného spěchu ještě pohodovější :-) Ranní nakládání bylo "zajímavé", fotografie výsledku je výmluvná, nicméně nakonec celkem bez potíží. Vlastní cesta byla pak opravdu klidná, navigace byla lehce zmatená jen pod Budapeští, kde probíhá nějaká rekonstrukce, ale nic neřešitelného. Dokonce si Martin mohl po cestě zapsat svou první geocache z Maďarska :-) Kolem 15h jsme byli na letišti jako první zahraniční účastníci. Na místě ale již bylo několik pořadatelů, ti sice mluvili jen maďarsky, ale kupodivu to nebyl neřešitelný problém a po cca půl hodině jsme mohli beze spěchu připravit "tábořiště". Postupně se sjížděli i další a večer se již trénovalo - poměrně silný vítr nevěštil nic dobrého, na druhé straně ale nešlo o nic neřešitelného. Takže se bylo možné uložit k spánku celkem v pohodě a těšit se na závody.

Soutěž outrunnerů

Moje výsledky v RCEK jsou poslední rok tragické, zkazím co můžu a když zrovna já funguji dobře, tak si můžu být jistý, že se pokazí něco z techniky či jiná smůla. Tak jsem si raději nic nesliboval a prostě jsem to zkusil. Pro větrné počasí jsem zvolil "šrotbrosii", tedy Ambrosii 8 opravenou po pádu z 250m střemhlav po selhání napájení. Její křídlo je dost svérázné, ale kupodivu jí to moc nevadilo. První den se odlétala tři kola a ja k mému šoku po nich figuroval na druhém místě za svěle létajícím J. Adámkem ze Slovenska. Podezřelé, ze zájmem jsem čekal, kdy se to pokazí. Kupodivu ale byl v pohodě i první let druhého dne, to už jsem začal věřit v prolomení smůly. Předposlední let ale ideální nebyl, 834b bych normálně viděl jako škrtací let, tak jsem ze zájmem čekal na poslední let. Při něm se mi ovšem nepodařilo vůbec nic, takže jsem se zklamaně odebral na oběd s tím, že to opět nevyšlo. Po návratu už byly celkové výsledky a nestačil jsem se divit - výsledek předposledního letu na finále přeci jen stačil, což mě velmi potěšilo, také proto, že Martinovi se tentokrát příliš nedařilo (ač mě v poslední době často poráží). Takže byla čest rodiny zachráněna. Obecně šlo o obrovskou dominanci Čechů, obsadili jsme 7 z 9ti finálových míst - super!! Nicméně na prvním místě byl zcela suverénní Juraj Adámek, o něm ale více později.

Šlo se do finále. Ovšem před finále se začala naplňovat moje obvyklá smůla, pár minut před startem mi poryv větru očesal servo na křidélku. Poměrně šok, následoval moment ve stylu Formule 1, kdy jsem během 4 minut sestavil Magica a upaloval na startoviště. Vůbec jsem netušil, jestli poletí a jen se zájmem čekal, co se bude dít. No, dělo se, ovšem ne s Magicem. Ten letěl perfektně s možná největší stoupavostí z celého startovního pole a mravně se choval i v kluzu. Ovšem na mne v tu chvíli dopadla kombinace horka, únavy a stresu se změnou modelu a začal jsem vidět rozmazaně a točila se mi hlava - s modelem minimálně 400m vysoko to je "trochu" problém :-( Tak jsem jen stál a snažil se koncentrovat, postupně jsem se začal probírat, ale to už se stoupavý proud totálně rozpadal a všichni se sypali, nad zemí už jsem nic nevymyslel  - 8 místo v prvním finále. Škoda, nechci si fandit, ale za normálních okolností bych asi ze skvělé získané výšky v první fázi maximum ulétl, bylo mi poměrně jasné, co mám dělat, ale prostě to nešlo. V čele byli J. Adámek, Radek Novotný a L. Vaňura, kteří jako jediní dosáhli na maximum.
Druhé finále bylo z hlediska ovzduší těžší, maximum neulétl vůbec nikdo. Já sám jsem start opakoval a výsledek nic moc, ovšem kazili všichni, tak si nemám co vyčítat.  Překvapení se ale stalo na špici, kde si slabší chvilku vybral dosud zcela suverénní Juraj, který také musel opakovat. Šanci využil Radek, který sice také maximum zdaleka neměl, čas 10:52 byl nicméně jasně nejlepší a to mu přineslo šťastné, ale zasloužené vítězství. Já jsem stejně jako po kvalifikaci byl osmý, s ohledem na situaci jsem docela spokojen. Další výsledky viz http://f3j.hu/index.php/page/f5j .

Technika a styl létání
Jednoznačně největším překvapením byl dominantní výkon Juraje Adámka se Scorpionem. Jde o kombinaci skvělého pilota s pro něj vhodným modelem - vlastně poprvé jsem viděl někoho s outrunnerem létat opravdu tvrdě v F3J stylu, tedy daleko, na obrovské ploše s hledáním stoupavých proudů i daleko po větru. Současný Scorpion se od prvních v ČR znýmých kusů dost liší - má nyní ocas do kříže a zvětšené vzepětí a létá velmi dobře. Proti ostatním modelům je trochu jinde zejména v pronikavosti a právě té schopnosti létat na velké ploše. Jedinou vadou je pořád vyšší hmotnost (mírně nad 600g), což omezuje stoupavost, tady ale vstupuje do hry další položka - MiHo motor. Tento už v minulosti diskutovaný speciální motor je skutečné výkonnější než běžné pohony - těžší Scorpion se s ním sice (odhadem) stoupal o chlup méně než můj Magic, ale rozdíl byl mizivý a s ohledem na rozdíl hmotnost minimálně 100g jde o fantastický výkon. Můj vlastní Scorpion s AXI stoupá výrazně méně... Představení MiHo vede k návrhu na úpravu pravidel pro příští rok, kde by mělo zůstat pouze omezení velikosti motoru bez bodů o zákazu úprav atd. Důvodem je obava z monopolu rádoby továrního MiHo, pro který by se při zákazu úprav bylo těžké sehnat konkurenci. Návrh vyvolal na Stoupáku extrémně divokou diskusi, osobně si ale myslím, že dopad "lepších" motorů nebude až tak velký. O to více by se ale všichni měli zamyslet nad stylem létání - takhle aktivní létání jsem v ČR prostě ještě neviděl.  Asi největší sklon k němu má Standa Perkovič - nebude náhoda, jak rychle se dostal na špici... Ostatní naši "top piloti" létají přeci jen trochu jinak (i když často také skvěle), o to víc mě Juraj překvapil.  Je se co učit...

Jinak se tolik senzací neobjevilo, spousta Daidalosů, dále více Maxxů od Reicharda. S upraveným Maxxem vyhrál Radek, ale minimálně dva další jsem zaznamenal u domácích pilotů a létaly také dobře. Naproti tomu se tentokrát moc nekonaly Ambrosie, ty jsem měl vlastně jen já a Martin.

Perspektiva kategorie
Úspěch českých pilotů vypadá impozantně, ale podle mě bychom si měli položit jednu nepříjemnou otázku: jsme opravdu tak dobří anebo je to spíš ilustrace propadu zájmu o outrunnery všude mimo (a zpoždění nástupu velké F5J u nás)? Buďme realisté - kromě nás a domácích létali jen 4 Slováci atd. Když se podíváme na kalendáře v zahraničí, tak na Slovensku už je jasně víc soutěží F5J než F5J/400, Slovinci už tuto kategorii sami nelétají vlastně vůbec. V Maďarsku je zájem asi o něco větší, ale taky žádná senzace. Situace u nás, kde je RCEK dominantní kategorie, prostě nemá nikde obdobu. To samozřejmě neznamená, že bychom měli "Káčka" rušit, to by byla hloupost, nicméně je to docela významný bod třeba v kontextu zmíněné diskuse na Stoupáku. Má vlastně cenu se vášnivě dohadovat o kategorii, která má zcela jistě svůj vrchol už za sebou? Je reálné, že se bude létat ještě několik let, ale nevěřím, že by stoupal počet soutěžících, spíš se dá čekat stagnace. A to ještě popisuji situaci v ČR, co se týče mezinárodního létání, tak bych si upřímně řečeno moc nevsadil ani na to, že se bude EuroCup létat alespoň v příštím roce. Je otázkou, co s tím, možná vývoj zamíří k "malým výškoměrům", ale třeba se objeví i nějaký jiný trend. Za sebe poctivě přiznávám, že to odhadnout nedokážu :-(

Druhý díl reportáže najdete zde...