sobota 28. června 2008

Větrné RCEJ v Mžanech

Tak jsem utrpěl první letošní porážku v RCEJ... Létalo se v Mžanech, bohužel mezi druhým a třetím kolem se velmi nepříjemně rozfoukalo a soutěž se stala malinko utrpením. S mojí lehoučkou Q10 to bylo vůbec nepříjemné, ale dělal jsem co se dalo, nakonec jsem ale skončil na nevděčném čtvrtém místě. As nejvíc mě mrzí zbytečné chyby v prvních dvou kolech, kdy jsem reálně mohl mít bez problémů dva výkony blízké k absolutnímu maximu, v reálu jsem ale skoro 50 bodů doslova promrhal. Při přečtení výsledkové tabule je ale jasné, že bych byl čtvrtý tak jako tak, rozhodly výkony i trocha štěstí v silném větru v posledních dvou kolech, kdy jsem se nakonec dostal na docela dobrých započtených 613 bodů, ale zkrátka a dobře se našli tři lidé, kteří nalétali čas blížící se maximu i v těchto podmínkách, nezbývá než jim pogratulovat. Ale i přes to si na zbytečné chyby musím dát pozor. 
Docela se ale dařilo synovi Martinovi - vlastně poprvé měl možnost se poměřit se sobě rovnými, sešlo se 5 žáků. V této kategorii Martin vyhrál a ani jeho absolutní výsledek nebyl nijak zlý, nezvládl jen poslední kolo, kdy už fičelo opravdu moc.
Nezdar motivuje víc než úspěch, tak jsem se rovnou pustil do údržby Q10.1, při které jsem odstranil některé nedostatky, které se během praktického užívání projevily. Uvidíme na další soutěži :-)

středa 25. června 2008

2,4GHz na postupu?

Z četnosti debat na toto téma by se zdálo, že kdo nemá 2,4GHz je totální loser atd. Ovšem podívejte se třeba sem - na soupisce F5J EuroCupu to nemá nikdo jiný než já se synem. Na MČR RCEN (37 soutěžících) to bylo přesně stejné - jen my dva. Byl jsem na dvou soutěžích RCEJ - kromě nás se jednou objevilo ještě jedno rádio na 2,4GHz. Když jsem se přihlašoval na Eurocup F5F do Rakouska, tak se mě pořadatel dotazoval na technické věci kolem měření, že se prý s tímto ještě nesetkal :-) Takže asi tak nějak, o masovém přechodu u aktivně soutěžících lidí nemůže být řeč...
Každému je snad jasné, že tento příspěvek není ani v nejmenším rytím do technologie 2,4GHz, to by ostatně ani moc nešlo, když to sám užívám :-) Ovšem připouštím že to je jistý útok na řadu diskusí - opravdu nemá cenu brát některé věci moc vážně, realita je fakt dost jiná, než se může zdát někomu, kdo by byl odkázaný jen na informace z diskusních fór...

středa 18. června 2008

Ohlédnutí za MČR RCEN 2008

Začnu jasně pozitivním faktem - organizace v Soběslavi byla perfektní a laťka je nasazena extrémně vysoko. Podstatné bylo, že pořadatelé nepodcenili ani svou vlastní přípravu - viz třeba tato fotka ze školení časoměřičů. Ono se to totiž vyplácí - pokud se pořadatelé dobře připraví, tak to soutěžící rychle vycítí a nesnaží se o žádné velké "kulišárny" a soutěž pak mají organizátoři pevně v rukou ve výsledku s poměrně malou námahou (myslím malou námahu ve vztahu k soutěžícím, jinak je za tím samozřejmě práce spousta). A když je navíc dobré i zázemí (pivo a tak :-)), tak je spokojenost zajištěna. Zkrátka a dobře, v tomto bodě je to jen jedna velká pochvala a skoro lituji organizátory příštího MČR - budou vystaveni velmi tvrdému srovnání...

No a teď k tomu méně veselému, tedy k mému vlastnímu létání. Je to vlastně docela složité hodnotit - výsledné 16. místo je sice v horní polovině výsledkové listiny, ovšem jen těsně a v první chvíli jsem to hodnotil spíš jako debakl. Jenže když se podívám na výsledky, tak je docela zajímavé, jaký výsledek vede k "debaklu". Posuďte sami:  ve všech 8mi kolech jsem bezpečně ulétl maximum a odchylka času byla 2x o 6 sekund, ve zbylých šesti kolech pak odchylka maximálně 2 vteřiny! Při přistání jsem se VŽDY dostal do prostoru, jediná nula je za nešťastné otočení modelu na záda po poryvu větru u lehkého RCEJ, všechno ostatní za body, minus 60 bodů nemám ani jednou. Škrtací let je pak 358 bodů - tedy ne zas až tak velký průšvih. Zkrátka a dobře, tento výsledek spíš dokumentuje vynikající úroveň všech soutěžících na MČR, chyba se neodpouštěla a mírně menší body za přistání úplně stačily k propadu do pozice poraženého. K tomu není co dodat, vítězové podali výkony opravdu skvělé!
Složitější a méně radostná otázka je ovšem to, co mohu udělat pro zlepšení výkonu. Vidím totiž u sebe značný problém paradoxně v tom, že jsem letos opravdu hodně vylétaný - jenže v kategorii RCEJ. A bohužel jsem zjistil, že se opravdu neumím přeučit z přistání na bod na přistání na čáru, přistávací křivka je úplně jiná (strmější) a to, co vede u RCEJ k plnému bodovému zisku v RCEN často končí minimálně pootočením o 90 stupňů a tedy penalizací, při snaze o zklidnění se to pak často dostávalo do pozice improvizace a také jistých ztrát. Jenže co s tím? Když se vrhnu do RCEN, tak se to jistě odladí, ale nezačnu zase ztrácet v RCEJ? Nevím...
Jsem docela zvědavý, jaký bude další vývoj kolem těchto národních kategorií, prosákly jisté informace, že se v příštím roce objeví v Čechách první soutěže dosud ryze moravské kategorie RCEO - to bude další zamotání. Asi by to opravdu chtělo přemýšlet nad tím, zda po letech přece jen nesáhnout do pravidel, třeba  ve smyslu létání různých letových úloh. Ale uvidíme, ono se to nějak vyvrbí.
Každopádně ale ani v nejmenším nelituji, že jsem na MČR vyrazil, byl to velice příjemně strávený víkend. Ovšem je zas o čem přemýšlet...

úterý 17. června 2008

Fotky z MČR RCEN v Soběslavi

Najdete zde. Článek na toto téma se chystá...

úterý 10. června 2008

Taktika létání v RCEJ

Na základě mých zkušeností s touto kategorií jsem si dovolil sepsat pár poznámek k taktice soutěžního létání. Nedělám si patent na rozum a řada věcí je jistě možno posuzovat různě, nicméně si myslím, že 4 vítězství a další umístění na bedně za tuto a asi půliku mnulé sezóny mi snad dávají právo k tomuto něco napsat.

Start

V kategorii RCEJ mluví pravidla jasnou řečí - s relativně jednotným pohonem můžeme stoupat 60s - za kratší dobu žádnou bonifikaci nemáme, delší dobu chodu není přípustná. Takže s časy si nemusíme dělat starosti, stačí se soustředit na dosažení maximální možné výšky. Popravdě řečeno na režim letu neexistuje žádná jasná odpověď - záleží na dané kombinaci modelu a pohonné jednotky. Některý model vyžaduje spíš rychlejší let a tedy méně strmý let, jinému může vyhovovat režim podstatně strmější. Toto si je třeba vyzkoušet v tréningu a pak se toho držet.
Jediná obecná rada se týká něčeho jiného. S ohledem na poměrně malý výkon S400 je totiž nesmírně důležité hledat stoupavé proudy již při motorovém letu. Rozdíl je totiž nesmírně velký - při stoupavosti dejme tomu 4m/s získáte výšku 240m. Poletíte-li ale již na motor v mírném stoupání 1m/s, tak se dostanete na 300m, naopak při letu v klesáku 1m/s se dostanete na pouhých 180m... To je opravdu zcela zásadní rozdíl!!! Proto doporučuji letět vzhůru v určitém traverzu - pokud model v některé pozici začne zdánlivě stoupat rychleji, tak to zpravidla nebývá jen zdání, ale realita - přirozeně se pak v nalezeném “lepším vzduchu” už zůstaňte.

Bezmotorový let
V kategorii RCEJ o výsledku rozhoduje především plachtění - naletět 9 minut z výšky dosažitelné na 1 minutu chodu obyčejné S400 není ani náhodou samozřejmost. Špičkové modely (ke kterým snad mohu řadit i moje) sice maximum bez termiky dokáží, ale to jsou výsledky testů, které dělám v 7 hodin ráno v naprostém klidu, v běžných podmínkách se na to opravdu spoléhat nedá. Základem úspěchu je tedy nalezení stoupavých proudů a (což je ještě důležitější) vyhnutí se oblastem klesání.
Kdybych měl poukázat na nejčastější chybu, kterou na soutěžích vidím, tak je to nesporně setrvání v klesání. Že vám prostě “chybí vzduch” a v momentu startu je to s podmínkami nevalné se může stát (a stává) každému. Neomluvitelná chyba je ale zůstat kroužit v oblasti, kde evidentně nic není! I lehké modely RCEJ umí oblétat velmi slušnou oblast, takže pokud v nějakém místě padáte, není nic nereálného přeletět jinam. Co je podstatné - naděje na úspěšný přeskok je tím vyšší, čím dříve rozeznáte neperspektivnost letu v místě, kde právě jste. K posouzení stavu ovzduší je asi nejdůležitější znalost vašeho modelu - musíte ho mít zkrátka v oku, to se nedá získat jinak než dostatkem tréningových letů. Obecně jsou typické náznaky rychlost letu a dále nečekané náklony a zatáčky. Je to poměrně logické - modely RCEJ jsou lehké a tak se průlet stoupavým proudem vesměs nějak projeví. V ideálním případě, kdy naletíte do stoupavého proudu čelně, model zpravidla zpomalí a začne stoupat. V té situaci není moc co řešit - chce to opatrně zkusit zatáčku a prozkoumat šířku stoupáku - s trochou štěstí se ustředíte a je to. Daleko častější jsou ale různé boční nálety - pokud se vám model najednou nakloní doleva, je poměrně častým důvodem to, že pravé křídlo vniklo do stoupavé oblasti, zatímco levé je mimo. Reakce je logická - musíte korigovat doprava a nalétnout do stoupavé oblasti... Riziko je ovšem v tom, že někdy může jít i o pouhý turbulentní náraz, to jsme ale zase zpátky u znalosti modelu - musíme co nejrychleji posoudit situaci. Jinak jedna drobná, ale dost důležitá rada - nelétejte si ve výšce přímo nad hlavou, v této pozici nic nepoznáte, je lépe si odletět kus od sebe, velice to pomůže!
Obecně se dá říci, že stoupavé proudy jsou širší a stabilnější ve větší výšce, je ale ověřený fakt, že v RCEJ, F3K i RCH není nic neobvyklého se chytat třeba jen 10 metrů nad zemí - to je další z “tajemství” úspěchu - pokud se totálně sesypete z výšky, tak je zbytečné vzdávat let dříve než jste opravdu na zemi. Pokud pocítíte termický náraz třeba jen 10m nad zemí, tak vůbec neváhejte a položte model do zatáčky, zpravidla bude po jediné zatáčce jasno, zda má cenu pokračovat. Riziko tohoto přízemního vytáčení je jediné - pokud se středíte po větru od startoviště, tak musíte neustále kalkulovat s tím, zda je zisk výšky dostatečný, abyste se dokázali vrátit na startoviště - často může být jediná zatáčka navíc osudná. Ale to jsme zase u začátku - model prostě musíte mít v ruce a mít na podobné věci odhad. Upozorňuji, že vytáčení termiky těsně nad zemí není sebemenší teorie - sám jsem již vyhrál tři soutěže mimo jiné právě díky tomu, že jsem tímto způsobem dokázal zachránit prakticky ztracený let těsně nad zemí...

Přistání
Dalším předpokladem k úspěchu je přistát za plný počet bodů a pokud možno přesně v poslední sekundě letového času. I v této části letové úlohy jsou vidět velmi “zajímavé” metody. Modeláři všelijak kličkují, někdo stojí vedle bodu, někdo dokonce před ním a otáčí se za ním. Sledovat to je někdy i docela zábavné. Nicméně správná cesta přistání na bod ověřená léty v kategorii F3J (a ostatně již před tím v naší národní kategorii RCV2) je poměrně přímočará a na pohled jednoduchá.
Soutěžící stojí cca 1-2 metry za přistávacím bodem a přistává přímo proti sobě, dosedne pak pěkně před sebe - žádné otáčení, žádné divočiny - jednoduchý přímý let! Co se týče rozpočtu na přistání, tak to je především o vylétanosti s konkrétním modelem. Jednoduše řečeno je nutno mít v oku jakou vzdálenost model uletí v momentální síle větru za určitou dobu, třeba 20 vteřin. Pak stačí načasovat poslední zatáčku proti větru tak, abychom ji dělali právě 20s před koncem letového času ve správné vzdálenosti od bodu a následuje už jen přímý let..
Co se týče použití různých brzdících klapek, tak ty u vesměs lehoučkých modelů kategorie RCEJ nepotřebujeme při přistání ani tak přímo k brždění. Jejich použití nám přináší spíš možnost upravit finální fázi přistání podle aktuální situace. Máme-li model s účinnými brzdami, tak je vhodné finální fázi přistání zahájit výše a vyklesat na brzdách. Tohle je výhodné pro doladění přesného času dosednutí - pokud čas nestíháte, lze model z větší výšky rozjet a tím dokluz zkrátit, pokud se naopak blížíte moc rychle, tak je možné model zpomalit a dolet protáhnout. Celé je to jen o cviku - opravdu je nezbytné si zkoušet přistání na stopky - sednout k noze není problém, ale udělat to přesně v 600s už je někdy horší...
A ještě finální pro někoho možná nepříjemná poznámka - při všem tréningu je ještě navíc žádoucí se naučit brát model jen jako sportovní nářadí - pokud se potřebuji dostat na bod v přesném čase, tak se na něj prostě dostanu i když musím jemně řečeno “trochu víc potlačit” (no prostě to tam zabodnu - radši budu mrtvej než druhej, že...).

neděle 8. června 2008

RCEJ v Plzni, 7.6.2008

V sobotu jsem vyrazil na svou druhou letošní soutěž RCEJ (vlastně třetí, ale ta předchozí byla pro počasí zrušena). Létalo se kus od Plzně na docela hezké, ale poněkud zrádné ploše. Soutěž byla z mého pohledu dost divoká. Létal jsem s novou modifikací Q10. Výkonnost tento model plně potvrdil a posléze mi přinesl vítězství. Ovšem to jsem vybojoval již v prvních třech kolech, ve čtvrtém kole jsem chtěl úspěch potvrdit, ale bohužel jsem poněkud přehnal vytrácení výšky a model jsem rozložil ve vzduchu :-( Chyba není v konstrukci, jde o dva kixy na mé straně. První je konstrukční - nějak jsem opomněl vyztužení upevňovacího kolíku (loňský exemplář to měl dobře), kromě toho jsem ale trochu přehnal vybírání, což bylo přitom zcela zbytečné, nic mě nehonilo...
Modelu se kupodivu nestalo skoro nic, křídlo se utrhlo zcela čistě a už je vše opraveno (a vyztuženo), ovšem škody na vybavení jsou značné. Totálně v pytli jsou LiPOL, kužel, motor a jedno servo, poškozena je převodovka a také přijímač. No stane se, ale příjemné to nebylo, vítězství je aspoň částečnou náplastí.
Co se týče techniky u ostatních soutěžících, tak se zas tak moc novinek neobjevilo. Létá dost Siest v různých úpravách, hlavně v rukou L. Novotného je to silná zbraň. Jinak jsou ale prakticky všechny modely klasické koncepce s rozpětím tak nejvýš 2,1m, extrémy prakticky vymizely. Lepší se ale optimalizace pohonných jednotek a přirozeně se lepší i vylétanost pilotů. Každopádně to v této kategorii bude ještě zajímavé. A vzkaz soupeřům - s umístěním na letošních soutěžích jsem spokojen a nehodlám na něm pokud možno nic měnit :-))))

sobota 7. června 2008

LiPOL jsou shit, který nic nevydrží :-))))