F5J Holíč část 4 - velká F5J

A je tu poslední díl povídaní o Eurocupu - "Formule 1", tedy přesněji kategorie s prostým názvem F5J. Pravidla jsou zcela totožné s F5J400/open, liší se pouze technická specifikace modelu. V podstatě není žádný limit modelu, jediným omezením je pohonná baterie, kde je povolen buď maximálně tříčlánek LiPOL anebo více článku, pak se uplatní maximální hmotnost packu 425g - obě varianty stačí na velmi slušný pohon, tak do 2kW to není s podobným akumulátorem problém. Tento pohon se přirozeně nachází v patřičném letadla, v špičce to jsou jednoznačně značně odlehčené verze velkých F3J, třeba Espada RL (370cm), Stork 4 (356cm) nebo známá Drelova Supra (345cm). Létat se dá i s jinými modely, pominu-li extrémy užité příležitostnými soutěžícími, tak se objevují i modely ve stylu z naší kategorie RCE7 známého Cornixu, z druhého konce spektra to pak byly Pulsary a Avy britských soutěžících - to jsou velké modely s konstrukčním křídlem z kompozitovým D-boxem.

Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.

Česká účast

Bohužel prakticky žádná, létám to pouze já, ale spíše jako zpestření akce. V praxi to totiž je tak, že před akcí sundám ze zdi plnokrevné F5F Surprise 15, se kterým jsem pokud možno delší dobu před akcí neletěl. Tentokrát jsem to dovedl do extrému, kdy jsem letěl naposledy v listopadu 2008, ověřovací let jsem si dal až Holíči ve čtvrtek večer :-) S15 nicméně létá slušně - ve stoupavosti nemá přirozeně konkurenci a pak klouže o dosto lépe než by se zdálo, například letos jsem snad neměl jediný let pod 8 minut. Mám z toho skoro špatné svědomí, když si vybavím chyby, které jsem letos natropil z nevylétanosti, tak si skoro říkám, že s trochou tréningu by se s S15 klidně dalo dostat do finále - když třeba nakloužu 8:30, ovšem po vypnutí motoru před tím ztratím přes 100 metrů totálně zpackaným přechodem (toto je zcela konkrétní situace), tak se asi dá jen těžko vymlouvat na to, že opadání tohoto hotlinera je moc velké - problém je mezi ušima :-( Ve finále na 15 minut bych už byl asi bez šance i při dobré pilotáži, ale to není omluva. No uvidíme příští rok, pokud si nepořídím přímo nový větší model, tak se aspoň pokusím trochu potrénovat s S15.

Celkové dojmy

Až dosud byl popis celkem faktický a umírněný, ale teď si neodpustím trochu emocí. Stručně řečeno, kategorie F5J je bomba!!! Je to ale typický příklad zážitku, který se moc nedá předat, to se prostě musí zažít. Když stojíte na startovní čáře, ruku (tedy v mém případě ústa :-) ) na spínači motoru a v duchu si do tichnoucího odpočtu startéra odpočítáváte poslední vteřiny do startu, tak adrenalín leze nahoru velmi strmě. A pak klakson, cvak a přes deset nadupaných modelů se řítí do výšky. Pak ticho a začíná termické plachtění - opravdu termické na velké ploše, zapomeňte na nějaké RCEN "napadání maxima", tady i já s S15 jsem oblétal za závod obrovskou oblast, abych si našel lepší vzduch, u "pořádných" modelů je to pak ještě daleko výraznější. Tím to ale nekončí - pokud let skončí maximem, tak přijde další adrenalin - přistání. Pokud se našel vzduch, tak se opět celá skupina až 14ti letadel valí k bodům, do toho odpočet času a pak najednou uvolnění a extáze, když sedíte za 100 bodů vteřinu před koncem času nebo naopak totální zděšení, když to někdo nestihne a vyrobí nulu za přistání. Opravdu nepředatelné, pro aspoň slabý odvar zkuste zmíněné video. U "malých" F5J400/outrunner je adrenalin také slušný, zejména při přistání, ale přece jen ten "hukot" při startu a následně majestátní dokluz skupiny na konci letu malé modely přeci jen nemají - velký zážitek.

Co u nás?

Pravdou je, že po loňské Nitře jsem měl pocity podobné, ale nějak jsem si moc netroufl o zavedení "velké" kategorie u nás mluvit. S odstupem si ale myslím, že to možná byla chyba. Ano, je to drahá sranda - bohužel ano. I u nás však mezi lidmi pořádně "nadupaných" modelů přibývá a potenciál lidí, které od soutěžení odrazuje spíše malá atraktivita našich národních kategorií, není také malý. A v F5J za své peníze dostanete zážitku opravdu mnoho.

Zajímavé byly i reakce dalších lidí z ČR, kteří tuto kategorii sledovali jako diváci - zatímco FXJ budila spíš mírně rozpačité diskuse, tak F5J budila reakce jednoznačně ve stylu "to bych chtěl" (samozřejmě se smutnějším přemýšlením nad cenou, ale to je jasné). Navíc se najdou i levnější alternativy, model by se dal postavit i doma (třeba takový Bubble Dancer od Drely by ani nebyl nějaký "lowend"), existují také některé konstrukce ve stylu polystyrén dýha, třeba polské Arthobby dělá třímetrovku a napadla mě i možnost pěkně razantně namotorovat Futuru od Leoše Svobody - nebyla by to úplná špička, nicméně na létání na národní úrovni by to stačilo a cenově by to už bylo podstatně přijatelnější.

No uvidíme, diskusí se ještě jistě povede řada. Za sebe ale mohu už teď říci, že se příští rok (za jistých okolností možná již letos na podzim v Maďarsku) určitě chci zúčastnit ještě nějaké další soutěže v této kategorii - stojí to za to!