Pojďme nyní k první z klasických F5J kategorií - k bývalým čtyřstovkám. Bývalým proto, že propad zájmu o "plechovky" byl natolik výrazný, že se letos přistoupilo k operativnímu rozšíření o malé oběžky. Technická pravidla jsou v zásadě totožná s naším návrhem RCEK, sice bylo letos povoleno létat i některé jiné varianty pohonu, například slovinskou s limitem otáček, nicméně minimálně 80% soutěžících létalo s pohonem známým u nás a navíc je prakticky jisté, že pro příští rok dojde k sjednocení právě na něm (s drobnými úpravami), proto je celkem zbytečné to příliš rozebírat. Pro modely není omezení velikosti, pouze platí minimum 500 gramů - na konci soutěže se modely opravdu vážily a pokud vím, tak všechny byly v pořádku.
K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.
Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.
Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!
Žádné komentáře:
Okomentovat