Akce v Holíči pro mě začala ze soutěžního hlediska již v pátek - přihlásil jsem se do pokusné soutěže kategorie FXJ. Pravidla jsou poměrně jednoduchá - model je opatřen elektronickým spínačem, který vypne motor za 30s nebo po dosažení výšky 200m (co nastane dříve). Letí se na maximum 10minut, doba chodu motoru se započítává, takže je jedno, zda máte pohon, který se do 200m dostane za 10s anebo se tam šplhá celých 30s. Na konci letu následuje klasické přistání na bod jako v naší RCEJ, maximum je tedy 700 bodů (600 plus 100), přirozeně zakončené přepočtem na 1000 bodů vítěze skupiny.
Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...
Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...
Žádné komentáře:
Okomentovat