Rozjímání nad pravidly RCEK, malými výškoměry a dalšími radostmi

V diskusním fóru na Stoupáku se rozběhla velice "výživná" diskuse, v souvislosti s navrženou úpravou pravidel F5J/outrunner pro příští ročník Eurocupu a možnostmi její aplikace na domácí RCEK. Debata je v mnoha směrech zajímavá, nicméně její délka už komplikuje orientaci a je dost složité nějak nepřekrouceně najít názor jednotlivých účastníků. Sám jsem se už setkal se značně překroucenou reakcí na můj vlastní příspěvek, proto jsem se rozhodl své názory na problematiku pravidel RCEK a s tím částečně související otázku případného vytvoření kategorie "malých", rozpětím limitovaných F5J do samostatného článku.

Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 1 (cesta a outrunnery)

O víkendu 26.-27.5.2012 se konal závod Inter Tour F5J a EuroCup F5J/outrunner v Maďarsku. Jelikož mi termín celkem vyhovoval, rozhodl jsem se, že se synem této akce zúčastníme. Reportáž bude trochu delší, protože se kromě vlastního závodu chci trochu zamyslet i na d technikou a pravidly, proto ji rozdělím do dvou příspěvků. V prvním se podíváme na cestu a další organizační záležitosti a poté na problematiku "malé kategorie" F5J/outrunner, tedy naše RCEK.

Magic pro RCEK (J)

Před nějakou dobou se mi do výbavy dostal nový model od firmy Reichard - elektrovětroň Magic. S modelem jsem již absolvoval tři soutěže RCEK a jednu RCEJ, což mi snad dává právo trochu zhodnotit jeho možnosti a vlastnosti pro soutěžní nasazení.

Obecně o modelu

Magic je celkem klasický model určený pro soutěžní létání v různých elektrokategoriích, přirozeně nic nebrání ani jeho využití pro létání "jen tak". Křídlo o rozpětí 2000mm je z polystyrénu potaženého balsou s uhlíkovým nosníkem. Existuje jak v jednom kuse (takové mám já), tak i dělené. Potah je buď fólií (ARF), je ale možno zakoupit i ARC verzi a potáhnout model doma - buď opět fólií anebo papírem. V mém případě jsem se rozhodl zkusit právě tu "papírovou" variantu, takže můj exemplář je potažený Japanem Kashmir a 4x lakovaný. Trup je klasický - lamináltová gondola je hodně vyztužená uhlíkem, na ni navazuje kuželovitá ocasní trubka. Ocasní ploch jsou klasické balsové, potažené fólií (u nich jsem fólii zachoval).

Zpracování modelu je výborné - vlastně nemám co vytknout. Z křídla jsem byl takřka nadšený, tato chvála se ostatně týká i ARF verze potažené fólií, kterou provozuje například Radek Novotný - i ta je potažená perfektně. Dobrý dojem dělají i všechny ostatní části modelu.

Kompletace a osazení

Stavba Magicu nečiní problémy. Křídlo jsem jednou nalakoval zaponem, po přebroušení následovalo přilakování Japanu a pak další dva nátěry - bez problémů, u "fóliové verze" to je ještě jednodušší. Protažení kabelů a osazení serv je také bez problémů, použil jsem 4 čínská serva 9103 o hmotnosti cca 4,7g - na klapkách ve verzi s kovovými převody, na křidélka klasická. Dodané páky křidélek jsou perfektní, drobné námitky mám proti táhlům pouze z ocelového drátu 0,8mm. Sice jsem s "dráty" odlétal několik soutěží, ale z hlediska vůlí to není nic moc, doporučuji na křidélkách použít raději uhlíkovou tyčku s koncovkami MPJET micro. Na klapkách jsem  "drát" nechal, jeho pružnost nemusí být na škodu při soutěžních přistáních jako určitý "servosaver".  

Trup je také bez problémů, pouze se mi moc nezdálo řešení odnímací výškovky, připadalo mi, že matice v trubce mohou ovlivňovat kevlarovou nit náhonu výškovky. Nakonec jsem výškovku raději přilepil napevno a je klid :-) Jinak jsem postupoval podle návodu, z hlediska osazení jsou v trupu dvě serva Turnigy 1440, přijímač Futaba R617FS, regulátor Turnigy Plush 30 a motor Mega F5J ve velikosti 2208. Motor se mimochodem montuje velmi pohodlně, protože je použit kužel 36mm a v "čumáku" je více místa.

Co se týče hmotnosti, tak s LiPOL Rhino 2s 1050mAh 40C jsem měl na první soutěži hmotnost přesně 500g (opravdu přesně, váha v Nové Pace oscilovala mezi 499-501g, nakonec jsme se usnesli, že to je 500 g podle pravidel). Model nepotřebuje žádné dovážení, stačí doladit polohu baterie. Později jsem provedl "čistku" v kabelech a konektorech a hmotnost jsem srazil dokonce na 488g, což mi umožnilo mít hmotnost na limitu 500g i se záznamníkem Unilog.

Poměrně zajímavý byl pozdější experiment s osazením pro RCEJ, tedy S400 s převodovkou Hendrych - i toto je možné, ale bylo nutné dovážení na ocase, tato jednotka je přeci jen těžká. Nicméně létání v RCEJ bylo bez problémů, celková hmotnost je nějakých 540g - pokud někdo má zájem o tuto starší kategorii, může Magica bez obav použít.

Letové vlastnosti a výkony

Začnu od motorového letu - ten je díky malé hmotnosti opravdu výborný, s předpisovou malou Megou letí Magic prakticky svisle nahoru s počáteční stoupavostí přes 12m/s. Tady není o čem psát - vše zcela bezchybné.

V kluzu si také také není na co stěžovat - Magic má malé opadání a dobré vlastnosti v kroužení, mimochodem se výborně řídí směrovkou, v principu by asi létal i bez křidélek. Přirozeně ale ideální je souhra směrovky i křidélek. Těžiště doporučuji spíše posunout více dozadu, při posunu dopředu je sice hodnější, ale více se "hrne" vzduchem a výkony jdou dolů. Pronikavost proti větru je řekněme průměrná, Magic létá slušně tak do větru 6-7 m/s, ale čím víc fouká, tím více se horší výkony a už tak od 6m/s se dají najít lepší modely. Model není příliš citlivý na klapky, v podstatě je za letu nevyužívám vůbec, pouze jako butterfly pro přistání.

Zajímavou otázkou je to, zda volit fólii nebo papírový potah. Stručně řečeno rozdíl není velký, máme srovnání s Radkem Novotným a jsem přesvědčen, že to je víc o pilotovi než o modelu - momentálně má Radek nalétáno daleko víc než já a proto by mě porážel i kdybychom si modely prohodili. Nicméně kdybych měl přeci jen porovnat, tak model s papírovým potahem je přeci jen o něco lehčí, což mu přidá pár procent ve stoupání, je "hodnější", což prospěje horšímu pilotovi a možná je malinko lepší i v kluzu v klidu. Naopak fóliový je o něco rychlejší a pronikavější a co je důležité - připadá nám, že lépe sedí v zatáčce, což se hodí pro taktické létání. Celkově vzato bych asi doporučil spíše ten fóliový, ušetříte si práci při stavbě, bude lepší odolnost proti počasí a v letu tím přitom minimálně nic neztratíte, možná dokonce i získáte.

Celkové hodnocení

Na to, že jde o komerční model "pro masy" je Magic až neskutečně kvalitní "sportovní náčiní" pro RCEK(J). Dovolím si tvrdit, že je Magic konkurenceschopný s jakýmkoli jiným RCEK modelem, ovšem cenově patří k nejdostupnějším. Firmu Reichard je možno velmi pochválit, tohle se skutečně povedlo :-)

Scorpion (nejen) pro RCEK

Při víkendové soutěži RCEK v Nové Pace jsem dovršil jeden téměř dvouletý rest - dokončení modelu Scorpion od slovenské firmy Heinrich. Vše navíc šlo daleko víc "na ostro", než jsem zamýšlel, protože mi odešlo jedno servo v Ambrosii a tak jsem se Scorpionem letěl hned tři kola RCEK. Na mé výsledky to mělo vliv negativní, protože první let byl čistě o zalétávání, nicméně z hlediska získání zkušeností se Scorpionem to vůbec neuškodilo.

Scorpion je celokompozitový model o rozpětí 2320mm. Jeho asi největším problémem pro využití v RCEK  je o něco větší hmotnost - první Scorpiony nasazené u nás (R. Barč a J. Veselovský) měly hmotnost kolem 630g, což bylo ve stoupavém letu s daným motorem 2208 handicapem proti modelům na limitu 500g. Zřejmě proto Scorpion ze soutěží v ČR i přes výborné vlastnosti v kluzu zmizel, ostatně i ta dlouhá prodleva v zprovoznění mého kusu byla dána hlavně tímto - nechal jsem se tak trochu zastrašit. K dokončení mě přivedl spíše zájem o model pro první pokusy v Autonomy, F5J FAI a případně využití se silnějším pohonem v F5J Euro. 

Pro začátek jsem nicméně osadil RCEK pohon a rozhodl se přeci jen zkusit, co by dokázal v této kategorii. Hodně jsem šetřil hmotností a výsledná hodnota je 599g při následujícím osazení: AXI 2208/20, AER10x6, LiPOL Rhino 1050/40C, regl Turnigy Plush 30A, serva 4x noname 9103MG a 2x Futaba 3114 (na klapky), přijímač Orange 8ch FASST  bez krabičky.

První zkušenosti z letu jsou docela zajímavé. Na motor se stoupavost lehkému Magicu či Daidalu sice nevyrovná, nicméně střízlivý odhad je 9m/s s tím, že po doladění to 10m/s dá. Je to sice méně než celkem bez problémů dosažitelných 12 m/s u lehčího modelu, nicméně to ani není nějak extrémně slabý výkon.

Ovšem v kluzu se dějí věci... Scorpion ani tak nexceluje v absolutní hodnotě opadání, tam je ostatním špičkovým modelům podobný. Ovšem chování je odlišné o dost - rychlost letu bez klapek výrazně větší, schopnost oblétat velkou plochu také na poměry RCEK mimořádná. Dojem z letu je třeba ve srovnání s Ambrosií daleko blíže velkému F3B/F3J a v řadě případů to může být velká výhoda. Daní za to je ale mnohem náročnější pilotáž - Scorpion je docela potvora, která si nenechá tolik líbit, navíc k plnému využití jeho možností je třeba plně využívat mechanizaci křídla a klapkovat. Ale když se to člověk naučí, tak je potenciál modelu slušný.

Osobně jsem už po prvních pokusech dost přesvědčen o využitelnosti Scorpiona pro zmíněné létání v Autonomy a první pokusy s F5J. Myslím si ale, že by nemusel být od věci ani pro kategorii RCEK - možná bylo jeho určité odsouzení předčasné. Uvidíme po dalších soutěžích, kde už budu mít k dispozici plně zalétaný model...

RCEK - jak ušetřit hmotnost na vybavení

Asi všichni soutěžící v RCEK se snaží šetřit hmotností, značnou roli hraje vybavení. Měl jsem o tom přirozeně jistou obecnou představu - že je dobře mít rozumně dlouhé a tlusté kabely atd., ale nikdy jsem až to nezkoumal do detailu.
Nicméně teď při ladění Magicu mě to nějak popadlo a opravdu jsem začal vážit (na přesné váze s přesností na 0.01g) a popravdu jsem se nestačil divit.
Začalo to zkrácením kabelů mezi regulátorem a motorem, v podstatě zatím ani nešlo o hmotnost, ale jen o to, aby kabely nepřekážely. Ale ejhle - hodil jsem odstřižené zbytky na váhu a je to 2,2g - to už je měřitelné. Tak jsem to zkrátil i z druhé strany - na reglu je poměrně tlustý servokabel - dalších 1,3g dolů. To máme 3,5g úspory defakto bezpracně.
Tak dále - akumulátor. Rhino 1050mAh váží (už s mírně zkrácenými kabely) 68,3g. Ovšem kabely jsou "jak od svářečky", tak jsem baterie vyndal ze smršťovačky, přiletoval tenčí kabely a udělal další drobné úpravy - výsledek 62,7g, tedy cca 5,5g k dobru. Šlo by ještě více při zkrácení a odlehčení kabelu pro balancer, ale chtěl jsem ho delší pro případné nabíjení v trupu, případná úprava  by přidala další gram, možná i 1,5g  úspory.
Co dále? Krabička přijímače váží 2,9g, po náhradě za smršťovačku by to tak 2,5g dalo. Kolik je to dohromady?  Pěkných 11,5g (13g při důkladnější úpravě LiPOL) a skoro bez práce - to není marné, tohle pokryje třeba značnou část hmotnosti Unilogu, takže u Magicu půjde létat i s kompletním loggerem při zachování hmotnosti na minimu 500g. U Ambrosie to bude ještě přímočařejší, ta mi teď váží 536g, 13g úspory hmotnost posune na 523g, což už je k minimu blíže.
Další možnosti? Něco by se dalo ušetřit na kuželu (uhlíkový), ale tady není nabídka tak široká a navíc to už leze do peněz, nicméně minimálně 3g tu "najít" lze. Klasický kroucený servokabel do křídla váží cca 7g na metr - při použití tenkého plochého to je cca polovina, tedy u modelu se 4mi servy v křídle by to byly skoro 4g, je to ale malinko riziko z hlediska ztrát.  Na servech se tolik ušetřit nedá, příliš malé budou často "očesané". Pro "odvážné" by šlo omezit bužírky a chladič na regulátoru, ale osobně bych do tohohle nešel. To už spíše risknout teoreticky slabší regl - třeba TGY Plush18 je proti Plush30 o 6g lehčí a podle mých zkušeností v RCEK přežije, ale k tomuto jsem se zatím také neodhodlal.

Nicméně sečteno a podtrženo - vychází mi, že jsem schopen s minimem práce a nulovým rizikem schopen ušetřit 13g hmotnosti, při troše snahy a rizik pak lze dojít až někam k 26g. Zdánlivá maličkost, ale při cílové hmotnosti modelu 500g to je i více než 5%...

RCEK Nová Paka, 21.5.2011

Tak jsem absolvoval svou druhou letošní soutěž. Nové bylo, že byla první s Magicem od Reichard model - létá opravdu dobře. Ze soutěžního hlediska se opět jasně projevilo, jak konkurence houstne. Až na jedno zpackané kolo jsem vůbec nelétal špatně, ale nedalo mi to ani jednu tisícovku a do finále jsem šel jen s odřenýma ušima z dvanáctého místa... Bez komentáře - v konkurenci je nutno bojovat, mimochodem létalo 37 lidí.
Finále se letělo na dvě kola, první jsem letěl docela dobře a dalo by se mluvit až o útoku "na bednu", druhé jsem ale bohužel protaktizoval, takže nakonec až desáté místo. Nicméně mít ze dvou soutěží dvě finálová umístění není v současné době vůbec marné.
Nějaké fotky jsou na https://picasaweb.google.com/tomashru/RCEKNovaPaka2152011. Za pozornost stojí snímek 18 - jak se (ne)má přistávat :-)))))

Další soutěž RCEK - Lomnice n. Popelkou

Mám za sebou druhé vystoupení v roce 2010. A nutno říct, že na to, že letos vůbec nelétám to docela šlo :-)
Tentokrát jsem létal s Ambrosií, před soutěží jsem stihl i pár ladících letů, což se projevilo.
Na rozdíl od Písnice tohle byla soutěž se vším všudy - 24 soutěžících je velmi slušný počet. V kvalifikaci to bylo výborné polétání, ale termicky kupodivu dost těžké - nosilo sice prakticky v každém startu, ale dost nevyrovnaně. Obvykle bylo třeba oblétat "půl oblohy" a výjimkou nebylo chytání se v 30ti metrech. Podařilo se mi zaletět 4x1000 bodů, takže mě zaváhání v posledním kole už tolik nemrzelo, aspoň byl škrtací let :-)
A šlo se do finále. Finále se bohužel trochu nepovedlo kvůli počasí, udělal se totiž mrak, pod kterým to nosilo všude, takže rozhodovala jen doba chodu motoru a kvalita přistání. Nejlépe to odhadl L. Bednář, který vypnul o něco dříve než ostatní a jelikož neudělal chybu ani při přistání, tak zaslouženě vyhrál. Asi 10 bodů za ním byl J. Váňa, který mě porazil o pouhé dva body - no stane, tam už to bylo o sekundách. Následovali další, pokud se nepletu, tak se k 15ti minutám pracovního času dostali všichni.
Pořadatelé také odvedli dobrou práci, nebyly žádné problémy.

Akce jen potvrzuje můj názor, že RCEK pořádně "zhoustlo" a vyrovnalo se. Dobře létají prakticky všichni, slabých soupeřů je málo. A situace, kdy je míst ve finále značně méně než uchazečů o ně už jednoznačně nastala, konkrétně na této akci bych odhadl, že o 8 míst ve finále bylo reálných zájemců minimálně 14 a ani ti zbývající nebyli úplně bezzubí. Rozdíl mezi řekněme špičkou a průměrem je spíš ve vyrovnanosti výkonů a pak kupodivu i na přistání - zkažených přistání bylo docela dost, zejména s ohledem na jen velmi slabý vítr, který poskytoval velmi nezáludné podmínky. Ovšem je dost pravděpodobné, že bude ubývat chyb i v tomto směru...
Galérie snímků z akce je zde.

Po roce zase na soutěži.

Letošní sezónu mám naprosto zabitou, nicméně v sobotu jsem se přeci jen dostal aspoň na RCEK Písnice. Již s ohledem na katastrofální předpověď počasí moc lidí nedorazilo, nicméně kupodivu se soutěž odlétala relativně v klidu.

K mému velkému překvapení mi to i po dlouhé pauze docela šlo, v základní části jsem byl jen velmi těsně druhý. Finále mi ale příliš nešlo, letěl jsem trochu jinam než ostatní a spadl jsem někdy před devátou minutou pracovního času. Další dva účastníci letěli tak nějak "konzervativně", což jim nepřineslo žádný zázrak, nicméně asi o minutu mě překonali. Dobrý vzduch našel jen vítězný M. Chalupník, který uletěl plných 15 minut, gratuluji, podle mě vyhrál zaslouženě, létal dobře i v kvalifikaci.

Celkově jsem ale spokojen, na naprosto nulový (tohle myslím doslova) tréning jsem létal docela dobře a pilotáž jsem nezapomněl. To je docela příjemné zjištění, snad se příští rok k soutěžení zase vrátím :-)

MiniCorado RCEK - aktuální stav ladění

Jen tak pro zajímavost pár poznámek k aktuálnímu stavu mého MiniCorada.

Letošní sezónu sice víceméně vypouštím, ale teď v létě se přeci jen našlo trochu času na ladění.

Prozatím jsem dosáhl následovných výsledků:

Počáteční stoupavost je cca 12m/s, postupně model sice trochu vadne a zároveň se projevuje horšící se přesnost pilotáže s rostoucí výškou, nicméně dostup cca 310m za 30s stoupavého letu je poměrně spolehlivý a pravidelně opakovatelný.

Klesavost mi vychází těsně přes 0,5m/s, poslední měření se nejčastěji pohybují kolem 0,52m/s, tak s trochou opatrnosti a přidáním mírné rezervy mohu s čistým svědomím udat hodnotu 0,55m/s aniž by hrozilo, že mě někdo chytne za slovo.

Celkem vzato mi to připadá jako velmi dobré výsledky, mohu si jen postesknout, že je škoda, že jsem se k ladění nedostal dříve, mít model v tomto stavu před Holíčem (navíc se nyní chová i podstatně klidněji v kluzu), tak bych tam asi byl v pořadí podstatně výše. Ale to je jen a pouze můj problém, nemám se na co vymlouvat :-( Nicméně pro budoucí akce je to příslibem a celkem bez debaty to ukazuje, že je MiniCorado pro tuto kategorii pořád velmi konkurenceschopné - s ohledem na jeho velmi příznivou pořizovací cenu ho lze zájemcům o tuto kategorii s čistým svědomím doporučit jako jednu z nejlevnějších variant modelu.

F5J Holíč část 4 - velká F5J

A je tu poslední díl povídaní o Eurocupu - "Formule 1", tedy přesněji kategorie s prostým názvem F5J. Pravidla jsou zcela totožné s F5J400/open, liší se pouze technická specifikace modelu. V podstatě není žádný limit modelu, jediným omezením je pohonná baterie, kde je povolen buď maximálně tříčlánek LiPOL anebo více článku, pak se uplatní maximální hmotnost packu 425g - obě varianty stačí na velmi slušný pohon, tak do 2kW to není s podobným akumulátorem problém. Tento pohon se přirozeně nachází v patřičném letadla, v špičce to jsou jednoznačně značně odlehčené verze velkých F3J, třeba Espada RL (370cm), Stork 4 (356cm) nebo známá Drelova Supra (345cm). Létat se dá i s jinými modely, pominu-li extrémy užité příležitostnými soutěžícími, tak se objevují i modely ve stylu z naší kategorie RCE7 známého Cornixu, z druhého konce spektra to pak byly Pulsary a Avy britských soutěžících - to jsou velké modely s konstrukčním křídlem z kompozitovým D-boxem.

Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.

Česká účast

Bohužel prakticky žádná, létám to pouze já, ale spíše jako zpestření akce. V praxi to totiž je tak, že před akcí sundám ze zdi plnokrevné F5F Surprise 15, se kterým jsem pokud možno delší dobu před akcí neletěl. Tentokrát jsem to dovedl do extrému, kdy jsem letěl naposledy v listopadu 2008, ověřovací let jsem si dal až Holíči ve čtvrtek večer :-) S15 nicméně létá slušně - ve stoupavosti nemá přirozeně konkurenci a pak klouže o dosto lépe než by se zdálo, například letos jsem snad neměl jediný let pod 8 minut. Mám z toho skoro špatné svědomí, když si vybavím chyby, které jsem letos natropil z nevylétanosti, tak si skoro říkám, že s trochou tréningu by se s S15 klidně dalo dostat do finále - když třeba nakloužu 8:30, ovšem po vypnutí motoru před tím ztratím přes 100 metrů totálně zpackaným přechodem (toto je zcela konkrétní situace), tak se asi dá jen těžko vymlouvat na to, že opadání tohoto hotlinera je moc velké - problém je mezi ušima :-( Ve finále na 15 minut bych už byl asi bez šance i při dobré pilotáži, ale to není omluva. No uvidíme příští rok, pokud si nepořídím přímo nový větší model, tak se aspoň pokusím trochu potrénovat s S15.

Celkové dojmy

Až dosud byl popis celkem faktický a umírněný, ale teď si neodpustím trochu emocí. Stručně řečeno, kategorie F5J je bomba!!! Je to ale typický příklad zážitku, který se moc nedá předat, to se prostě musí zažít. Když stojíte na startovní čáře, ruku (tedy v mém případě ústa :-) ) na spínači motoru a v duchu si do tichnoucího odpočtu startéra odpočítáváte poslední vteřiny do startu, tak adrenalín leze nahoru velmi strmě. A pak klakson, cvak a přes deset nadupaných modelů se řítí do výšky. Pak ticho a začíná termické plachtění - opravdu termické na velké ploše, zapomeňte na nějaké RCEN "napadání maxima", tady i já s S15 jsem oblétal za závod obrovskou oblast, abych si našel lepší vzduch, u "pořádných" modelů je to pak ještě daleko výraznější. Tím to ale nekončí - pokud let skončí maximem, tak přijde další adrenalin - přistání. Pokud se našel vzduch, tak se opět celá skupina až 14ti letadel valí k bodům, do toho odpočet času a pak najednou uvolnění a extáze, když sedíte za 100 bodů vteřinu před koncem času nebo naopak totální zděšení, když to někdo nestihne a vyrobí nulu za přistání. Opravdu nepředatelné, pro aspoň slabý odvar zkuste zmíněné video. U "malých" F5J400/outrunner je adrenalin také slušný, zejména při přistání, ale přece jen ten "hukot" při startu a následně majestátní dokluz skupiny na konci letu malé modely přeci jen nemají - velký zážitek.

Co u nás?

Pravdou je, že po loňské Nitře jsem měl pocity podobné, ale nějak jsem si moc netroufl o zavedení "velké" kategorie u nás mluvit. S odstupem si ale myslím, že to možná byla chyba. Ano, je to drahá sranda - bohužel ano. I u nás však mezi lidmi pořádně "nadupaných" modelů přibývá a potenciál lidí, které od soutěžení odrazuje spíše malá atraktivita našich národních kategorií, není také malý. A v F5J za své peníze dostanete zážitku opravdu mnoho.

Zajímavé byly i reakce dalších lidí z ČR, kteří tuto kategorii sledovali jako diváci - zatímco FXJ budila spíš mírně rozpačité diskuse, tak F5J budila reakce jednoznačně ve stylu "to bych chtěl" (samozřejmě se smutnějším přemýšlením nad cenou, ale to je jasné). Navíc se najdou i levnější alternativy, model by se dal postavit i doma (třeba takový Bubble Dancer od Drely by ani nebyl nějaký "lowend"), existují také některé konstrukce ve stylu polystyrén dýha, třeba polské Arthobby dělá třímetrovku a napadla mě i možnost pěkně razantně namotorovat Futuru od Leoše Svobody - nebyla by to úplná špička, nicméně na létání na národní úrovni by to stačilo a cenově by to už bylo podstatně přijatelnější.

No uvidíme, diskusí se ještě jistě povede řada. Za sebe ale mohu už teď říci, že se příští rok (za jistých okolností možná již letos na podzim v Maďarsku) určitě chci zúčastnit ještě nějaké další soutěže v této kategorii - stojí to za to!

F5J Holíč část 3 - F5J400/outrunner

Pojďme nyní k první z klasických F5J kategorií - k bývalým čtyřstovkám. Bývalým proto, že propad zájmu o "plechovky" byl natolik výrazný, že se letos přistoupilo k operativnímu rozšíření o malé oběžky. Technická pravidla jsou v zásadě totožná s naším návrhem RCEK, sice bylo letos povoleno létat i některé jiné varianty pohonu, například slovinskou s limitem otáček, nicméně minimálně 80% soutěžících létalo s pohonem známým u nás a navíc je prakticky jisté, že pro příští rok dojde k sjednocení právě na něm (s drobnými úpravami), proto je celkem zbytečné to příliš rozebírat. Pro modely není omezení velikosti, pouze platí minimum 500 gramů - na konci soutěže se modely opravdu vážily a pokud vím, tak všechny byly v pořádku.

K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.

Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.

Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!

Pro poslední díl reportáže z Holíče (velké F5J) klikněte zde.

F5J Holíč část 1 - fotky a video

Zpracoval jsem nějaké snímky z akce. Galérii najdete zde, jistě se tam ledaskdo pozná :-)


Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)

Zde klikněte pro další díl povídání o Holíči - FXJ switch

F5J EuroCup Holíč

Na adrese http://f5jfun.com/vysledky2009/eurocup/svk/propozicieholic2009.htm jsou ode dneška přístupné propozice.

Doporučuji pozornosti všech zájemců o národní elektroletecké kategorie, ať to bereme z kterékoli strany, tak jsou soutěže tohoto neoficiálního poháru vrcholem sezóny v těchto prozatím neoficiálních kategoriích. Význam Holíče se navíc velice zvýšil tím, že se již v pátek létá pokusná soutěž kategorie FXJ (výškový spínač omezující dosaženou výšku), což kromě tradičních účastníků přilákalo i zástupce z Velké Británie, Francie, Portugalska a Řecka - pokud se toto naplní, tak půjde o skutečně mimořádně významnou událost.

A pro naše domácí dění navíc není pochyb o tom, že dění na těchto akcích má jistý vliv i na naše pravidla v RCEJ a RCEK. Holíč je jen pár kilometrů za hranicemi a myslím si, že by se zájemci o tyto kategorie měli udělat čas na účast minimálně jako diváci. Já sám poletím všechny tři kategorie - v F5J/400 se pokusím obhájit loňské vítězství z Nitry, ve "velké" F5J a ve spínačové FXJ si chci příjemně zalétat :-) A podle předběžných seznamů přihlášených to vypadá, že letos nebudu z České republiky jediný - to je pozitivní zjištění.

Několik snímků ze soutěže RCEJ/RCEK Poříčí - 23.5.2009

Na tomto místě jen několik snímků z podařené soutěže, k postřehům kolem pravidel RCEK se v krátké době vrátím. Co se týče výsledků, tak plechovky vyhrál J. Váňa a oběžky jsem vyhrál já, rozdíly ale byly zejména v pokusné soutěži RCEK velmi vyrovnané.

Hlavním přínosem dne ale bylo ověření řady věcí kolem navrhovaných pravidel, každopádně to bylo velmi užitečné.