Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 2 (F5J FAI a závěr)

V prvním dílu reportáže jsem se zabýval kromě cesty soutěží v "malé" kategorii outrunnerů. Logicky proto nyní nemůže následovat nic jiného než zamyšlení kolem výškoměrové F5J. která letos zažívá svou první souvislou sezónu.


Průběh soutěže

V kategorii F5J létalo 36 soutěžících, je mimochodem charakteristické, že to je vyšší počet než v outrunnerech. Létalo se na 6 kol a dvě finálová. Počasí bylo pěkné slunečné, nicméně ale větrné, volba modelu tedy byla jasně na Shocka, dokonce jsem do něj dal o něco větší a těžší LiPOL, na nového lehkého Cirruse by počasí nebylo. U Martina to bylo jednoduché, má jen Dragonfly PRO, který se dal použít velmi dobře. Začali jsme oba dobře, přes 900b, nicméně v dalších kolech se nedařilo až tak skvěle a finále se postupně posouvalo mimo realitu, nakonec jsem skončil na 17. místě, což je sice ještě horní polovina startovního pole, nicméně jsem čekal o trochu více, Martin pak byl 24. Na finále mi chybělo cca 500 bodů, což je dost na pováženou. Část bodů jsem ztratil kvůli menším zkušenostem, typické bylo například jedno kolo, kdy jsem zcela správně odhadl, že je vzduch dobrý, zaletěl jsem na správné místo, uletěl maximum i dobře přistál, jenže se mi podařilo na motor zcela nesmyslně letět 233 metrů - výsledkem bylo místo výsledku něco k 1000b jen něco málo přes 800 - 200 bodů v pytli. V jiném kole jsem se naopak nechal moc vybláznit a z malé výšky jsem dokázal jen 8:30 min - kdybych letěl normálních 160m, tak bych to téměř jistě uletěl - zase skoro 200b v pytli. Tohle do budoucna nebude problém vylepšit, výsledkem by bylo cca 350 bodů k dobru. Problém je ale v tom, že přidat těch dalších 150 bodů, potřebných na finále, už vůbec nebude snadné, špička předvádí opravdu vynikající létání v F3J stylu, kdy se běžně létá daleko po větru atd. Rovněž schopnost získat maximum ze slabé bubliny je výborná. A tohle zatím prostě neumím dostatečně, je se třeba zlepšit a nebude to snadné.

Do finále šlo 10 lidí. Suverénní byl stejně jako v outrunnerech Juraj Adámek, výkon 6x1000 bodů nevyžaduje komentář. Z našich se do finále dostali Lubomír Vaňura a Radek Malčík, oba létali dobře.
Finále přineslo velmi pěknou podívanou.
První finále bylo ještě relativně v klidu, sice došlo ke kolizi při přistání, která znamenala, že bude ještě reflight, nešlo ale o nic dramatického, maximum uletělo 8 z deseti modelářů, do čela šel Juraj, který to dokázal ze skvělé výšky 61 metrů.

Drama ale přišlo ve druhém kole. Více než polovina pilotů šla pod 100 metrů, vesměs se letělo po větru "do dálky". A začalo se padat do pole (například Marko Gala), další pilot vylétl z dosahu, což rychle doháněl klusem k plotu na kraji letiště, po zvednutí vysílače nad plot se naštěstí kontrola obnovila. Dramatičtější let už jsem dlouho neviděl! Nakonec se k maximu dostalo 5 pilotů,  nejlepší byl opět Juraj, což znamenalo vítězství. Následný reflight už byl klidnější a čekalo se na výsledky, které přineslo úspěch i pro české barvy - Radek Malčík skončil na výborném druhém místě, gratuluji!

Dojmy z pravidel a létání
Lze jednoznačně říci, že se kategorie ujala a soutěž v ní nepřináší potíže. Pro všechny je příjemné to, že narozdíl od starého EuroCupu odpadají jakékoli potíže s pohony, pro F5J stačí sestavy, které jsou nenáročné a pracují v režimu dobré účinnosti  - pohoda. Dobře fungovaly i všechny výškoměry. Palo Lishak přivezl svou kontrolní "barokomoru", která funguje nesmírně jednoduše - ono je vlastně jedno, jaký tlak v kontrolním boxu vznikne, podstatné je, aby všechny výškoměry ukazovaly to samé... A to se potvrdilo, nebyly testovány všechny výškoměry, nicméně, ty, které do komory šly, se všechny do odchylky dvou metrů vešly, potěšitelné.
Vlastně je jediná věc, která všechny opravdu "vytáčela", je to angličany prolobované pravidlo, striktně vyžadující nemožnost restartu motoru (přirozeně za nulu). V tomto panuje naprostá shoda, přímo na akci se podepisoval podpisový arch k předání na FAI, kde existuje snaha prosadit úpravu s okamžitou platností jako bezpečnostní opatření. Je skutečně naprostá nehoráznost požadovat, aby modely při nemožnosti doletět padaly do pole, ohrožovaly okolí atd., když k tomu u elekter neexistuje žádný důvod. Trest musí být - jasná nula za let, v tomto ohledu nikoho ani nenapadlo vymýšlet nějaká změkčení, ale bezdůvodné ohrožování okolí je prostě nesmysl!!!! Navíc je současné zapojení výškoměrů nebezpečné i z dalšího ohledu - pokud je totiž použit BEC, tak vše teče přes dlouhou sérii konektorů, což také není dobré. Doufejme, že zdravý rozum zvítězí...

Létání je pak vysloveně v F3J stylu, máme se co učit.

Použitá technika
Kategorie jednoznačně směřuje na větší modely v F3J stylu, v tom není moc o čem diskutovat. Na druhé straně ale odpadnutí vleku dává větší prostor pro speciální konstrukce ať už ve formě odlehčených kompozitů, k vidění byla lehká Supra a nová Maxa, tak i pro domácí stavbu. Vakuovaná mutace Supry se dokonce dostala i na stupně vítězů. Dovolím si tvrdit, že ve slabším větru by vůbec nebyl bez šancí ani Cirrus od Reicharda, umím si představit i dobré výsledky konstrukčního modelu (koneckonců Martin s Dragonfly létal docela dobře).
Z modelů bylo k vidění nejvíce nových Storků crosstail, dále Pike Perfekt, Aspire i slovinská Electra - výkonnost modelů byla vesměs dobrá a rozhodovali piloti.

Závěr
Po odlétání a vyhlášení už následovala jen únavná cesta domů, do Prahy jsem dorazili o půlnoci.  Musím říct, že účasti na Korona Cupu nijak nelituji, zkušeností pro další soutěže to přineslo spoustu a zalétali jsme si velmi dobře. Na příštích akcích se mi snad podaří posunout v pořadí výše.
Galerie fotografií z akce je k vidění zde...