Co se týče příčin vítězství, tak ty vidím dvě. V první řadě je nutno říct, že moje Q10.1 dost převálcovalo konkurenci ve stoupavosti - tady se mi hodně zúročilo dlouhé ladění pohonné jednotky, která v kombinaci s lehkým modelem odvedla skvělou práci. Popravdě mě v tomto ohledu výkony soupeřů trochu zklamaly, myslím si, že v tomto ohledu jsme v ČR možná momentálně trochu v předstihu, zřejmě v důsledku našich dost krutých pravidel bez přepočtů na 1000 bodů ve skupině, člověka to prostě nutí k tomu dostat model do maximální možné výšky aby měl při případném horším ovzduší aspoň nějakou šanci. Druhým rozhodujícím bodem bylo to, že jsem se do značné míry vyvaroval chyb a poměrně nekompromisně jsem přistával za plné body - sice některé soupeře a diváky moje zacházení s modelem na přistání poněkud vyvádělo z míry, ale podstatný je výsledek :-)
Když už jsem jel tak daleko, tak jsem se přihlásil i do "nadupané" kategorie F5J. Model pro tuto kategorii nemám, tak musela stačit Surprise 15, což je soutěžní F5F, tedy značně jiná kategorie. Nicméně na získání zkušeností to plně stačilo. Výsledek jsem si bohužel sám znehodnotil určitými chybami - hned v prvním kole se mi podařil totální trapas, kdy jsem nezapojil akumulátor a odstartoval se zpožděním (100 bodů ztráta), v druhém kole jsem pak po perfektním letu vlastní chybou zkazil přistání (dalších 50 bodů dolů). Hlavní problém se ale stal už před soutěží - modelu jsem poněkud rozhrabal nastavení, bohužel ale pak nastalo poškození po vytržení motorové přepážky a prostě nebyla šance S15 naladit, takže chování v kluzu nebylo moc ideální a v zatáčkách jsem s tím mimořádně zápasil a ztrácel. Pokud bylo slušné ovzduší, tak jsem se s tím dokázal poprat a dokázal i 2x udělat plných 1000 bodů, ve dvou kolech bez termiky se to ale projevilo větší ztrátou (výsledek jen něco přes 700 bodů) a ve spojení s výše zmíněnými chybami jsem neměl na finále šanci. Je to škoda, jsem si naprosto jistý, že při dobrém seřízení bych v těch padacích kolech sice třeba maximum neuletěl, ale čas by se o dost protáhl a tím narostly body a myslím si, že bych se do finále dostal - snad příště. Na druhé straně mě nesmírně překvapilo, jak dobře se mi s S15 přistávalo -vlastně až na zmíněné druhé kole jsem měl vždy přistání velmi dobré - 4x 100 bodů a 1x95 bodů, to bych sám nečekal. Celkově ale účasti v této druhé kategorii vůbec nelituji, zážitek z létání ve skupině s velkými elektrifikovanými F3J je nezapomenutelný.
Tím se dostávám k mému celkovému dojmu ze soutěže a pocitů. Když to srovnám třeba s MČR RCEN, což byla u českého elektroletu soutěž řekněme podobného významu, tak je to pro český elektrolet až docela kruté. Nejde o organizaci - ta byla v Soběslavi skvělá a neváhám říct, že v některých detailech Nitru dokonce překonala, tam bylo vše OK. Problém je ale ve vlastním létání - u RCEN odstartujete, celkem nudně ulétnete 6 minut, chvíli si zvednete adrenalín na přistání, spokojeně si oddychnete (nebo zanadáváte) a jdete se podívat na tabuli, jak dopadli ostatní. Tím to hasne - přímý souboj se soupeřem žádný, létáte vlastně jen sám na sebe a bojujete o co nejlepší body, buď to vyjde nebo ne. V RCEJ je nutná vyšší koncentrace na celý let, jinak je to ale o tom samém, opět přímo bojujete jen s body.
F5J a F5J400 je proti tomu úplně jinde - při každém letu jdete do přímého souboje s ostatními (počítá se 1000bodů pro vítěze skupiny) a drama to je zcela nesporné - sledujete soupeře, často přemýšlíte jak na ně vyzrát, prostě souboj. Vše pak vrcholí finálovým letem - 15 minut je až neskutečně dlouhých a i zde neustále cítíte ten přímý souboj. A když navíc letí kvalitní soupeři, tak je (i pro diváky) nesmírně působivý závěr letu - z reproduktoru odpočet posledních pár vteřin a třeba 8 modelů se valí na své přistávací body. V ČR se u RCEJ debatuje o přepočítavání na 1000 bodů, ale všichni argumentují jen spravedlností a odstraněním vlivu počasí - neříkám že tohle není důležité, ale podle mě je minimálně stejně podstatná ta atraktivita přímého souboje!
Samostatnou kapitolou je pak velká F5J - už jen start 8-10 velkých modelů, které se řítí do výšky je zážitek, tohle v ČR naprosto chybí, kategorie kde by opravdu hrál roli výkon prostě neexistuje. Neumím to popsat, je to prostě nepředatelné, mohu jen doporučit podobnou akci zkusit. Každopádně je hodně o čem přemýšlet...
Zde jsou pak i nějaké fotky - ale asi pochopíte, že létám-li dvě kategorie a ještě jednu se synem, tak focení moc nestíhám :-(
1 komentář:
Je to výstižné... Možno by si ešte mohol pridať pár slov o FXJ experimente (keď si ho v sobotu večer sledoval).
Palo
Okomentovat