Postřehy z F5J Dubnica n. Váhom, 18-19.8.2012

Minulý víkend v Dubnici proběhla jedna z největších akcí první ucelené sezóny kategorie F5J - mezinárodní mistrovství Slovenska. Účast 56 soutěžících mluví sama za sebe, zemí jsem napočítal 7.

Soutěž probíhala za krásného počasí - slunce a slabý vítr, termiky spousta.
Výkony tomu odpovídaly, bohužel ale ze záhadných důvodů tato idyla moc nesvědčila soutěžícím z ČR. Já jsem létal se zbrusu novým Storkem 4 a nemohu své výkony hodnotit jinak než jako "přemotivovanost" - letadlo mi sedí a docela hodně jsem si věřil, ukázalo se to ale spíš škodlivé. V prvním kole jsem trochu podcenil ranní situaci, kdy jsem letěl v úplně první skupině - nějak mi to nešlo a spadl jsem dost brzy. Polehčující okolností pro mě je, že maximum nenaletěl snad vůbec nikdo, ale každopádně několik pilotů zvládlo více - škrtací kolo bylo na světě. Další dvě kola byl dobrá, ale ve čtvrtém kole jsem poprvé zakopl o přemotivovanost - po velmi dobrém letu jsem se zbytečně moc snažil o přistání až v poslední vteřině, což mi narušilo rozpočet a trefil jsem se při přistání. Nula za přistání již byla nepříjemná ztráta, nicméně pořád bylo o co bojovat. Vše se ale zkazilo v pátém kole, kdy jsem letěl na riziko jen do 75 metrů a spadl za 2:17 min - no comment :-( Situace byla taková, že při startu do běžných 130m bych se hravě přesunul jinam a asi maximum ulétl, bohužel jsem ale riziko přehnal... Poslední kole jsem zvládl v pohodě. Druhý den už mi o nic nešlo a tak jsem si spíš hrál - oba lety pod 100m, v jednom letu mi jen slabším přistáním unikla tisícovka, v druhém jsem se prošel do pole za nulu, to už ale nehrálo roli. Výsledné 29té místo je každopádně zklamání, kdybych v posledním kole neriskoval, tak bych byl asi v top 20, ale ani to by mě netěšilo :-(
Ovšem ostatní Češi na tom nebyli o nic lépe. Martinovi to moc nešlo, tak byl daleko za mnou, ale neuspěli ani Radek Malčík a Luboš Vaňura, kteří přitom patřili přímo mezi favority. Radek nakonec skončil nejlépe (14. místo), ale do finále bylo poměrně daleko, měl také dva "škrtací" lety. Luboš pak měl dokonce dvě nuly po technických problémech a skončil až za mnou. Výsledkem bylo, že vlastně poprvé v letošní Intertour bylo finále bez české účasti (myslím samozřejmě na soutěžích létaných v naší oblasti).

K postupu do finále nakonec víceméně stačilo nezkazit víc než jeden let - poslední postupující (J.Hrušovský) měl ze započtených letů průměr 955b, což není zas tak moc. Ale nikdo z Čechů to nevyužil. Zajímavý je i debakl juniorů - v Bořeticích trojice Martin Hrubý, Matuš Dudáš a Luboš Vaňura přímo řádila a do finále prošli všichni, tady byl nejlepší z nich až na 34. místě.  Tentokrát jasně vedla zkušenost...
Ovšem vlastní finále za účasti dvou Francouzů, jednoho Slovince a sedmi Slováků byl super zážitek. V prvním letu 8 modelů vyplo ve výškách kolem 50 metrů - vidět je skoro všechny v jenom chumlu byla bomba. Brzy se začalo padat, maximum nakonec z této skupiny ulétli jen S. Hansjek, M. Gala a J. Adámek, mezi nimi bylo jen 5 (slovy pět) bodů!!! Výšky 44, 45 a 48 metrů... S odstupem následovali dva soutěžící, kteří letěli "vysoko" - to ale znamená výšky 83 a 97 metrů. Opravdu super, to se musí vidět.
Druhé finále bylo podobné, maximum z malé výšky zvládli stejní tři lidé, výšky tentokrát 43, 45 a 48 metrů, další tři maxima byla z výšek 83, 97 a 135m, čtyři modely opět spadly do pole (beze škod). Není co dodat, tohle byl učebnicový příklad toho, proč je dobré létat finále...

Co se techniky týče, tak asi největší novinkou byla možnost poprvé vidět v reálu Euphorie od Dorošenků z Ukrajiny. Moc hezké letadlo, k tomu není moc co dodat. Jinak převážně Storky 4, Mibo Electra, Supry a dvě Maxy. Angličané měli i velké lehké AVA RES, ale jejich výkony upřímně spíš potvrzovaly názor, že to letadlo nemá smysl, ani v tomto pro ně ideálním počasí nepředstavovaly  žádnou patrnou výhodu proti lehkým kompozitům.

Technické problémy se našly spíše jen mírné. Odešly nějaké výškoměry (důvody nejasné), nekontrolovaně padal jeden Stork řízený levnou soupravou Turnigy, po přistání (nakonec to dopadlo dobře) to ale vypadá spíše na problém s vakl kontakty konektorů Deans, nebyl to první případ. Nicméně i když viníkem budou spíš konektory, tak si neodpustím názor, že použití takto podezřelého rádia do modelu této ceny i velikosti je dost neuvážené...
Celkově ale žádná velká dramata.

Organizace byla skvělá, zlí jazykové tvrdí, že na Slovensko stejně jezdíme jen okukovat časoměřičky, to jsou ale určitě pomluvy :-)
Fungovaly ale i další věci . občerstvení, výpočetní středisko, ozvučení - v tomto směru opravdu spokojenost. Nepodařilo se snad jen jedno z ranních kol, kdy se popletla časomíra, ale tím chyby skončily (kolo se opakovalo).


Kompletní velká galérie fotografií je na této adrese na PicasaWeb, některé fotky si troufnu označit za vydařené.









Kromě toho vzniklo také video z prvního finálového letu: