neděle 27. července 2008

RC větroň FOX :-)

No, možná to někdo označí spíš za provokaci, ale je to tak - dodělal jsem RC úpravu dětské hračky. Technická data volné verze najdete zde, v RC verzi je vzletová hmotnost 55g. Na tomto lze demonstrovat neskutečný posun v RC vybavení - někdy kolem roku 1988 jsem se pohyboval kolem raket a všichni jsme obdivně zírali na hmotnost RC vybavení v raketovém kluzáku Phila Barnese 70 gramů, to že H. Youngreen údajně srazil hmotnost výbavy až na 52g bylo něco zcela nepochopitelného. No a dnes udělám model s kompletní vzletovkou 55g doslova se šuplíkového odpadu :-))
Ještě pro objektivitu dodávám, že nejsem v této úpravě zcela originální - okoukl jsem to na Slovensku při EuroCupu F5J, kde podobnou úpravu jeden účastník měl - jeho Fox měl dokonce vypínací vlečný háček a tak jsem ho večer tahal za EPP Piperem mého syna :-)

středa 23. července 2008

Nitra poněkud podrobněji

EuroCup v Nitře byl pro mě první šancí porovnat moje možnosti v kategorii F5J400 v mezinárodním srovnání a v obecné rovině šlo i o porovnání, jak si stojíme v ČR proti Slovensku a dalším zemím, kde se s touto kategorií začalo o poznání dříve než u nás. Výsledek jsem již uvedl, podařilo se mi zvítězit.
Co se týče příčin vítězství, tak ty vidím dvě. V první řadě je nutno říct, že moje Q10.1 dost převálcovalo konkurenci ve stoupavosti - tady se mi hodně zúročilo dlouhé ladění pohonné jednotky, která v kombinaci s lehkým modelem odvedla skvělou práci. Popravdě mě v tomto ohledu výkony soupeřů trochu zklamaly, myslím si, že v tomto ohledu jsme v ČR možná momentálně trochu v předstihu, zřejmě v důsledku našich dost krutých pravidel bez přepočtů na 1000 bodů ve skupině, člověka to prostě nutí k tomu dostat model do maximální možné výšky aby měl při případném horším ovzduší aspoň nějakou šanci. Druhým rozhodujícím bodem bylo to, že jsem se do značné míry vyvaroval chyb a poměrně nekompromisně jsem přistával za plné body - sice některé soupeře a diváky moje zacházení s modelem na přistání poněkud vyvádělo z míry, ale podstatný je výsledek :-)
Když už jsem jel tak daleko, tak jsem se přihlásil i do "nadupané" kategorie F5J. Model pro tuto kategorii nemám, tak musela stačit Surprise 15, což je soutěžní F5F, tedy značně jiná kategorie. Nicméně na získání zkušeností to plně stačilo. Výsledek jsem si bohužel sám znehodnotil určitými chybami - hned v prvním kole se mi podařil totální trapas, kdy jsem nezapojil akumulátor a odstartoval se zpožděním (100 bodů ztráta), v druhém kole jsem pak po perfektním letu vlastní chybou zkazil přistání (dalších 50 bodů dolů). Hlavní problém se ale stal už před soutěží - modelu jsem poněkud rozhrabal nastavení, bohužel ale pak nastalo poškození po vytržení motorové přepážky a prostě nebyla šance S15 naladit, takže chování v kluzu nebylo moc ideální a v zatáčkách jsem s tím mimořádně zápasil a ztrácel. Pokud bylo slušné ovzduší, tak jsem se s tím dokázal poprat a dokázal i 2x udělat plných 1000 bodů, ve dvou kolech bez termiky se to ale projevilo větší ztrátou (výsledek jen něco přes 700 bodů) a ve spojení s výše zmíněnými chybami jsem neměl na finále šanci. Je to škoda, jsem si naprosto jistý, že při dobrém seřízení bych v těch padacích kolech sice třeba maximum neuletěl, ale čas by se o dost protáhl a tím narostly body a myslím si, že bych se do finále dostal - snad příště. Na druhé straně mě nesmírně překvapilo, jak dobře se mi s S15 přistávalo -vlastně až na zmíněné druhé kole jsem měl vždy přistání velmi dobré - 4x 100 bodů a 1x95 bodů, to bych sám nečekal. Celkově ale účasti v této druhé kategorii vůbec nelituji, zážitek z létání ve skupině s velkými elektrifikovanými F3J je nezapomenutelný.

Tím se dostávám k mému celkovému dojmu ze soutěže a pocitů. Když to srovnám třeba s MČR RCEN, což byla u českého elektroletu soutěž řekněme podobného významu, tak je to pro český elektrolet až docela kruté. Nejde o organizaci - ta byla v Soběslavi skvělá a neváhám říct, že v některých detailech Nitru dokonce překonala, tam bylo vše OK. Problém je ale ve vlastním létání - u RCEN odstartujete, celkem nudně ulétnete 6 minut, chvíli si zvednete adrenalín na přistání, spokojeně si oddychnete (nebo zanadáváte) a jdete se podívat na tabuli, jak dopadli ostatní. Tím to hasne - přímý souboj se soupeřem žádný, létáte vlastně jen sám na sebe a bojujete o co nejlepší body, buď to vyjde nebo ne. V RCEJ je nutná vyšší koncentrace na celý let, jinak je to ale o tom samém, opět přímo bojujete jen s body.
F5J a F5J400 je proti tomu úplně jinde - při každém letu jdete do přímého souboje s ostatními (počítá se 1000bodů pro vítěze skupiny) a drama to je zcela nesporné - sledujete soupeře, často přemýšlíte jak na ně vyzrát, prostě souboj. Vše pak vrcholí finálovým letem - 15 minut je až neskutečně dlouhých a i zde neustále cítíte ten přímý souboj. A když navíc letí kvalitní soupeři, tak je (i pro diváky) nesmírně působivý závěr letu - z reproduktoru odpočet posledních pár vteřin a třeba 8 modelů se valí na své přistávací body. V ČR se u RCEJ debatuje o přepočítavání na 1000 bodů, ale všichni argumentují jen spravedlností a odstraněním vlivu počasí - neříkám že tohle není důležité, ale podle mě je minimálně stejně podstatná ta atraktivita přímého souboje!
Samostatnou kapitolou je pak velká F5J - už jen start 8-10 velkých modelů, které se řítí do výšky je zážitek, tohle v ČR naprosto chybí, kategorie kde by opravdu hrál roli výkon prostě neexistuje. Neumím to popsat, je to prostě nepředatelné, mohu jen doporučit podobnou akci zkusit. Každopádně je hodně o čem přemýšlet...
Zde jsou pak i nějaké fotky - ale asi pochopíte, že létám-li dvě kategorie a ještě jednu se synem, tak focení moc nestíhám :-(

pondělí 21. července 2008

F5J Eurocup Nitra - úspěch ve čtyřstovkách

K EuroCupu z minulého víkendu se vrátím nejspíš hned v několika rozborech, prozatím si ale neodpustím, abych se nepochlubil - v F5J-400 se mi podařilo zvítězit.

pátek 11. července 2008

RCEJ Chotěboř

S určitým zpožděním se vracím k další soutěži RCEJ, které jsem se zůčastnil, totiž k sobotní Chotěboři. Bohužel byla akce opět poznamenána bojem s větrem, v oficiálním zápise jsou uvedeny nárazy až 15,6m/s, jinak ustálená hodnota kolísala mezi 5-8m/s. Je docela s podivem, jak dobře si lehké RCEJ s podobným počasím poradí, výkony vůbec nebyly slabé, na druhé straně se ale taky sluší podotknout, že pilotní zážitek je dost mizerný a soutěž je dost loterií. Proti loňsku vidím velký pokrok při přistání, když se létalo loni v Hořicích za podobného vichru, tak byla zkažena dovolím si říci většina přistání, tentokrát se běžně sedalo za slušné body...
Co se týče mých výkonů, tak jsem nakonec skončil třetí. První dvě kola jsem dal maxima s drobnými ztrátami na přistání a čase (ale opravdu jen drobnými), v třetím kole se mi utrhl pastorek na motoru, tak nic, v posledním kole naše skupina "neměla vzduch", nicméně podařilo se mi kousek nad zemí doslova vydřít čas přes 9 minut (viz připojený graf) i za cenu dost divokého přiblížení na přistání a pouze 70b za něj, celkově to vyšlo na třetí místo. Popravdě mít při tomto přistání trochu víc štěstí, tak jsem mohl být druhý a s menšími chybičkami v provních kolech možná i první, ale podobné pocity kolem "drobných chybiček" mělo jistě víc lidí, takže to nemá cenu komentovat, dopadl jsem jak jsem dopadl. A s ohledem na počasí musím říct, že jsem spíše spokojen, sám bych nevěřil, jak dobře si Q10 o vzletovce někde kolem 480g poradí s podobným vichrem.
Opět jsem létal s Unilogem - z hlediska analýzy je docela zajímavý pokles výšek proti Mžanům o skoro 30m (na hodnoty těsně nad 300m). Podle údajů z logu na tom asi má podíl nízká teplota, LiPOLky byly prostě o něco měkčí a poznalo se to. Není to o moc - pokles výšky je jen o cca 10%, což je celkem reálné. Nad možnými řešeními tohoto jevu se ještě musím zamyslet....

úterý 1. července 2008

Analýza Mžan

Soutěž RCEJ ve Mžanech bych asi mohl cimrmanovskou terminologií zařadit do cyklu "Naše slavné prohry". Docela zajímavé je ale prohlédnutí letových záznamů, tentokrát to bylo pro mne dost poučné.
Let 1
První kolo celkem pohoda. V praxi to sice nebylo tak jednoduché jak vypadá na grafu, už začínalo foukat, nicméně let byl dost pod kontrolou, bohužel jsem pak ztratil nějaké body za přetažený čas (vlastní blbost, s vytracením výšky problém nebyl), jinak přistání za 100b.
Let 2
Tohle už zas až taková pohoda nebyla, ale nakonec maximum bylo, bohužel jsem se na konci zachoval jak pitomec a bez jakéhokoli většího důvodu jsem sedl za 50b - děs :-(¨
Let 3

Vichr už pěkně zesílil. Před tímto letem jsem spíš preventivně vyměnil motor (ač původní celkem šlapal, viz výšky). Možná i proto jsem dosáhl své největší změřené výšky na motor v soutěži. Ovšem po chvíli totální splash - bez šance, let ani ne 7 minut. A mimochodem - nebylo to o pilotáži, kdyby se přepočítavalo na 1000b, tak mám v tomto kole 1000b, o něco víc než já zaletěl v tomto kole jen J. Bartůněk (a to je jeho model do větru objektivně daleko lepší než Q10), ale moc se mu nepovedlo přistání... Za aktuálních pravidel z toho byl škrtací let.
Let 4

Před posledním kolem už fičelo opravdu šíleně, tak jsem se rozhodl trochu zaexperimentovat a nasadit jinou vrtuli, se kterou jsem čekal o něco nižší dostup, ale větší rychlost a tak možnost dostat se na motor do lepší pozice. Jestli to vyšlo je otázka - model se na motor ve vichru choval opravdu o něco lépe, ale výška je proti třetímu letu opravdu o dost nižší. Možná jsem měl nechat původní konfiguraci a počítat, že to "nějak" nahoru uřídím, jelikož vzduch nebyl nakonec tak zlý, tak bych při o 50m větší výšce možná k maximu neměl daleko. Ale tohle nemá cenu zpětně řešit, jisté závěry jsem si z toho nicéně pro sebe udělal a příště se v případné podobné situaci podle nich zařídím...