Nová elektroletecká kategorie F5J

V několika článcích na tomto blogu jsem se zabýval novou kategorií FAI F5J, postavenou na výškoměrech se záznamem vypínací výšky. Nyní jsem se konečně dostal ke splnění jednoho restu, totiž článku zabývajícím se jejími pravidly...

Shock F5J

Uvedl jsem do chodu nový model určený především na "výškoměrové" F5J. Po dvou dnech létání přišel čas na drobný popis. Model pochází od MG model, rozpětí je 3,5 metru. Provedení je zakázkové - nakonec to vyšlo na křídlo s D-boxem ze spread tow uhlíku, v zadní části profilu se najdou pod sklem také uhlíkové křížové výztuhy. Pro odlehčení je výplň z Rohacelu (běžný Shock používá těžší Herex). Nosník je na elekroverzi poměrně silný, uvažuji i o létání s větroňovým trupem, proto se nadalo tolik šetřit. Trup je převážně uhlíkový.
Z hlediska osazení jsem uvažoval více variant, nakonec to vyšlo následovně:
Motor je Kontronik Kira 480/34 s převodovkou 5,2:1, regulátor CC Phoenix ICE 50A. LiPOL je tříčlánek, prozatím jsem létal výhradně s 3s Nanotech 2200mAh 45C, ale už mám vyzkoušeno, že model vyvážím i s tříčlánkem 1300mAh, což bude patrně standardní pohon pro F5J FAI. S vrtulí 13x11 model spolehlivě stoupá cca 7-8m/s, což na FAI úplně stačí, předpokládám, že regulátor zvládne i něco jako 14x12 a dostanu se na 10m/s. V obou případech se pohybujeme v oblasti velmi slušné účinnosti, takže by šlo zkusit i Autonomy a podobné kategorie.
Zbytek eletroniky je běžný - 2x Hitec HS125MG na křidélka, 2xHS65MG na motýla. Jediný kix se mi podařil u klapek, kde jsem se uklikl při objednávce - koupil jsem digitály Graupner DES586, ovšem až po prvním očesání převodu jsem zjistil, že nemají kovové převody - měly to být DES587... Ach jo :-( Nicméně zatím zůstavají tato serva, patrně je po dalším očesání předělám na 587 - 586 a 587 jsou identická, bude stačit vyměnit převody. Přijímač je Futaba 6208 FASST, napájím přímo z regulátoru - ICE50A má 5A BEC a při velmi mírné zátěži regulátoru to není nějak extra riskantní. V případě nasazení na F5J Euro bych dokázal z pohonu vyrazit možná až 1,5kW, ale to už bude potřebovat jiný regulátor a pak by patrně došlo i na samostatné napájení přijímače.
Co se týče vzletové hmotnosti, tak plně osazený model bez baterek váží 1900g, což znamená letovku malinko přes 2100g s Nanotech 2200mAh a asi 2040g s 1300mAh. S ohledem na to, že model je poměrně hodně pevný, nejde o vyložené "ultralight" to pokládám za slušný výsledek.

Letové vlastnosti jsou příjemné, model je velmi hodný. V podstatě ani moc nepotřebuje v termice "klapkovat", profil má dostatečný vztlak už "v základu". Bude přirozeně nutno doladit diferenciace křidélek a motýla, ale zásadní problémy nečekám. Už druhý den létaní jsme si se synem dali soukromou soutěž s výškoměry (on létal s Ambrosií)  a natočil jsem nejeden stoupavý proud, prozatím mám maximum z nejnižší výšky 132m, ale bude se to tlačit dolů :-) Celkově lze zatím mluvit o značné spokojenosti. Malá galérie snímků je na Picase...

Altis V3 - výškoměr pro kategorii F5J FAI

Definice FAI výšky

Pro létání v nově vznikající kategorii F5J podle FAI je nezbytný výškoměr s funkcí záznamu tzv. FAI vypínací výšky.  Základní princip je dán pravidly  - výškoměr se připojí na kanál plynu. Spuštění motoru aktivuje záznam. V okamžiku vypnutí motoru se začne počítat 10 vteřin, za tzv. FAI výšku pro výpočet skóre se pokládá nejvyšší naměřená hodnota od startu modelu do konce těchto 10ti vteřin. Po uplynutí 10ti vteřin se výškoměr změní v běžný záznamník pouze s kontrolou nového zapnutí motoru, při novém spuštění hlásí chybu, tedy nulu za let. Poslední požadavek - výškoměr musí být schopen oznámit "FAI výšku" časoměřiči přímo po letu nějakým jednoduchým způsobem bez potřeby počítače.
Další případné funkce už jsou na delší diskusi a mohou se lišit, navíc můžou nastat ještě určité změny v pravidlech (například striktně znemožnit restart motoru atd.), podstata je nicméně v tom výše uvedeném.

Prvním vyhovujícím přístrojem na trhu byl slovinský výškoměr Altimeter  od http://www.rc-electronics.org. V tomto příspěvku se podíváme na novou alternativu tentokrát ze Slovenska - měřič Aerobtec Altis V3.

Výškoměr Altis - vpravo je "letová část", vlevo FTDI USB interface

Altis V3 je malinká krabička (přesněji plošný spoj ve smršťovací fólii) o hmotnosti pouze 4,5g. Standardní připojení je na kanál plynu - výškoměr se zapojí na patřičný kanál v přijímači, regulátor se pak připojí na výškoměr. Alternativně lze použít i V-kabel (pak je vyloučeno ovlivnění motoru) anebo (pro jiné kategorie) lze výškoměr připojit vlastně kamkoli na napájení, pak z něj bude běžný záznamník výšky.

Nastavení parametrů

K počítači se připojuje přes USB -  součástí dodávky je klasické FTDI rozhraní, ke kterému se výškoměrová část připojí. Dodaný software funguje pouze na MS Windows, prozatím mám ověřeno ve WINXP Home v mrňavém netbooku Asus EEE a pak ve Windows 7 64bit spuštěných na Apple Macbook pomocí VMWare Fusion. V obou případech vše fungovalo bez podstatných potíží. Z aplikace se provede prvotní nastavení a pak lze přirozeně stáhnout a ulořit grafy jednotlivých letů "pro poučení".
Přímo na soutěži ale počítač není třeba, FAI výška je zobrazena blikáním LED. Poměrně snadné  - odbliká postupně tři číslice, pak je delší pauza. Počítají se "bliky", nula je delší svícení. Jak jsem napsal v článku o soutěži v Dubnici - může to vypadat jako "blbárna", ale v praxi jsme se s časoměřičkami bez jediné výjimky shodli vždy nejdéle na druhý pokus a proces odečtu netrval víc než minutu, obvykle spíš do 30s, takže bez problémů.
Celkové hodnocení je poměrně pozitivní, měřiče jsme obdrželi v Dubnici až těsně před soutěží, ale  rozchození bylo bez potíží. Dokonce jsem přímo na poli rozchodil ovládací software na mini netbooku, čehož Palo Lishak pohotově využil k tomu, abych programoval switche i dalším lidem - myslím, že to názorně ukazuje, že rozchození a pochopení obsluhy není nic složitého :-) Nemá cenu hodnotit do detailu možnosti nastavení, protože software se dále vyvíjí, už v momentu psaní tohoto příspěvku je k dispozici nový software, který možnosti rozšiřuje (budu testovat nejdříve za týden). Nicméně už teď lze konstatovat, že se měření vypínací výšky není nutno nijak bát a průběh soutěže může být svižný a bezproblémový.

Altis v trupu - konkrétně Scorpiona a Shocka

Ohlédnutí za soutěží F5J FAI v Dubnici nad Váhom 15.10.2011

V sobotu 15.10.2011 jsme se synem vyrazil na naši první soutěž kategorii F5J FAI, tedy s měřením výšky. Na tomto místě se chci trochu ohlédnout jak za vlastní soutěží, tak ale zejména trochu rozebrat mé dojmy z této nové kategorie.
Nejprve k soutěži. Tady není moc co rozebírat - cesta sice dlouhá, ale bez větších problémů, letiště v Dubnici je pěkné, přijetí přátelské :-) Počasí na říjen také ušlo, problém byl jen dost sílící vítr, což pro naše lehké RCEK modely nebylo právě ideální. Nicméně Martin s Ambrosií zvládl soutěž bez škrábnutí, dokonce získal 2x 1000b. Zbylé starty už mu tolik nešly, ale napoprvé to šlo. Můj průběh byl divočejší. Létal jsem se Scorpionem - první let celkem dobrý, ale v druhém letu jsem vyrobil nulu po technické selhání (model ale nijak ohrožen nebyl). Po vyřešení problému jsem dělal co se dalo, další dva lety byly podařené (jeden dokonce za 1000b), takže jsem před posledním kolem vůbec nebyl bez šance na dobrý výsledek (tak do první pětky). Bohužel ale právě moje skupina letěla do totálních sraček (vítěz skupiny bral 1000b za pouhých 6 minut letu) a mě se dařilo ještě o něco hůře, takže jsem nakonec skončil až na 12. místě.  Ale škody nulové, navíc jsem přivezl výškoměry a nový trup na Scorpiona, takže pohoda :-)

Teď ale vážněji k dojmům z pravidel. Rozdělil bych to na věci plynoucí z "potíží vzniku" a pak na "problémy systémové".
V té první oblasti je samozřejmě patrné, že zatím soutěžící nemají pravidla zažitá, takže padala řada "blbých dotazů", ale to není podstatné, to se všichni rychle naučí. Další komplikací je občasný problém s indikací výšky. Já byl jeden z těch, kdo testovali nové slovenské výškoměry Altis a problémy nebyly, celkem pohodové je i čtení pomocí počítání blikání diody. Vypadá to jako pěkná "blbárna", ale v reálu jsme se s časoměřičkami vždy shodli na započtené hodnotě nejpozději na druhý pokus, takže výsledek do minuty (sundání křídla u Scorpiona trvá déle :-))) Naproti tomu byly nějaké potíže s výškoměry slovinskými (s externím displejem), například se občas resetovaly při tvrdším přistání. Ve většině případů bylo možno výšku načíst v počítači, ale zachytil jsem, že pár lidí problém mělo. Nicméně nezdá se to být neřešitelné - už v této fázi bylo bez problémů určitě aspoň cca 90% startů. Celkově si myslím, že se soutěže s výškoměry není třeba bát nijak extrémně.

Z hlediska celkového pocitu ze soutěže a pravidel je to složitější. Dobré je, že pravidla opravdu omezí výšky - i za daného nevalného počasí se létalo pod 200m, penalizace za překročení je krutá. Za optimálního počasí by se určitě výšky ještě podstatně snížily.
Na druhé straně mě ale docela štvalo to, že člověk vlastně vůbec netuší, jak si v letu stojí a to, že třeba proti RCEK hodně odpadá ten přímý souboj. Bylo to typické v prvním kole - letěl Martin a říkal jsem si nic moc, pak jsem letěl já a hodnotil jsem to jako vyložený průser. A pak jsem se podíval na výsledky a s otevřenou pusou jsem zjistil, že ve skutečnost Martin udělal 1000b a já docela dost přes 900b - lidé s delšími časy zkrátka letěli o poznání výše. Příjemné překvapení, ale z hlediska dojmu ze soutěže mě to až tak moc nenadchlo. Navíc se nepříznivě uplatňuje zlom na 200m - pokud jeden pilot letí do 180m a druhý do 190m, tak je rozdíl přijatelných 5b. Jenže jakmile někdo ulétne třeba na pouhých 203m, tak má za tři metry nad 200m devět bodů navíc, což vůbec neodpovídá reálné výhodě a dost to naštve. Při lepším počasí to asi nebude tak zlé, to se všichni budou snažit létat tak maximálně do 150m (i méně), ale když to nosit nebude, tak je potřeba letět k 200m velká a soutěž se popravdě dost mění v loterii. Teoreticky to půjde řešit tím, že se ve výškoměru aktivuje výškový spínač, ale jednak to ve stávajících firmwarech není ošetřeno a velkou otázkou je i to, jak se k tomu bude stavět finální podoba pravidel.  Kolem tohoto asi bude dost rozpaků i v budoucnu.
Celkově si ale myslím, že tato kategorie stojí za vyzkoušení. Přináší to něco nového a zejména při dobrém počasí budeme určitě svědky řady zajímavých letů. Můj závěr je, že bych kategorii všem umírněně doporučil. Mimochodem i moje vlastní létání v Dubnici ukazuje, že se vůbec není nutno bát vyrazit na soutěž s RCEK modelem, nemusí ztrácet nijak moc, za jistého počasí může být proti "velkým ptákům" dokonce i v jisté výhodě.

A ještě odkaz na nějaké fotografie z akce....

Magic pro RCEK (J)

Před nějakou dobou se mi do výbavy dostal nový model od firmy Reichard - elektrovětroň Magic. S modelem jsem již absolvoval tři soutěže RCEK a jednu RCEJ, což mi snad dává právo trochu zhodnotit jeho možnosti a vlastnosti pro soutěžní nasazení.

Obecně o modelu

Magic je celkem klasický model určený pro soutěžní létání v různých elektrokategoriích, přirozeně nic nebrání ani jeho využití pro létání "jen tak". Křídlo o rozpětí 2000mm je z polystyrénu potaženého balsou s uhlíkovým nosníkem. Existuje jak v jednom kuse (takové mám já), tak i dělené. Potah je buď fólií (ARF), je ale možno zakoupit i ARC verzi a potáhnout model doma - buď opět fólií anebo papírem. V mém případě jsem se rozhodl zkusit právě tu "papírovou" variantu, takže můj exemplář je potažený Japanem Kashmir a 4x lakovaný. Trup je klasický - lamináltová gondola je hodně vyztužená uhlíkem, na ni navazuje kuželovitá ocasní trubka. Ocasní ploch jsou klasické balsové, potažené fólií (u nich jsem fólii zachoval).

Zpracování modelu je výborné - vlastně nemám co vytknout. Z křídla jsem byl takřka nadšený, tato chvála se ostatně týká i ARF verze potažené fólií, kterou provozuje například Radek Novotný - i ta je potažená perfektně. Dobrý dojem dělají i všechny ostatní části modelu.

Kompletace a osazení

Stavba Magicu nečiní problémy. Křídlo jsem jednou nalakoval zaponem, po přebroušení následovalo přilakování Japanu a pak další dva nátěry - bez problémů, u "fóliové verze" to je ještě jednodušší. Protažení kabelů a osazení serv je také bez problémů, použil jsem 4 čínská serva 9103 o hmotnosti cca 4,7g - na klapkách ve verzi s kovovými převody, na křidélka klasická. Dodané páky křidélek jsou perfektní, drobné námitky mám proti táhlům pouze z ocelového drátu 0,8mm. Sice jsem s "dráty" odlétal několik soutěží, ale z hlediska vůlí to není nic moc, doporučuji na křidélkách použít raději uhlíkovou tyčku s koncovkami MPJET micro. Na klapkách jsem  "drát" nechal, jeho pružnost nemusí být na škodu při soutěžních přistáních jako určitý "servosaver".  

Trup je také bez problémů, pouze se mi moc nezdálo řešení odnímací výškovky, připadalo mi, že matice v trubce mohou ovlivňovat kevlarovou nit náhonu výškovky. Nakonec jsem výškovku raději přilepil napevno a je klid :-) Jinak jsem postupoval podle návodu, z hlediska osazení jsou v trupu dvě serva Turnigy 1440, přijímač Futaba R617FS, regulátor Turnigy Plush 30 a motor Mega F5J ve velikosti 2208. Motor se mimochodem montuje velmi pohodlně, protože je použit kužel 36mm a v "čumáku" je více místa.

Co se týče hmotnosti, tak s LiPOL Rhino 2s 1050mAh 40C jsem měl na první soutěži hmotnost přesně 500g (opravdu přesně, váha v Nové Pace oscilovala mezi 499-501g, nakonec jsme se usnesli, že to je 500 g podle pravidel). Model nepotřebuje žádné dovážení, stačí doladit polohu baterie. Později jsem provedl "čistku" v kabelech a konektorech a hmotnost jsem srazil dokonce na 488g, což mi umožnilo mít hmotnost na limitu 500g i se záznamníkem Unilog.

Poměrně zajímavý byl pozdější experiment s osazením pro RCEJ, tedy S400 s převodovkou Hendrych - i toto je možné, ale bylo nutné dovážení na ocase, tato jednotka je přeci jen těžká. Nicméně létání v RCEJ bylo bez problémů, celková hmotnost je nějakých 540g - pokud někdo má zájem o tuto starší kategorii, může Magica bez obav použít.

Letové vlastnosti a výkony

Začnu od motorového letu - ten je díky malé hmotnosti opravdu výborný, s předpisovou malou Megou letí Magic prakticky svisle nahoru s počáteční stoupavostí přes 12m/s. Tady není o čem psát - vše zcela bezchybné.

V kluzu si také také není na co stěžovat - Magic má malé opadání a dobré vlastnosti v kroužení, mimochodem se výborně řídí směrovkou, v principu by asi létal i bez křidélek. Přirozeně ale ideální je souhra směrovky i křidélek. Těžiště doporučuji spíše posunout více dozadu, při posunu dopředu je sice hodnější, ale více se "hrne" vzduchem a výkony jdou dolů. Pronikavost proti větru je řekněme průměrná, Magic létá slušně tak do větru 6-7 m/s, ale čím víc fouká, tím více se horší výkony a už tak od 6m/s se dají najít lepší modely. Model není příliš citlivý na klapky, v podstatě je za letu nevyužívám vůbec, pouze jako butterfly pro přistání.

Zajímavou otázkou je to, zda volit fólii nebo papírový potah. Stručně řečeno rozdíl není velký, máme srovnání s Radkem Novotným a jsem přesvědčen, že to je víc o pilotovi než o modelu - momentálně má Radek nalétáno daleko víc než já a proto by mě porážel i kdybychom si modely prohodili. Nicméně kdybych měl přeci jen porovnat, tak model s papírovým potahem je přeci jen o něco lehčí, což mu přidá pár procent ve stoupání, je "hodnější", což prospěje horšímu pilotovi a možná je malinko lepší i v kluzu v klidu. Naopak fóliový je o něco rychlejší a pronikavější a co je důležité - připadá nám, že lépe sedí v zatáčce, což se hodí pro taktické létání. Celkově vzato bych asi doporučil spíše ten fóliový, ušetříte si práci při stavbě, bude lepší odolnost proti počasí a v letu tím přitom minimálně nic neztratíte, možná dokonce i získáte.

Celkové hodnocení

Na to, že jde o komerční model "pro masy" je Magic až neskutečně kvalitní "sportovní náčiní" pro RCEK(J). Dovolím si tvrdit, že je Magic konkurenceschopný s jakýmkoli jiným RCEK modelem, ovšem cenově patří k nejdostupnějším. Firmu Reichard je možno velmi pochválit, tohle se skutečně povedlo :-)

Scorpion (nejen) pro RCEK

Při víkendové soutěži RCEK v Nové Pace jsem dovršil jeden téměř dvouletý rest - dokončení modelu Scorpion od slovenské firmy Heinrich. Vše navíc šlo daleko víc "na ostro", než jsem zamýšlel, protože mi odešlo jedno servo v Ambrosii a tak jsem se Scorpionem letěl hned tři kola RCEK. Na mé výsledky to mělo vliv negativní, protože první let byl čistě o zalétávání, nicméně z hlediska získání zkušeností se Scorpionem to vůbec neuškodilo.

Scorpion je celokompozitový model o rozpětí 2320mm. Jeho asi největším problémem pro využití v RCEK  je o něco větší hmotnost - první Scorpiony nasazené u nás (R. Barč a J. Veselovský) měly hmotnost kolem 630g, což bylo ve stoupavém letu s daným motorem 2208 handicapem proti modelům na limitu 500g. Zřejmě proto Scorpion ze soutěží v ČR i přes výborné vlastnosti v kluzu zmizel, ostatně i ta dlouhá prodleva v zprovoznění mého kusu byla dána hlavně tímto - nechal jsem se tak trochu zastrašit. K dokončení mě přivedl spíše zájem o model pro první pokusy v Autonomy, F5J FAI a případně využití se silnějším pohonem v F5J Euro. 

Pro začátek jsem nicméně osadil RCEK pohon a rozhodl se přeci jen zkusit, co by dokázal v této kategorii. Hodně jsem šetřil hmotností a výsledná hodnota je 599g při následujícím osazení: AXI 2208/20, AER10x6, LiPOL Rhino 1050/40C, regl Turnigy Plush 30A, serva 4x noname 9103MG a 2x Futaba 3114 (na klapky), přijímač Orange 8ch FASST  bez krabičky.

První zkušenosti z letu jsou docela zajímavé. Na motor se stoupavost lehkému Magicu či Daidalu sice nevyrovná, nicméně střízlivý odhad je 9m/s s tím, že po doladění to 10m/s dá. Je to sice méně než celkem bez problémů dosažitelných 12 m/s u lehčího modelu, nicméně to ani není nějak extrémně slabý výkon.

Ovšem v kluzu se dějí věci... Scorpion ani tak nexceluje v absolutní hodnotě opadání, tam je ostatním špičkovým modelům podobný. Ovšem chování je odlišné o dost - rychlost letu bez klapek výrazně větší, schopnost oblétat velkou plochu také na poměry RCEK mimořádná. Dojem z letu je třeba ve srovnání s Ambrosií daleko blíže velkému F3B/F3J a v řadě případů to může být velká výhoda. Daní za to je ale mnohem náročnější pilotáž - Scorpion je docela potvora, která si nenechá tolik líbit, navíc k plnému využití jeho možností je třeba plně využívat mechanizaci křídla a klapkovat. Ale když se to člověk naučí, tak je potenciál modelu slušný.

Osobně jsem už po prvních pokusech dost přesvědčen o využitelnosti Scorpiona pro zmíněné létání v Autonomy a první pokusy s F5J. Myslím si ale, že by nemusel být od věci ani pro kategorii RCEK - možná bylo jeho určité odsouzení předčasné. Uvidíme po dalších soutěžích, kde už budu mít k dispozici plně zalétaný model...

RCEK - jak ušetřit hmotnost na vybavení

Asi všichni soutěžící v RCEK se snaží šetřit hmotností, značnou roli hraje vybavení. Měl jsem o tom přirozeně jistou obecnou představu - že je dobře mít rozumně dlouhé a tlusté kabely atd., ale nikdy jsem až to nezkoumal do detailu.
Nicméně teď při ladění Magicu mě to nějak popadlo a opravdu jsem začal vážit (na přesné váze s přesností na 0.01g) a popravdu jsem se nestačil divit.
Začalo to zkrácením kabelů mezi regulátorem a motorem, v podstatě zatím ani nešlo o hmotnost, ale jen o to, aby kabely nepřekážely. Ale ejhle - hodil jsem odstřižené zbytky na váhu a je to 2,2g - to už je měřitelné. Tak jsem to zkrátil i z druhé strany - na reglu je poměrně tlustý servokabel - dalších 1,3g dolů. To máme 3,5g úspory defakto bezpracně.
Tak dále - akumulátor. Rhino 1050mAh váží (už s mírně zkrácenými kabely) 68,3g. Ovšem kabely jsou "jak od svářečky", tak jsem baterie vyndal ze smršťovačky, přiletoval tenčí kabely a udělal další drobné úpravy - výsledek 62,7g, tedy cca 5,5g k dobru. Šlo by ještě více při zkrácení a odlehčení kabelu pro balancer, ale chtěl jsem ho delší pro případné nabíjení v trupu, případná úprava  by přidala další gram, možná i 1,5g  úspory.
Co dále? Krabička přijímače váží 2,9g, po náhradě za smršťovačku by to tak 2,5g dalo. Kolik je to dohromady?  Pěkných 11,5g (13g při důkladnější úpravě LiPOL) a skoro bez práce - to není marné, tohle pokryje třeba značnou část hmotnosti Unilogu, takže u Magicu půjde létat i s kompletním loggerem při zachování hmotnosti na minimu 500g. U Ambrosie to bude ještě přímočařejší, ta mi teď váží 536g, 13g úspory hmotnost posune na 523g, což už je k minimu blíže.
Další možnosti? Něco by se dalo ušetřit na kuželu (uhlíkový), ale tady není nabídka tak široká a navíc to už leze do peněz, nicméně minimálně 3g tu "najít" lze. Klasický kroucený servokabel do křídla váží cca 7g na metr - při použití tenkého plochého to je cca polovina, tedy u modelu se 4mi servy v křídle by to byly skoro 4g, je to ale malinko riziko z hlediska ztrát.  Na servech se tolik ušetřit nedá, příliš malé budou často "očesané". Pro "odvážné" by šlo omezit bužírky a chladič na regulátoru, ale osobně bych do tohohle nešel. To už spíše risknout teoreticky slabší regl - třeba TGY Plush18 je proti Plush30 o 6g lehčí a podle mých zkušeností v RCEK přežije, ale k tomuto jsem se zatím také neodhodlal.

Nicméně sečteno a podtrženo - vychází mi, že jsem schopen s minimem práce a nulovým rizikem schopen ušetřit 13g hmotnosti, při troše snahy a rizik pak lze dojít až někam k 26g. Zdánlivá maličkost, ale při cílové hmotnosti modelu 500g to je i více než 5%...

RCEK Nová Paka, 21.5.2011

Tak jsem absolvoval svou druhou letošní soutěž. Nové bylo, že byla první s Magicem od Reichard model - létá opravdu dobře. Ze soutěžního hlediska se opět jasně projevilo, jak konkurence houstne. Až na jedno zpackané kolo jsem vůbec nelétal špatně, ale nedalo mi to ani jednu tisícovku a do finále jsem šel jen s odřenýma ušima z dvanáctého místa... Bez komentáře - v konkurenci je nutno bojovat, mimochodem létalo 37 lidí.
Finále se letělo na dvě kola, první jsem letěl docela dobře a dalo by se mluvit až o útoku "na bednu", druhé jsem ale bohužel protaktizoval, takže nakonec až desáté místo. Nicméně mít ze dvou soutěží dvě finálová umístění není v současné době vůbec marné.
Nějaké fotky jsou na https://picasaweb.google.com/tomashru/RCEKNovaPaka2152011. Za pozornost stojí snímek 18 - jak se (ne)má přistávat :-)))))

Zase trocha raket

V neděli jsme se dostali se synem na letiště. Docela pohoda, z letadel jsem prolétl MiniCorado a kluk již zcela samostatně poletoval s EPP combatem. Kromě toho jsem dal dva tréningové lety s raketoplánem, připojuji dvě docela výmluvné fotky, jednu s větrným pytlem, druhou z tréningu přistání (pro neznalé - mělo to skončit až na té čepici, ale jinak v normě).
Jediná nepříjemnost byly "hezky" ohořelé stabilizátory, ale to se občas stane :-(

Raketový kluzák S8E konečně slušně vyfocen

 Včera před létáním jsem pořádně instruoval syna, takže mám konečně celkem použitelné fotky :-)

Poprvé na letišti v roce 2011

V sobotu jsem se konečně dostal na letiště. Létaly hlavně rakety - vyzkoušeno i několik novinek. Stínem dne bylo jen to, že mi zase jednou explodoval motor v RC raketovém kluzáku S8E, takže je zas co opravovat :-(