MiniCorado RCEK - aktuální stav ladění

Jen tak pro zajímavost pár poznámek k aktuálnímu stavu mého MiniCorada.

Letošní sezónu sice víceméně vypouštím, ale teď v létě se přeci jen našlo trochu času na ladění.

Prozatím jsem dosáhl následovných výsledků:

Počáteční stoupavost je cca 12m/s, postupně model sice trochu vadne a zároveň se projevuje horšící se přesnost pilotáže s rostoucí výškou, nicméně dostup cca 310m za 30s stoupavého letu je poměrně spolehlivý a pravidelně opakovatelný.

Klesavost mi vychází těsně přes 0,5m/s, poslední měření se nejčastěji pohybují kolem 0,52m/s, tak s trochou opatrnosti a přidáním mírné rezervy mohu s čistým svědomím udat hodnotu 0,55m/s aniž by hrozilo, že mě někdo chytne za slovo.

Celkem vzato mi to připadá jako velmi dobré výsledky, mohu si jen postesknout, že je škoda, že jsem se k ladění nedostal dříve, mít model v tomto stavu před Holíčem (navíc se nyní chová i podstatně klidněji v kluzu), tak bych tam asi byl v pořadí podstatně výše. Ale to je jen a pouze můj problém, nemám se na co vymlouvat :-( Nicméně pro budoucí akce je to příslibem a celkem bez debaty to ukazuje, že je MiniCorado pro tuto kategorii pořád velmi konkurenceschopné - s ohledem na jeho velmi příznivou pořizovací cenu ho lze zájemcům o tuto kategorii s čistým svědomím doporučit jako jednu z nejlevnějších variant modelu.

Dost zajímavý článek k systému DSM2

Z diskuse mojehobby známý "aviator" má na svém webu dost zajímavý článek - viz http://aviarium.wordpress.com/2009/07/17/neni-spektrum-jako-jr/ . Doporučuji přečíst všem, kteří jako systém pro přechod na 2,4GHz zvolili Spektrum (JR) DSM2 nebo o této variantě uvažují. Stručně - vypadá jako jisté, že se objevila nekompatibilní varianta tohoto systému určená primárně pro Japonsko, takže každopádně zejména při různých "nestandardních" nákupech si dejte pozor na kompatibilitu. Kromě tohoto faktu ovšem celá záležitost budí řadu otázek k celkové budoucnosti tohoto systému a tam už je jistoty pramálo. Tento systém nepoužívám, tedy mám Spektrum DX3 pro auta, ale toho se to netýká (opravdu ne?), takže to nebudu dále rozebírat, pouze opakuji doporučení k přečtení zmíněného článku...

F5J Holíč část 4 - velká F5J

A je tu poslední díl povídaní o Eurocupu - "Formule 1", tedy přesněji kategorie s prostým názvem F5J. Pravidla jsou zcela totožné s F5J400/open, liší se pouze technická specifikace modelu. V podstatě není žádný limit modelu, jediným omezením je pohonná baterie, kde je povolen buď maximálně tříčlánek LiPOL anebo více článku, pak se uplatní maximální hmotnost packu 425g - obě varianty stačí na velmi slušný pohon, tak do 2kW to není s podobným akumulátorem problém. Tento pohon se přirozeně nachází v patřičném letadla, v špičce to jsou jednoznačně značně odlehčené verze velkých F3J, třeba Espada RL (370cm), Stork 4 (356cm) nebo známá Drelova Supra (345cm). Létat se dá i s jinými modely, pominu-li extrémy užité příležitostnými soutěžícími, tak se objevují i modely ve stylu z naší kategorie RCE7 známého Cornixu, z druhého konce spektra to pak byly Pulsary a Avy britských soutěžících - to jsou velké modely s konstrukčním křídlem z kompozitovým D-boxem.

Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.

Česká účast

Bohužel prakticky žádná, létám to pouze já, ale spíše jako zpestření akce. V praxi to totiž je tak, že před akcí sundám ze zdi plnokrevné F5F Surprise 15, se kterým jsem pokud možno delší dobu před akcí neletěl. Tentokrát jsem to dovedl do extrému, kdy jsem letěl naposledy v listopadu 2008, ověřovací let jsem si dal až Holíči ve čtvrtek večer :-) S15 nicméně létá slušně - ve stoupavosti nemá přirozeně konkurenci a pak klouže o dosto lépe než by se zdálo, například letos jsem snad neměl jediný let pod 8 minut. Mám z toho skoro špatné svědomí, když si vybavím chyby, které jsem letos natropil z nevylétanosti, tak si skoro říkám, že s trochou tréningu by se s S15 klidně dalo dostat do finále - když třeba nakloužu 8:30, ovšem po vypnutí motoru před tím ztratím přes 100 metrů totálně zpackaným přechodem (toto je zcela konkrétní situace), tak se asi dá jen těžko vymlouvat na to, že opadání tohoto hotlinera je moc velké - problém je mezi ušima :-( Ve finále na 15 minut bych už byl asi bez šance i při dobré pilotáži, ale to není omluva. No uvidíme příští rok, pokud si nepořídím přímo nový větší model, tak se aspoň pokusím trochu potrénovat s S15.

Celkové dojmy

Až dosud byl popis celkem faktický a umírněný, ale teď si neodpustím trochu emocí. Stručně řečeno, kategorie F5J je bomba!!! Je to ale typický příklad zážitku, který se moc nedá předat, to se prostě musí zažít. Když stojíte na startovní čáře, ruku (tedy v mém případě ústa :-) ) na spínači motoru a v duchu si do tichnoucího odpočtu startéra odpočítáváte poslední vteřiny do startu, tak adrenalín leze nahoru velmi strmě. A pak klakson, cvak a přes deset nadupaných modelů se řítí do výšky. Pak ticho a začíná termické plachtění - opravdu termické na velké ploše, zapomeňte na nějaké RCEN "napadání maxima", tady i já s S15 jsem oblétal za závod obrovskou oblast, abych si našel lepší vzduch, u "pořádných" modelů je to pak ještě daleko výraznější. Tím to ale nekončí - pokud let skončí maximem, tak přijde další adrenalin - přistání. Pokud se našel vzduch, tak se opět celá skupina až 14ti letadel valí k bodům, do toho odpočet času a pak najednou uvolnění a extáze, když sedíte za 100 bodů vteřinu před koncem času nebo naopak totální zděšení, když to někdo nestihne a vyrobí nulu za přistání. Opravdu nepředatelné, pro aspoň slabý odvar zkuste zmíněné video. U "malých" F5J400/outrunner je adrenalin také slušný, zejména při přistání, ale přece jen ten "hukot" při startu a následně majestátní dokluz skupiny na konci letu malé modely přeci jen nemají - velký zážitek.

Co u nás?

Pravdou je, že po loňské Nitře jsem měl pocity podobné, ale nějak jsem si moc netroufl o zavedení "velké" kategorie u nás mluvit. S odstupem si ale myslím, že to možná byla chyba. Ano, je to drahá sranda - bohužel ano. I u nás však mezi lidmi pořádně "nadupaných" modelů přibývá a potenciál lidí, které od soutěžení odrazuje spíše malá atraktivita našich národních kategorií, není také malý. A v F5J za své peníze dostanete zážitku opravdu mnoho.

Zajímavé byly i reakce dalších lidí z ČR, kteří tuto kategorii sledovali jako diváci - zatímco FXJ budila spíš mírně rozpačité diskuse, tak F5J budila reakce jednoznačně ve stylu "to bych chtěl" (samozřejmě se smutnějším přemýšlením nad cenou, ale to je jasné). Navíc se najdou i levnější alternativy, model by se dal postavit i doma (třeba takový Bubble Dancer od Drely by ani nebyl nějaký "lowend"), existují také některé konstrukce ve stylu polystyrén dýha, třeba polské Arthobby dělá třímetrovku a napadla mě i možnost pěkně razantně namotorovat Futuru od Leoše Svobody - nebyla by to úplná špička, nicméně na létání na národní úrovni by to stačilo a cenově by to už bylo podstatně přijatelnější.

No uvidíme, diskusí se ještě jistě povede řada. Za sebe ale mohu už teď říci, že se příští rok (za jistých okolností možná již letos na podzim v Maďarsku) určitě chci zúčastnit ještě nějaké další soutěže v této kategorii - stojí to za to!

F5J Holíč část 3 - F5J400/outrunner

Pojďme nyní k první z klasických F5J kategorií - k bývalým čtyřstovkám. Bývalým proto, že propad zájmu o "plechovky" byl natolik výrazný, že se letos přistoupilo k operativnímu rozšíření o malé oběžky. Technická pravidla jsou v zásadě totožná s naším návrhem RCEK, sice bylo letos povoleno létat i některé jiné varianty pohonu, například slovinskou s limitem otáček, nicméně minimálně 80% soutěžících létalo s pohonem známým u nás a navíc je prakticky jisté, že pro příští rok dojde k sjednocení právě na něm (s drobnými úpravami), proto je celkem zbytečné to příliš rozebírat. Pro modely není omezení velikosti, pouze platí minimum 500 gramů - na konci soutěže se modely opravdu vážily a pokud vím, tak všechny byly v pořádku.

K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.

Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.

Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!

Pro poslední díl reportáže z Holíče (velké F5J) klikněte zde.

F5J Holíč část 2 - FXJ spínač

Akce v Holíči pro mě začala ze soutěžního hlediska již v pátek - přihlásil jsem se do pokusné soutěže kategorie FXJ. Pravidla jsou poměrně jednoduchá - model je opatřen elektronickým spínačem, který vypne motor za 30s nebo po dosažení výšky 200m (co nastane dříve). Letí se na maximum 10minut, doba chodu motoru se započítává, takže je jedno, zda máte pohon, který se do 200m dostane za 10s anebo se tam šplhá celých 30s. Na konci letu následuje klasické přistání na bod jako v naší RCEJ, maximum je tedy 700 bodů (600 plus 100), přirozeně zakončené přepočtem na 1000 bodů vítěze skupiny.

Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...

Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...

Pokračování série o Holíči je zde.

F5J Holíč část 1 - fotky a video

Zpracoval jsem nějaké snímky z akce. Galérii najdete zde, jistě se tam ledaskdo pozná :-)


Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)

Zde klikněte pro další díl povídání o Holíči - FXJ switch

F5J EuroCup Holíč

Na adrese http://f5jfun.com/vysledky2009/eurocup/svk/propozicieholic2009.htm jsou ode dneška přístupné propozice.

Doporučuji pozornosti všech zájemců o národní elektroletecké kategorie, ať to bereme z kterékoli strany, tak jsou soutěže tohoto neoficiálního poháru vrcholem sezóny v těchto prozatím neoficiálních kategoriích. Význam Holíče se navíc velice zvýšil tím, že se již v pátek létá pokusná soutěž kategorie FXJ (výškový spínač omezující dosaženou výšku), což kromě tradičních účastníků přilákalo i zástupce z Velké Británie, Francie, Portugalska a Řecka - pokud se toto naplní, tak půjde o skutečně mimořádně významnou událost.

A pro naše domácí dění navíc není pochyb o tom, že dění na těchto akcích má jistý vliv i na naše pravidla v RCEJ a RCEK. Holíč je jen pár kilometrů za hranicemi a myslím si, že by se zájemci o tyto kategorie měli udělat čas na účast minimálně jako diváci. Já sám poletím všechny tři kategorie - v F5J/400 se pokusím obhájit loňské vítězství z Nitry, ve "velké" F5J a ve spínačové FXJ si chci příjemně zalétat :-) A podle předběžných seznamů přihlášených to vypadá, že letos nebudu z České republiky jediný - to je pozitivní zjištění.

Několik snímků ze soutěže RCEJ/RCEK Poříčí - 23.5.2009

Na tomto místě jen několik snímků z podařené soutěže, k postřehům kolem pravidel RCEK se v krátké době vrátím. Co se týče výsledků, tak plechovky vyhrál J. Váňa a oběžky jsem vyhrál já, rozdíly ale byly zejména v pokusné soutěži RCEK velmi vyrovnané.

Hlavním přínosem dne ale bylo ověření řady věcí kolem navrhovaných pravidel, každopádně to bylo velmi užitečné.

RCEK - drobný upgrade pravidel

Upozorňuji na drobné doladění návrhu pravidel. Některé změny jsem provedl já, další zapracovali kolegové z LMK Paskov. Nedošlo k žádné principiální změně, pouze se zdokonalily formulace, opravila jedna nalezená chyba ve výpočtu, atd. Ke stažení je to zde .

Trochu podrobnější komentář k návrhu "RCEK"

Asi všichni, kdo se zajímají o elektroletecké soutěže zaznamenali návrh pravidel kategorie RCES. Tato záležitost vzbudila řadu vášní jak v diskusních fórech, tak přirozeně probíhala i spousta osobní mailové komunikace. Po delší úvaze jsem se rozhodl předložit návrh svůj, pracovně mu říkejme třeba RCEK, ale nikde není psáno, že se nepodaří dojít k nějakému koncensu, kde by se z různých pravidel vzaly různé části a ve výsledku by byl podán návrh společný.
Návrh již byl publikován, nyní několik poznámek k obecné filozofii, která za ním stojí. Budu přirozeně polemizovat především s RCES, ale pozor - až na jeden bod nejde zdaleka o nějaký ostrý útok na tento návrh, podobností je tu ve skutečnosti celá řada!
Celá pravidla kategorie "stříďákových RCEJ" je třeba rozdělit do dvou částí, které lze brát do značné míry samostatně (v této možnosti odděleného pohledu panuje dost jasná široká shoda). První částí je letová úloha, druhou pak specifikace modelu a jeho pohonu.

Letová úloha
Proti návrhu stylu létání v RCES nemám v zásadě nic, jde o docela dobře udělanou formulaci pravidel LMR (limited motor run - jediný stoupavý let s předem danou délkou). Pokud připustíme tuto konzervativní variantu, tak lze klidně pravidla RCES v této věci přijmout. Tématem k diskusi je ale to, zda se opravdu držet této varianty a nejít do VMR (variable motor run - dobu chodu motoru si určuje soutěžící a nepočítá se do hodnocení). Tato varianta není žádný okamžitý nápad, v okolních státech se podle ní létá stabilně již několik let a je s ní spokojenost. Jejím hlavní kladem je vnesení prvku taktiky - soutěžící si sám rozhoduje, v jaké výšce si troufá vypnout motor a začít hledat termiku. Každý musí volit míru rizika... Vedlejším efektem je řešení "stratosférických výšek" - za aspoň trochu slušného počasí bude v zájmu každého vypínat spíše dříve. Paradoxně tato varianta není nijak krutá ani pro ty "slabší" méně zkušené, spíše naopak, pravděpodobnost že soutěžící ze špičky to přežene a po kratším motorovém letu naletí méně než někdo, kdo letí na jistotu s delším chodem motoru, je přeci jen vyšší, než to, že bude člověk ze špičky poražen začátečníkem při pevně dané shodné taktice, pak ten lepší prohraje jen při totální chybě.
Chtěl bych všechny vyzvat - přemýšlejte o tom, než začnete protestovat. Opravdu nejde o novinku, ale o funkční pravidla. Co vidím kolem sebe, tak prakticky všichni (netvrdím ale, že není výjimka), kdo si měli možnost VMR pravidla vyzkoušet v zahraničí (nebo mají zkušenosti z F3J), jejich zavedení podporují...
V tomto duchu (VMR) je tedy vytvořen i můj návrh - v podstatě převzatá pravidla F5J Euro (žádná novinka), pouze s mírným zjednodušením finále podle některých specifických podmínek u nás.

Definice motoru
Nejprve k motoru. Návrh RCES přebírá model známý ze Slovinska, kdy je definována tabulka povolených otáček pro různé vrtule Aeronaut, motor a akumulátor lze použít jakýkoli, jen nesmí překročit dané otáčky. Ještě než se pustím do rozboru této věci jedno zásadní upozornění! Návrh RCES sice na pohled vypadá od "mého" návrhu 2208 velmi odlišně, ale reálně dosahované výkony se až tak moc neliší (ověřeno měřením!). Proto bych chtěl na tomto místě apelovat na pořadatele - pokud jste uvažovali o neoficiálním létání "RCEJ s oběžkami" v sezóně 2009, nerušte prosím tento záměr! Jakákoli pravidla je lépe ověřit v praxi a podle mých měření je jasné, že postřehy získané s outrunnery 2208 budou užitečné i pro RCES a naopak, je tedy celkem jedno, jste-li příznivci návrhu RCES nebo RCEK...
Teď ale k vlastnímu návrhu, jak to přesně řešit v roce 2010. Důvodem k návrhu limitu otáček RCES byla především obava z toho, že se bude laborovat se "supermotory" za více peněz a porostou výkonu. Stanovení výkonu přes "rozměrové hledisko" bylo doslova označeno za nesmysl. Osobně toto tvrzení musím označit za velmi odvážné, ve skutečnosti se s rozměrovými parametry pracuje v úplně všech kategoriích FAI i SMČR - je dána maximální hmotnost gumového svazku, maximální zdvihový objem spalovacího motoru, nejvyšší hmotnost zdrojů a podobné věci - pak je už čistě věcí soutěžícího, aby v daných limitech získal maximum. Jsou tedy snad všechny tyto kategorie nesmyslné? Jistě, je tu obava ze "zdivočení" kategorie, ale buďme realisté - opravdu si myslíte, že se bude utápět nějak extra moc peněz v oběžce pro příkon do 100W a s hmotností 48g? Jistě pár dražších motorů se tu může objevit, ale riziko, že by se kategorie stala nedostupnou, pokládám za věc mimo realitu. A navíc jsem přesvědčen, že součástí soutěžení je i ten vývoj a optimalizace a kategorie s pohonem podle definice "vezmi o něco větší motor, nasaď jednu z několika povolených vrtulí, připoj regulátor SPIN 22 (mimochodem za 6x vyšší cenu než normální regl pro 2208) a na JETIBOXu namačkej požadované otáčky" mi připadá až jako degradace soutěžení v elektroletu.
Navíc tvůrci RCES sice odvážně označují rozměrový limit za nesmysl, ale v pravidlech naprosto vynechali jakoukoli metodiku měření otáček (před soutěží/před startem?), přičemž nelze okecat, že otáčky s různými baterkami se zatraceně silně liší (řešením je opravdu až ten governor). A raději moc nerozebírejme otázku podvodů typu "turbomix" na vysílači :-(
Proto v mém návrhu ponechávám původní specifikaci 2208, zatím mě nikdo nepřesvědčil o té "nesmyslnosti". Pokud ale mají pořadatelé zájem bavit se s otáčkoměry, tak budiž jim přáno, z hlediska výsledného výkonu se návrhy liší o méně, než by se zdálo. Nerad bych, aby si někdo tuto formulaci vyložil jako nějaké ironizování RCES, tak to opravdu není. Důvody, proč bylo navrženo měření otáček naprosto chápu a v určitém smyslu s ním souhlasím. Nicméně po pohledu z více úhlů si opravdu myslím, že je negativní dopad ve smyslu komplikací pro pořadatele a dalších sporných bodů větší, než pozitivní dopad ve smyslu vyloučení "divokých" řešení, nikdy jsem ale nezpochybňoval, že tu ta pozitivní část návrhu je.

Definice modelu
Teď ale jediný bod, kde se bohužel musím proti pravidlům RCES vyslovit docela ostře - jde o návrh na minimální hmotnost 600g a rozpětí maximálně 2 metry. Tohle mi přijde opravdu jako šílené... Kouzlo RCEJ bylo přece do značné míry právě v té různosti koncepcí, kde spolu létalo elektrifikované F3K od Luďka Novotného, třeba moje vyšlechtěná lehká Q10, vedle nich "střední třída" modelů kolem dvou metrů a pak velké štíhlé typy, ať už v podobě Ambrosie nebo třeba konstrukčního Lenta. Opravdu tu je zájem o to tohle zabít a zavést unifikaci v podobě 2m/600g? A opravdu chceme zničit jakoukoli tvůrčí invenci? Argumentaci podporou klasických konstrukcí musím označit na nevěrohodnou - i stavebnicová Siesta s dost těžkým trupem vychází s oběžkou na 530g, tedy 70g pod váhu, s trochou snahy dokáže každý dvoumetrovku udělat po domácku pod 500g. Proč tedy takto velkou váhu?
V návrhu RCEK se kloním ke kompromisu - bez limitu rozpětí, ale nově hmotnost minimálně 500g. To je dost nízká hodnota na to, aby odpadlo opravdu jen několik největších extrémů, přitom ale už dost velká, aby omezila možnost modelů létajících do opravdu šílených výšek. Navíc je to stejná hodnota, jaká se užívá na Slovensku - sjednocení pravidel.
Zde bych opravdu rád apeloval na tvůrce pravidel RCES - pokud by vývoj směřoval spíše k přijetí RCES, zvažte prosím alespoň úpravu pravidel v tomto bodě a nezabíjejte vývoj modelů. K udržení plánovaných výšek by stačilo ubrat motor z 40 třeba na 30s, v tom přeci není problém.


To je prozatím všechno, diskuse je všem k dispozici...

Návrh pravidel kategorie RCEK

Asi každý zájemce o létání v RCEJ a příbuzných kategoriích zaregistroval velký rozruch z přelomu března a dubna 2009, kdy se objevila celá sprška návrhů na nová pravidla pro rok 2010.

Po delší úvaze a debatách s více lidmi jsem se rozhodl vytvořit také jeden návrh. Pracovně mu říkejme RCEK, ale v tuto chvíli jde především o návrh možné koncepce pravidel, které narozdíl od asi nejvíce medializované RCES vychází velmi těsně (byť ne beze změny) ze "slovenských pravidel", resp. pravidel tzv. Eurocupu F5J.

Hlavní podstatou návrhu je letová úloha na principu proměnné doby chodu motoru. Druhý rozdíl proti RCES je zachování "velikostní" definice pohonné jednotky a větší volnost v koncepci modelů. Mám připravený delší příspěvek vysvětlující důvody různých věcí v návrhu a zároveň rozebírající, v čem se nemohu ztotožnit s RCES (snad by šlo mluvit až o jisté polemice), na tomto místě chci ale záměrně publikovat pouze návrh pravidel jen s menším komentářem.

Návrh pravidel si stáhněte zde, na jeho konci je připojen komentář k několika bodům v návrhu.

Taky modelařina?

Tak nevím - balsa v tom je, uhlík taky, vteřinové lepidlo taky, mám to tedy počítat do modelařiny???

Jinak seriózně - je to výsledek sobotního hraní a s kvalitou jsem docela hodně spokojen, budu-li dělat ještě nějaký, tak pouze zlepším povrchovou úpravu (technologie OK, rozteklo se to jen kvůli mé lenosti to pořádně maskovat, náprava by byla snadná).

RCEJ pravidla - raději bez komentáře

Vážení kolegové,

vy, kteří jste včera byli na diskusním fóru Mojehobby, tak už zhruba víte, o co jde, a vám ostatním se to pokusím objasnit.
Celá záležitost se stále točí kolem zavedení střídavých motorů v kategorii RCEJ. Jen na zopakování. Vývoj byl takový, že jsme tuto „kauzu“ průběžně prodiskutovávali na soutěžích celou minulou sezónu a na podzim jsem vám poslal anketní otázky, které mi měly dát mj. představu o tom, jaká je vůle pro zavedení tohoto typu pohonu. K mému údivu (sám jsem hlasoval proti AC motorům) byl výsledek víc než jednoznačný a v podstatě nebylo dál o čem spekulovat. Tím začala první fáze přípravy pro uvedení stříďáků do života.

Ve druhé fázi jsem požádal Tomáše Hrubého, aby přehledně zpracoval specifikace jednotlivých motorů, které by byly použitelné ke společnému soutěžnímu létání se čtyřstovkami. Výsledkem je nadefinování celého spektra použitelných motorů ve váhové kategorii cca 48g včetně dalších doplňujících údajů, které má Tomáš stále na svých stránkách http://modelweb.blogspot.com/ .

Souběžně s tím probíhaly i ověřovací letové zkoušky a mnozí z vás přicházeli s dalšími připomínkami, z nichž jsem si dělal sumář s tím, že je později zahrnu do pravidel pro stříďáky.

Musím zmínit ještě jednu důležitou věc a to, že jsem v září m. r. záměrně nedával návrh na změnu pravidel v oblasti pohonu RCEJ na KLeM ČR. Důvodem bylo, že jsem předpokládal řadu změn, které by si mohl případně vyžádat soutěžní provoz tohoto typu pohonu v sezóně 2009. Moje představa byla taková, že pravidla pro střídavé motory budou paralelní součástí oficiálních pravidel pro RCEJ. V tom jsem se opravdu těžce mýlil. Zmiňuji to proto, že i když jsem měl kolem sebe mnoho lidí, kteří měli zkušenosti v modelářské legislativě, tak přesto nijak moje kroky nekorigovali a já jsem bohužel nebyl dostatečně obezřetný, abych vytušil, že to moje řešení je špatné.

Takže výsledkem je, že v pravidlech jsou jen čtyřstovky a zmíněný dodatek o stříďákách neplatí. V praxi to bude znamenat, že provozování stříďáků v soutěžním prostředí budou mít v ruce pořadatelé. Pokud povolí společné létání (uveďte to prosím s dostatečným předstihem v propozicích, na webovkách apod., aby měli soutěžící možnost se rozhodnout jet jinam, protože soutěží je letos tolik, že je možné si vybrat), tak je čeká práce navíc jen v tom, že ve finále vyhodnotí dvojí pořadí. Ovšem pro soutěživé „stříďákové“ piloty nebude na podzim místo v celostátním žebříčku. Tam by měli figurovat jen piloti „plechovek“. Co se týče MČR RCEJ 2009, tak dle výkladu, který jsem dostal, mohou účastníci použít jen „plechovky“, což je v souladu s tím, co jsem napsal výše. Za sebe ale mohu říct, že budu určitě preferovat shodu pořadatelů a soutěžících na našich open soutěžích, než pracně řešit typy pohonů na MČR.

To mi připomnělo, že KLeM ČR schválil LMK Lomnice n. P. jako pořadatele MČR RCEJ 2009 v termínu 12. a 13.9.2009, samozřejmě na letišti v Lomnici. Gratuluji a už teď přeji pořadatelům pevné nervy a šťastnou ruku při výběru počasí pro ty dva dny.

Závěr. Za to, jak to dopadlo se ještě jednou všem omlouvám, ale jak jsem uvedl výše, nemyslím si, že by to byla jenom moje chyba. Přesto všechno dávám k dispozici svoji funkci někomu, kdo bude bystřejší a doporučil bych i razantnější. Očekávám vaše návrhy.Mně bylo často vyčítáno, že jsem příliš měkký.
I přes nastalou nepříznivou situaci bych chtěl prověřit v této sezóně střídavé motory a organizaci letů s nimi tak, aby se mohl letos na podzim předložit KLeM ČR ověřený návrh na změnu pohonu v naší kategorii. Věřím, že pořadatelé v tom budou nápomocni a umožní soutěžní lety stříďáků, byť mimo oficiální pořadí.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám hodně úspěšnou sezónu.
Jiří Veselovský LMK Praha 213.
V Praze dne 20.1.2009