Opět k pravidlům RCEJ

Takže situace nám opět o kus postoupila, k dispozici je jak vyhodnocení ankety, která šla na kluby, tak komentář trenéra k jejím výsledkům. Situace přirozeně budí řadu vášní, pokusím se shrnout můj názor na některé otázky. A hned v úvodu varování - zatímco předchozí články na toto téma jsem psal z pozice jednoho z navrhovatelů a tedy se snažil o maximálně objektivní přístup, tak tentokrát půjde o komentář podstatně osobnější :-)

Za velký klad pokládám to, že zjevně nastala velmi široká vůle k zavedení přepočtů a rotace skupin. Sice bohužel asi bez finále, ale beru to ve stylu lepší něco než nic a respektuji to. Chtěl bych apelovat na pořadatele, aby se pokusili vždy zajistit co nejvíc startovišť, čímž si mimochodem zjednoduší práci s rotacemi a soutěž zrychlí. Naopak bych jako soutěžící plně akceptoval, kdyby si pořadatelé dali jako podmínku (klidně i podpořenou v pravidlech), že se je soutěžící povinen přihlásit nejpozději např. 3dny před datem soutěže a pokud to neudělá, tak mu může být striktně odmítnuta účast, zrovna tak budou povinné dvoje krystaly. Přihlášení předem pořadatelům ušetří spoustu práce, kdy nalosování udělají předem, soutěžící to přitom v době internetu nijak nezatíží. Každopádně ale pravděpodobné zavedení přepočtů osobně vnímám velmi pozitivně.

Zajímavá debata je kolem střídavých motorů. Můj osobní názor je, že je to nevyhnutelná cesta. Se čtyřstovkami je sice ze začátku docela zábava (nemyslím ironicky), ale po čase už člověku lezou silně na nervy. Je skutečně trochu absurdní, když model na pohled extradrahé kategorie F5F mám v provozu už druhou sezónu bez sebemenší údržby pohonu (přes 2kW), prostě jak se to namontovalo, tak to funguje a ve srovnání s tím u teoreticky začátečnické kategorie RCEJ dělám po každé soutěže sborku a rozborku převodovky, často i výměnu motoru. Když se navíc ještě starám o syna, tak reálně udržuji 4 pohony - opravdu to nepotěší a v momentu, kdy už jde jen o rutinní létání to není ani v nejmenším zábavné. Modely a pohony mám zoptimalizované velmi slušně, mezi uživateli LiPOL jsem asi došel vůbec nejdále v ČR, ale otevřeně řeknu, že pocit uspokojení z tohoto je prachmizerný. Navíc to ani není nijak levné, co převodovka, to 900 korun a po roce intenzivního létání je Hendrych zralý na repasi, k tomu nějaké shořelé motory - do vyloženě levné kategorie to má dost daleko. V tomto přístupu nejsem ani náhodou sám, lidé co létají RCEJ to často popírají (ostatně včetně mě, tohle je snad poprvé, kdy jsem se vyjádřil takto natvrdo, jinak čtyřstovky spíš hájím, v diskusích si to snadno najdete), ale v osobních hovorech se s vyloženým nadšením pro čtyřstovky moc nesetkávám ani u aktivních RCEJ pilotů (tady se ještě pár výjimek najde), u lidí mimo to už je pak vůbec skoro bez výjimky.

To, že se bude na místě stříďáky zabývat, kupodivu potvrdila i anketa, převaha kladných názorů byla vyšší než bych sám čekal. Otázkou je spíše jak to pořešit. Jako první vypadla varianta létat společně, ale hodnotit samostatně - tady jsem zcela v souladu s většinovým názorem, tohle opravdu nebyl dobrý nápad, je to taková "oblečená-neoblečená princezna Koloběžka". To si zjevně uvědomila absolutní většina lidí z klubů a je to velmi dobře.

Zbývají tedy jen dvě možnosti - buď udělat samostatnou kategorii anebo nechat létat stříďáky a čtyřstovky pohromadě, třeba s nějakým handicapem pro stříďáky. Tady evidentně většinová shoda není, výsledky jsou hodně srovnané. Můj osobní názor je poměrně složitý. Udělat novou kategorii je lákavé, odpadnou jakékoli hádky. Jenže to znamená tříštění sil, v extrému může dojít až k opakování scénáře RCEN/RCEO, kdy se ČR rozpadlo defakto na dvě části, které si každá soutěží jinak (toto není nadsázka!). Pokud bude někdo chtít létat více soutěží, tak patrně bude muset udržovat více modelů, další problém. Soukromě si navíc myslím, že to asi vyhubí čtyřstovky stejně rychle jako jakákoli jiná varianta, lidí přecházejících na BLDC bude až dost a pokud budou pro novou kategorii soutěže (a minimálně jeden nový seriózní pořadatel podmiňující do značné míry organizaci dvou soutěží povolením BLDC už se objevil), tak to bude dost rychlé.

Nechat létat společně sice přináší problém vyrovnanosti výkonů, ale osobně si myslím, že klady převládají. Nikdo nebude tlačen k rychlému přechodu, i kdyby byly teoreticky stříďáky ve větší výhodě, tak mi nic nebrání v tom nechat si současný model na S400 jako druhý náhradní a nechat ho dožít - cenově příjemné. Určitě naroste počet soutěžících, to také není od věci. Naroste pestrost modelů různých koncepcí. Argument proti je asi jen ten, že to patrně bude jistý počet lidí vnímat jako útok na své zvyklosti a může být docela dusno - upozorňuji, že toto beru velmi vážně, nejde ani náznakem o ironii či dokonce výsměch!! Nicméně si myslím, že je to přeci jen mírně nejlepší řešení.

Co se týče definice střídavého motoru a srovnání výkonů, tak bych se osobně držel mého původního návrhu, tedy rozměry třídy 2212 (průměr maximálně 28mm, délka buď 30mm celý motor, ale možná by bylo lépe udat délku části s magnety 16mm), hmotnost maximálně 60g (ale to je spíše formální údaj, při dodržení velikosti s tím nebude problém), vrtule minimálně 10x6 (přeci jen je třeba omezit motory s velkým kv a malým Ri). Dodatečný update z 3.10.: Primárním rozlišovacím bodem by se opravdu měla stát spíše velikost motoru, hmotnost je spíš jen doplněk. Jednak je to v případě sporu kontrolovatelné, stačí motor vyndat a chopit se "šupléry", zatímco u hmotnosti jsou možné problémy s hmotností konektorů, či připájeným reglem (viz i jeden příspěvek v diskusi), hlavně ale velikost je daná zatímco u hmotnosti je určité riziko "čarování" typu vzít větší motor a maximálně osoustružit plášť atd. Navíc jsem již na jeden motor, který je hmotností přesně na hraně a má o poznání delší magnety narazil a výkon je opravdu vyšší. Nejde o změnu proti původnímu návrhu, "velikost 2212" tam byla od začátku, spíš jen o zdůraznění tohoto faktu.

Na základě testů bych stříďákům "naložil" handicap v době chodu motoru jen 45s, startovat tedy budou čtyřstovky i BLDC najednou, ale stříďáky dříve vypnou. Druhý návrh na další redukci velikosti motoru zhruba na třídu 2208 je sice na pohled lákavý (vyšší vyrovnání výkonů) a určitě je reálný, nejde o žádný nesmysl, osobně ho ale nepokládám za až tak šťastný. Vede totiž k většímu riziku další miniaturizace a odlehčení modelů za každu cenu, navíc zkušenosti z jiné kategorie (ESA combat) ukazují, že čím nižší je povolená hmotnost motoru, tím více se balancuje na hraně a je více sporů. Obecnou otázkou v obou případech je, zda by nestálo za úvahu stanovit minimální hmotnost modelu na 450-500g, ale nejspíš je to zbytečná komplikace, mrňavá elektrifikovaná "RC házedla" mají i své mouchy a nejsem přesvědčen, že půjde o nějak masovou koncepci.

To je asi tak vše, co k tomu lze v dané chvíli napsat, uvidíme, jak se situace do budoucna vyvine.

MČR RCEJ Nová Paka

Tak máme za sebou první oficiální MČR a pro mě zároveň vlastně první vyložený neúspěch v tomto roce...

Akce byla sice zorganizovaná v podstatě bezchybně, ale těžkou ránu dostala od toho jediného, co pořadatelé neovlivní, totiž počasí. Bohužel sice krásně svítilo sluníčko (byť byla poměrně zima), ale foukal velice nepříjemný vítr, který byl zejména dopoledne na hranici regulérnosti. Situaci dále komplikovalo to, že letiště Brdo je sice opravdu krásné na pohled, jenže za větru je vzhledem k těsně sousedícímu lesu a řadě kopečků nesmírně turbulentní, což bylo pro lehké modely RCEJ na hranici a často spíš za hranicí možností. V prvním kole jsem sice letěl naprosto bezchybně do velké výšky, ale následně se nedalo dělat vlastně vůbec nic a sedl jsem za cca 5 minut (přistání velmi dobré), o tom, že se opravdu nic moc nedalo dělat svědčí to, že tento výkon byl z celé skupiny nejlepší. V druhém kole to nebylo o nic lepší a jelikož při absenci přepočtů výkon kolem 5ti minut nic neřeší, tak jsem zariskoval a nechal model odletět dále po větru, kde ovzduší vypadalo slibněji. Bohužel se během letu dále rozfoukalo (podle měření p. Nezhyby poryvy výrazně nad 12m/s) a tak jsem se prošel do pole, let za nulu. Model naštěstí bez škrábnutí. V třetím kole jsem si pro změnu vybral kix z vlastní viny, kdy jsem při sledování soupeřů ztratil model z dohledu, sice jsme ho po chvíli zas na obloze nalezli a stačil jsem vybrat a dokonce se v pohodě vrátit na bod, ale čas zkažený, takže pak už mi technické selhání v posledním kole, kdy se mi neroztočil motor a startoval jsem se zpožděním cca 20s, nemohlo nijak uškodit, špatně bych dopadl tak jako tak. Není co dodat, tentokrát propadák, to co mi nezkazilo počasí, jsem si zkazil sám :-( V podstatě si ale nemám co stěžovat, aspoň mám modely nepoškozené, nemálo soupeřů takové štěstí nemělo, trosek bylo tentokrát opravdu dost. Náladu mi trochu napravil syn Martin, který sice zažil šílený rozpad v prvním kole, kdy sedl asi za 2,5 minuty (nejlepší v dané rundě měl mimochodem jen něco přes 4 minuty), ale pak se postupně lepšil a v posledním kole dokonce ulétl maximum. Celkově to vydalo na třetí místo mezi žáky.

Je nutno natvrdo říct, že o vítězství rozhodovalo hlavně štěstí, v každém kole se přeci jen našla nějaká skupina, která měla vzduch o něco lepší a všichni ulétli slušný čas, pilotní umění se tentokrát projevilo hlavně při přistání, kde vyhořeli i hodně renomovaní borci. Za dané situace nezbývá než pogratulovat úspěšným účastníkům, zejména vítěz létal přes svůj mladý věk opravdu dobře, nicméně to, že šlo o extrémní loterii, zastřít nelze.

Naopak lze pochválit pořadatele a poděkovat jim, s počasím nic dělat nemohli a to, co naopak ovlivnit mohli, klapalo když ne výborně, tak alespoň dobře, v tomto ohledu si aspoň já osobně na nic nestěžuji. Ještě malá aktualizace, která pořadatele jistě potěší - kolem ceny "předplatné RCM" se objevily na místě pochybnosti, co vlastně znamená tento sponzorský dar, když je na certifikátu napsáno "rok 2008". Dnes jsem ale do RCM volal kvůli této ceně pro syna a vše je v pořádku a nejde o nic ošizeného - ten kdo dostal jako cenu předplatné opravdu dostane celý rok - čísla 9/2008-8/2009.

Samostatným tématem byla páteční debata o pravidlech, která by stála za samostatný článek. Pocity z toho mám trochu smíšené. Až překvapivě málo diskusí vzbudilo zavedení přepočtu a rotací skupin, mimochodem sobotní dění bylo velmi jednoznačným argumentem pro oprávněnost tohoto požadavku. K tomuto bodu byly jisté dotazy a pochybnosti, ale skutečně bych čekal více rozporů. Podle očekávání bylo kladně přijato výslovné povolení samoměření soutěžícími, tam nebyl proti snad vůbec nikdo. Nejvíc debat pak zcela podle očekávání vzbudily střídavé motory. Na rovinu říkám (a už jsem to napsal víckrát), že v tomto případě řadu argumentů proti respektuji. Na druhé straně je ale i hodně argumentů pro a dost je i zastánců tohoto návrhu, mimochodem mi přišly kladné odezvy i od lidí z klubů, které deklarují, že jsou jednoznačně proti. Nějak k tomu nemám co dodat - jsem sice rád, že vše vypadá na to, že by mohly stříďáky pro příští rok projít, na druhé straně ale pokládám za pravděpodobné, že se budou pravidla ještě dále ladit a nastanou kolem toho další debaty. Jsem ale přesvědčen, že po jistém dalším doladění to bude přínosem, například už jen reálná možnost mít kompletní pohon (motor i regl) za třetinu ceny, než pohon se zpřevodovanou čtyřstovkou jistě zaujme.

K pravidlům RCEJ - shrnutí

Po nějaké době je načase návrh zmíněný v předchozím článku trochu shrnout. Opět je na místě uvést pár slov ze zákulisí. Ale není na tom nic tajného, pouze chci upozornit, že kromě veřejně viditelných komentářů zde i na fóru Mojehobby přirozeně šly další poznámky telefonicky, další lidé se obraceli přímo na trenéra J. Veselovského, se kterým jsem to dále konzultoval. Na rovinu také rovnou napíšu, že začínám pociťovat k celé záležitosti poměrnou skepsi. Sice je hodně komentářů je pozitivních a tam kde se objevily námitky lze v řadě případů najít řadu zpřesnění či zlepšení, které námitkám v podstatě vycházejí vstříc, ale na druhé straně je i cítit u některých skupin modelářů velmi silný odpor vůši jakýmkoli změnám. Můžeme být stokrát přesvědčeni, že jsou některé poznámky iracionální, ale pokud nechceme zavádět dikrátorské praktiky (což aspoň já zcela jistě nechci), tak se prostě musejí tyto námitky vést v patrnosti a ve výsledku jsem k debatám hodně skeptický. Ale pojďme raději ke konkrétním bodům.

Bod 1 - přepočty a vůbec letová úloha

Nejprve si trochu rýpnu do jedné námitky, že není šťastné z této kategorie dělat F3J. Ono je to ale spíš opačně, nelze totiž moc polemizovat o tom, že RCEJ vznikla z kategorie F5J, která právě ten F3J model létání zavádí. Přirozeně F5J není oficiální FAI kategorie, nicméně je vzorem pro národní kategorie v řadě zemí a použití přepočtů velice převládá, bez něj se naopak my posouváme spíš někam ke kategoriím jako je RCEN u nás, jen s limitem motoru.

Docela zvláštní oblast námitek je to, že se nelze vymlouvat na počasí. Nechci se nikoho dotknout, ale kdybych zde sepsal seznam lidí o kterých vím, že přepočty podporují a pak projel letošní i loňské výsledkové listiny, tak se nenajde mnoho soutěží, kde by nevyhrál nebo aspoň minimálně nebyl "na bedně" někdo z této skupiny. Proto je opravdu dost úsměvné naznačovat, že si někdo chce létání ulehčit, tohle opravdu není moc hodno hlubšího rozboru.

Zajímavou věcí ale jsou námitky proti finálovým letům. V první řadě dost lidí popuzuje představa, že se finále létá vlastně k.o. systémem, kdy z hlediska pořadí nehraje naprosto žádnou roli výkon v "kvalifikaci". Osobně si v první řadě myslím, že právě v tom je kouzlo toho přímého souboje a že když si to někdo zkusí, tak ve většině případů pochopí proč se létá právě takto, navíc je asi opravdu dost naivní si myslet, že do finále příliš často postoupí někdo, kdo ten den létal mizerně. Nicméně ale pokud by to bylo pro mnoho lidí zásadní, tak se i v diskusích objevilo několik rozumných kompromisních variant, kdy například vítěz základní části dostane do finále určitý bonus, nebo se může výsledek na prvních místech určit součtem finále i základní části, kde ale budou body za finále zvýhodněny jistým koeficientem - tohle už je na diskusi, osobně to pokládám za zbytečné, ale je to věc, kde je kompromis určitě možný.

Druhou do jisté míry smysluplnou připomínkou je názor, že bude finále otravovat ty, kdo se do něj nedostanou a tedy odjedou. V první si řadě si myslím, že by soutěžící mohli mít trochu úcty vůči ostatním, nehledě k tomu, že lidé zcela běžně odjíždějí bez čekání na vyhlášení již teď, takže je zbytečné předstírat, že by to bylo působeno vlivem finále, nicméně i zde vidím možnost jistého kompromisu. V první řadě by se měly finálové lety letět okamžitě po sobě bez pauzy (max 5min) s vyloučením nabíjení atd., tohle by bylo přímo v pravidlech. Soutěžící to nijak nezatíží, řada lidí má dvě sady baterií nehledě k tomu, že zejména u LiPOL akumulátorů je prakticky vždy možné letět dva lety na jeden akumulátor. Tím se to prodloužení omezuje na maximálně 35 minut (pokud bude v obou kolech nosit, že se zaletí maxima). Pokud by i to bylo mnoho, tak padá v úvahu u finále neprodlužovat dobu kluzu, ale  zkrátit dobu chodu motoru, třeba doba letu jen 6-7 minut místo deseti, ale motorový let jen 30 vteřin. V tu chvíli je finále odbyté za 15 minut a to už snad nemůže vadit nikomu. Pokud by se celkový výsledek určoval jako součet základní části a k tomu nějak bonifikované finále, tak pak by se případně dal letět finálový let jen jeden (opět maximálně 15 minut prodloužení), ale osobně nejsem velkým příznivcem této varianty.  Každopádně i zde je prostor ke kompromisu...

Posledním (v tomto případě očekávaným) bodem námitek jsou nároky na pořadatele. Není k tomu moc co dodat, o tomto se diskutuje již dlouho. Tady mě ale docela hodně zaujal názor Luďka Novotného, který již několik let pořádá mezinárodní závody F3K. Podle něj je řešením model užívaný v EuroTour, tedy nechat soutěžící, ať si měří sami mezi sebou, nevede to v praxi k žádným těžkostem. Pořadatelé se pak soustředí opravdu jen na organizaci, s trochou nadsázky se podle Luďka pak dá běžná soutěž (v F3K samozřejmě s přepočty) organizovat ve dvou lidech. Za sebe říkám, že na tom něco je. Do mého návrhu jsem napsal formulaci "minimálně 4 časoměřiči, možno požádat soutěžící" spíš pod dojmem určitých paranoidních diskusí z minulosti, ale možná to s obavami přeháníme a trocha důvěry by neuškodila, klidně bych pro nemistrovské soutěže připustil možnost měření mezi soutěžícími, s tím, že pořadatel může provádět náhodně kontrolní měření s následným postihem při rozdílu časů. Pořadatelé by se pak místo mačkání stopek mohli daleko lépe soustředit na otázku míchání skupin a další věci. Chtěl bych všechny poprosit, aby se nad tímto zkusili zamyslet, v EuroTour to opravdu podobně v někerých kategoriích chodí, tak proč by to nemělo jít na normální soutěži v ČR, kde v podstatě o nic nejde?

Bod 2 - oběžky

Neodpustím si postesknutí, že si nekteří kritici tento návrh asi buď ani nepřečetli, anebo sice přečetli, ale rozhodně nevěnovali tolik času jako já reálným výpočtům či praktickým pokusům. Je ale prostě fakt, že motor 2212 BEZ PŘEVODU a jen 2S LiXXX není schopen nějakého dramatického skoku výkonu proti S400. Otevřte si MotoCalc - výsledky budou dost výmluvné a docela sedí, jak jsem psal, tak jsem to u jednoho typu motoru zkusil za letu a praxe v podstatě přesně odpovídá výpočtu. Vtip je totiž v tom, že bez převodu moc nejde použít motorů s vinutím s malou hodnotou Ri, protože mají nepoužitelné otáčky a nelze na ně připojit vrtuli vhodnou pro větroně, motory s vhodnou hodnotou kv zase mají vyšší Ri, tím se drží i proud v rozumné hodnotě - fyzika se neoblafne (a nejde to změnit ani žádnou úpravou motoru). Mimochodem je docela problém motor "upéct" - zkoušel jsem u mého pokusného postupně zvedat velikost vrtule a v jistém momentu se nárůst výkonu vlastně zastavil a v praxi za letu se výkony začaly horšit (opět dost v souladu se simulací na PC), takže by asi moc podobných pokusů v praxi nenastávalo. Výkony by skočily nahoru s převodovkami nebo při povolení tříčlánků, právě proto ale byly tyto věci v návrhu zakázány. Při hlubších rozborech jsme našli v pravidlech jedinou díru - menší hmotnost BLDC by mohla svádět k vzniku extra malých a lehkých modelů, teoreticky by se dalo dostat až někam k 300g vzletové hmotnosti, pro malý model by navíc mohla lépe sedět i menší vrtule pro motory s vyšším kv a tedy vyšším výkonem. Proto by stálo za úvahu návrh doplnit o minimální hmotnost modelu při použití BLDC třeba 500g (je to přirozeně na diskusi), která by tuto díru uzavřela. Jinak si ale skutečně stojím za názorem, že BLDC popsaných parametrů by se dala provozovat společně s čtyřstovkami, kdoví jestli by stříďáky dokonce nebyly výkonnostně slabší.

Celkově je ale toto spíše filozofická otázka, každopádně ale je patrné, že tato úprava oslovuje spíše lidi zvažující létání v RCEJ, které dosud odrazují právě čtyřstovky, pochyby budí spíš u těch, kdo tuto kategorii již létají. Závěry nechť si udělá každý sám...

Úpravy pravidel RCEJ

Po dohodě s trenérem kategorie RCEJ J. Veselovským jsem se rozhodl použít tento blog k publikování dvou návrhů na možné úpravy pravidel kategorie RCEJ, které tímto předkládám k veřejné diskusi.

Nejprve několik úvodních faktů...

1. Návrhy publikuji s plným vědomím a souhlasem trenéra RCEJ a jsou do nich zahrnuty minimálně v jednom případě i návrhy další osoby (je to uvedeno v textu) a případně jsem odezvy od jiných lidích alespoň částečně zahrnul
2. Formulace a celkové vyznění je nicméně ode mne - i přes to, že vše v bodu 1 je pravdivé se za nikoho neschovávám, případné nadávky tedy na mně, nikoli na trenéra :-)
3. Jde zcela záměrně o dva soubory - každý se totiž zabývá jinou oblastí pravidel a v podstatě jsou na sobě nezávislé, pokud by byl jeden zamítnut, tak to v podstatě nemusí mít na druhý žádný dopad - pokud hypoteticky  jeden vzbudí odpor a druhý nadšení, tak lze klidně přijmout jen ten druhý (či naopak)...
4. Dokumenty jsou ve standardním formátu PDF, s ním by neměl mít nikdo problém.
5. Nejde o žádné definitivní znění, které bychom nějak kuloárově už měli prosazené, jde skutečně o návrh k diskusi, také proto nemají návrhy formulaci bodů pravidel, jde spíše o popis různých návrhů a snahu o jejich vysvětlení
6. Důležité - je vám plně k dispozici diskusní fórum pod článkem - nevyžaduje žádnou registraci...

Soubor první - obecné úpravy pravidel ve smyslu změn hodnocení atd.

Není moc co dodat - přečtěte si sami. Především se zabývá vyhodnocením výsledků a přepočty na skupiny či jinými variantami. Tento soubor si stáhněte zde...

Soubor druhý - návrh na úpravu povolené pohonné jednotky

Možná pro někoho kacířský návrh, ale myslím si, že je pomalu čas minimálně přemýšlet nad tím, zda není klasická komutátorová čtyřstovka přeci jen zralá k nahrazení. Tento soubor je k stažení zde. 

Nemá cenu do úvodu psát více, projděte si soubory a sdělte případné komentáře.

Ambrosie - fotky

Musím říct, že si Ambrosii za letu začínám hodně užívat - pro taktické létání hodně zajímavé letadlo... I kdyby se nakonec tolik neprosadila v čtyřstovkách, tak nemám pochybnosti o tom, že pro toto letadlo najdu využití a velmi rád si s ním polétám...

Že by z té Ambrosie přece jen bylo výkonné RCEJ?

Ambrosia - ladění pokračuje

Pořád se mě na to někdo ptá, tak dám několik poznámek sem...

Jak jsem již uvedl, ze Slovenska jsem si přivezl kevlarový speciál na F5J400-RCEJ Ambrosia. Jde o štíhlý taktický model o rozpětí 2200mm s kompletní mechanizací, tedy 4 serva v křídle, SOP i VOP. S modelem mě ještě čeká jistě spousta práce, ale snad lze naznačit aspoň některé první postřehy. Začnu rovnou od hlavního problému. Ambrosie není těžká, vzletová hmotnost s LiPOL 1300mAh dělá asi 610g. Jenže nelze přehlédnout, že je to pořád o 140g víc, než má Q10 a při daném výkonu S400 se to prostě na výškách pozná. První lety byly vyloženě depresivní, jen kolem 200m za 60s, postupně jsem model trochu vyladil a nyní se dá říct, že celkem spolehlivě létám někam těsně nad 250 metrů, s čerstvým motorem a po dalším ladění se to asi bude blížit k 300m. Není to zlé, ale je fakt, že u Q10 je 300m standardní výška i s poněkud utahaným motorem, za ideálních podmínek spíš i nad 350m - prostě nějakých 50m Ambrosii asi bude chybět vždy. Netvrdím, že to musí vadit, ale prostě berte jako fakt, že u S400 je výška do značné míry úměrná hmotnosti modelu...

Na druhé straně vlastnosti v kluzu jsou docela příjemné. Model se dá dobře řídit i pouze směrovkou, při plném osazení to chce řídit opravdu oběma rukama - po nacvičení je to klad. Model se dobře rozjede na přeskoku a celkově asi Q10 v silnějším větru překoná, ve výhodě může být i v nějakých divokých termických podmínkách, kdy toho bude třeba více oblétat. Příjemné je i nesmírně účinné brždění na butterfly, Ambrosii dokážu zastavit na fleku, celkově přistání může být dobré nejen v RCEJ, ale i v RCEN. Pevnost je velmi dobrá, už jsem nechtěně ověřil, když mi při úniku z termiky upadlo servo křidélka a následné divoké obraty udělaly "géček" až dost - vydrželo.

Sečteno a podtrženo jde o velmi dobrý model, ale nejsem si na 100% jistý, že výrazně (pokud vůbec) překoná Q10 v klasických čtyřstovkách. Na druhé straně se ale nabízí širší využití třeba pro RCEN a pokud by v příštím roce došlo k povolení 2xLiPOL do kategorie RCE7, tak by stálo za úvahu i nasazení do této kategorie - stačil by motor tak 250-300W, což by při hmotnosti kolem 600g dalo poměr výkon/hmotnost velmi dobrý, pevnost draku by na to stačila. Takže uvidíme, každopádně použití pro Ambrosii najdu. Bude ale třeba více testů k rozhodnutí, na jakou kategorii ji nasadím prioritně.