Let 1
První kolo celkem pohoda. V praxi to sice nebylo tak jednoduché jak vypadá na grafu, už začínalo foukat, nicméně let byl dost pod kontrolou, bohužel jsem pak ztratil nějaké body za přetažený čas (vlastní blbost, s vytracením výšky problém nebyl), jinak přistání za 100b. Let 2
Tohle už zas až taková pohoda nebyla, ale nakonec maximum bylo, bohužel jsem se na konci zachoval jak pitomec a bez jakéhokoli většího důvodu jsem sedl za 50b - děs :-(¨Let 3
Vichr už pěkně zesílil. Před tímto letem jsem spíš preventivně vyměnil motor (ač původní celkem šlapal, viz výšky). Možná i proto jsem dosáhl své největší změřené výšky na motor v soutěži. Ovšem po chvíli totální splash - bez šance, let ani ne 7 minut. A mimochodem - nebylo to o pilotáži, kdyby se přepočítavalo na 1000b, tak mám v tomto kole 1000b, o něco víc než já zaletěl v tomto kole jen J. Bartůněk (a to je jeho model do větru objektivně daleko lepší než Q10), ale moc se mu nepovedlo přistání... Za aktuálních pravidel z toho byl škrtací let.
Let 4
Před posledním kolem už fičelo opravdu šíleně, tak jsem se rozhodl trochu zaexperimentovat a nasadit jinou vrtuli, se kterou jsem čekal o něco nižší dostup, ale větší rychlost a tak možnost dostat se na motor do lepší pozice. Jestli to vyšlo je otázka - model se na motor ve vichru choval opravdu o něco lépe, ale výška je proti třetímu letu opravdu o dost nižší. Možná jsem měl nechat původní konfiguraci a počítat, že to "nějak" nahoru uřídím, jelikož vzduch nebyl nakonec tak zlý, tak bych při o 50m větší výšce možná k maximu neměl daleko. Ale tohle nemá cenu zpětně řešit, jisté závěry jsem si z toho nicéně pro sebe udělal a příště se v případné podobné situaci podle nich zařídím...
Žádné komentáře:
Okomentovat