úterý 1. července 2008

Analýza Mžan

Soutěž RCEJ ve Mžanech bych asi mohl cimrmanovskou terminologií zařadit do cyklu "Naše slavné prohry". Docela zajímavé je ale prohlédnutí letových záznamů, tentokrát to bylo pro mne dost poučné.
Let 1
První kolo celkem pohoda. V praxi to sice nebylo tak jednoduché jak vypadá na grafu, už začínalo foukat, nicméně let byl dost pod kontrolou, bohužel jsem pak ztratil nějaké body za přetažený čas (vlastní blbost, s vytracením výšky problém nebyl), jinak přistání za 100b.
Let 2
Tohle už zas až taková pohoda nebyla, ale nakonec maximum bylo, bohužel jsem se na konci zachoval jak pitomec a bez jakéhokoli většího důvodu jsem sedl za 50b - děs :-(¨
Let 3

Vichr už pěkně zesílil. Před tímto letem jsem spíš preventivně vyměnil motor (ač původní celkem šlapal, viz výšky). Možná i proto jsem dosáhl své největší změřené výšky na motor v soutěži. Ovšem po chvíli totální splash - bez šance, let ani ne 7 minut. A mimochodem - nebylo to o pilotáži, kdyby se přepočítavalo na 1000b, tak mám v tomto kole 1000b, o něco víc než já zaletěl v tomto kole jen J. Bartůněk (a to je jeho model do větru objektivně daleko lepší než Q10), ale moc se mu nepovedlo přistání... Za aktuálních pravidel z toho byl škrtací let.
Let 4

Před posledním kolem už fičelo opravdu šíleně, tak jsem se rozhodl trochu zaexperimentovat a nasadit jinou vrtuli, se kterou jsem čekal o něco nižší dostup, ale větší rychlost a tak možnost dostat se na motor do lepší pozice. Jestli to vyšlo je otázka - model se na motor ve vichru choval opravdu o něco lépe, ale výška je proti třetímu letu opravdu o dost nižší. Možná jsem měl nechat původní konfiguraci a počítat, že to "nějak" nahoru uřídím, jelikož vzduch nebyl nakonec tak zlý, tak bych při o 50m větší výšce možná k maximu neměl daleko. Ale tohle nemá cenu zpětně řešit, jisté závěry jsem si z toho nicéně pro sebe udělal a příště se v případné podobné situaci podle nich zařídím...



Žádné komentáře: