středa 29. července 2009
Dost zajímavý článek k systému DSM2
Z diskuse mojehobby známý "aviator" má na svém webu dost zajímavý článek - viz http://aviarium.wordpress.com/2009/07/17/neni-spektrum-jako-jr/ . Doporučuji přečíst všem, kteří jako systém pro přechod na 2,4GHz zvolili Spektrum (JR) DSM2 nebo o této variantě uvažují. Stručně - vypadá jako jisté, že se objevila nekompatibilní varianta tohoto systému určená primárně pro Japonsko, takže každopádně zejména při různých "nestandardních" nákupech si dejte pozor na kompatibilitu. Kromě tohoto faktu ovšem celá záležitost budí řadu otázek k celkové budoucnosti tohoto systému a tam už je jistoty pramálo. Tento systém nepoužívám, tedy mám Spektrum DX3 pro auta, ale toho se to netýká (opravdu ne?), takže to nebudu dále rozebírat, pouze opakuji doporučení k přečtení zmíněného článku...
pondělí 20. července 2009
F5J Holíč část 4 - velká F5J
A je tu poslední díl povídaní o Eurocupu - "Formule 1", tedy přesněji kategorie s prostým názvem F5J. Pravidla jsou zcela totožné s F5J400/open, liší se pouze technická specifikace modelu. V podstatě není žádný limit modelu, jediným omezením je pohonná baterie, kde je povolen buď maximálně tříčlánek LiPOL anebo více článku, pak se uplatní maximální hmotnost packu 425g - obě varianty stačí na velmi slušný pohon, tak do 2kW to není s podobným akumulátorem problém. Tento pohon se přirozeně nachází v patřičném letadla, v špičce to jsou jednoznačně značně odlehčené verze velkých F3J, třeba Espada RL (370cm), Stork 4 (356cm) nebo známá Drelova Supra (345cm). Létat se dá i s jinými modely, pominu-li extrémy užité příležitostnými soutěžícími, tak se objevují i modely ve stylu z naší kategorie RCE7 známého Cornixu, z druhého konce spektra to pak byly Pulsary a Avy britských soutěžících - to jsou velké modely s konstrukčním křídlem z kompozitovým D-boxem.
Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.
Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.
Česká účast
Bohužel prakticky žádná, létám to pouze já, ale spíše jako zpestření akce. V praxi to totiž je tak, že před akcí sundám ze zdi plnokrevné F5F Surprise 15, se kterým jsem pokud možno delší dobu před akcí neletěl. Tentokrát jsem to dovedl do extrému, kdy jsem letěl naposledy v listopadu 2008, ověřovací let jsem si dal až Holíči ve čtvrtek večer :-) S15 nicméně létá slušně - ve stoupavosti nemá přirozeně konkurenci a pak klouže o dosto lépe než by se zdálo, například letos jsem snad neměl jediný let pod 8 minut. Mám z toho skoro špatné svědomí, když si vybavím chyby, které jsem letos natropil z nevylétanosti, tak si skoro říkám, že s trochou tréningu by se s S15 klidně dalo dostat do finále - když třeba nakloužu 8:30, ovšem po vypnutí motoru před tím ztratím přes 100 metrů totálně zpackaným přechodem (toto je zcela konkrétní situace), tak se asi dá jen těžko vymlouvat na to, že opadání tohoto hotlinera je moc velké - problém je mezi ušima :-( Ve finále na 15 minut bych už byl asi bez šance i při dobré pilotáži, ale to není omluva. No uvidíme příští rok, pokud si nepořídím přímo nový větší model, tak se aspoň pokusím trochu potrénovat s S15.
Celkové dojmy
Až dosud byl popis celkem faktický a umírněný, ale teď si neodpustím trochu emocí. Stručně řečeno, kategorie F5J je bomba!!! Je to ale typický příklad zážitku, který se moc nedá předat, to se prostě musí zažít. Když stojíte na startovní čáře, ruku (tedy v mém případě ústa :-) ) na spínači motoru a v duchu si do tichnoucího odpočtu startéra odpočítáváte poslední vteřiny do startu, tak adrenalín leze nahoru velmi strmě. A pak klakson, cvak a přes deset nadupaných modelů se řítí do výšky. Pak ticho a začíná termické plachtění - opravdu termické na velké ploše, zapomeňte na nějaké RCEN "napadání maxima", tady i já s S15 jsem oblétal za závod obrovskou oblast, abych si našel lepší vzduch, u "pořádných" modelů je to pak ještě daleko výraznější. Tím to ale nekončí - pokud let skončí maximem, tak přijde další adrenalin - přistání. Pokud se našel vzduch, tak se opět celá skupina až 14ti letadel valí k bodům, do toho odpočet času a pak najednou uvolnění a extáze, když sedíte za 100 bodů vteřinu před koncem času nebo naopak totální zděšení, když to někdo nestihne a vyrobí nulu za přistání. Opravdu nepředatelné, pro aspoň slabý odvar zkuste zmíněné video. U "malých" F5J400/outrunner je adrenalin také slušný, zejména při přistání, ale přece jen ten "hukot" při startu a následně majestátní dokluz skupiny na konci letu malé modely přeci jen nemají - velký zážitek.
Co u nás?
Pravdou je, že po loňské Nitře jsem měl pocity podobné, ale nějak jsem si moc netroufl o zavedení "velké" kategorie u nás mluvit. S odstupem si ale myslím, že to možná byla chyba. Ano, je to drahá sranda - bohužel ano. I u nás však mezi lidmi pořádně "nadupaných" modelů přibývá a potenciál lidí, které od soutěžení odrazuje spíše malá atraktivita našich národních kategorií, není také malý. A v F5J za své peníze dostanete zážitku opravdu mnoho.
Zajímavé byly i reakce dalších lidí z ČR, kteří tuto kategorii sledovali jako diváci - zatímco FXJ budila spíš mírně rozpačité diskuse, tak F5J budila reakce jednoznačně ve stylu "to bych chtěl" (samozřejmě se smutnějším přemýšlením nad cenou, ale to je jasné). Navíc se najdou i levnější alternativy, model by se dal postavit i doma (třeba takový Bubble Dancer od Drely by ani nebyl nějaký "lowend"), existují také některé konstrukce ve stylu polystyrén dýha, třeba polské Arthobby dělá třímetrovku a napadla mě i možnost pěkně razantně namotorovat Futuru od Leoše Svobody - nebyla by to úplná špička, nicméně na létání na národní úrovni by to stačilo a cenově by to už bylo podstatně přijatelnější.
No uvidíme, diskusí se ještě jistě povede řada. Za sebe ale mohu už teď říci, že se příští rok (za jistých okolností možná již letos na podzim v Maďarsku) určitě chci zúčastnit ještě nějaké další soutěže v této kategorii - stojí to za to!
středa 15. července 2009
F5J Holíč část 3 - F5J400/outrunner
Pojďme nyní k první z klasických F5J kategorií - k bývalým čtyřstovkám. Bývalým proto, že propad zájmu o "plechovky" byl natolik výrazný, že se letos přistoupilo k operativnímu rozšíření o malé oběžky. Technická pravidla jsou v zásadě totožná s naším návrhem RCEK, sice bylo letos povoleno létat i některé jiné varianty pohonu, například slovinskou s limitem otáček, nicméně minimálně 80% soutěžících létalo s pohonem známým u nás a navíc je prakticky jisté, že pro příští rok dojde k sjednocení právě na něm (s drobnými úpravami), proto je celkem zbytečné to příliš rozebírat. Pro modely není omezení velikosti, pouze platí minimum 500 gramů - na konci soutěže se modely opravdu vážily a pokud vím, tak všechny byly v pořádku.
K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.
Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.
Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!
K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.
Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.
Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!
úterý 14. července 2009
F5J Holíč část 2 - FXJ spínač
Akce v Holíči pro mě začala ze soutěžního hlediska již v pátek - přihlásil jsem se do pokusné soutěže kategorie FXJ. Pravidla jsou poměrně jednoduchá - model je opatřen elektronickým spínačem, který vypne motor za 30s nebo po dosažení výšky 200m (co nastane dříve). Letí se na maximum 10minut, doba chodu motoru se započítává, takže je jedno, zda máte pohon, který se do 200m dostane za 10s anebo se tam šplhá celých 30s. Na konci letu následuje klasické přistání na bod jako v naší RCEJ, maximum je tedy 700 bodů (600 plus 100), přirozeně zakončené přepočtem na 1000 bodů vítěze skupiny.
Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...
Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...
Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...
Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...
pondělí 13. července 2009
F5J Holíč část 1 - fotky a video
Zpracoval jsem nějaké snímky z akce. Galérii najdete zde, jistě se tam ledaskdo pozná :-)
Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)
Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)