Ohlédnutí za MČR RCEN 2008

Začnu jasně pozitivním faktem - organizace v Soběslavi byla perfektní a laťka je nasazena extrémně vysoko. Podstatné bylo, že pořadatelé nepodcenili ani svou vlastní přípravu - viz třeba tato fotka ze školení časoměřičů. Ono se to totiž vyplácí - pokud se pořadatelé dobře připraví, tak to soutěžící rychle vycítí a nesnaží se o žádné velké "kulišárny" a soutěž pak mají organizátoři pevně v rukou ve výsledku s poměrně malou námahou (myslím malou námahu ve vztahu k soutěžícím, jinak je za tím samozřejmě práce spousta). A když je navíc dobré i zázemí (pivo a tak :-)), tak je spokojenost zajištěna. Zkrátka a dobře, v tomto bodě je to jen jedna velká pochvala a skoro lituji organizátory příštího MČR - budou vystaveni velmi tvrdému srovnání...

No a teď k tomu méně veselému, tedy k mému vlastnímu létání. Je to vlastně docela složité hodnotit - výsledné 16. místo je sice v horní polovině výsledkové listiny, ovšem jen těsně a v první chvíli jsem to hodnotil spíš jako debakl. Jenže když se podívám na výsledky, tak je docela zajímavé, jaký výsledek vede k "debaklu". Posuďte sami:  ve všech 8mi kolech jsem bezpečně ulétl maximum a odchylka času byla 2x o 6 sekund, ve zbylých šesti kolech pak odchylka maximálně 2 vteřiny! Při přistání jsem se VŽDY dostal do prostoru, jediná nula je za nešťastné otočení modelu na záda po poryvu větru u lehkého RCEJ, všechno ostatní za body, minus 60 bodů nemám ani jednou. Škrtací let je pak 358 bodů - tedy ne zas až tak velký průšvih. Zkrátka a dobře, tento výsledek spíš dokumentuje vynikající úroveň všech soutěžících na MČR, chyba se neodpouštěla a mírně menší body za přistání úplně stačily k propadu do pozice poraženého. K tomu není co dodat, vítězové podali výkony opravdu skvělé!

Složitější a méně radostná otázka je ovšem to, co mohu udělat pro zlepšení výkonu. Vidím totiž u sebe značný problém paradoxně v tom, že jsem letos opravdu hodně vylétaný - jenže v kategorii RCEJ. A bohužel jsem zjistil, že se opravdu neumím přeučit z přistání na bod na přistání na čáru, přistávací křivka je úplně jiná (strmější) a to, co vede u RCEJ k plnému bodovému zisku v RCEN často končí minimálně pootočením o 90 stupňů a tedy penalizací, při snaze o zklidnění se to pak často dostávalo do pozice improvizace a také jistých ztrát. Jenže co s tím? Když se vrhnu do RCEN, tak se to jistě odladí, ale nezačnu zase ztrácet v RCEJ? Nevím...

Jsem docela zvědavý, jaký bude další vývoj kolem těchto národních kategorií, prosákly jisté informace, že se v příštím roce objeví v Čechách první soutěže dosud ryze moravské kategorie RCEO - to bude další zamotání. Asi by to opravdu chtělo přemýšlet nad tím, zda po letech přece jen nesáhnout do pravidel, třeba  ve smyslu létání různých letových úloh. Ale uvidíme, ono se to nějak vyvrbí.

Každopádně ale ani v nejmenším nelituji, že jsem na MČR vyrazil, byl to velice příjemně strávený víkend. Ovšem je zas o čem přemýšlet...