K pravidlům RCEJ - shrnutí

Po nějaké době je načase návrh zmíněný v předchozím článku trochu shrnout. Opět je na místě uvést pár slov ze zákulisí. Ale není na tom nic tajného, pouze chci upozornit, že kromě veřejně viditelných komentářů zde i na fóru Mojehobby přirozeně šly další poznámky telefonicky, další lidé se obraceli přímo na trenéra J. Veselovského, se kterým jsem to dále konzultoval. Na rovinu také rovnou napíšu, že začínám pociťovat k celé záležitosti poměrnou skepsi. Sice je hodně komentářů je pozitivních a tam kde se objevily námitky lze v řadě případů najít řadu zpřesnění či zlepšení, které námitkám v podstatě vycházejí vstříc, ale na druhé straně je i cítit u některých skupin modelářů velmi silný odpor vůši jakýmkoli změnám. Můžeme být stokrát přesvědčeni, že jsou některé poznámky iracionální, ale pokud nechceme zavádět dikrátorské praktiky (což aspoň já zcela jistě nechci), tak se prostě musejí tyto námitky vést v patrnosti a ve výsledku jsem k debatám hodně skeptický. Ale pojďme raději ke konkrétním bodům.

Bod 1 - přepočty a vůbec letová úloha

Nejprve si trochu rýpnu do jedné námitky, že není šťastné z této kategorie dělat F3J. Ono je to ale spíš opačně, nelze totiž moc polemizovat o tom, že RCEJ vznikla z kategorie F5J, která právě ten F3J model létání zavádí. Přirozeně F5J není oficiální FAI kategorie, nicméně je vzorem pro národní kategorie v řadě zemí a použití přepočtů velice převládá, bez něj se naopak my posouváme spíš někam ke kategoriím jako je RCEN u nás, jen s limitem motoru.

Docela zvláštní oblast námitek je to, že se nelze vymlouvat na počasí. Nechci se nikoho dotknout, ale kdybych zde sepsal seznam lidí o kterých vím, že přepočty podporují a pak projel letošní i loňské výsledkové listiny, tak se nenajde mnoho soutěží, kde by nevyhrál nebo aspoň minimálně nebyl "na bedně" někdo z této skupiny. Proto je opravdu dost úsměvné naznačovat, že si někdo chce létání ulehčit, tohle opravdu není moc hodno hlubšího rozboru.

Zajímavou věcí ale jsou námitky proti finálovým letům. V první řadě dost lidí popuzuje představa, že se finále létá vlastně k.o. systémem, kdy z hlediska pořadí nehraje naprosto žádnou roli výkon v "kvalifikaci". Osobně si v první řadě myslím, že právě v tom je kouzlo toho přímého souboje a že když si to někdo zkusí, tak ve většině případů pochopí proč se létá právě takto, navíc je asi opravdu dost naivní si myslet, že do finále příliš často postoupí někdo, kdo ten den létal mizerně. Nicméně ale pokud by to bylo pro mnoho lidí zásadní, tak se i v diskusích objevilo několik rozumných kompromisních variant, kdy například vítěz základní části dostane do finále určitý bonus, nebo se může výsledek na prvních místech určit součtem finále i základní části, kde ale budou body za finále zvýhodněny jistým koeficientem - tohle už je na diskusi, osobně to pokládám za zbytečné, ale je to věc, kde je kompromis určitě možný.

Druhou do jisté míry smysluplnou připomínkou je názor, že bude finále otravovat ty, kdo se do něj nedostanou a tedy odjedou. V první si řadě si myslím, že by soutěžící mohli mít trochu úcty vůči ostatním, nehledě k tomu, že lidé zcela běžně odjíždějí bez čekání na vyhlášení již teď, takže je zbytečné předstírat, že by to bylo působeno vlivem finále, nicméně i zde vidím možnost jistého kompromisu. V první řadě by se měly finálové lety letět okamžitě po sobě bez pauzy (max 5min) s vyloučením nabíjení atd., tohle by bylo přímo v pravidlech. Soutěžící to nijak nezatíží, řada lidí má dvě sady baterií nehledě k tomu, že zejména u LiPOL akumulátorů je prakticky vždy možné letět dva lety na jeden akumulátor. Tím se to prodloužení omezuje na maximálně 35 minut (pokud bude v obou kolech nosit, že se zaletí maxima). Pokud by i to bylo mnoho, tak padá v úvahu u finále neprodlužovat dobu kluzu, ale  zkrátit dobu chodu motoru, třeba doba letu jen 6-7 minut místo deseti, ale motorový let jen 30 vteřin. V tu chvíli je finále odbyté za 15 minut a to už snad nemůže vadit nikomu. Pokud by se celkový výsledek určoval jako součet základní části a k tomu nějak bonifikované finále, tak pak by se případně dal letět finálový let jen jeden (opět maximálně 15 minut prodloužení), ale osobně nejsem velkým příznivcem této varianty.  Každopádně i zde je prostor ke kompromisu...

Posledním (v tomto případě očekávaným) bodem námitek jsou nároky na pořadatele. Není k tomu moc co dodat, o tomto se diskutuje již dlouho. Tady mě ale docela hodně zaujal názor Luďka Novotného, který již několik let pořádá mezinárodní závody F3K. Podle něj je řešením model užívaný v EuroTour, tedy nechat soutěžící, ať si měří sami mezi sebou, nevede to v praxi k žádným těžkostem. Pořadatelé se pak soustředí opravdu jen na organizaci, s trochou nadsázky se podle Luďka pak dá běžná soutěž (v F3K samozřejmě s přepočty) organizovat ve dvou lidech. Za sebe říkám, že na tom něco je. Do mého návrhu jsem napsal formulaci "minimálně 4 časoměřiči, možno požádat soutěžící" spíš pod dojmem určitých paranoidních diskusí z minulosti, ale možná to s obavami přeháníme a trocha důvěry by neuškodila, klidně bych pro nemistrovské soutěže připustil možnost měření mezi soutěžícími, s tím, že pořadatel může provádět náhodně kontrolní měření s následným postihem při rozdílu časů. Pořadatelé by se pak místo mačkání stopek mohli daleko lépe soustředit na otázku míchání skupin a další věci. Chtěl bych všechny poprosit, aby se nad tímto zkusili zamyslet, v EuroTour to opravdu podobně v někerých kategoriích chodí, tak proč by to nemělo jít na normální soutěži v ČR, kde v podstatě o nic nejde?

Bod 2 - oběžky

Neodpustím si postesknutí, že si nekteří kritici tento návrh asi buď ani nepřečetli, anebo sice přečetli, ale rozhodně nevěnovali tolik času jako já reálným výpočtům či praktickým pokusům. Je ale prostě fakt, že motor 2212 BEZ PŘEVODU a jen 2S LiXXX není schopen nějakého dramatického skoku výkonu proti S400. Otevřte si MotoCalc - výsledky budou dost výmluvné a docela sedí, jak jsem psal, tak jsem to u jednoho typu motoru zkusil za letu a praxe v podstatě přesně odpovídá výpočtu. Vtip je totiž v tom, že bez převodu moc nejde použít motorů s vinutím s malou hodnotou Ri, protože mají nepoužitelné otáčky a nelze na ně připojit vrtuli vhodnou pro větroně, motory s vhodnou hodnotou kv zase mají vyšší Ri, tím se drží i proud v rozumné hodnotě - fyzika se neoblafne (a nejde to změnit ani žádnou úpravou motoru). Mimochodem je docela problém motor "upéct" - zkoušel jsem u mého pokusného postupně zvedat velikost vrtule a v jistém momentu se nárůst výkonu vlastně zastavil a v praxi za letu se výkony začaly horšit (opět dost v souladu se simulací na PC), takže by asi moc podobných pokusů v praxi nenastávalo. Výkony by skočily nahoru s převodovkami nebo při povolení tříčlánků, právě proto ale byly tyto věci v návrhu zakázány. Při hlubších rozborech jsme našli v pravidlech jedinou díru - menší hmotnost BLDC by mohla svádět k vzniku extra malých a lehkých modelů, teoreticky by se dalo dostat až někam k 300g vzletové hmotnosti, pro malý model by navíc mohla lépe sedět i menší vrtule pro motory s vyšším kv a tedy vyšším výkonem. Proto by stálo za úvahu návrh doplnit o minimální hmotnost modelu při použití BLDC třeba 500g (je to přirozeně na diskusi), která by tuto díru uzavřela. Jinak si ale skutečně stojím za názorem, že BLDC popsaných parametrů by se dala provozovat společně s čtyřstovkami, kdoví jestli by stříďáky dokonce nebyly výkonnostně slabší.

Celkově je ale toto spíše filozofická otázka, každopádně ale je patrné, že tato úprava oslovuje spíše lidi zvažující létání v RCEJ, které dosud odrazují právě čtyřstovky, pochyby budí spíš u těch, kdo tuto kategorii již létají. Závěry nechť si udělá každý sám...