Modelweb

Nová elektroletecká kategorie F5J

2011-11-15T16:54:00.005+01:00

V několika článcích na tomto blogu jsem se zabýval novou kategorií FAI F5J, postavenou na výškoměrech se záznamem vypínací výšky. Nyní jsem se konečně dostal ke splnění jednoho restu, totiž článku zabývajícím se jejími pravidly...

Trocha historie
Určitou kuriozitou v oblasti mezinárodního soutěžení s elektrolety je skutečnost, že ač se elektropohon začal šířit primárně v oblasti elektrifikace termických větroňů, tak vlastně nikdy nevnikla žádná mezinárodní pravidla, která by byla cílená vyloženě na termické létání. Poměrně brzy sice vznikla kategorie F5B, ale ta je stejně jako její vzor F3B postavena na konceptu "víceboje", kde od začátku hrály rozhodující roli průlety bází v daném čase, druhá úloha "termika" byla vždy spíš jen doplňkem. Nicméně to až do letošního roku byla jediná kategorie, definovaná na mezinárodní úrovni (kategorie F5F se liší pouze rozměry modelu a definicí pohonné jednotky, letová úloha je ale zcela identická). Vznikla sice řada kategorií, cílených pouze na plachtění, ale všechny byly na čistě národní úrovní - ať už šlo o "jednoduché" kategorie typu našich RCEN anebo náročnější, jako třeba naše sedmičlánky.
Po nástupu větroňárské kategorie F3J se sice poměrně záhy objevila kategorie "F5J", ale pozor - uvozovky jsou nutné, tato kategorie nikdy nespadala pod FAI, tato organizace naopak proti "zneužívání" názvu docela protestovala a je dokonce možné, že jistá nevraživost kolem vzniku této kategorie hrála roli v zpomalení vzniku podobné kategorie oficiální cestou. Nicméně "F5J" je nutno zaznamenat, protože do jisté míry definovala styl létání, ze kterého vznikla řada národních kategorií (u nás jde jednoznačně o RCEK a částečně o RCEJ) a později přeci jen měla vliv na vznik F5J FAI. Koncept byl celkem prostý - létat se bude stylem F3J, tedy 10 minut pracovní čas, který je zároveň i maximem, motor půjde zapnout jen jednou, ale trvání chodu je na volbě soutěžícího, stopky se spustí až po vypnutí motoru (opět obdoba F3J, kde si piloti volí dlouhý vlek až nad hlavu anebo jeho zkracování pro možnost delšího měřeného kluzu). A z F3J bylo převzato i závěrečné finále na 15 minut...
Varianty tohoto létání se začaly šířit, shodou okolností jednou z "nejsilnějších lokalit" byl náš region, kde posléze vznikl seriál závodů "Eurocup" složený ze závodů v SK, HU,SLO a později i v ČR. Podobné závody se ale létale i jinde - UK, Španělsko, Francie, něco se našlo i v USA.
Nicméně záhy se objevil jeden problém - nárůst výkonu elektropohonu a zejména LiPOL akumulátorů vedl k neúměrnému prodražování pohonu, nehledě k určitým rizikům z přetěžování baterií (a jejich malé životnosti). V každém případě se pak soutěž stávala více soubojem pohonných jednotek než plachtění :-( Ještě tak šlo definovat malé modely s unifikovanou oběžkou (naše RCEK), ale u velkých modelů to tak jednoduché nebylo. Naštěstí technický vývoj umožnil s přijatelnými náklady vývoj různých "krabiček" - nejprve cílených na omezení maximální vydané energie z akumulátorů (což do značné míry vyřešilo problémy kategorií F5B/D/F) a pak také výškoměry, které uměly vypnout motor v určené výšce, případně zaznamenat výšku vypnutí. A to už jsme v současnosti, kdy došlo na seriózní návrhy na kategorii F5J v patřičné subkomisi FAI...
První pokus z roku 2010 byl založen na limiteru energie (jako F5B), ten byl ještě zamítnut (spíše kvůli určité nepropracovanosti, jinak to vůbec nebyl špatný koncept). Ale na jaře 2011 už byl přijat do annexu nový koncept, postavený pro změnu na záznamu výšky. Během roku už byla realizována řada ověřovacích soutěží a pro rok 2012 by již měla být tato kategorie zcela oficiální (se statutem prozatimních pravidel).

O co vlastně v F5J jde?
Myšlenka F5J je vlastně jednoduchá - jde o nalétání 10ti minut z nejmenší výšky, na kterou si pilot troufne. K tomu je model vybaven záznamníkem výšky propojeným s regulátorem motoru - ten zaznamená výšku, ve které byl motor vypnut. Přesnou definici tzv. "FAI výšky" nebudu opakovat, protože jsem ji již podrobně rozebral (včetně obrázků) v tomto článku, který zároveň popisuje jeden z dostupných výškoměrů. Výškoměr po přistání zobrazí výšku časoměřiči (například "odblikáním" pomocí LED bez nutnosti jakéhokoli dalšího zařízení) a ten ji zapíše spolu s časem a body za přistání.
Jak tedy vypadá soutěžní let? Pracovní čas je 10 minut - začátek je klasicky "odhoukán" a po něm mohou modely startovat. Časoměřič spustí stopky okamžitě po vypuštění modelu, doba chodu motoru se tedy do času počítá. Model může stoupat maximálně 30 vteřin, pak se musí motor vypnout. Podstatné ale je to, v jaké výšce byl motor vypnut, za tuto hodnotu se po letu udělí penalizace! Proto je naprosto nesmyslné, aby někdo udělal "nadupaný pohon" a nechal model stoupat celých 30 vteřin - naopak bude snaha vypnout motor co nejníže. Po vypnutí už se motor nemůže znovu spustit (to by znamenalo nulu za let) a probíhá klasický kluz jako v F3J. Na konci pracovního času se přistává na bod - podobně jako v F3J, ale je méně bodů a méně přísné hodnocení - maximum je 50 bodů při vzdálenosti do jednoho metru od bodu. Za každou vteřinu letu je 1 bod, to je standardní, výsledek se pak ve skupině přepočte na 1000b, opět nic nového.
Zásadní novinkou je ale penalizace podle výšky vypnutí. Výpočet je celkem prostý - do výšky 200m se za každý metr odečítá 0,5b, nad 200m pak penalizace stoupne na 3 body za metr.
Příklad - modelář A uletí 495s z výšky 105 metrů. Penalizace bude tedy 105x0,5, tedy -52,5b, výsledné hodnocení bude tedy 442,5b (body za přistání pro tyto příklady vynechám, prostě by se připočetly). Modelář B uletí 560s, ale z výšky 210 metrů. Penalizace bude (200x0,5)+(10x3), tedy -130 bodů a výsledné hodnocení 430b.
Jak vidíte, vliv výšky vypnutí motoru je zásadní - ač dosáhl modelář A o víc než minutu kratšího času, tak má ve výsledku bodů více!!! Dále si povšimněte, že jsou pravidla nastavena tak, aby se na motor nelétalo přes 200m - penalizace přes 200m je dost krutá. Při výšce vypnutí 367m by už byly výsledné body za čas v každém případě záporné :-))
Z hlediska taktiky létání je tedy rozhodující schopnost najít termiku v malé výšce. Jde o určitou obdobu ultrakrátkého vleku v F3J, bodový rozdíl je ale daleko větší - v F3J získáte krátkým vlekem do třeba 60m obvykle maximálně 5 bodů proti vleku do plných cca 190m. V F5J ale bude rozdíl mezi 60 a 190m již plných 65 bodů - tedy přes minutu kluzu!!! Proto lze očekávat, že na pohled atraktivní hledání termiky kus nad zemí bude proti F3J daleko častější, ztráta za let "na jistotu" bude citelná.
Dále si jistě každý domyslí, že se minimalizují nároky na pohon (a tím jeho cena) - budeme-li uvažovat rozumné maximum výšky 200 metrů, na což máme 30 sekund, tak stačí stoupavost pouze 7 metrů za sekundu! V praxu je lépe mít stoupavost o něco vyšší, nicméně tak 11-12m/s se jeví jako zcela vyhovující.

Možné problémy
Nejvíce se přirozeně diskutuje o přesnosti výškoměrů. Tohle problém být může, nicméně se zdá, že odchylky jsou poměrně malé a až na naprosté výjimky by neměly pořadím míchat. Úplně pak lze zřejmě zapomenout na obavy z odchylek tlaku v trupu - definice FAI výšky zahrnující i prodlevu 10s po vypnutí motoru prakticky problém vylučuje - opět doporučuji tento článek... Naopak je pozitivem to, že spojení výškoměru s regulátorem prakticky vylučuje podvody typu "přimotorování".
Pro případné "vrcholné soutěže" v budoucnosti pak bude určitě možné využít dodání výškoměrů pořadatelem - k dispozici jsou zkušenosti raketových modelářů, kde již několik ME a MS s elektronickým měřením výšky proběhlo.
Jinak se ale nezdá, že by byly s touto kategorií zásadní problémy. Proběhly již reálné testovací soutěže vesměs s uspokojivými výsledky - viz třeba můj článek zde anebo článek J. Kubicy o jiné soutěži zde.
Někomu může také vadit cena výškoměru (pro běžné soutěže si bude pilot muset pořídit svůj), která je prozatím v rozmezí 70-100EUR. Proti ceně modelu to ale není zase tolik a upozorňuji, že cena výškoměru je jednoznačně nižší, než to, o kolik je levnější pohonná jednotka pro F5J FAI ve srovnání s "nadupanou" kategorií "F5J" EURO, která se v našem okolí létala před nástupem výškoměrů.

Celkové hodnocení
Na kategorii F5J se lze dívat z více úhlů, někdo ji bude chválit více, někdo méně a najdou se třeba i odpůrci. Já osobně si sice myslím, že by v mnoha ohledech mohl být zajímavější původní návrh s "energy limiterem", nicméně i současná podoba je přijatelná a zajímavá.
Bez ohledu na míru sympatií ale není sporu o tom, že jde o zásadní novinku a přijetí pravidel je "událost roku 2011". Bez nadsázky to lze srovnat s významem přijetí F3J ve FAI - pro elektrovětroně F5J znamená vlastně to samé, jako tehdy znamenalo F3J pro "čisté" větroně. Reakce ve světě je ostatně velmi jednoznačná - podle všeho bude hned o roku 2012 zařazena kategorie F5J do prestižního Aufwind Contestu, vedle toho se utváří "konkurenční" série v SK, HU a možná i dalších zemích.
Neodpustím si ale postesknutí na závěr - docela mě mrzí, že ve srovnání s tímto velkým zájmem v zahraničí je odezva v ČR mizivá. Pro rok 2012 to vypadá jen na 3 soutěže (bez vazby na výše uvedené série), podle řady reakcí větroňáři tuto kategorii prakticky nezaregistrovali (v horším případě pak mají zcela pokroucenou představu - mýtů už jsem vyvracel dost). K tomu ještě klasické české reakce typu "přeci si nebudu kupovat nějaký výškoměr", atd. Byla by ale velká škoda nechat si ujet vlak...

Shock F5J

2011-10-29T19:00:00.001+02:00

Uvedl jsem do chodu nový model určený především na "výškoměrové" F5J. Po dvou dnech létání přišel čas na drobný popis. Model pochází od MG model, rozpětí je 3,5 metru. Provedení je zakázkové - nakonec to vyšlo na křídlo s D-boxem ze spread tow uhlíku, v zadní části profilu se najdou pod sklem také uhlíkové křížové výztuhy. Pro odlehčení je výplň z Rohacelu (běžný Shock používá těžší Herex). Nosník je na elekroverzi poměrně silný, uvažuji i o létání s větroňovým trupem, proto se nadalo tolik šetřit. Trup je převážně uhlíkový.
Z hlediska osazení jsem uvažoval více variant, nakonec to vyšlo následovně:
Motor je Kontronik Kira 480/34 s převodovkou 5,2:1, regulátor CC Phoenix ICE 50A. LiPOL je tříčlánek, prozatím jsem létal výhradně s 3s Nanotech 2200mAh 45C, ale už mám vyzkoušeno, že model vyvážím i s tříčlánkem 1300mAh, což bude patrně standardní pohon pro F5J FAI. S vrtulí 13x11 model spolehlivě stoupá cca 7-8m/s, což na FAI úplně stačí, předpokládám, že regulátor zvládne i něco jako 14x12 a dostanu se na 10m/s. V obou případech se pohybujeme v oblasti velmi slušné účinnosti, takže by šlo zkusit i Autonomy a podobné kategorie.
Zbytek eletroniky je běžný - 2x Hitec HS125MG na křidélka, 2xHS65MG na motýla. Jediný kix se mi podařil u klapek, kde jsem se uklikl při objednávce - koupil jsem digitály Graupner DES586, ovšem až po prvním očesání převodu jsem zjistil, že nemají kovové převody - měly to být DES587... Ach jo :-( Nicméně zatím zůstavají tato serva, patrně je po dalším očesání předělám na 587 - 586 a 587 jsou identická, bude stačit vyměnit převody. Přijímač je Futaba 6208 FASST, napájím přímo z regulátoru - ICE50A má 5A BEC a při velmi mírné zátěži regulátoru to není nějak extra riskantní. V případě nasazení na F5J Euro bych dokázal z pohonu vyrazit možná až 1,5kW, ale to už bude potřebovat jiný regulátor a pak by patrně došlo i na samostatné napájení přijímače.
Co se týče vzletové hmotnosti, tak plně osazený model bez baterek váží 1900g, což znamená letovku malinko přes 2100g s Nanotech 2200mAh a asi 2040g s 1300mAh. S ohledem na to, že model je poměrně hodně pevný, nejde o vyložené "ultralight" to pokládám za slušný výsledek.

Letové vlastnosti jsou příjemné, model je velmi hodný. V podstatě ani moc nepotřebuje v termice "klapkovat", profil má dostatečný vztlak už "v základu". Bude přirozeně nutno doladit diferenciace křidélek a motýla, ale zásadní problémy nečekám. Už druhý den létaní jsme si se synem dali soukromou soutěž s výškoměry (on létal s Ambrosií) a natočil jsem nejeden stoupavý proud, prozatím mám maximum z nejnižší výšky 132m, ale bude se to tlačit dolů :-) Celkově lze zatím mluvit o značné spokojenosti. Malá galérie snímků je na Picase...

Altis V3 - výškoměr pro kategorii F5J FAI

2011-10-23T15:37:00.005+02:00

Definice FAI výšky

Pro létání v nově vznikající kategorii F5J podle FAI je nezbytný výškoměr s funkcí záznamu tzv. FAI vypínací výšky. Základní princip je dán pravidly - výškoměr se připojí na kanál plynu. Spuštění motoru aktivuje záznam. V okamžiku vypnutí motoru se začne počítat 10 vteřin, za tzv. FAI výšku pro výpočet skóre se pokládá nejvyšší naměřená hodnota od startu modelu do konce těchto 10ti vteřin. Po uplynutí 10ti vteřin se výškoměr změní v běžný záznamník pouze s kontrolou nového zapnutí motoru, při novém spuštění hlásí chybu, tedy nulu za let. Poslední požadavek - výškoměr musí být schopen oznámit "FAI výšku" časoměřiči přímo po letu nějakým jednoduchým způsobem bez potřeby počítače.
Další případné funkce už jsou na delší diskusi a mohou se lišit, navíc můžou nastat ještě určité změny v pravidlech (například striktně znemožnit restart motoru atd.), podstata je nicméně v tom výše uvedeném.

Prvním vyhovujícím přístrojem na trhu byl slovinský výškoměr Altimeter od http://www.rc-electronics.org. V tomto příspěvku se podíváme na novou alternativu tentokrát ze Slovenska - měřič Aerobtec Altis V3.

Výškoměr Altis - vpravo je "letová část", vlevo FTDI USB interface

Altis V3 je malinká krabička (přesněji plošný spoj ve smršťovací fólii) o hmotnosti pouze 4,5g. Standardní připojení je na kanál plynu - výškoměr se zapojí na patřičný kanál v přijímači, regulátor se pak připojí na výškoměr. Alternativně lze použít i V-kabel (pak je vyloučeno ovlivnění motoru) anebo (pro jiné kategorie) lze výškoměr připojit vlastně kamkoli na napájení, pak z něj bude běžný záznamník výšky.

Nastavení parametrů

K počítači se připojuje přes USB - součástí dodávky je klasické FTDI rozhraní, ke kterému se výškoměrová část připojí. Dodaný software funguje pouze na MS Windows, prozatím mám ověřeno ve WINXP Home v mrňavém netbooku Asus EEE a pak ve Windows 7 64bit spuštěných na Apple Macbook pomocí VMWare Fusion. V obou případech vše fungovalo bez podstatných potíží. Z aplikace se provede prvotní nastavení a pak lze přirozeně stáhnout a ulořit grafy jednotlivých letů "pro poučení".
Přímo na soutěži ale počítač není třeba, FAI výška je zobrazena blikáním LED. Poměrně snadné - odbliká postupně tři číslice, pak je delší pauza. Počítají se "bliky", nula je delší svícení. Jak jsem napsal v článku o soutěži v Dubnici - může to vypadat jako "blbárna", ale v praxi jsme se s časoměřičkami bez jediné výjimky shodli vždy nejdéle na druhý pokus a proces odečtu netrval víc než minutu, obvykle spíš do 30s, takže bez problémů.
Celkové hodnocení je poměrně pozitivní, měřiče jsme obdrželi v Dubnici až těsně před soutěží, ale rozchození bylo bez potíží. Dokonce jsem přímo na poli rozchodil ovládací software na mini netbooku, čehož Palo Lishak pohotově využil k tomu, abych programoval switche i dalším lidem - myslím, že to názorně ukazuje, že rozchození a pochopení obsluhy není nic složitého :-) Nemá cenu hodnotit do detailu možnosti nastavení, protože software se dále vyvíjí, už v momentu psaní tohoto příspěvku je k dispozici nový software, který možnosti rozšiřuje (budu testovat nejdříve za týden). Nicméně už teď lze konstatovat, že se měření vypínací výšky není nutno nijak bát a průběh soutěže může být svižný a bezproblémový.

Altis v trupu - konkrétně Scorpiona a Shocka

Ohlédnutí za soutěží F5J FAI v Dubnici nad Váhom 15.10.2011

2011-10-19T17:23:00.001+02:00

V sobotu 15.10.2011 jsme se synem vyrazil na naši první soutěž kategorii F5J FAI, tedy s měřením výšky. Na tomto místě se chci trochu ohlédnout jak za vlastní soutěží, tak ale zejména trochu rozebrat mé dojmy z této nové kategorie.
Nejprve k soutěži. Tady není moc co rozebírat - cesta sice dlouhá, ale bez větších problémů, letiště v Dubnici je pěkné, přijetí přátelské :-) Počasí na říjen také ušlo, problém byl jen dost sílící vítr, což pro naše lehké RCEK modely nebylo právě ideální. Nicméně Martin s Ambrosií zvládl soutěž bez škrábnutí, dokonce získal 2x 1000b. Zbylé starty už mu tolik nešly, ale napoprvé to šlo. Můj průběh byl divočejší. Létal jsem se Scorpionem - první let celkem dobrý, ale v druhém letu jsem vyrobil nulu po technické selhání (model ale nijak ohrožen nebyl). Po vyřešení problému jsem dělal co se dalo, další dva lety byly podařené (jeden dokonce za 1000b), takže jsem před posledním kolem vůbec nebyl bez šance na dobrý výsledek (tak do první pětky). Bohužel ale právě moje skupina letěla do totálních sraček (vítěz skupiny bral 1000b za pouhých 6 minut letu) a mě se dařilo ještě o něco hůře, takže jsem nakonec skončil až na 12. místě. Ale škody nulové, navíc jsem přivezl výškoměry a nový trup na Scorpiona, takže pohoda :-)

Teď ale vážněji k dojmům z pravidel. Rozdělil bych to na věci plynoucí z "potíží vzniku" a pak na "problémy systémové".
V té první oblasti je samozřejmě patrné, že zatím soutěžící nemají pravidla zažitá, takže padala řada "blbých dotazů", ale to není podstatné, to se všichni rychle naučí. Další komplikací je občasný problém s indikací výšky. Já byl jeden z těch, kdo testovali nové slovenské výškoměry Altis a problémy nebyly, celkem pohodové je i čtení pomocí počítání blikání diody. Vypadá to jako pěkná "blbárna", ale v reálu jsme se s časoměřičkami vždy shodli na započtené hodnotě nejpozději na druhý pokus, takže výsledek do minuty (sundání křídla u Scorpiona trvá déle :-))) Naproti tomu byly nějaké potíže s výškoměry slovinskými (s externím displejem), například se občas resetovaly při tvrdším přistání. Ve většině případů bylo možno výšku načíst v počítači, ale zachytil jsem, že pár lidí problém mělo. Nicméně nezdá se to být neřešitelné - už v této fázi bylo bez problémů určitě aspoň cca 90% startů. Celkově si myslím, že se soutěže s výškoměry není třeba bát nijak extrémně.

Z hlediska celkového pocitu ze soutěže a pravidel je to složitější. Dobré je, že pravidla opravdu omezí výšky - i za daného nevalného počasí se létalo pod 200m, penalizace za překročení je krutá. Za optimálního počasí by se určitě výšky ještě podstatně snížily.
Na druhé straně mě ale docela štvalo to, že člověk vlastně vůbec netuší, jak si v letu stojí a to, že třeba proti RCEK hodně odpadá ten přímý souboj. Bylo to typické v prvním kole - letěl Martin a říkal jsem si nic moc, pak jsem letěl já a hodnotil jsem to jako vyložený průser. A pak jsem se podíval na výsledky a s otevřenou pusou jsem zjistil, že ve skutečnost Martin udělal 1000b a já docela dost přes 900b - lidé s delšími časy zkrátka letěli o poznání výše. Příjemné překvapení, ale z hlediska dojmu ze soutěže mě to až tak moc nenadchlo. Navíc se nepříznivě uplatňuje zlom na 200m - pokud jeden pilot letí do 180m a druhý do 190m, tak je rozdíl přijatelných 5b. Jenže jakmile někdo ulétne třeba na pouhých 203m, tak má za tři metry nad 200m devět bodů navíc, což vůbec neodpovídá reálné výhodě a dost to naštve. Při lepším počasí to asi nebude tak zlé, to se všichni budou snažit létat tak maximálně do 150m (i méně), ale když to nosit nebude, tak je potřeba letět k 200m velká a soutěž se popravdě dost mění v loterii. Teoreticky to půjde řešit tím, že se ve výškoměru aktivuje výškový spínač, ale jednak to ve stávajících firmwarech není ošetřeno a velkou otázkou je i to, jak se k tomu bude stavět finální podoba pravidel. Kolem tohoto asi bude dost rozpaků i v budoucnu.
Celkově si ale myslím, že tato kategorie stojí za vyzkoušení. Přináší to něco nového a zejména při dobrém počasí budeme určitě svědky řady zajímavých letů. Můj závěr je, že bych kategorii všem umírněně doporučil. Mimochodem i moje vlastní létání v Dubnici ukazuje, že se vůbec není nutno bát vyrazit na soutěž s RCEK modelem, nemusí ztrácet nijak moc, za jistého počasí může být proti "velkým ptákům" dokonce i v jisté výhodě.

A ještě odkaz na nějaké fotografie z akce....

Magic pro RCEK (J)

2011-08-10T17:09:00.004+02:00

Před nějakou dobou se mi do výbavy dostal nový model od firmy Reichard - elektrovětroň Magic. S modelem jsem již absolvoval tři soutěže RCEK a jednu RCEJ, což mi snad dává právo trochu zhodnotit jeho možnosti a vlastnosti pro soutěžní nasazení.

Obecně o modelu

Magic je celkem klasický model určený pro soutěžní létání v různých elektrokategoriích, přirozeně nic nebrání ani jeho využití pro létání "jen tak". Křídlo o rozpětí 2000mm je z polystyrénu potaženého balsou s uhlíkovým nosníkem. Existuje jak v jednom kuse (takové mám já), tak i dělené. Potah je buď fólií (ARF), je ale možno zakoupit i ARC verzi a potáhnout model doma - buď opět fólií anebo papírem. V mém případě jsem se rozhodl zkusit právě tu "papírovou" variantu, takže můj exemplář je potažený Japanem Kashmir a 4x lakovaný. Trup je klasický - lamináltová gondola je hodně vyztužená uhlíkem, na ni navazuje kuželovitá ocasní trubka. Ocasní ploch jsou klasické balsové, potažené fólií (u nich jsem fólii zachoval).

Zpracování modelu je výborné - vlastně nemám co vytknout. Z křídla jsem byl takřka nadšený, tato chvála se ostatně týká i ARF verze potažené fólií, kterou provozuje například Radek Novotný - i ta je potažená perfektně. Dobrý dojem dělají i všechny ostatní části modelu.

Kompletace a osazení

Stavba Magicu nečiní problémy. Křídlo jsem jednou nalakoval zaponem, po přebroušení následovalo přilakování Japanu a pak další dva nátěry - bez problémů, u "fóliové verze" to je ještě jednodušší. Protažení kabelů a osazení serv je také bez problémů, použil jsem 4 čínská serva 9103 o hmotnosti cca 4,7g - na klapkách ve verzi s kovovými převody, na křidélka klasická. Dodané páky křidélek jsou perfektní, drobné námitky mám proti táhlům pouze z ocelového drátu 0,8mm. Sice jsem s "dráty" odlétal několik soutěží, ale z hlediska vůlí to není nic moc, doporučuji na křidélkách použít raději uhlíkovou tyčku s koncovkami MPJET micro. Na klapkách jsem "drát" nechal, jeho pružnost nemusí být na škodu při soutěžních přistáních jako určitý "servosaver".

Trup je také bez problémů, pouze se mi moc nezdálo řešení odnímací výškovky, připadalo mi, že matice v trubce mohou ovlivňovat kevlarovou nit náhonu výškovky. Nakonec jsem výškovku raději přilepil napevno a je klid :-) Jinak jsem postupoval podle návodu, z hlediska osazení jsou v trupu dvě serva Turnigy 1440, přijímač Futaba R617FS, regulátor Turnigy Plush 30 a motor Mega F5J ve velikosti 2208. Motor se mimochodem montuje velmi pohodlně, protože je použit kužel 36mm a v "čumáku" je více místa.

Co se týče hmotnosti, tak s LiPOL Rhino 2s 1050mAh 40C jsem měl na první soutěži hmotnost přesně 500g (opravdu přesně, váha v Nové Pace oscilovala mezi 499-501g, nakonec jsme se usnesli, že to je 500 g podle pravidel). Model nepotřebuje žádné dovážení, stačí doladit polohu baterie. Později jsem provedl "čistku" v kabelech a konektorech a hmotnost jsem srazil dokonce na 488g, což mi umožnilo mít hmotnost na limitu 500g i se záznamníkem Unilog.

Poměrně zajímavý byl pozdější experiment s osazením pro RCEJ, tedy S400 s převodovkou Hendrych - i toto je možné, ale bylo nutné dovážení na ocase, tato jednotka je přeci jen těžká. Nicméně létání v RCEJ bylo bez problémů, celková hmotnost je nějakých 540g - pokud někdo má zájem o tuto starší kategorii, může Magica bez obav použít.

Letové vlastnosti a výkony

Začnu od motorového letu - ten je díky malé hmotnosti opravdu výborný, s předpisovou malou Megou letí Magic prakticky svisle nahoru s počáteční stoupavostí přes 12m/s. Tady není o čem psát - vše zcela bezchybné.

V kluzu si také také není na co stěžovat - Magic má malé opadání a dobré vlastnosti v kroužení, mimochodem se výborně řídí směrovkou, v principu by asi létal i bez křidélek. Přirozeně ale ideální je souhra směrovky i křidélek. Těžiště doporučuji spíše posunout více dozadu, při posunu dopředu je sice hodnější, ale více se "hrne" vzduchem a výkony jdou dolů. Pronikavost proti větru je řekněme průměrná, Magic létá slušně tak do větru 6-7 m/s, ale čím víc fouká, tím více se horší výkony a už tak od 6m/s se dají najít lepší modely. Model není příliš citlivý na klapky, v podstatě je za letu nevyužívám vůbec, pouze jako butterfly pro přistání.

Zajímavou otázkou je to, zda volit fólii nebo papírový potah. Stručně řečeno rozdíl není velký, máme srovnání s Radkem Novotným a jsem přesvědčen, že to je víc o pilotovi než o modelu - momentálně má Radek nalétáno daleko víc než já a proto by mě porážel i kdybychom si modely prohodili. Nicméně kdybych měl přeci jen porovnat, tak model s papírovým potahem je přeci jen o něco lehčí, což mu přidá pár procent ve stoupání, je "hodnější", což prospěje horšímu pilotovi a možná je malinko lepší i v kluzu v klidu. Naopak fóliový je o něco rychlejší a pronikavější a co je důležité - připadá nám, že lépe sedí v zatáčce, což se hodí pro taktické létání. Celkově vzato bych asi doporučil spíše ten fóliový, ušetříte si práci při stavbě, bude lepší odolnost proti počasí a v letu tím přitom minimálně nic neztratíte, možná dokonce i získáte.

Celkové hodnocení

Na to, že jde o komerční model "pro masy" je Magic až neskutečně kvalitní "sportovní náčiní" pro RCEK(J). Dovolím si tvrdit, že je Magic konkurenceschopný s jakýmkoli jiným RCEK modelem, ovšem cenově patří k nejdostupnějším. Firmu Reichard je možno velmi pochválit, tohle se skutečně povedlo :-)

Scorpion (nejen) pro RCEK

2011-08-07T16:24:00.000+02:00

Při víkendové soutěži RCEK v Nové Pace jsem dovršil jeden téměř dvouletý rest - dokončení modelu Scorpion od slovenské firmy Heinrich. Vše navíc šlo daleko víc "na ostro", než jsem zamýšlel, protože mi odešlo jedno servo v Ambrosii a tak jsem se Scorpionem letěl hned tři kola RCEK. Na mé výsledky to mělo vliv negativní, protože první let byl čistě o zalétávání, nicméně z hlediska získání zkušeností se Scorpionem to vůbec neuškodilo.

Scorpion je celokompozitový model o rozpětí 2320mm. Jeho asi největším problémem pro využití v RCEK je o něco větší hmotnost - první Scorpiony nasazené u nás (R. Barč a J. Veselovský) měly hmotnost kolem 630g, což bylo ve stoupavém letu s daným motorem 2208 handicapem proti modelům na limitu 500g. Zřejmě proto Scorpion ze soutěží v ČR i přes výborné vlastnosti v kluzu zmizel, ostatně i ta dlouhá prodleva v zprovoznění mého kusu byla dána hlavně tímto - nechal jsem se tak trochu zastrašit. K dokončení mě přivedl spíše zájem o model pro první pokusy v Autonomy, F5J FAI a případně využití se silnějším pohonem v F5J Euro.

Pro začátek jsem nicméně osadil RCEK pohon a rozhodl se přeci jen zkusit, co by dokázal v této kategorii. Hodně jsem šetřil hmotností a výsledná hodnota je 599g při následujícím osazení: AXI 2208/20, AER10x6, LiPOL Rhino 1050/40C, regl Turnigy Plush 30A, serva 4x noname 9103MG a 2x Futaba 3114 (na klapky), přijímač Orange 8ch FASST bez krabičky.

První zkušenosti z letu jsou docela zajímavé. Na motor se stoupavost lehkému Magicu či Daidalu sice nevyrovná, nicméně střízlivý odhad je 9m/s s tím, že po doladění to 10m/s dá. Je to sice méně než celkem bez problémů dosažitelných 12 m/s u lehčího modelu, nicméně to ani není nějak extrémně slabý výkon.

Ovšem v kluzu se dějí věci... Scorpion ani tak nexceluje v absolutní hodnotě opadání, tam je ostatním špičkovým modelům podobný. Ovšem chování je odlišné o dost - rychlost letu bez klapek výrazně větší, schopnost oblétat velkou plochu také na poměry RCEK mimořádná. Dojem z letu je třeba ve srovnání s Ambrosií daleko blíže velkému F3B/F3J a v řadě případů to může být velká výhoda. Daní za to je ale mnohem náročnější pilotáž - Scorpion je docela potvora, která si nenechá tolik líbit, navíc k plnému využití jeho možností je třeba plně využívat mechanizaci křídla a klapkovat. Ale když se to člověk naučí, tak je potenciál modelu slušný.

Osobně jsem už po prvních pokusech dost přesvědčen o využitelnosti Scorpiona pro zmíněné létání v Autonomy a první pokusy s F5J. Myslím si ale, že by nemusel být od věci ani pro kategorii RCEK - možná bylo jeho určité odsouzení předčasné. Uvidíme po dalších soutěžích, kde už budu mít k dispozici plně zalétaný model...

RCEK - jak ušetřit hmotnost na vybavení

2011-05-24T19:54:00.000+02:00

Asi všichni soutěžící v RCEK se snaží šetřit hmotností, značnou roli hraje vybavení. Měl jsem o tom přirozeně jistou obecnou představu - že je dobře mít rozumně dlouhé a tlusté kabely atd., ale nikdy jsem až to nezkoumal do detailu.
Nicméně teď při ladění Magicu mě to nějak popadlo a opravdu jsem začal vážit (na přesné váze s přesností na 0.01g) a popravdu jsem se nestačil divit.
Začalo to zkrácením kabelů mezi regulátorem a motorem, v podstatě zatím ani nešlo o hmotnost, ale jen o to, aby kabely nepřekážely. Ale ejhle - hodil jsem odstřižené zbytky na váhu a je to 2,2g - to už je měřitelné. Tak jsem to zkrátil i z druhé strany - na reglu je poměrně tlustý servokabel - dalších 1,3g dolů. To máme 3,5g úspory defakto bezpracně.
Tak dále - akumulátor. Rhino 1050mAh váží (už s mírně zkrácenými kabely) 68,3g. Ovšem kabely jsou "jak od svářečky", tak jsem baterie vyndal ze smršťovačky, přiletoval tenčí kabely a udělal další drobné úpravy - výsledek 62,7g, tedy cca 5,5g k dobru. Šlo by ještě více při zkrácení a odlehčení kabelu pro balancer, ale chtěl jsem ho delší pro případné nabíjení v trupu, případná úprava by přidala další gram, možná i 1,5g úspory.
Co dále? Krabička přijímače váží 2,9g, po náhradě za smršťovačku by to tak 2,5g dalo. Kolik je to dohromady? Pěkných 11,5g (13g při důkladnější úpravě LiPOL) a skoro bez práce - to není marné, tohle pokryje třeba značnou část hmotnosti Unilogu, takže u Magicu půjde létat i s kompletním loggerem při zachování hmotnosti na minimu 500g. U Ambrosie to bude ještě přímočařejší, ta mi teď váží 536g, 13g úspory hmotnost posune na 523g, což už je k minimu blíže.
Další možnosti? Něco by se dalo ušetřit na kuželu (uhlíkový), ale tady není nabídka tak široká a navíc to už leze do peněz, nicméně minimálně 3g tu "najít" lze. Klasický kroucený servokabel do křídla váží cca 7g na metr - při použití tenkého plochého to je cca polovina, tedy u modelu se 4mi servy v křídle by to byly skoro 4g, je to ale malinko riziko z hlediska ztrát. Na servech se tolik ušetřit nedá, příliš malé budou často "očesané". Pro "odvážné" by šlo omezit bužírky a chladič na regulátoru, ale osobně bych do tohohle nešel. To už spíše risknout teoreticky slabší regl - třeba TGY Plush18 je proti Plush30 o 6g lehčí a podle mých zkušeností v RCEK přežije, ale k tomuto jsem se zatím také neodhodlal.

Nicméně sečteno a podtrženo - vychází mi, že jsem schopen s minimem práce a nulovým rizikem schopen ušetřit 13g hmotnosti, při troše snahy a rizik pak lze dojít až někam k 26g. Zdánlivá maličkost, ale při cílové hmotnosti modelu 500g to je i více než 5%...

RCEK Nová Paka, 21.5.2011

2011-05-21T21:02:00.001+02:00

Tak jsem absolvoval svou druhou letošní soutěž. Nové bylo, že byla první s Magicem od Reichard model - létá opravdu dobře. Ze soutěžního hlediska se opět jasně projevilo, jak konkurence houstne. Až na jedno zpackané kolo jsem vůbec nelétal špatně, ale nedalo mi to ani jednu tisícovku a do finále jsem šel jen s odřenýma ušima z dvanáctého místa... Bez komentáře - v konkurenci je nutno bojovat, mimochodem létalo 37 lidí.
Finále se letělo na dvě kola, první jsem letěl docela dobře a dalo by se mluvit až o útoku "na bednu", druhé jsem ale bohužel protaktizoval, takže nakonec až desáté místo. Nicméně mít ze dvou soutěží dvě finálová umístění není v současné době vůbec marné.
Nějaké fotky jsou na https://picasaweb.google.com/tomashru/RCEKNovaPaka2152011. Za pozornost stojí snímek 18 - jak se (ne)má přistávat :-)))))

Zase trocha raket

2011-03-27T13:52:00.000+02:00

V neděli jsme se dostali se synem na letiště. Docela pohoda, z letadel jsem prolétl MiniCorado a kluk již zcela samostatně poletoval s EPP combatem. Kromě toho jsem dal dva tréningové lety s raketoplánem, připojuji dvě docela výmluvné fotky, jednu s větrným pytlem, druhou z tréningu přistání (pro neznalé - mělo to skončit až na té čepici, ale jinak v normě).
Jediná nepříjemnost byly "hezky" ohořelé stabilizátory, ale to se občas stane :-(

Raketový kluzák S8E konečně slušně vyfocen

2011-03-06T09:05:00.000+01:00

Včera před létáním jsem pořádně instruoval syna, takže mám konečně celkem použitelné fotky :-)

Poprvé na letišti v roce 2011

2011-02-28T17:37:00.000+01:00

V sobotu jsem se konečně dostal na letiště. Létaly hlavně rakety - vyzkoušeno i několik novinek. Stínem dne bylo jen to, že mi zase jednou explodoval motor v RC raketovém kluzáku S8E, takže je zas co opravovat :-(

Když se daří, tak se daří :-(

2010-11-14T16:52:00.001+01:00

Občas by asi člověk na letiště raději vůbec neměl lézt... Já dneska byl se synem létat (nejen) s raketami a děly se věci. Nejprve pokusný start poměrně velké rakety na motor ROS - nahoru perfektně, ale pak se nevymetl padáček a raketu jsme nenašli. Pokud je to někomu povědomé, tak se neplete, je to už druhá raketa na "ROSku", kterou jsem poslel do nenávratna prvním startem. A blbé na tom je, že mi není zcela jasné, proč selhává výmet, jenže pokud aspoň jednu z raket nenajdu, tak zjistím prd :-(
Pak "létající tužka" Skywriter ze stavebnice Estes, kterou dostal syn k svátku - ta sice na druhý pokus letěla perfektně (aspoň něco), ovšem napoprvé se mi zasekla na rampě a motor tak vyhořel na zemi zcela zbůhdarma. No ale tohle aspoň letělo dobře a našli jsme ji, takže řekněme úspěch.
Mezitím ovšem největší rána - při startu S8E kluzáku mi velmi důkladně explodoval motor (Rapier D4) - přistání sice v pohodě, ale trubka motoru totálně zničená a hodně poškozený trup nad křídlem. Sice poměrně snadno opravitelné, už to z větší části je, ale rozhodně mě to nepotěšilo.
A bez problémů se neobešla ani poslední raketa dne - klon Rascalu od firmy Estes. Ten sice jak dobře letěl, tak i spolehlivě fungoval padák, ovšem při druhém letu byl odnesen velmi daleko za silnici do trávy a houštin o výšce přes 1,5 metru. Její nalezení byl malý zázrak jen díky tomu, že zůstala viset na takovém stromečku, kde byla vidět - viz fotka.
Přeci jen jeden potěšitelný bod - dobře dopadl let EPP Piperu s kamerou Turnigy - tam fungovalo vše dobře. Sice budu příště montovat kameru určitě jinak, ale šlo jen o test k získání zkušeností a v tomto ohledu byl plán splněn bez potíží.

No a tečkou byla příjezdová cesta, AC Fábii jsem radši nefotil, ještě by to uviděl někdo z vedení a množství bahna bych vysvětloval jen těžko :-)

Opravdu velký model Saturnu V :-)

2010-11-01T18:40:00.001+01:00

Na Youtube se najde ledacos, ale video z odkazu http://www.youtube.com/watch?v=uxgMhHOaUSY mě opravdu dostalo. Rakety sice sám stavím a velikost zvolna roste, ale tohle už je na mě moc :-)))

RC raketový kluzák Cuda

2010-10-23T19:34:00.003+02:00

Tak jsem si splnil starý "sen" - konečně mám funkční RC raketový kluzák. Jako kluk jsem to vždy obdivoval, tehdy ale byla mikroserva nedostupná a ani jsem toho tolik neuměl. Nyní to již ale šlo a letos se našel i čas. Výsledkem je (poněkud modifikovaný) klasický model z USA jménem Cuda, popis viz odkaz. Řízená je zatím jen směrovka a výškovka, vzletová hmotnost kolem 200g (podle motoru). Letové vlastnosti velmi slušné.
První dva lety "na osmělení" byly na běžný motor Weco C6 s odstraněnou výmetnou složí - v pohodě do výšky odhadem něco přes 50 metrů. Jelikož vše vypadalo dobře, zkusil jsem pak Rapiery D4 s dobou tahu cca 4 sekundy. A výsledkem jsem docela nadšen - start impozantní, výška odhadem něco pod 200m (bohužel zastávkoval výškoměr, takže exaktní údaj ještě nemám). Kluz také slušný, ze tří dnešních letů by na soutěži byla dvě maxima, v posledním startu jsem dokonce zkoušel přistání na bod v přesném čase - opravdu spokojenost. A k tomu ještě jeden dobrý pocit - po delší době mám model opravdu na 100% vlastní výroby, žádné polotovary.
Připojuji dva snímky a video z vůbec prvního letu se slabším motorem C6.

RCEN Poříčí n. Sázavou, 2.10.2010 (a taky trocha raket)

2010-10-02T15:44:00.005+02:00

Dnes jsem pro zábavu vyrazil z chaty na "eNka" do Poříčí. K soutěži není co dodat, čistě relaxace, několik fotek jsem dal na Picasu.

Skoro zajímavější pro mě bylo, že jsem akci použil pro ověření několika modelů raket a raketoplánů - výsledek vcelku přijatelný. Martinův začátečnický raketoplán letěl napoprvé přijatelně, po drobném doladění kluzu bude asi vyloženě dobrý. Můj pokus o soutěžní S4A sice napoprvé letěl divoce, ale bez poškození, po drobné úpravě seřízení už to asi bude OK, bohužel ale při druhém startu selhal motor (prohoření pláště). Modelu se ale nic nestalo, takže to při další příležitosti ověřím, celkově to také vypadá dobře. Dobře letěla i Martinova "Luna" z papírové vystřihovánky, napoprvé se nerozvinul streamer, ale padala na plocho bezpečně, druhý start s padákem byl již perfektní a kluk se pořádně proběhl. Start viz video...
Naopak trochu záhadně se nepodařil start "Bull Pup" z jiné vystřihovánky, to budu ještě muset prozkoumat, důvodům tak docela nerozumím, každopádně to ale byl jediný naprostý neúspěch dne...
EDIT: záhada vyjasněna - zadal jsem BullPupa do OpenRocket, zjistil polohu působiště aerodynamických sil, pak ověřil těžiště a pak už jsem jen lomil rukama :-( Přeloženo do praxe: asi 4-6g olova do hlavice a další start bude perfektní...

Křídlo na S8E hotovo

2010-09-28T20:06:00.000+02:00

V předchozím příspěvku jsem zmínil, že tvořím raketový kluzák S8E. S potěšením mohu konstatovat, že křídlo je hotové. Tedy opět jsem se předvedl jako pitomec, model Cuda, ze kterého jsem vycházel, má rozpětí asi 1080mm, což je pod minimum FAI S8E, které je 1100mm. Tak jsem zvětšoval rozpětí a nějak jsem se sekl, takže mám najednout 1185mm, což je pořádný kus na plán :-( Dobře to není, je to odpor a hmotnost navíc, ale beru to sportovně, je to první pokus a vím předem, že v případě zájmu o soutěžní létání budu stavět ještě jeden kus. Použitelné to bude, vypadá pevně a hmotnost 69g se dá vydržet (být to o 8cm menší, tak jsem se dostal pod 65g, což byl tak zhruba plán). Tak teď hurá do trupu...

Soutěžní raketoplány

2010-09-27T19:12:00.000+02:00

Deštivé počasí je dobré aspoň k tomu, aby se stavělo... Tak jsem v rámci příprav na sezónu 2011 udělal dva volné raketoplány pro kategorii S4A. Byl to pokus o model podle nových pravidel, která stanovují minimální hmotnost 18g, ale nově pro kluzákovou část, tedy bez motoru. To vede na o něco větší rozměry, což se musí vyzkoušet. Napoprvé mi to ale tak docela nevyšlo, jeden má nadváhu 6g, horší ale je, že 3g nad váhu má i druhý, který je z opravdu kvalitního materiálu. Takže pokud budu chtít nekompromisní soutěžní model, bude třeba modely trochu zmenšit. Ale definitivně se uvidí až po zkušebních startech, to ale musí dovolit počasí :-(
Jinak ale tohle je spíš jen zpestření, můj hlavní cíl je raketový kluzák S8E. A ten se také docela posunul, křídlo už je skoro hotové, zítra se na něj přilakuje papír (Tenguyo Kashmir). Připojuji ilustrační snímky - na prvním jsou uši skryté pod tou hromadou časopisů (lepí se horní potah křídla), na druhém už se lepí křídlo do vzepětí.

Další soutěž RCEK - Lomnice n. Popelkou

2010-09-12T17:29:00.000+02:00

Mám za sebou druhé vystoupení v roce 2010. A nutno říct, že na to, že letos vůbec nelétám to docela šlo :-)
Tentokrát jsem létal s Ambrosií, před soutěží jsem stihl i pár ladících letů, což se projevilo.
Na rozdíl od Písnice tohle byla soutěž se vším všudy - 24 soutěžících je velmi slušný počet. V kvalifikaci to bylo výborné polétání, ale termicky kupodivu dost těžké - nosilo sice prakticky v každém startu, ale dost nevyrovnaně. Obvykle bylo třeba oblétat "půl oblohy" a výjimkou nebylo chytání se v 30ti metrech. Podařilo se mi zaletět 4x1000 bodů, takže mě zaváhání v posledním kole už tolik nemrzelo, aspoň byl škrtací let :-)
A šlo se do finále. Finále se bohužel trochu nepovedlo kvůli počasí, udělal se totiž mrak, pod kterým to nosilo všude, takže rozhodovala jen doba chodu motoru a kvalita přistání. Nejlépe to odhadl L. Bednář, který vypnul o něco dříve než ostatní a jelikož neudělal chybu ani při přistání, tak zaslouženě vyhrál. Asi 10 bodů za ním byl J. Váňa, který mě porazil o pouhé dva body - no stane, tam už to bylo o sekundách. Následovali další, pokud se nepletu, tak se k 15ti minutám pracovního času dostali všichni.
Pořadatelé také odvedli dobrou práci, nebyly žádné problémy.

Akce jen potvrzuje můj názor, že RCEK pořádně "zhoustlo" a vyrovnalo se. Dobře létají prakticky všichni, slabých soupeřů je málo. A situace, kdy je míst ve finále značně méně než uchazečů o ně už jednoznačně nastala, konkrétně na této akci bych odhadl, že o 8 míst ve finále bylo reálných zájemců minimálně 14 a ani ti zbývající nebyli úplně bezzubí. Rozdíl mezi řekněme špičkou a průměrem je spíš ve vyrovnanosti výkonů a pak kupodivu i na přistání - zkažených přistání bylo docela dost, zejména s ohledem na jen velmi slabý vítr, který poskytoval velmi nezáludné podmínky. Ovšem je dost pravděpodobné, že bude ubývat chyb i v tomto směru...
Galérie snímků z akce je zde.

Po roce zase na soutěži.

2010-08-29T18:24:00.000+02:00

Letošní sezónu mám naprosto zabitou, nicméně v sobotu jsem se přeci jen dostal aspoň na RCEK Písnice. Již s ohledem na katastrofální předpověď počasí moc lidí nedorazilo, nicméně kupodivu se soutěž odlétala relativně v klidu.

K mému velkému překvapení mi to i po dlouhé pauze docela šlo, v základní části jsem byl jen velmi těsně druhý. Finále mi ale příliš nešlo, letěl jsem trochu jinam než ostatní a spadl jsem někdy před devátou minutou pracovního času. Další dva účastníci letěli tak nějak "konzervativně", což jim nepřineslo žádný zázrak, nicméně asi o minutu mě překonali. Dobrý vzduch našel jen vítězný M. Chalupník, který uletěl plných 15 minut, gratuluji, podle mě vyhrál zaslouženě, létal dobře i v kvalifikaci.

Celkově jsem ale spokojen, na naprosto nulový (tohle myslím doslova) tréning jsem létal docela dobře a pilotáž jsem nezapomněl. To je docela příjemné zjištění, snad se příští rok k soutěžení zase vrátím :-)

MiniCorado RCEK - aktuální stav ladění

2009-08-25T17:04:00.002+02:00

Jen tak pro zajímavost pár poznámek k aktuálnímu stavu mého MiniCorada.

Letošní sezónu sice víceméně vypouštím, ale teď v létě se přeci jen našlo trochu času na ladění.

Prozatím jsem dosáhl následovných výsledků:

Počáteční stoupavost je cca 12m/s, postupně model sice trochu vadne a zároveň se projevuje horšící se přesnost pilotáže s rostoucí výškou, nicméně dostup cca 310m za 30s stoupavého letu je poměrně spolehlivý a pravidelně opakovatelný.

Klesavost mi vychází těsně přes 0,5m/s, poslední měření se nejčastěji pohybují kolem 0,52m/s, tak s trochou opatrnosti a přidáním mírné rezervy mohu s čistým svědomím udat hodnotu 0,55m/s aniž by hrozilo, že mě někdo chytne za slovo.

Celkem vzato mi to připadá jako velmi dobré výsledky, mohu si jen postesknout, že je škoda, že jsem se k ladění nedostal dříve, mít model v tomto stavu před Holíčem (navíc se nyní chová i podstatně klidněji v kluzu), tak bych tam asi byl v pořadí podstatně výše. Ale to je jen a pouze můj problém, nemám se na co vymlouvat :-( Nicméně pro budoucí akce je to příslibem a celkem bez debaty to ukazuje, že je MiniCorado pro tuto kategorii pořád velmi konkurenceschopné - s ohledem na jeho velmi příznivou pořizovací cenu ho lze zájemcům o tuto kategorii s čistým svědomím doporučit jako jednu z nejlevnějších variant modelu.

Dost zajímavý článek k systému DSM2

2009-07-29T20:46:00.004+02:00

Z diskuse mojehobby známý "aviator" má na svém webu dost zajímavý článek - viz http://aviarium.wordpress.com/2009/07/17/neni-spektrum-jako-jr/ . Doporučuji přečíst všem, kteří jako systém pro přechod na 2,4GHz zvolili Spektrum (JR) DSM2 nebo o této variantě uvažují. Stručně - vypadá jako jisté, že se objevila nekompatibilní varianta tohoto systému určená primárně pro Japonsko, takže každopádně zejména při různých "nestandardních" nákupech si dejte pozor na kompatibilitu. Kromě tohoto faktu ovšem celá záležitost budí řadu otázek k celkové budoucnosti tohoto systému a tam už je jistoty pramálo. Tento systém nepoužívám, tedy mám Spektrum DX3 pro auta, ale toho se to netýká (opravdu ne?), takže to nebudu dále rozebírat, pouze opakuji doporučení k přečtení zmíněného článku...

F5J Holíč část 4 - velká F5J

2009-07-20T19:25:00.005+02:00

A je tu poslední díl povídaní o Eurocupu - "Formule 1", tedy přesněji kategorie s prostým názvem F5J. Pravidla jsou zcela totožné s F5J400/open, liší se pouze technická specifikace modelu. V podstatě není žádný limit modelu, jediným omezením je pohonná baterie, kde je povolen buď maximálně tříčlánek LiPOL anebo více článku, pak se uplatní maximální hmotnost packu 425g - obě varianty stačí na velmi slušný pohon, tak do 2kW to není s podobným akumulátorem problém. Tento pohon se přirozeně nachází v patřičném letadla, v špičce to jsou jednoznačně značně odlehčené verze velkých F3J, třeba Espada RL (370cm), Stork 4 (356cm) nebo známá Drelova Supra (345cm). Létat se dá i s jinými modely, pominu-li extrémy užité příležitostnými soutěžícími, tak se objevují i modely ve stylu z naší kategorie RCE7 známého Cornixu, z druhého konce spektra to pak byly Pulsary a Avy britských soutěžících - to jsou velké modely s konstrukčním křídlem z kompozitovým D-boxem.

Létání
Modely dosahují i při velkých rozměrech stoupavostí až cca 30m/s, ale popravdě to není až tak rozhodující. V této kategorii se totiž už naplno projevují "manýry" z F3J - takže se hodně taktizuje, k vidění jsou i starty na ani ne 4s motoru, kdy motorový let končí ve výšce pod 100 metrů a začíná se honit termika. "Normální" starty jsou pak na 10-15s do výšek 200-300m, maximálně tak 400m, vyložené "stratosféry" nelétá nikdo, cílem je co nejvíc zkrátit motorový let a tedy maximálně využít termiku. Na konci pak přirozeně následuje dokluz a přistání na bod, viz video v tomto článku.

Česká účast

Bohužel prakticky žádná, létám to pouze já, ale spíše jako zpestření akce. V praxi to totiž je tak, že před akcí sundám ze zdi plnokrevné F5F Surprise 15, se kterým jsem pokud možno delší dobu před akcí neletěl. Tentokrát jsem to dovedl do extrému, kdy jsem letěl naposledy v listopadu 2008, ověřovací let jsem si dal až Holíči ve čtvrtek večer :-) S15 nicméně létá slušně - ve stoupavosti nemá přirozeně konkurenci a pak klouže o dosto lépe než by se zdálo, například letos jsem snad neměl jediný let pod 8 minut. Mám z toho skoro špatné svědomí, když si vybavím chyby, které jsem letos natropil z nevylétanosti, tak si skoro říkám, že s trochou tréningu by se s S15 klidně dalo dostat do finále - když třeba nakloužu 8:30, ovšem po vypnutí motoru před tím ztratím přes 100 metrů totálně zpackaným přechodem (toto je zcela konkrétní situace), tak se asi dá jen těžko vymlouvat na to, že opadání tohoto hotlinera je moc velké - problém je mezi ušima :-( Ve finále na 15 minut bych už byl asi bez šance i při dobré pilotáži, ale to není omluva. No uvidíme příští rok, pokud si nepořídím přímo nový větší model, tak se aspoň pokusím trochu potrénovat s S15.

Celkové dojmy

Až dosud byl popis celkem faktický a umírněný, ale teď si neodpustím trochu emocí. Stručně řečeno, kategorie F5J je bomba!!! Je to ale typický příklad zážitku, který se moc nedá předat, to se prostě musí zažít. Když stojíte na startovní čáře, ruku (tedy v mém případě ústa :-) ) na spínači motoru a v duchu si do tichnoucího odpočtu startéra odpočítáváte poslední vteřiny do startu, tak adrenalín leze nahoru velmi strmě. A pak klakson, cvak a přes deset nadupaných modelů se řítí do výšky. Pak ticho a začíná termické plachtění - opravdu termické na velké ploše, zapomeňte na nějaké RCEN "napadání maxima", tady i já s S15 jsem oblétal za závod obrovskou oblast, abych si našel lepší vzduch, u "pořádných" modelů je to pak ještě daleko výraznější. Tím to ale nekončí - pokud let skončí maximem, tak přijde další adrenalin - přistání. Pokud se našel vzduch, tak se opět celá skupina až 14ti letadel valí k bodům, do toho odpočet času a pak najednou uvolnění a extáze, když sedíte za 100 bodů vteřinu před koncem času nebo naopak totální zděšení, když to někdo nestihne a vyrobí nulu za přistání. Opravdu nepředatelné, pro aspoň slabý odvar zkuste zmíněné video. U "malých" F5J400/outrunner je adrenalin také slušný, zejména při přistání, ale přece jen ten "hukot" při startu a následně majestátní dokluz skupiny na konci letu malé modely přeci jen nemají - velký zážitek.

Co u nás?

Pravdou je, že po loňské Nitře jsem měl pocity podobné, ale nějak jsem si moc netroufl o zavedení "velké" kategorie u nás mluvit. S odstupem si ale myslím, že to možná byla chyba. Ano, je to drahá sranda - bohužel ano. I u nás však mezi lidmi pořádně "nadupaných" modelů přibývá a potenciál lidí, které od soutěžení odrazuje spíše malá atraktivita našich národních kategorií, není také malý. A v F5J za své peníze dostanete zážitku opravdu mnoho.

Zajímavé byly i reakce dalších lidí z ČR, kteří tuto kategorii sledovali jako diváci - zatímco FXJ budila spíš mírně rozpačité diskuse, tak F5J budila reakce jednoznačně ve stylu "to bych chtěl" (samozřejmě se smutnějším přemýšlením nad cenou, ale to je jasné). Navíc se najdou i levnější alternativy, model by se dal postavit i doma (třeba takový Bubble Dancer od Drely by ani nebyl nějaký "lowend"), existují také některé konstrukce ve stylu polystyrén dýha, třeba polské Arthobby dělá třímetrovku a napadla mě i možnost pěkně razantně namotorovat Futuru od Leoše Svobody - nebyla by to úplná špička, nicméně na létání na národní úrovni by to stačilo a cenově by to už bylo podstatně přijatelnější.

No uvidíme, diskusí se ještě jistě povede řada. Za sebe ale mohu už teď říci, že se příští rok (za jistých okolností možná již letos na podzim v Maďarsku) určitě chci zúčastnit ještě nějaké další soutěže v této kategorii - stojí to za to!

F5J Holíč část 3 - F5J400/outrunner

2009-07-15T07:36:00.002+02:00

Pojďme nyní k první z klasických F5J kategorií - k bývalým čtyřstovkám. Bývalým proto, že propad zájmu o "plechovky" byl natolik výrazný, že se letos přistoupilo k operativnímu rozšíření o malé oběžky. Technická pravidla jsou v zásadě totožná s naším návrhem RCEK, sice bylo letos povoleno létat i některé jiné varianty pohonu, například slovinskou s limitem otáček, nicméně minimálně 80% soutěžících létalo s pohonem známým u nás a navíc je prakticky jisté, že pro příští rok dojde k sjednocení právě na něm (s drobnými úpravami), proto je celkem zbytečné to příliš rozebírat. Pro modely není omezení velikosti, pouze platí minimum 500 gramů - na konci soutěže se modely opravdu vážily a pokud vím, tak všechny byly v pořádku.

K letové části
Létání bylo docela zajímavé, nicméně s potěšením mohu konstatovat, že se naplnily vlastně všechny věci, které při propagaci RCEK již dlouho tvrdím a vzorek 46 soutěžících z 6ti zemí je už natolik reprezentativní, že by snad už mohly konečně trochu ustat polemiky.
V první řadě se tedy jednoznačně potvrzuje, že se v této kategorii velmi pracuje s dobou chodu motoru - soutěžící opravdu operativně posuzují povětrnostní podmínky a podle toho motorový let prodlužují či naopak riskují se zkrácením. Standardní doba chodu je 30-40s, ale k vidění byly i doby chodu pod 20s nebo naopak lety "na jistotu" přes 50s - prvek taktiky je naprosto neoddiskutovatelný. Modely stoupají vesměs rychlostmi mezi 7-9 m/s, spíš než "divočiny" kolem motorů na to má vliv jejich velikost a vzletová hmotnost.
Zásadní vliv má hledání termiky a je nutno říct, že opravdu hodně pilotů na této akci létalo velmi slušně takticky, úroveň byla v průměru určitě vyšší než na běžných českých soutěžích RCEJ/RCEK. Značný význam má i přistání a zejména jeho časování do přesného okamžiku, v tomto bodě opět řada soutěžících podávala skvělé výkony.
Pro atraktivitu soutěže mělo zásadní vliv létání ve velkých skupinách - snad vždy letělo víc než 10 lidí najednou. Kupodivu bylo srážek naprosté minimum, osobně jsem viděl snad jen jeden "ťukanec" (bez následků) a něco málo úhybných manévrů, celkově ale OK - zjevně to není problém.

Česká účast
Na akci dorazilo pět lidí z Prahy, jeden z Chomutova a tuším dva z moravských klubů. Výkony byly různé :-) Sám sebe raději nekomentuji, ti, kdo mě znají osobně, dobře vědí, že mé poznámky o tom, že jsem naprosto vypustil sezónu a radši chodím na ryby nejsou žádný bonmot, nýbrž tvrdá realita - opravdu mě dění kolem našich národních pravidel natolik znechutilo, že si raději dávám určitou pauzu. Na vylétanosti se to přirozeně projevilo, z šesti letů jsem měl tři výsledky velmi dobré, jeden řekněme průměrný, zbylé dva lety jsem ale hodně zkazil - jelikož se škrtá pouze jeden, tak nemohlo být o finále ani řeči. Škoda, poněkud jsem protaktizoval první let (dost krátký motor), což mě nějak rozhodilo, takže jsem druhý let totálně zpackal. Pak už to v mezích možností šlo, ale na lepší výkon již bylo pozdě. J. Veselovský měl trochu problémy s taktikou kolem přistání a s přizpůsobením se pravidlům - na mě to v součtu spolehlivě stačilo, na finále bohužel ne. L. Novotný to pojal ryze pokusně a létal asi jako jediný s "plechovkou", navíc mi přišlo, že jeho model moc nestoupá ani na poměry S400, nicméně zkušenosti se jistě neztratí a po rozjezdu stříďáků nás bude určitě velice honit. Do finále se posléze dostali J. Micka a J. Mlejnek, bohužel ale ve finále měli vždy jeden let perfektní, druhý ale slabší, takže nakonec skončili na 7 a 8 místě - osobně to pokládám za velmi slušný úspěch a mohu jim jen pogratulovat. Ostatní naše jsem tak detailně nesledoval, do finále se nedostali.

Technika
V motorech se neobjevilo nic extrémního - létá se stejně jako u nás hodně zlatých Turnigy, k tomu nějaké Dualsky a AXI - standard. Dost lidí laboruje s Turnigy 2826 s kv1900, ale je to poměrně na hraně a jelikož se od příštího roku bude vyžadovat průměr vrtule opravdu přesně 254mm, tak se situace těchto motorů asi ještě lehce zkomplikuje (v současné době dají listy 10x6 na běžném kuželu 30mm průměr o něco menší). Celkově ale opravdu žádné drama - motory fungují, odcházejí jen celkem málo - pohoda :-)
S letadly je to zajímavější. Spousta Slováků létá se Scorpiony od Heinricha. Model je to velice hezký za poměrně rozumnou cenu, ale o jeho úplné dokonalosti přesvědčen nejsem - je přeci jen na malou oběžku poměrně velký a těžký. Výrobce byl přítomný na akci a sám zmiňoval, že chystá i o něco menší verzi s rozpětím dva metry. Každopádně ale není diskuse o tom, že Scorpion představuje velmi dobrou volbu pro tuto kategorii - pokud se s ním pilot naučí (což mimochodem nebylo splněno zdaleka u všech Scorpionů na této akci), tak jde o špičku.
Létala řada Ambrosií - asi není nutný komentář. Vůbec nebyly marné ani papíráky - osobně se dokonce nemohu zbavit pocitu, že vůbec nejlépe ze startovního pole létaly modely J. Veselovského a J. Bartůňka, které by se daly označit jako "moderně řešené papíráky" - jejich chování bylo perfektní, přitom jsou velmi slušně pevné a pronikavé. Že piloti neměli nejlepší den není problém modelů. Za náhodu neberu ani to, že po základní části byla na 2. místě Q10 a na 4. místě Siesta -tato velikost a koncepce modelu prostě k 2208 sedí. No uvidíme jak se to vyvine dále - určitě ještě vývoj není u konce a optimální koncepce se bude ještě nějakou dobu hledat. Ale již s modely, které byly k vidění letos, je soutěž F5J400/open velmi dobrým zážitkem!

Pro poslední díl reportáže z Holíče (velké F5J) klikněte zde.

F5J Holíč část 2 - FXJ spínač

2009-07-14T14:04:00.004+02:00

Akce v Holíči pro mě začala ze soutěžního hlediska již v pátek - přihlásil jsem se do pokusné soutěže kategorie FXJ. Pravidla jsou poměrně jednoduchá - model je opatřen elektronickým spínačem, který vypne motor za 30s nebo po dosažení výšky 200m (co nastane dříve). Letí se na maximum 10minut, doba chodu motoru se započítává, takže je jedno, zda máte pohon, který se do 200m dostane za 10s anebo se tam šplhá celých 30s. Na konci letu následuje klasické přistání na bod jako v naší RCEJ, maximum je tedy 700 bodů (600 plus 100), přirozeně zakončené přepočtem na 1000 bodů vítěze skupiny.

Dojmy z létání v soutěži
Do akce jsem šel bez jakýchkoli ambicí s Ambrosií s malým outrunnerem, která se přirozeně jentaktak vyšplhala do těch 200m v daném čase (v některých kolech se to asi dokonce nepodařilo), ale to nebylo podstatné, šlo zejména o sledování dění a posouzení možností této kategorie.
Dojmy jsou poměrně komplikované. V první řadě je faktem, že tato kategorie vyžaduje slušné termické létání, bylo to o hledání termiky a do čela se tlačily velké elektrifikované F3J modely. Tady je ovšem hned vidět první téma k zamyšlení - kategorii nelze tak docela vnímat jako levnou - něco se ušetří na pohonu, ale nároky na model jsou spíš ještě vyšší než ve "velké F5J". Navíc ani s tím pohonem to není až tak jednoznačné - model sice nemusí letět jako raketa, ale značná rezerva stoupavosti není od věci. Nejde jen o možnost "vystřelení" na vrcholu dráhy, při soutěži jsem s Ambrosií narazil dalek více na to, že jsem nebyl schopen na motor stoupat po větru, což mě ve dvou kolech hodně diskvalifikovalo - bylo počasí, kde bylo jednoznačnou výhodou letět nad les vlastně po větru, což špička také dělala... Takže doporučuji zapomenout na teoretickou minimální stoupavost cca 7m/s, pro reálné soutěžení by měl model stoupat minimálně cca 15m/s - nic extrémního, nicméně třeba v elektrifikaci F3J už se to docela projeví.
Další otázkou je přesnost switchů - při pohledu z depa některé modely vypínaly opravdu o dost výše než jiné. Nemusí jít nutně o chybu techniky či dokonce podvod, čidlo tlaku se dá zblbnout i prouděním v trupu (přetlak-podtlak), hlavní potíž je ale v tom, jak to řešit na soutěži, kde by už o něco šlo - kontrola zaznamenaných dat po každém letu by byla velké zdržení.
V neposlední řadě si je nutno jasně říct, že FXJ nemá nic moc společného s elektroletem, je to opravdu spíše větroňářská náhrada vlečné šňůry. Netvrdím, že to je špatně, ale je třeba si to jasně uvědomit...

Nějaké shrnutí?
Řekl bych, že mě FXJ nenadchla, ale ani ji neodsuzuji. Pokud by se opravdu objevila "ekonomická" verze FXJ switche za pouze cca 35EUR (nyní cca 70EUR), tak jde o kategorii, která je hodna minimálně seriózního zamyšlení - má to něco do sebe. Pokud by ji někdo začal propagovat či organizovat i u nás, tak do něj nijak rýpat nebudu, spíše naopak podle svých možností pomohu. Ovšem neskrývám ani to, že zatímco F5J (jak malá 400/outrunner, tak i velká) mě vyloženě nadchla, tak u FXJ podobně silné nadšení nějak postrádám.
Mimochodem zajímavá poznámka na závěr, zejména pro ty, kdo se neustále snaží o hledání "geniálních" kategorií založených na různých přepočtech a handicapech. Na akci byl i "hlavní šéf" těchto kategorií z Anglie, kde se dlouho laborovalo s různými kategoriemi 200W/kg atd. Ovšem podle jeho informací to vzdali jako naprosto neudržitelné a nezvládnutelné a přešli právě na FXJ switche - celkem výmluvné...

Pokračování série o Holíči je zde.

F5J Holíč část 1 - fotky a video

2009-07-13T20:47:00.007+02:00

Zpracoval jsem nějaké snímky z akce. Galérii najdete zde, jistě se tam ledaskdo pozná :-)

Kromě toho jsem dal na Youtube i záznam finále "velké" F5J. K videu poznámka - nejde o žádné umělecké dílo, je to natočeno pouze Canonem G10 (tedy fotopřístrojem, ne videokamerou) a hlavním důvodem záznamu bylo přání trenéra RCEJ Jirky Veselovského, který si přál video ukazující startovní a přistávací sekvenci. Toto se mi splnit podařilo zejména u prvního videa z velké F5J - pusťte si zvuk, odpočet do startu a posléze při přistání je zaznamenán velmi slušně, takže využití pro "výuku" a výklad pravidel je určitě možné. Navíc se tam opět leckterý účastník finále pozná (a mimochodem přistání na konci finále je velmi působivé). Video je přímo zde, případně ho lze vidět z tohoto odkazu na Youtube. Druhé video z F5J400/open je pak spíše pro české účastníky :-)

Zde klikněte pro další díl povídání o Holíči - FXJ switch

F5J EuroCup Holíč

2009-06-05T19:11:00.004+02:00

Na adrese http://f5jfun.com/vysledky2009/eurocup/svk/propozicieholic2009.htm jsou ode dneška přístupné propozice.

Doporučuji pozornosti všech zájemců o národní elektroletecké kategorie, ať to bereme z kterékoli strany, tak jsou soutěže tohoto neoficiálního poháru vrcholem sezóny v těchto prozatím neoficiálních kategoriích. Význam Holíče se navíc velice zvýšil tím, že se již v pátek létá pokusná soutěž kategorie FXJ (výškový spínač omezující dosaženou výšku), což kromě tradičních účastníků přilákalo i zástupce z Velké Británie, Francie, Portugalska a Řecka - pokud se toto naplní, tak půjde o skutečně mimořádně významnou událost.

A pro naše domácí dění navíc není pochyb o tom, že dění na těchto akcích má jistý vliv i na naše pravidla v RCEJ a RCEK. Holíč je jen pár kilometrů za hranicemi a myslím si, že by se zájemci o tyto kategorie měli udělat čas na účast minimálně jako diváci. Já sám poletím všechny tři kategorie - v F5J/400 se pokusím obhájit loňské vítězství z Nitry, ve "velké" F5J a ve spínačové FXJ si chci příjemně zalétat :-) A podle předběžných seznamů přihlášených to vypadá, že letos nebudu z České republiky jediný - to je pozitivní zjištění.

Několik snímků ze soutěže RCEJ/RCEK Poříčí - 23.5.2009

2009-05-24T16:39:00.008+02:00

Na tomto místě jen několik snímků z podařené soutěže, k postřehům kolem pravidel RCEK se v krátké době vrátím. Co se týče výsledků, tak plechovky vyhrál J. Váňa a oběžky jsem vyhrál já, rozdíly ale byly zejména v pokusné soutěži RCEK velmi vyrovnané.

Hlavním přínosem dne ale bylo ověření řady věcí kolem navrhovaných pravidel, každopádně to bylo velmi užitečné.

RCEK - drobný upgrade pravidel

2009-05-14T19:23:00.004+02:00

Upozorňuji na drobné doladění návrhu pravidel. Některé změny jsem provedl já, další zapracovali kolegové z LMK Paskov. Nedošlo k žádné principiální změně, pouze se zdokonalily formulace, opravila jedna nalezená chyba ve výpočtu, atd. Ke stažení je to zde .

Trochu podrobnější komentář k návrhu "RCEK"

2009-04-14T12:01:00.004+02:00

Asi všichni, kdo se zajímají o elektroletecké soutěže zaznamenali návrh pravidel kategorie RCES. Tato záležitost vzbudila řadu vášní jak v diskusních fórech, tak přirozeně probíhala i spousta osobní mailové komunikace. Po delší úvaze jsem se rozhodl předložit návrh svůj, pracovně mu říkejme třeba RCEK, ale nikde není psáno, že se nepodaří dojít k nějakému koncensu, kde by se z různých pravidel vzaly různé části a ve výsledku by byl podán návrh společný.
Návrh již byl publikován, nyní několik poznámek k obecné filozofii, která za ním stojí. Budu přirozeně polemizovat především s RCES, ale pozor - až na jeden bod nejde zdaleka o nějaký ostrý útok na tento návrh, podobností je tu ve skutečnosti celá řada!
Celá pravidla kategorie "stříďákových RCEJ" je třeba rozdělit do dvou částí, které lze brát do značné míry samostatně (v této možnosti odděleného pohledu panuje dost jasná široká shoda). První částí je letová úloha, druhou pak specifikace modelu a jeho pohonu.

Letová úloha
Proti návrhu stylu létání v RCES nemám v zásadě nic, jde o docela dobře udělanou formulaci pravidel LMR (limited motor run - jediný stoupavý let s předem danou délkou). Pokud připustíme tuto konzervativní variantu, tak lze klidně pravidla RCES v této věci přijmout. Tématem k diskusi je ale to, zda se opravdu držet této varianty a nejít do VMR (variable motor run - dobu chodu motoru si určuje soutěžící a nepočítá se do hodnocení). Tato varianta není žádný okamžitý nápad, v okolních státech se podle ní létá stabilně již několik let a je s ní spokojenost. Jejím hlavní kladem je vnesení prvku taktiky - soutěžící si sám rozhoduje, v jaké výšce si troufá vypnout motor a začít hledat termiku. Každý musí volit míru rizika... Vedlejším efektem je řešení "stratosférických výšek" - za aspoň trochu slušného počasí bude v zájmu každého vypínat spíše dříve. Paradoxně tato varianta není nijak krutá ani pro ty "slabší" méně zkušené, spíše naopak, pravděpodobnost že soutěžící ze špičky to přežene a po kratším motorovém letu naletí méně než někdo, kdo letí na jistotu s delším chodem motoru, je přeci jen vyšší, než to, že bude člověk ze špičky poražen začátečníkem při pevně dané shodné taktice, pak ten lepší prohraje jen při totální chybě.
Chtěl bych všechny vyzvat - přemýšlejte o tom, než začnete protestovat. Opravdu nejde o novinku, ale o funkční pravidla. Co vidím kolem sebe, tak prakticky všichni (netvrdím ale, že není výjimka), kdo si měli možnost VMR pravidla vyzkoušet v zahraničí (nebo mají zkušenosti z F3J), jejich zavedení podporují...
V tomto duchu (VMR) je tedy vytvořen i můj návrh - v podstatě převzatá pravidla F5J Euro (žádná novinka), pouze s mírným zjednodušením finále podle některých specifických podmínek u nás.

Definice motoru
Nejprve k motoru. Návrh RCES přebírá model známý ze Slovinska, kdy je definována tabulka povolených otáček pro různé vrtule Aeronaut, motor a akumulátor lze použít jakýkoli, jen nesmí překročit dané otáčky. Ještě než se pustím do rozboru této věci jedno zásadní upozornění! Návrh RCES sice na pohled vypadá od "mého" návrhu 2208 velmi odlišně, ale reálně dosahované výkony se až tak moc neliší (ověřeno měřením!). Proto bych chtěl na tomto místě apelovat na pořadatele - pokud jste uvažovali o neoficiálním létání "RCEJ s oběžkami" v sezóně 2009, nerušte prosím tento záměr! Jakákoli pravidla je lépe ověřit v praxi a podle mých měření je jasné, že postřehy získané s outrunnery 2208 budou užitečné i pro RCES a naopak, je tedy celkem jedno, jste-li příznivci návrhu RCES nebo RCEK...
Teď ale k vlastnímu návrhu, jak to přesně řešit v roce 2010. Důvodem k návrhu limitu otáček RCES byla především obava z toho, že se bude laborovat se "supermotory" za více peněz a porostou výkonu. Stanovení výkonu přes "rozměrové hledisko" bylo doslova označeno za nesmysl. Osobně toto tvrzení musím označit za velmi odvážné, ve skutečnosti se s rozměrovými parametry pracuje v úplně všech kategoriích FAI i SMČR - je dána maximální hmotnost gumového svazku, maximální zdvihový objem spalovacího motoru, nejvyšší hmotnost zdrojů a podobné věci - pak je už čistě věcí soutěžícího, aby v daných limitech získal maximum. Jsou tedy snad všechny tyto kategorie nesmyslné? Jistě, je tu obava ze "zdivočení" kategorie, ale buďme realisté - opravdu si myslíte, že se bude utápět nějak extra moc peněz v oběžce pro příkon do 100W a s hmotností 48g? Jistě pár dražších motorů se tu může objevit, ale riziko, že by se kategorie stala nedostupnou, pokládám za věc mimo realitu. A navíc jsem přesvědčen, že součástí soutěžení je i ten vývoj a optimalizace a kategorie s pohonem podle definice "vezmi o něco větší motor, nasaď jednu z několika povolených vrtulí, připoj regulátor SPIN 22 (mimochodem za 6x vyšší cenu než normální regl pro 2208) a na JETIBOXu namačkej požadované otáčky" mi připadá až jako degradace soutěžení v elektroletu.
Navíc tvůrci RCES sice odvážně označují rozměrový limit za nesmysl, ale v pravidlech naprosto vynechali jakoukoli metodiku měření otáček (před soutěží/před startem?), přičemž nelze okecat, že otáčky s různými baterkami se zatraceně silně liší (řešením je opravdu až ten governor). A raději moc nerozebírejme otázku podvodů typu "turbomix" na vysílači :-(
Proto v mém návrhu ponechávám původní specifikaci 2208, zatím mě nikdo nepřesvědčil o té "nesmyslnosti". Pokud ale mají pořadatelé zájem bavit se s otáčkoměry, tak budiž jim přáno, z hlediska výsledného výkonu se návrhy liší o méně, než by se zdálo. Nerad bych, aby si někdo tuto formulaci vyložil jako nějaké ironizování RCES, tak to opravdu není. Důvody, proč bylo navrženo měření otáček naprosto chápu a v určitém smyslu s ním souhlasím. Nicméně po pohledu z více úhlů si opravdu myslím, že je negativní dopad ve smyslu komplikací pro pořadatele a dalších sporných bodů větší, než pozitivní dopad ve smyslu vyloučení "divokých" řešení, nikdy jsem ale nezpochybňoval, že tu ta pozitivní část návrhu je.

Definice modelu
Teď ale jediný bod, kde se bohužel musím proti pravidlům RCES vyslovit docela ostře - jde o návrh na minimální hmotnost 600g a rozpětí maximálně 2 metry. Tohle mi přijde opravdu jako šílené... Kouzlo RCEJ bylo přece do značné míry právě v té různosti koncepcí, kde spolu létalo elektrifikované F3K od Luďka Novotného, třeba moje vyšlechtěná lehká Q10, vedle nich "střední třída" modelů kolem dvou metrů a pak velké štíhlé typy, ať už v podobě Ambrosie nebo třeba konstrukčního Lenta. Opravdu tu je zájem o to tohle zabít a zavést unifikaci v podobě 2m/600g? A opravdu chceme zničit jakoukoli tvůrčí invenci? Argumentaci podporou klasických konstrukcí musím označit na nevěrohodnou - i stavebnicová Siesta s dost těžkým trupem vychází s oběžkou na 530g, tedy 70g pod váhu, s trochou snahy dokáže každý dvoumetrovku udělat po domácku pod 500g. Proč tedy takto velkou váhu?
V návrhu RCEK se kloním ke kompromisu - bez limitu rozpětí, ale nově hmotnost minimálně 500g. To je dost nízká hodnota na to, aby odpadlo opravdu jen několik největších extrémů, přitom ale už dost velká, aby omezila možnost modelů létajících do opravdu šílených výšek. Navíc je to stejná hodnota, jaká se užívá na Slovensku - sjednocení pravidel.
Zde bych opravdu rád apeloval na tvůrce pravidel RCES - pokud by vývoj směřoval spíše k přijetí RCES, zvažte prosím alespoň úpravu pravidel v tomto bodě a nezabíjejte vývoj modelů. K udržení plánovaných výšek by stačilo ubrat motor z 40 třeba na 30s, v tom přeci není problém.

To je prozatím všechno, diskuse je všem k dispozici...

Návrh pravidel kategorie RCEK

2009-04-13T16:13:00.002+02:00

Asi každý zájemce o létání v RCEJ a příbuzných kategoriích zaregistroval velký rozruch z přelomu března a dubna 2009, kdy se objevila celá sprška návrhů na nová pravidla pro rok 2010.

Po delší úvaze a debatách s více lidmi jsem se rozhodl vytvořit také jeden návrh. Pracovně mu říkejme RCEK, ale v tuto chvíli jde především o návrh možné koncepce pravidel, které narozdíl od asi nejvíce medializované RCES vychází velmi těsně (byť ne beze změny) ze "slovenských pravidel", resp. pravidel tzv. Eurocupu F5J.

Hlavní podstatou návrhu je letová úloha na principu proměnné doby chodu motoru. Druhý rozdíl proti RCES je zachování "velikostní" definice pohonné jednotky a větší volnost v koncepci modelů. Mám připravený delší příspěvek vysvětlující důvody různých věcí v návrhu a zároveň rozebírající, v čem se nemohu ztotožnit s RCES (snad by šlo mluvit až o jisté polemice), na tomto místě chci ale záměrně publikovat pouze návrh pravidel jen s menším komentářem.

Návrh pravidel si stáhněte zde, na jeho konci je připojen komentář k několika bodům v návrhu.

Taky modelařina?

2009-01-25T17:08:00.003+01:00

Tak nevím - balsa v tom je, uhlík taky, vteřinové lepidlo taky, mám to tedy počítat do modelařiny???

Jinak seriózně - je to výsledek sobotního hraní a s kvalitou jsem docela hodně spokojen, budu-li dělat ještě nějaký, tak pouze zlepším povrchovou úpravu (technologie OK, rozteklo se to jen kvůli mé lenosti to pořádně maskovat, náprava by byla snadná).

RCEJ pravidla - raději bez komentáře

2009-01-20T19:56:00.002+01:00

Vážení kolegové,

vy, kteří jste včera byli na diskusním fóru Mojehobby, tak už zhruba víte, o co jde, a vám ostatním se to pokusím objasnit.
Celá záležitost se stále točí kolem zavedení střídavých motorů v kategorii RCEJ. Jen na zopakování. Vývoj byl takový, že jsme tuto „kauzu“ průběžně prodiskutovávali na soutěžích celou minulou sezónu a na podzim jsem vám poslal anketní otázky, které mi měly dát mj. představu o tom, jaká je vůle pro zavedení tohoto typu pohonu. K mému údivu (sám jsem hlasoval proti AC motorům) byl výsledek víc než jednoznačný a v podstatě nebylo dál o čem spekulovat. Tím začala první fáze přípravy pro uvedení stříďáků do života.

Ve druhé fázi jsem požádal Tomáše Hrubého, aby přehledně zpracoval specifikace jednotlivých motorů, které by byly použitelné ke společnému soutěžnímu létání se čtyřstovkami. Výsledkem je nadefinování celého spektra použitelných motorů ve váhové kategorii cca 48g včetně dalších doplňujících údajů, které má Tomáš stále na svých stránkách http://modelweb.blogspot.com/ .

Souběžně s tím probíhaly i ověřovací letové zkoušky a mnozí z vás přicházeli s dalšími připomínkami, z nichž jsem si dělal sumář s tím, že je později zahrnu do pravidel pro stříďáky.

Musím zmínit ještě jednu důležitou věc a to, že jsem v září m. r. záměrně nedával návrh na změnu pravidel v oblasti pohonu RCEJ na KLeM ČR. Důvodem bylo, že jsem předpokládal řadu změn, které by si mohl případně vyžádat soutěžní provoz tohoto typu pohonu v sezóně 2009. Moje představa byla taková, že pravidla pro střídavé motory budou paralelní součástí oficiálních pravidel pro RCEJ. V tom jsem se opravdu těžce mýlil. Zmiňuji to proto, že i když jsem měl kolem sebe mnoho lidí, kteří měli zkušenosti v modelářské legislativě, tak přesto nijak moje kroky nekorigovali a já jsem bohužel nebyl dostatečně obezřetný, abych vytušil, že to moje řešení je špatné.

Takže výsledkem je, že v pravidlech jsou jen čtyřstovky a zmíněný dodatek o stříďákách neplatí. V praxi to bude znamenat, že provozování stříďáků v soutěžním prostředí budou mít v ruce pořadatelé. Pokud povolí společné létání (uveďte to prosím s dostatečným předstihem v propozicích, na webovkách apod., aby měli soutěžící možnost se rozhodnout jet jinam, protože soutěží je letos tolik, že je možné si vybrat), tak je čeká práce navíc jen v tom, že ve finále vyhodnotí dvojí pořadí. Ovšem pro soutěživé „stříďákové“ piloty nebude na podzim místo v celostátním žebříčku. Tam by měli figurovat jen piloti „plechovek“. Co se týče MČR RCEJ 2009, tak dle výkladu, který jsem dostal, mohou účastníci použít jen „plechovky“, což je v souladu s tím, co jsem napsal výše. Za sebe ale mohu říct, že budu určitě preferovat shodu pořadatelů a soutěžících na našich open soutěžích, než pracně řešit typy pohonů na MČR.

To mi připomnělo, že KLeM ČR schválil LMK Lomnice n. P. jako pořadatele MČR RCEJ 2009 v termínu 12. a 13.9.2009, samozřejmě na letišti v Lomnici. Gratuluji a už teď přeji pořadatelům pevné nervy a šťastnou ruku při výběru počasí pro ty dva dny.

Závěr. Za to, jak to dopadlo se ještě jednou všem omlouvám, ale jak jsem uvedl výše, nemyslím si, že by to byla jenom moje chyba. Přesto všechno dávám k dispozici svoji funkci někomu, kdo bude bystřejší a doporučil bych i razantnější. Očekávám vaše návrhy.Mně bylo často vyčítáno, že jsem příliš měkký.
I přes nastalou nepříznivou situaci bych chtěl prověřit v této sezóně střídavé motory a organizaci letů s nimi tak, aby se mohl letos na podzim předložit KLeM ČR ověřený návrh na změnu pohonu v naší kategorii. Věřím, že pořadatelé v tom budou nápomocni a umožní soutěžní lety stříďáků, byť mimo oficiální pořadí.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám hodně úspěšnou sezónu.
Jiří Veselovský LMK Praha 213.
V Praze dne 20.1.2009

Mini Corado pro RCEJ

2008-12-05T16:56:00.003+01:00

Něco na sezónu 2009...

Seznam povolených motorů BLDC pro rok 2009

2008-11-19T19:54:00.003+01:00

Seznam je podle abecedy, odkazy jsou na zdroj, který jsem měl zrovna po ruce, pokud je odkaz na prodejce, tak naprosto neřeším jeho ceny a solidnost, jde opravdu jen o seznam motorů! Není zájem preferovat žádného výrobce, takže pokud máte motor, který je podle vás legální a na seznamu není, tak mi dodejte podklady a rád ho přidám, opravdu ale nemám k dispozici všechny motory na trhu. Tyto návrhy mohou klidně podávat i výrobci-prodejci, přirozeně ale na tomto místě bude uveden jen stručný závěr a odkaz na stránku s informacemi (reklamní bannery klidně prodám, ale budou výhradně na běžných místech pro internetovou reklamu, text seznamu motorů je přísně nestranný).
U několika motorů, které nemám k dispozici, ale pokládám je za rozšířené uvádím přímo výzvu k vaší pomoci ...

AXI

Celá řada 2208, bez námitek

Dualsky
Řada 2826CA.
Motor neměřen, ale je dostupná podrobná specifikace popisující i stator, podle ní je motor legální.

FreeAir
HCS80W je legální - ověřeno
HCS100W ale už legální není!

Hacker
A20-M - legální bez námitek. Odpovídá i jeho čínský klon značený například KDA 20-26M. V obou případech je podstatné písmeno M (Medium) v názvu, motor značený S (Small) je legální, ale zbytečně malý, motor L (Large) ale už legální není!

Himodel
Pod tímto označením se prodávají mimo jiné i přesné kopie AXI, značené natvrdo jako 2208, například A2208/14. Tyto motory jsou přirozeně legální.
Další nabízená řada je značená FC, motory FC2826/xx budou legální téměř jistě, bylo by to ale vhodné ověřit - nemám k dispozici.

Megamotor
Řada RC400/7 je téměř jistě legální.
V řadě MIG naopak regulérní motor nevidím.

Turnigy
TR 28-26 s udanou hmotností 45g je legální.
Pozor, motor Tgy Aerodrive SK series 28-26 legální naopak NENÍ, stator je velikostí prakticky na úrovni řady 2212!!
Motor Turnigy 2209 (červený) je také legální, byť poměrně nadoraz.

RAY
Motor 2826 je legální. Udaná hmotnost je sice poměrně vysoká, ale podle měření uživatele je ve skutečnosti pod 48g a v pořádku je i velikost statoru. Toto je mimochodem vůbec první případ spolupráce zmíněné v úvodu, motor jsem původně uvedl jak "nejasný" a jeden z jeho uživatelů ho promptně oměřil, děkuji...

Scorpion
Motory řady 2208 (a přirozeně i menší 2205) jsou legální, viz zde. Legální jsou i 2208 z HK série, ale jejich kV je pro RCEJ patrně nepoužitelné.

RCEJ BLDC 2009 - finální znění

2008-11-18T20:43:00.004+01:00

Takže po uplynutí stanovené lhůty k připomínkám je zde verze pravidel, která by měla platit po celý rok 2009:

Lze použít motor třídy označované jako 2208/2826 s maximálním průměrem 28mm a délkou 26mm s maximálním průměrem statoru 22mm a maximální délkou magnetů 9mm.
Maximální hmotnost motoru je 48g.
Jsou povoleny výhradně motory s rotačním pláštěm (lidově "oběžka" či outrunner) bez převodovky.
V případě sporného motoru (nestandardní řešení vedoucí k větší délce, větší hmotnost z důvodu konstrukce atd.) je rozhodující pro přijetí rozměr statoru a magnetů.
Soutěžící je povinen umožnit kontrolu rozměrů motoru, doporučuje se řešit instalaci do modelu s ohledem na možnou potřebu snadné demontáže.
Minimální rozměr použitých vrtulových listů je 10x6 palců podle údaje výrobce.
Napájení motoru je výhradně z dvou článků LiPOL, LiION či LiFe s libovolnou kapacitou.

Na finální definici motoru se vlastně nic nemění, došlo pouze k upřesnění některých formulací. I zdánlivá změna v tom, že původně byla uvedena maximální délka 9mm pro stator a nyní pro magnety je jen upřesnění vzniklé na základě praktických zkušeností z měření řady motorů, ukázalo se, že měření délky statoru je často diskutabilní a s nepřesným výsledkem a měření magnetů je kupodivu jednodušší.
Hmotnost jsem v pravidlech nechal, ač je o odstavec dále uvedeno, že vlastně není podstatná a primární je stator-magnety. Důvod je prostý - jde o snažší orientaci v nabídce, po delším průzkumu trhu se ukázalo, že prakticky všechny motory s udanou hmotností do cca 46g vyhovují i rozměry, naopak u motorů s udanou hmotností 50g a více to už platit nemusí, i když se třeba jmenují 2826. Těch 48g je jakási střední hodnota, do které je velmi vysoká pravděpodobnost, že bude vše OK.
Déle jsem rozjímal nad definicí vrtule, ale nakonec jsem snahu o upřesnění vzdal. Je prakticky jisté, že nikdo nebude mít kužel s průměrem pod 30mm a z toho plynoucí roztečí čepů kolem 32mm, tady nikdo výhodu menší vrtule pro vyšší kV nezíská. Užívané sklopné listy mají rozměry vesměs vyznačeny ať je to RFM, Aeronaut, Graupner nebo i levné čínské z Hobbycity. Pokud by snad někdo nějaké listy bez označení měl, tak nechť si ověří průměr na daném kuželu minimálně 254mm a odhadem porovná stoupání s nějakými známými 10x6, pokud nebude viditelně menší, tak nechť je použije. Nevidím důvod to příliš dlouze řešit, pravidlo je stejně primárně cíleno proti užití vrtulí menšího průměru s normálním stoupáním, třeba 8x6, což by neprošlo měřením průměru, pokud by na neoznačeném listu proklouzlo o trošku menší stoupání, třeba 10x5, tak to zásadní vliv mít nebude a je navíc nepravděpodobné, že by se podobných případů objevil podstatný počet.
Určitý rozruch může vzbudit bod snad jen bod o povinnosti počítat s kontrolou. Doporučuji ale zachovat klid, jsem si absolutně jistý, že detailních měření bude na soutěžích minimum, naprostá většina soutěžících bude létat s některým ze známých motorů a nebude co řešit. Na druhé straně je ale nepřijatelná situace, aby nastal spor typu, že je nějaký model podezřelý a soutěžící se bude hádat, že je motor neoddělatelný – v reálu je demontáž o jednom šroubu nebo dvou červících kuželu a dvou šroubech na vlastním motoru, při mých testech pohonných jednotek prohazuji motory za cca 5 minut (v normálních modelech, žádné rychloupínáky) a opravdu nevidím důvod, proč by se na to měl někdo vymlouvat. To, že se kontrola přímo zmiňuje v pravidlech, je právě pro vyloučení sporů, při této striktní formulaci by se měl každý zamyslet při řešení montáže motoru do modelu...
No a zásadní informace na závěr - na této adrese se budu snažit aktualizovat seznam legálních motorů.

Malé zamyšlení nad vývojem RCEJ

2008-11-11T19:02:00.003+01:00

Téměř jisté zavedení malých oběžek vede kromě jiných otázek i k debatám na téma, zda bude nárůst výkonů, zda se bude létat do šílených výšek atd. Podle mého názoru ale tyto diskuze trochu přehlížejí jednu zásadní skutečnost - totiž obrovský rozvoj kategorie RCEJ už se čtyřstovkami.

Uvedu konkrétní čísla.

V roce 2007 jsem začal v půlce sezóny létat soutěžně se čtyřstovkou na přímo s LiPOL. S tímto modelem jsem létal 200-210m vysoko a byl to tehdy dost jasný nadprůměr. Do konce roku jsem po využití převodovek dosáhl na cca 260m a v té době to byla špička. Sezónu 2008 jsem ale už začal s výškami nad 300m, do konce roku jsem se dostal na standardní hodnoty kolem 350m a i přes tento nárůst mám spíš pocit, že jsem za absolutními maximy spíš malinko zaostal. Pro rok 2009 počítám, že při použití čtyřstovky (kterou budu pořád mírně ladit kvůli plánované účasti v EuroCupu) budu za 60s celkem spolehlivě létat do cca 400 metrů. K tomuto není moc co dodat - nárůst na dvojnásobek bez jakékoli změny motorů za cca 2 roky je prostě obrovský.

Co se stane po povolení BLDC? Testů jsem dělal celou řadu a výsledky jsou dost podobné čtyřstovkám - model o hmotnosti 530g jsem schopen dostat do cca 350m, malý lehký model půjde přes 400m, ale bude v jisté nevýhodě v kluzu a viditelnosti, naopak větší modely budou létat třeba do 300m, ale budou mít větší možnosti v kluzu. Pro mě je to v podstatě to samé jako dosud, podotýkám že výšky uvedené u čtyřstovek jsem létal s LiPOL, takže se u mě hmotnost modelů příliš nemění (pokles o maximálně 40-50g).

Čekal bych ale zásadní změnu v něčem jiném - myslím si, že se hodně srovnají výkony mezi absolutní špičkou a řekněme průměrem. U čtyřstovek byly mnou udávané výkony pro hodně lidí zcela nedosažitelné, navíc byly hodně podmíněny ochotou věnovat se nadstandardní údržbě a přiznejme si často i tím, jak rychle čtyřstovka shořela. U BLDC ale rozdíl mezi "šílenci" a "normálními lidmi" tak velký nebude, zkušenosti dost jasně ukazují, že extrémní přetěžování malých oběžek nemá cenu, chovají se trochu jinak než čtyřstovky, ani tak moc neodcházejí, spíš se ale při přetížení velkou vrtulí lidově řečeno "zadusí" a výkon prostě nahoru nejde.

Bude tento trend pozitivní nebo negativní? Nevím, na jednu stranu je vyrovnanost výkonů kladem, ale na druhé straně tu hrozí, že podobně jako v RCEN či RCEO naroste význam přistání proti plachtění. Pro rok 2009 asi žádné řešení neexistuje, ale pokud se obavy potvrdí, tak bude nutné něco vymyslet. Osobně bych se klonil k tomu postupně definitivně opustit naše "národní specifika" a přejít plně na styl létání mezinárodní F5J/F5J400/F5Joutrunner. Při tomto stylu se doba motorového letu odečítá od výsledných bodů, do letu tedy přibyde prvek taktiky, kdy si každý volí, zda poletí na motor na jistotu do velké výšky anebo vypne dříve, získá tím více bodů, ale taky může dost ztratit. Že to přispěje k významu schopnosti plachtění je asi jasné.

Ale nechme se překvapit, toto je zatím opravdu výhradně v pozici vzdálenějších vizí, které určitě nebudou mít žádný velký vliv na sezónu 2009...

EagleTree V3

2008-10-27T17:19:00.003+01:00

Úlet Q10 s Unilogem na palubě mě trochu popohnal v testech nové měřicí jednotky EagleTree eLogger V3 (jde o novou verzi, která se od toho, co déle nabízí u nás I. Hořejší poměrně dost liší). Rovnou pro případné rýpaly podotýkám, že pořízení tohoto zařízení nemá s úletem žádnou souvislost, měl jsem ho již předtím a nasazení se chystalo tak jako tak.

Zařízení eLogger je řešeno tak trochu opačně než Unilog, ten má v sobě výškoměr a externě se připojuje proudová sonda, eLogger naopak sám měří proud, sonda 100A je vestavěna, výškoměr se musí přidat externě, zrovna tak se externě připojí i GPS a další sondy. Popravdě řečeno pro RCEJ je Unilog daleko praktičtější, je lehčí a menší, eLogger se třeba do Q10 nevejde skoro vůbec, do Ambrosie je to velmi natěsno. Nicméně funkčnost není špatná. Měření proudů a napětí je bez diskuse, tam není co řešit. Připojená výškoměrná sonda je naprostá novinka (na webu Hořejšího ještě není), nově má na sobě i displej a po přistání je hned vidět i bez PC maximální výška, dokonce tato mikrosonda umí maximální hodnotu měřit i zcela nezávisle bez základní jednotky. Toto funguje velmi pěkně. Naopak propadák u eLoggeru je optická sonda otáček, pracuje v aktivním režimu, kdy sama vysílá infrazáření, což je dobré třeba k namíření na hřídel vrtulníku natřenou střídavě bíle a černě, vrtuli to ale měřit neumí. Popravdě nevím, jak by se s eLoggerem reálně měřily otáčky u motoru na čtyřstovku, u stříďáku to řeší jiná sonda, která snímá přímo buzení motoru (stejná je i k Unilogu), ta naopak chodí dobře.

Dobře řešený je externí displej, pro "živé měření" na zemi je podstatně přehlednější než displej Unilogu, na druhé straně ale displej eLoggeru opravdu jen pasivně ukazuje, zatímco u Unilogu má i tlačítka a lze z něj měnit nastavení. Software je proti Unilogu hezčí a "bohatěji vypadající", reálná přehlednost pro analýzu dat vyjde ale tak nastejno. Co Unilog neumí je GPS, to k eLoggeru mám a zatím jsem nezkoušel, na výsledek jsem ale každopádně velice zvědavý, mám tušení, že se budu místy dost divit, kam létám...

Celkem vzato je to pěkná hračka, ale konkrétně do malých RCEJ se Unilogu nevyrovná :-( Příležitostně nafotím nějaké snímky instalace, prakticky vše je ale názorně ukázáno na webu výrobce.

Setkání halových modelů v Berouně

2008-10-25T17:35:00.001+02:00

Dnes jsme se synem vyrazili do haly v Berouně na nesoutěžní setkání halových modelů, především oříšků. Akce jsem se zůčastnil i aktivně s jednoduchým "oříškem" Nesmith Couger ze stavebnice Peck Polymers. Model mi kupodivu létal docela slušně, takže docela príma zábava. Nemá to cenu dále rozebírat, stačí jen odkaz na galérii fotografií...

Postup zjištění legálnosti motoru pro RCEJ BLDC

2008-10-22T17:51:00.005+02:00

Pokusím se projít postup stanovení legálnosti motoru pro RCEJ BLDC. Bohužel mi jediný motor v typickém "AXI stylu" včera ulétl s Q10, tak jsem použil trochu netradiční kus - čínský plagiát oběžky Hacker. Ale vlastně tím lépe, pro demonstraci průzkumu neznámého motoru je to jen lepší.

Začínáme váhou - na webu udává prodejce 43g, váha ukázala 45g, obě hodnoty legální, jdeme dál...
Délku měříme bez nálitku pro hřídel, 23,37mm je legální s velkou rezervou.
Průměr je standardních 27,7mm - legální. Kdybych byl členem jury na soutěži a měl o tomto motoru rozhodnout, tak v tomto bodě končím a demontáž bych nepožadoval, vypadá důvěryhodně a všechny "vnější parametry" jsou korektní.
Z demonstračních důvodů ale změříme stator - 21,8mm je standard - legální...

Délka statoru 8,52mm je také s rezervou pod 9mm maximum - motor je legální ve všech parametrech. Závěr je, že si můžete do databáze legálních motorů zařadit exemplář z tohoto odkazu a jelikož je to plagiát Hackera, tak lze z jistotou říci, že legální bude i Hacker A20-M (jen je fialový :-) ). Jestli je tento motor vhodný zatím nevím, měření otáček teprve provedu, ale legální je na 100%.

Návrh specifikace BLDC motoru pro rok 2009

2008-10-21T21:33:00.001+02:00

Sice už to kolovalo řadou mailových a jiných kanálů, nicméně je na místě uvést návrh specifikace pěkně souvisle na jednom místě. Představa oficiální definice je následující:

Lze použít motor třídy označované jako 2208/2826 s maximálním průměrem 28mm a délkou 26mm (bude doplněn obrázek s názornými kótami).

Maximální hmotnost motoru je 48g podle specifikací výrobce. Je povolena výhradně klasická "oběžka" bez převodovky, typickým příkladem motoru vyhovující tomuto zadání jsou motory AXI2208.

V případě sporného motoru (nestandardní velikost vedoucí k větší délce, větší hmotnost z důvodu konstrukce atd.) je rozhodující rozměr statoru v třídě 2208 - maximální průměr 22mm, délka 9mm, soutěžící je v tomto případě povinen umožnit demontáž motoru.

Minimální rozměr vrtule je 10x6 palců.

Napájení motoru je výhradně z dvou článků LiXXX.

Komentář k výše uvedenému

Zásadní změnou proti původnímu návrhu debatovanému při MČR je posun BLDC o velikostní kategorii dolů (z 2212 na 2208). Okolo původně navrženého 2212 sice bylo hodně komentářů, které byly od reality dost vzdálené, nicméně je nutno uznat, že při dokonalé optimalizaci by asi došlo v poměrně citelnému překonání "plechovek", řešení formou handicapů doby chodu motoru by bylo sice funkční, ale uznávám že nepříliš elegantní. Proto se jeví jako vhodné přijmout návrh, který se objevoval již zpočátku na ještě o něco menší motory, kde je vyrovnanost výkonů se současnými 400 reálná.
Velikost motoru je definována na prvním místě rozměry, hmotnost je až druhé kritérium. Toto vlastně není změna, již v původním návrhu se pojem velikosti objevil, posun je pouze v tom, že se význam rozměrů zdůrazňuje a posouvá do pozice primárního kritéria. Důvod je prostý - tuto hodnotu lze v případě sporu kontrolovat obyčejnou "šuplérou" zatímco hmotnost by nutně budila spory na téma obsahuje-li i konektory a jiné dohady u hraničních případů, složité by to bylo u motoru napevno přiletovaném k regulátoru atd. Důvod, proč nebylo možno hmotnost z pravidel zcela vypustit je to, že u menších motorů 2208 existuje poměrně značná variabilita délky statoru a magnetů (určitě od 8 do 10mm, ale možná se najdou i delší), zdá se ale, že motory s udanou hmotností do 45g mají vesměs rozměry statoru a magnetů vyhovující. Hodnota 48g v pravidlech je tedy míněna jako 45g plus rezerva tolerance, nesnažte se tedy prosím spekulovat s tím, že třeba 50g je jen o kousek více. Pokud by někdo měl motor s větší váhou, tak projde pouze v případě, že bude doloženo (například demontáží motoru), že stator nemá větší průměr než 22mm a délku 9mm (opět je těch 9mm míněno jako 8mm plus tolerance, 10mm určitě přijatelných nebude!). Snahou je každopádně držet motory v poměrně unifikované a srovnané podobě, proto je dán maximální průměr (a ten by se měl chápat poměrně striktně, už proto, že s touto hodnotou problém není, 27,7mm mají prakticky všechny motory této třídy). Kratší motory s větším průměrem vhodné k pohonu větších vrtulí nebudou povoleny. Nemění se důvod stanovení minimální velikosti vrtule - při absenci tohoto pravidla by bylo možné užít speciální vrtulníkový motor (třeba od Scorpionu) s "pylonovou" vrtulí a s malým modelem by se dalo dosáhnou velmi velkého výkonu (neřešme teď, byla-li by tato koncepce praktická), s vrtulí od 10x6 nahoru je podobný extrém prakticky vyloučen.
Kvůli redukci výkonů je stanoveno i striktní použití pouze dvou Li článků, s 8xNiMH by se výkony citelně posunuly. Nicméně pokud by více lidí mělo zájem využít případných "přebytků" NiMH článků, tak by se dalo případně diskutovat o variantě například 6 článků tohoto druhu (muselo by se otestovat). Na rovinu říkám, že toto nebudu nějak "proaktivně" zkoumat, ale v případě širšího zájmu je to věc, na které by se bylo možné domluvit.

Jako poslední bod k střídavým motorům závazně slibuji, že budu na tomto blogu (nebo jiném místě) publikovat příklady plně legálních motorů (případně i nelegálních se zdůvodněním), proto v praxi bude méně zkušený modelář bez obav sáhnout po schváleném typu a nic neměřit. Není zájem o vazbu na žádného výrobce, takže motor lze vybírat dle libosti, pokud by snad měl nějaký prodejce/dovozce zájem o zařazení motoru na potvrzený seznam, tak může sám provést měření podle údajů, které ukážu v brzké době na nějakých příkladech, popřípadě mi ho může zaslat k otestování (přirozeně bude publikace zdarma, opravdu není zájem nikoho zvýhodňovat či naopak omezovat).

Závěrem ještě několik poznámek k přechodu ze čtyřstovek. V první řadě je nutno zdůraznit, že se pro naši kategorii RCEJ ani teoreticky nepočítá s tím, že by se čtyřstovky zrušily, případné změny mohou nastat až v momentu, kdy by došlo k většímu sjednocení mezinárodních pravidel a to se na 100% netýká roku 2009 a patrně ani roku 2010. A jelikož výkony motoru třídy 2208 jsou opravdu spíše menší, tak není naprosto žádný důvod k překotným krokům. Sice bych asi už dnes neinvestoval do nových převodovek pro čtyřstovky, ale na druhé straně bych ty už pořízené nevyhazoval a nechal je dožít nikoli v šuplíku, ale pěkně v provozu. Pokud se ale k přechodu rozhodnete, tak ve většině případů nebude s výměnou motoru žádný problém, oběžku jsem dostal bez problémů do Q10 s původním trupem, do Q10 s gondolou Relax, do Filipa 400 i do Ambrosie, tyto modely jsem byl všechny schopen i vyvážit posunem baterek, pouze u jedné verze Q10 bylo vhodné užít o něco těžší LiPOL. Určité potíže s instalací motoru byly pouze u Siesty, tam je nutno říci, že se motor montuje dost špatně (špička nemá menší průměr než u ostatních uvedených modelů, ale má trochu problematický tvar), nicméně i tam jsem BLDC nakonec dostal s kabely dovnitř, variantu s vedením přívodů k motoru venkem jsem ještě použít nemusel. Proto si každý může vybrat dle libosti sám...

Smutná tečka za RCEJ sezónou

2008-10-21T14:50:00.002+02:00

Tak jsem dnes ráno velmi nešťastně zakončil RCEJ 2008... Odstartoval jsem Q10.1 osazenou malým stříďákem 2208 za účelem měření, udělal stoupavý let a po chvíli kluzu model zmizel jak když ho sfoukne, na obloze už jsem ho nenašel. Přirozeně následoval butterfly a plné dorazy, riziko škody u někoho jiného je mizivé, ve směru kam vál vítr je prostoru spousta, ale totálně netuším kde hledat :-( Místo, které je asi nejpravděpodobnější je navíc totálně neudržovaná divočina - tráva jak z filmů na téma Rambo kotra Vietkong, takže asi není šance.

Jsou chvíle, kdy by člověk skoro brečel...

Co je na tom typické - nešlo o žádnou extrémní výšku, určitě pod 400m, reálně asi i pod 350m, prostě se občas nějak divně sejde úhel světla, barva oblohy a model zmizne jak vygumovaný :-(

Praktické testy Turnigy TR 28-26B 1350Kv

2008-10-16T21:17:00.007+02:00

Dovolím si uvést několik konkrétních výsledků z měření motoru použitého při zmíněných testech Ambrosie s motorem velikosti 2208. Jde o motor z tohoto odkazu, za pozornost stojí cena 15USD :-)

V první řadě doporučuji všeobecné pozornosti graf na konci příspěvku. Jde o výkonové charakteristiky vrtulí Aeronaut CAM, které se v RCEJ běžně používají, v podstatě graf ukazuje závislost výkonu na hřídeli (tedy nikoli příkonu!) na otáčkách. Tento graf je nezbytný pro porovnávání, subjektivní dojmy totiž klamou a nárůst výkonu s větší vrtulí je často velmi výrazný...

Ke konkrétním výsledkům testu motoru je nutno říct, že velmi záleží na tvrdosti akumulátoru. Tohle samozřejmě není nic nového, týkalo se to i čtyřstovek, chci pouze varovat, že rozdíly napětí různých dvoučlánků pod zátěží jsou klidně i přes 0,5V, což je cítit zatraceně silně, třeba u Q10 na S400 to člověk vidí po startu na stoupavosti prostým okem, není to nic hypotetického. Pro toto měření (a i pro následující) je použit nový dvoučlánek 1450mAh 30C, který se jeví velice dobře. Testovaná Turnigy dokáže točit cca 6300 ot/min s vrtulí 11x6. S touto vrtulí se proud šplhá k 17A, účinnost podle výkonové charakteristiky z grafu je cca 60%. Motor je evidentně přetížen, ale rozhodně to není na "upečení" za minutu motorového letu, teplota je třeba proti S400 nižší i přes menší velikost motoru. Druhý pokus se konal s vrtulí 10x7, se kterou jsem se dostal na cca 7000 ot/min. To je podle charakteristiky vrtulí velice podobný výkon jako v předchozím případě, odběr je ale o cca 2A nižší, účinnost je tedy minimálně o 5% lepší a již se dostává do poměrně slušné hodnoty. Ve srovnání s S400 s převodem je zde dosažených cca 80W na hřídeli jednoznačně méně, než dosahované hodnoty s 8xNiMH (ty se blíží k 100W), nicméně s ohledem na menší hmotnost pohonné jednotky by to nemuselo vadit a vhodně sladěné motory budou porovnatelné. Navíc je nutno dodat, že BLDC jsou na počátku testování, sice není reálný nějaký řádový skok (bude-li v pravidlech zachován minimální rozměr vrtule 10x6), nicméně nějakých cca 10-15% proti zde uvedenému výsledku navíc z nich asi dostat půjde. Spíš než nějaký "velký skok" ve výkonu na hřídeli bude zajímavé a nutné najít optimální kv motoru, momentálně je na cestě ke mě tato vylepšená varianta Turnigy s kv jen 1000, ta by možná byla schopná pracovat i s vrtulí cca 12x8, ale uvidíme. Poznámka - údaj o 240W na daném odkazu neberte vážně, to je velmi nadsazený údaj i obecně, s dvoučlánkem je ale už naprosto nedosažitelný, reálné hodnoty budou dost podobné, jako u nyní testovaného motoru...

Střídavé motory v RCEJ zcela prakticky

2008-10-12T15:20:00.003+02:00

Pokusím se shrnout výsledky mých pokusů se stříďáky pro RCEJ. Testy se prováděly v Ambrosii, pro srovnání jsem letěl několik letů s BLDC i v Q10 a s Filipem 400. Omlouvám se, že nebudu publikovat klasické grafy z Unilogu, ale nebylo už možné kvůli ročnímu období dělat moje oblíbené lety brzy ráno, proto bylo nutno výsledky interpolovat z více startů, nicméně praxi s testy pomocí Unilogu mám už tak dlouhou, že pokládám výsledky za naprosto hodnověrné. Pro srovnání je nutno uvést výkonnost Ambrosie s S400. V mé variantě s LiPOL je hmotnost jen asi o 30g vyšší než s BLDC (pro stříďák jsem použil o něco větší LiPOL) a létala standardně do 250-260m, když šlo všechno skvěle (nový motor atd.), tak až cca 300m. Při použití 8x NiMH (varianta užívaná moravskými piloty) je nárůst hmotnosti asi 150g, nicméně výkon pohonu je o něco vyšší. Ambrosie s NiMH létají standardně nad 300m, myslím si, že neudělám chybu když pro potřebu srovnání s BLDC budu počítat s hodnotou cca 320m.

Nejprve testy s motorem velikost 2212

Použil jsem různé motory, ale většina měření byla s motorem RAY2830/09. Při testech dosahoval s vrtulí 10x7 prakticky stejné otáčky jako AXI 2212/20, o něco více "žral", účinnost je tedy o trochu menší, ale to u RCEJ nijak moc nevadí, nikdy se ani neblížíme na hranu kapacity aku. Výsledkem byly (po zprůměrování) výšky kolem 330m. Nejde tedy o žádný velký nárůst proti S400, podobný je i charakter letu, teorie o tom, že RCEJ se stříďákem poletí prostě nahoru a bude mnohem snažší na pilotáž patří spíš do říše pohádek. Nicméně s ohledem na to, že by se asi dala dále optimalizovat vrtule i motor se dá říci, že by asi původně navržený "handicap", kdy by BLDC měly jen 45s motor byl asi reálný, navíc výšky s BLDC odpovídaly výškám s S400 s NiMH, proti kterým je tu jistá výhoda menší hmotnosti modelu.

Testy s motorem velikosti 2208

Po debatách s řadou lidí jsem se rozhodl zkusit i menší motor velikosti jako má AXI2208, u tohoto motoru byla značná šance, že by mohl být výkonově současným S400 plně rovnocenný. Testy toto do značné míry potvrdily, Ambrosie s tímto "motůrkem" létala napoprvé do výšky asi 230m, odhaduji, že po doladění vyosení motoru a podobných drobnostií budou dosahované výšky v daném okamžiku zhruba stejné, jako u S400 s LiPOL, tedy 250-260m, přirozeně i zde je do budoucna potenciál růstu, ale nevěřím, že by se model velikosti Ambrosie dostal s tímto motorem výše než mírně přes 300 metrů.

Můj osobní názor je, že s těmito motory opravdu není problém létat spolu se "čtyřstovkami", může zůstat stejná doba chodu motoru 60s. Ambrosie s 2208 se líbila i dalším lidem, kteří test viděli v Horní Branné, reakce byly dost pozitivní.

Na základě těchto faktů jsem se rozhodl ustoupit ze svého původního názoru o 2212 a podpořil bych variantu stříďáky ještě o stupeň zmenšit, konkrétně na třídu 2208. Je pravděpodobné, že ze začátku sezóny budou "čtyřstovky" dokonce ve výhodě, ale jednak se to asi postupně srovná a navíc je s BLDC mnohem méně práce a je menší riziko poklesu výkony mezi starty, takže je do jisté míry případná mírná nevýhoda proti čtyřstovkám vlastně docela spravedlivá.

Opět k pravidlům RCEJ

2008-09-29T17:51:00.004+02:00

Takže situace nám opět o kus postoupila, k dispozici je jak vyhodnocení ankety, která šla na kluby, tak komentář trenéra k jejím výsledkům. Situace přirozeně budí řadu vášní, pokusím se shrnout můj názor na některé otázky. A hned v úvodu varování - zatímco předchozí články na toto téma jsem psal z pozice jednoho z navrhovatelů a tedy se snažil o maximálně objektivní přístup, tak tentokrát půjde o komentář podstatně osobnější :-)

Za velký klad pokládám to, že zjevně nastala velmi široká vůle k zavedení přepočtů a rotace skupin. Sice bohužel asi bez finále, ale beru to ve stylu lepší něco než nic a respektuji to. Chtěl bych apelovat na pořadatele, aby se pokusili vždy zajistit co nejvíc startovišť, čímž si mimochodem zjednoduší práci s rotacemi a soutěž zrychlí. Naopak bych jako soutěžící plně akceptoval, kdyby si pořadatelé dali jako podmínku (klidně i podpořenou v pravidlech), že se je soutěžící povinen přihlásit nejpozději např. 3dny před datem soutěže a pokud to neudělá, tak mu může být striktně odmítnuta účast, zrovna tak budou povinné dvoje krystaly. Přihlášení předem pořadatelům ušetří spoustu práce, kdy nalosování udělají předem, soutěžící to přitom v době internetu nijak nezatíží. Každopádně ale pravděpodobné zavedení přepočtů osobně vnímám velmi pozitivně.

Zajímavá debata je kolem střídavých motorů. Můj osobní názor je, že je to nevyhnutelná cesta. Se čtyřstovkami je sice ze začátku docela zábava (nemyslím ironicky), ale po čase už člověku lezou silně na nervy. Je skutečně trochu absurdní, když model na pohled extradrahé kategorie F5F mám v provozu už druhou sezónu bez sebemenší údržby pohonu (přes 2kW), prostě jak se to namontovalo, tak to funguje a ve srovnání s tím u teoreticky začátečnické kategorie RCEJ dělám po každé soutěže sborku a rozborku převodovky, často i výměnu motoru. Když se navíc ještě starám o syna, tak reálně udržuji 4 pohony - opravdu to nepotěší a v momentu, kdy už jde jen o rutinní létání to není ani v nejmenším zábavné. Modely a pohony mám zoptimalizované velmi slušně, mezi uživateli LiPOL jsem asi došel vůbec nejdále v ČR, ale otevřeně řeknu, že pocit uspokojení z tohoto je prachmizerný. Navíc to ani není nijak levné, co převodovka, to 900 korun a po roce intenzivního létání je Hendrych zralý na repasi, k tomu nějaké shořelé motory - do vyloženě levné kategorie to má dost daleko. V tomto přístupu nejsem ani náhodou sám, lidé co létají RCEJ to často popírají (ostatně včetně mě, tohle je snad poprvé, kdy jsem se vyjádřil takto natvrdo, jinak čtyřstovky spíš hájím, v diskusích si to snadno najdete), ale v osobních hovorech se s vyloženým nadšením pro čtyřstovky moc nesetkávám ani u aktivních RCEJ pilotů (tady se ještě pár výjimek najde), u lidí mimo to už je pak vůbec skoro bez výjimky.

To, že se bude na místě stříďáky zabývat, kupodivu potvrdila i anketa, převaha kladných názorů byla vyšší než bych sám čekal. Otázkou je spíše jak to pořešit. Jako první vypadla varianta létat společně, ale hodnotit samostatně - tady jsem zcela v souladu s většinovým názorem, tohle opravdu nebyl dobrý nápad, je to taková "oblečená-neoblečená princezna Koloběžka". To si zjevně uvědomila absolutní většina lidí z klubů a je to velmi dobře.

Zbývají tedy jen dvě možnosti - buď udělat samostatnou kategorii anebo nechat létat stříďáky a čtyřstovky pohromadě, třeba s nějakým handicapem pro stříďáky. Tady evidentně většinová shoda není, výsledky jsou hodně srovnané. Můj osobní názor je poměrně složitý. Udělat novou kategorii je lákavé, odpadnou jakékoli hádky. Jenže to znamená tříštění sil, v extrému může dojít až k opakování scénáře RCEN/RCEO, kdy se ČR rozpadlo defakto na dvě části, které si každá soutěží jinak (toto není nadsázka!). Pokud bude někdo chtít létat více soutěží, tak patrně bude muset udržovat více modelů, další problém. Soukromě si navíc myslím, že to asi vyhubí čtyřstovky stejně rychle jako jakákoli jiná varianta, lidí přecházejících na BLDC bude až dost a pokud budou pro novou kategorii soutěže (a minimálně jeden nový seriózní pořadatel podmiňující do značné míry organizaci dvou soutěží povolením BLDC už se objevil), tak to bude dost rychlé.

Nechat létat společně sice přináší problém vyrovnanosti výkonů, ale osobně si myslím, že klady převládají. Nikdo nebude tlačen k rychlému přechodu, i kdyby byly teoreticky stříďáky ve větší výhodě, tak mi nic nebrání v tom nechat si současný model na S400 jako druhý náhradní a nechat ho dožít - cenově příjemné. Určitě naroste počet soutěžících, to také není od věci. Naroste pestrost modelů různých koncepcí. Argument proti je asi jen ten, že to patrně bude jistý počet lidí vnímat jako útok na své zvyklosti a může být docela dusno - upozorňuji, že toto beru velmi vážně, nejde ani náznakem o ironii či dokonce výsměch!! Nicméně si myslím, že je to přeci jen mírně nejlepší řešení.

Co se týče definice střídavého motoru a srovnání výkonů, tak bych se osobně držel mého původního návrhu, tedy rozměry třídy 2212 (průměr maximálně 28mm, délka buď 30mm celý motor, ale možná by bylo lépe udat délku části s magnety 16mm), hmotnost maximálně 60g (ale to je spíše formální údaj, při dodržení velikosti s tím nebude problém), vrtule minimálně 10x6 (přeci jen je třeba omezit motory s velkým kv a malým Ri). Dodatečný update z 3.10.: Primárním rozlišovacím bodem by se opravdu měla stát spíše velikost motoru, hmotnost je spíš jen doplněk. Jednak je to v případě sporu kontrolovatelné, stačí motor vyndat a chopit se "šupléry", zatímco u hmotnosti jsou možné problémy s hmotností konektorů, či připájeným reglem (viz i jeden příspěvek v diskusi), hlavně ale velikost je daná zatímco u hmotnosti je určité riziko "čarování" typu vzít větší motor a maximálně osoustružit plášť atd. Navíc jsem již na jeden motor, který je hmotností přesně na hraně a má o poznání delší magnety narazil a výkon je opravdu vyšší. Nejde o změnu proti původnímu návrhu, "velikost 2212" tam byla od začátku, spíš jen o zdůraznění tohoto faktu.

Na základě testů bych stříďákům "naložil" handicap v době chodu motoru jen 45s, startovat tedy budou čtyřstovky i BLDC najednou, ale stříďáky dříve vypnou. Druhý návrh na další redukci velikosti motoru zhruba na třídu 2208 je sice na pohled lákavý (vyšší vyrovnání výkonů) a určitě je reálný, nejde o žádný nesmysl, osobně ho ale nepokládám za až tak šťastný. Vede totiž k většímu riziku další miniaturizace a odlehčení modelů za každu cenu, navíc zkušenosti z jiné kategorie (ESA combat) ukazují, že čím nižší je povolená hmotnost motoru, tím více se balancuje na hraně a je více sporů. Obecnou otázkou v obou případech je, zda by nestálo za úvahu stanovit minimální hmotnost modelu na 450-500g, ale nejspíš je to zbytečná komplikace, mrňavá elektrifikovaná "RC házedla" mají i své mouchy a nejsem přesvědčen, že půjde o nějak masovou koncepci.

To je asi tak vše, co k tomu lze v dané chvíli napsat, uvidíme, jak se situace do budoucna vyvine.

MČR RCEJ Nová Paka

2008-09-14T18:15:00.005+02:00

Tak máme za sebou první oficiální MČR a pro mě zároveň vlastně první vyložený neúspěch v tomto roce...

Akce byla sice zorganizovaná v podstatě bezchybně, ale těžkou ránu dostala od toho jediného, co pořadatelé neovlivní, totiž počasí. Bohužel sice krásně svítilo sluníčko (byť byla poměrně zima), ale foukal velice nepříjemný vítr, který byl zejména dopoledne na hranici regulérnosti. Situaci dále komplikovalo to, že letiště Brdo je sice opravdu krásné na pohled, jenže za větru je vzhledem k těsně sousedícímu lesu a řadě kopečků nesmírně turbulentní, což bylo pro lehké modely RCEJ na hranici a často spíš za hranicí možností. V prvním kole jsem sice letěl naprosto bezchybně do velké výšky, ale následně se nedalo dělat vlastně vůbec nic a sedl jsem za cca 5 minut (přistání velmi dobré), o tom, že se opravdu nic moc nedalo dělat svědčí to, že tento výkon byl z celé skupiny nejlepší. V druhém kole to nebylo o nic lepší a jelikož při absenci přepočtů výkon kolem 5ti minut nic neřeší, tak jsem zariskoval a nechal model odletět dále po větru, kde ovzduší vypadalo slibněji. Bohužel se během letu dále rozfoukalo (podle měření p. Nezhyby poryvy výrazně nad 12m/s) a tak jsem se prošel do pole, let za nulu. Model naštěstí bez škrábnutí. V třetím kole jsem si pro změnu vybral kix z vlastní viny, kdy jsem při sledování soupeřů ztratil model z dohledu, sice jsme ho po chvíli zas na obloze nalezli a stačil jsem vybrat a dokonce se v pohodě vrátit na bod, ale čas zkažený, takže pak už mi technické selhání v posledním kole, kdy se mi neroztočil motor a startoval jsem se zpožděním cca 20s, nemohlo nijak uškodit, špatně bych dopadl tak jako tak. Není co dodat, tentokrát propadák, to co mi nezkazilo počasí, jsem si zkazil sám :-( V podstatě si ale nemám co stěžovat, aspoň mám modely nepoškozené, nemálo soupeřů takové štěstí nemělo, trosek bylo tentokrát opravdu dost. Náladu mi trochu napravil syn Martin, který sice zažil šílený rozpad v prvním kole, kdy sedl asi za 2,5 minuty (nejlepší v dané rundě měl mimochodem jen něco přes 4 minuty), ale pak se postupně lepšil a v posledním kole dokonce ulétl maximum. Celkově to vydalo na třetí místo mezi žáky.

Je nutno natvrdo říct, že o vítězství rozhodovalo hlavně štěstí, v každém kole se přeci jen našla nějaká skupina, která měla vzduch o něco lepší a všichni ulétli slušný čas, pilotní umění se tentokrát projevilo hlavně při přistání, kde vyhořeli i hodně renomovaní borci. Za dané situace nezbývá než pogratulovat úspěšným účastníkům, zejména vítěz létal přes svůj mladý věk opravdu dobře, nicméně to, že šlo o extrémní loterii, zastřít nelze.

Naopak lze pochválit pořadatele a poděkovat jim, s počasím nic dělat nemohli a to, co naopak ovlivnit mohli, klapalo když ne výborně, tak alespoň dobře, v tomto ohledu si aspoň já osobně na nic nestěžuji. Ještě malá aktualizace, která pořadatele jistě potěší - kolem ceny "předplatné RCM" se objevily na místě pochybnosti, co vlastně znamená tento sponzorský dar, když je na certifikátu napsáno "rok 2008". Dnes jsem ale do RCM volal kvůli této ceně pro syna a vše je v pořádku a nejde o nic ošizeného - ten kdo dostal jako cenu předplatné opravdu dostane celý rok - čísla 9/2008-8/2009.

Samostatným tématem byla páteční debata o pravidlech, která by stála za samostatný článek. Pocity z toho mám trochu smíšené. Až překvapivě málo diskusí vzbudilo zavedení přepočtu a rotací skupin, mimochodem sobotní dění bylo velmi jednoznačným argumentem pro oprávněnost tohoto požadavku. K tomuto bodu byly jisté dotazy a pochybnosti, ale skutečně bych čekal více rozporů. Podle očekávání bylo kladně přijato výslovné povolení samoměření soutěžícími, tam nebyl proti snad vůbec nikdo. Nejvíc debat pak zcela podle očekávání vzbudily střídavé motory. Na rovinu říkám (a už jsem to napsal víckrát), že v tomto případě řadu argumentů proti respektuji. Na druhé straně je ale i hodně argumentů pro a dost je i zastánců tohoto návrhu, mimochodem mi přišly kladné odezvy i od lidí z klubů, které deklarují, že jsou jednoznačně proti. Nějak k tomu nemám co dodat - jsem sice rád, že vše vypadá na to, že by mohly stříďáky pro příští rok projít, na druhé straně ale pokládám za pravděpodobné, že se budou pravidla ještě dále ladit a nastanou kolem toho další debaty. Jsem ale přesvědčen, že po jistém dalším doladění to bude přínosem, například už jen reálná možnost mít kompletní pohon (motor i regl) za třetinu ceny, než pohon se zpřevodovanou čtyřstovkou jistě zaujme.

K pravidlům RCEJ - shrnutí

2008-08-24T17:16:00.004+02:00

Po nějaké době je načase návrh zmíněný v předchozím článku trochu shrnout. Opět je na místě uvést pár slov ze zákulisí. Ale není na tom nic tajného, pouze chci upozornit, že kromě veřejně viditelných komentářů zde i na fóru Mojehobby přirozeně šly další poznámky telefonicky, další lidé se obraceli přímo na trenéra J. Veselovského, se kterým jsem to dále konzultoval. Na rovinu také rovnou napíšu, že začínám pociťovat k celé záležitosti poměrnou skepsi. Sice je hodně komentářů je pozitivních a tam kde se objevily námitky lze v řadě případů najít řadu zpřesnění či zlepšení, které námitkám v podstatě vycházejí vstříc, ale na druhé straně je i cítit u některých skupin modelářů velmi silný odpor vůši jakýmkoli změnám. Můžeme být stokrát přesvědčeni, že jsou některé poznámky iracionální, ale pokud nechceme zavádět dikrátorské praktiky (což aspoň já zcela jistě nechci), tak se prostě musejí tyto námitky vést v patrnosti a ve výsledku jsem k debatám hodně skeptický. Ale pojďme raději ke konkrétním bodům.

Bod 1 - přepočty a vůbec letová úloha

Nejprve si trochu rýpnu do jedné námitky, že není šťastné z této kategorie dělat F3J. Ono je to ale spíš opačně, nelze totiž moc polemizovat o tom, že RCEJ vznikla z kategorie F5J, která právě ten F3J model létání zavádí. Přirozeně F5J není oficiální FAI kategorie, nicméně je vzorem pro národní kategorie v řadě zemí a použití přepočtů velice převládá, bez něj se naopak my posouváme spíš někam ke kategoriím jako je RCEN u nás, jen s limitem motoru.

Docela zvláštní oblast námitek je to, že se nelze vymlouvat na počasí. Nechci se nikoho dotknout, ale kdybych zde sepsal seznam lidí o kterých vím, že přepočty podporují a pak projel letošní i loňské výsledkové listiny, tak se nenajde mnoho soutěží, kde by nevyhrál nebo aspoň minimálně nebyl "na bedně" někdo z této skupiny. Proto je opravdu dost úsměvné naznačovat, že si někdo chce létání ulehčit, tohle opravdu není moc hodno hlubšího rozboru.

Zajímavou věcí ale jsou námitky proti finálovým letům. V první řadě dost lidí popuzuje představa, že se finále létá vlastně k.o. systémem, kdy z hlediska pořadí nehraje naprosto žádnou roli výkon v "kvalifikaci". Osobně si v první řadě myslím, že právě v tom je kouzlo toho přímého souboje a že když si to někdo zkusí, tak ve většině případů pochopí proč se létá právě takto, navíc je asi opravdu dost naivní si myslet, že do finále příliš často postoupí někdo, kdo ten den létal mizerně. Nicméně ale pokud by to bylo pro mnoho lidí zásadní, tak se i v diskusích objevilo několik rozumných kompromisních variant, kdy například vítěz základní části dostane do finále určitý bonus, nebo se může výsledek na prvních místech určit součtem finále i základní části, kde ale budou body za finále zvýhodněny jistým koeficientem - tohle už je na diskusi, osobně to pokládám za zbytečné, ale je to věc, kde je kompromis určitě možný.

Druhou do jisté míry smysluplnou připomínkou je názor, že bude finále otravovat ty, kdo se do něj nedostanou a tedy odjedou. V první si řadě si myslím, že by soutěžící mohli mít trochu úcty vůči ostatním, nehledě k tomu, že lidé zcela běžně odjíždějí bez čekání na vyhlášení již teď, takže je zbytečné předstírat, že by to bylo působeno vlivem finále, nicméně i zde vidím možnost jistého kompromisu. V první řadě by se měly finálové lety letět okamžitě po sobě bez pauzy (max 5min) s vyloučením nabíjení atd., tohle by bylo přímo v pravidlech. Soutěžící to nijak nezatíží, řada lidí má dvě sady baterií nehledě k tomu, že zejména u LiPOL akumulátorů je prakticky vždy možné letět dva lety na jeden akumulátor. Tím se to prodloužení omezuje na maximálně 35 minut (pokud bude v obou kolech nosit, že se zaletí maxima). Pokud by i to bylo mnoho, tak padá v úvahu u finále neprodlužovat dobu kluzu, ale zkrátit dobu chodu motoru, třeba doba letu jen 6-7 minut místo deseti, ale motorový let jen 30 vteřin. V tu chvíli je finále odbyté za 15 minut a to už snad nemůže vadit nikomu. Pokud by se celkový výsledek určoval jako součet základní části a k tomu nějak bonifikované finále, tak pak by se případně dal letět finálový let jen jeden (opět maximálně 15 minut prodloužení), ale osobně nejsem velkým příznivcem této varianty. Každopádně i zde je prostor ke kompromisu...

Posledním (v tomto případě očekávaným) bodem námitek jsou nároky na pořadatele. Není k tomu moc co dodat, o tomto se diskutuje již dlouho. Tady mě ale docela hodně zaujal názor Luďka Novotného, který již několik let pořádá mezinárodní závody F3K. Podle něj je řešením model užívaný v EuroTour, tedy nechat soutěžící, ať si měří sami mezi sebou, nevede to v praxi k žádným těžkostem. Pořadatelé se pak soustředí opravdu jen na organizaci, s trochou nadsázky se podle Luďka pak dá běžná soutěž (v F3K samozřejmě s přepočty) organizovat ve dvou lidech. Za sebe říkám, že na tom něco je. Do mého návrhu jsem napsal formulaci "minimálně 4 časoměřiči, možno požádat soutěžící" spíš pod dojmem určitých paranoidních diskusí z minulosti, ale možná to s obavami přeháníme a trocha důvěry by neuškodila, klidně bych pro nemistrovské soutěže připustil možnost měření mezi soutěžícími, s tím, že pořadatel může provádět náhodně kontrolní měření s následným postihem při rozdílu časů. Pořadatelé by se pak místo mačkání stopek mohli daleko lépe soustředit na otázku míchání skupin a další věci. Chtěl bych všechny poprosit, aby se nad tímto zkusili zamyslet, v EuroTour to opravdu podobně v někerých kategoriích chodí, tak proč by to nemělo jít na normální soutěži v ČR, kde v podstatě o nic nejde?

Bod 2 - oběžky

Neodpustím si postesknutí, že si nekteří kritici tento návrh asi buď ani nepřečetli, anebo sice přečetli, ale rozhodně nevěnovali tolik času jako já reálným výpočtům či praktickým pokusům. Je ale prostě fakt, že motor 2212 BEZ PŘEVODU a jen 2S LiXXX není schopen nějakého dramatického skoku výkonu proti S400. Otevřte si MotoCalc - výsledky budou dost výmluvné a docela sedí, jak jsem psal, tak jsem to u jednoho typu motoru zkusil za letu a praxe v podstatě přesně odpovídá výpočtu. Vtip je totiž v tom, že bez převodu moc nejde použít motorů s vinutím s malou hodnotou Ri, protože mají nepoužitelné otáčky a nelze na ně připojit vrtuli vhodnou pro větroně, motory s vhodnou hodnotou kv zase mají vyšší Ri, tím se drží i proud v rozumné hodnotě - fyzika se neoblafne (a nejde to změnit ani žádnou úpravou motoru). Mimochodem je docela problém motor "upéct" - zkoušel jsem u mého pokusného postupně zvedat velikost vrtule a v jistém momentu se nárůst výkonu vlastně zastavil a v praxi za letu se výkony začaly horšit (opět dost v souladu se simulací na PC), takže by asi moc podobných pokusů v praxi nenastávalo. Výkony by skočily nahoru s převodovkami nebo při povolení tříčlánků, právě proto ale byly tyto věci v návrhu zakázány. Při hlubších rozborech jsme našli v pravidlech jedinou díru - menší hmotnost BLDC by mohla svádět k vzniku extra malých a lehkých modelů, teoreticky by se dalo dostat až někam k 300g vzletové hmotnosti, pro malý model by navíc mohla lépe sedět i menší vrtule pro motory s vyšším kv a tedy vyšším výkonem. Proto by stálo za úvahu návrh doplnit o minimální hmotnost modelu při použití BLDC třeba 500g (je to přirozeně na diskusi), která by tuto díru uzavřela. Jinak si ale skutečně stojím za názorem, že BLDC popsaných parametrů by se dala provozovat společně s čtyřstovkami, kdoví jestli by stříďáky dokonce nebyly výkonnostně slabší.

Celkově je ale toto spíše filozofická otázka, každopádně ale je patrné, že tato úprava oslovuje spíše lidi zvažující létání v RCEJ, které dosud odrazují právě čtyřstovky, pochyby budí spíš u těch, kdo tuto kategorii již létají. Závěry nechť si udělá každý sám...

Úpravy pravidel RCEJ

2008-08-16T20:56:00.002+02:00

Po dohodě s trenérem kategorie RCEJ J. Veselovským jsem se rozhodl použít tento blog k publikování dvou návrhů na možné úpravy pravidel kategorie RCEJ, které tímto předkládám k veřejné diskusi.

Nejprve několik úvodních faktů...

Návrhy publikuji s plným vědomím a souhlasem trenéra RCEJ a jsou do nich zahrnuty minimálně v jednom případě i návrhy další osoby (je to uvedeno v textu) a případně jsem odezvy od jiných lidích alespoň částečně zahrnul
Formulace a celkové vyznění je nicméně ode mne - i přes to, že vše v bodu 1 je pravdivé se za nikoho neschovávám, případné nadávky tedy na mně, nikoli na trenéra :-)
Jde zcela záměrně o dva soubory - každý se totiž zabývá jinou oblastí pravidel a v podstatě jsou na sobě nezávislé, pokud by byl jeden zamítnut, tak to v podstatě nemusí mít na druhý žádný dopad - pokud hypoteticky jeden vzbudí odpor a druhý nadšení, tak lze klidně přijmout jen ten druhý (či naopak)...
Dokumenty jsou ve standardním formátu PDF, s ním by neměl mít nikdo problém.
Nejde o žádné definitivní znění, které bychom nějak kuloárově už měli prosazené, jde skutečně o návrh k diskusi, také proto nemají návrhy formulaci bodů pravidel, jde spíše o popis různých návrhů a snahu o jejich vysvětlení
Důležité - je vám plně k dispozici diskusní fórum pod článkem - nevyžaduje žádnou registraci...

Soubor první - obecné úpravy pravidel ve smyslu změn hodnocení atd.

Není moc co dodat - přečtěte si sami. Především se zabývá vyhodnocením výsledků a přepočty na skupiny či jinými variantami. Tento soubor si stáhněte zde...

Soubor druhý - návrh na úpravu povolené pohonné jednotky

Možná pro někoho kacířský návrh, ale myslím si, že je pomalu čas minimálně přemýšlet nad tím, zda není klasická komutátorová čtyřstovka přeci jen zralá k nahrazení. Tento soubor je k stažení zde.

Nemá cenu do úvodu psát více, projděte si soubory a sdělte případné komentáře.

Ambrosie - fotky

2008-08-12T13:28:00.005+02:00

Musím říct, že si Ambrosii za letu začínám hodně užívat - pro taktické létání hodně zajímavé letadlo... I kdyby se nakonec tolik neprosadila v čtyřstovkách, tak nemám pochybnosti o tom, že pro toto letadlo najdu využití a velmi rád si s ním polétám...

Že by z té Ambrosie přece jen bylo výkonné RCEJ?

2008-08-08T13:06:00.002+02:00

Ambrosia - ladění pokračuje

2008-08-07T20:00:00.002+02:00

Pořád se mě na to někdo ptá, tak dám několik poznámek sem...

Jak jsem již uvedl, ze Slovenska jsem si přivezl kevlarový speciál na F5J400-RCEJ Ambrosia. Jde o štíhlý taktický model o rozpětí 2200mm s kompletní mechanizací, tedy 4 serva v křídle, SOP i VOP. S modelem mě ještě čeká jistě spousta práce, ale snad lze naznačit aspoň některé první postřehy. Začnu rovnou od hlavního problému. Ambrosie není těžká, vzletová hmotnost s LiPOL 1300mAh dělá asi 610g. Jenže nelze přehlédnout, že je to pořád o 140g víc, než má Q10 a při daném výkonu S400 se to prostě na výškách pozná. První lety byly vyloženě depresivní, jen kolem 200m za 60s, postupně jsem model trochu vyladil a nyní se dá říct, že celkem spolehlivě létám někam těsně nad 250 metrů, s čerstvým motorem a po dalším ladění se to asi bude blížit k 300m. Není to zlé, ale je fakt, že u Q10 je 300m standardní výška i s poněkud utahaným motorem, za ideálních podmínek spíš i nad 350m - prostě nějakých 50m Ambrosii asi bude chybět vždy. Netvrdím, že to musí vadit, ale prostě berte jako fakt, že u S400 je výška do značné míry úměrná hmotnosti modelu...

Na druhé straně vlastnosti v kluzu jsou docela příjemné. Model se dá dobře řídit i pouze směrovkou, při plném osazení to chce řídit opravdu oběma rukama - po nacvičení je to klad. Model se dobře rozjede na přeskoku a celkově asi Q10 v silnějším větru překoná, ve výhodě může být i v nějakých divokých termických podmínkách, kdy toho bude třeba více oblétat. Příjemné je i nesmírně účinné brždění na butterfly, Ambrosii dokážu zastavit na fleku, celkově přistání může být dobré nejen v RCEJ, ale i v RCEN. Pevnost je velmi dobrá, už jsem nechtěně ověřil, když mi při úniku z termiky upadlo servo křidélka a následné divoké obraty udělaly "géček" až dost - vydrželo.

Sečteno a podtrženo jde o velmi dobrý model, ale nejsem si na 100% jistý, že výrazně (pokud vůbec) překoná Q10 v klasických čtyřstovkách. Na druhé straně se ale nabízí širší využití třeba pro RCEN a pokud by v příštím roce došlo k povolení 2xLiPOL do kategorie RCE7, tak by stálo za úvahu i nasazení do této kategorie - stačil by motor tak 250-300W, což by při hmotnosti kolem 600g dalo poměr výkon/hmotnost velmi dobrý, pevnost draku by na to stačila. Takže uvidíme, každopádně použití pro Ambrosii najdu. Bude ale třeba více testů k rozhodnutí, na jakou kategorii ji nasadím prioritně.

RC větroň FOX :-)

2008-07-27T17:44:00.004+02:00

No, možná to někdo označí spíš za provokaci, ale je to tak - dodělal jsem RC úpravu dětské hračky. Technická data volné verze najdete zde, v RC verzi je vzletová hmotnost 55g. Na tomto lze demonstrovat neskutečný posun v RC vybavení - někdy kolem roku 1988 jsem se pohyboval kolem raket a všichni jsme obdivně zírali na hmotnost RC vybavení v raketovém kluzáku Phila Barnese 70 gramů, to že H. Youngreen údajně srazil hmotnost výbavy až na 52g bylo něco zcela nepochopitelného. No a dnes udělám model s kompletní vzletovkou 55g doslova se šuplíkového odpadu :-))

Ještě pro objektivitu dodávám, že nejsem v této úpravě zcela originální - okoukl jsem to na Slovensku při EuroCupu F5J, kde podobnou úpravu jeden účastník měl - jeho Fox měl dokonce vypínací vlečný háček a tak jsem ho večer tahal za EPP Piperem mého syna :-)

Jestlipak se tohle osvědčí?

2008-07-26T19:55:00.002+02:00

Nitra poněkud podrobněji

2008-07-23T15:13:00.003+02:00

EuroCup v Nitře byl pro mě první šancí porovnat moje možnosti v kategorii F5J400 v mezinárodním srovnání a v obecné rovině šlo i o porovnání, jak si stojíme v ČR proti Slovensku a dalším zemím, kde se s touto kategorií začalo o poznání dříve než u nás. Výsledek jsem již uvedl, podařilo se mi zvítězit.
Co se týče příčin vítězství, tak ty vidím dvě. V první řadě je nutno říct, že moje Q10.1 dost převálcovalo konkurenci ve stoupavosti - tady se mi hodně zúročilo dlouhé ladění pohonné jednotky, která v kombinaci s lehkým modelem odvedla skvělou práci. Popravdě mě v tomto ohledu výkony soupeřů trochu zklamaly, myslím si, že v tomto ohledu jsme v ČR možná momentálně trochu v předstihu, zřejmě v důsledku našich dost krutých pravidel bez přepočtů na 1000 bodů ve skupině, člověka to prostě nutí k tomu dostat model do maximální možné výšky aby měl při případném horším ovzduší aspoň nějakou šanci. Druhým rozhodujícím bodem bylo to, že jsem se do značné míry vyvaroval chyb a poměrně nekompromisně jsem přistával za plné body - sice některé soupeře a diváky moje zacházení s modelem na přistání poněkud vyvádělo z míry, ale podstatný je výsledek :-)
Když už jsem jel tak daleko, tak jsem se přihlásil i do "nadupané" kategorie F5J. Model pro tuto kategorii nemám, tak musela stačit Surprise 15, což je soutěžní F5F, tedy značně jiná kategorie. Nicméně na získání zkušeností to plně stačilo. Výsledek jsem si bohužel sám znehodnotil určitými chybami - hned v prvním kole se mi podařil totální trapas, kdy jsem nezapojil akumulátor a odstartoval se zpožděním (100 bodů ztráta), v druhém kole jsem pak po perfektním letu vlastní chybou zkazil přistání (dalších 50 bodů dolů). Hlavní problém se ale stal už před soutěží - modelu jsem poněkud rozhrabal nastavení, bohužel ale pak nastalo poškození po vytržení motorové přepážky a prostě nebyla šance S15 naladit, takže chování v kluzu nebylo moc ideální a v zatáčkách jsem s tím mimořádně zápasil a ztrácel. Pokud bylo slušné ovzduší, tak jsem se s tím dokázal poprat a dokázal i 2x udělat plných 1000 bodů, ve dvou kolech bez termiky se to ale projevilo větší ztrátou (výsledek jen něco přes 700 bodů) a ve spojení s výše zmíněnými chybami jsem neměl na finále šanci. Je to škoda, jsem si naprosto jistý, že při dobrém seřízení bych v těch padacích kolech sice třeba maximum neuletěl, ale čas by se o dost protáhl a tím narostly body a myslím si, že bych se do finále dostal - snad příště. Na druhé straně mě nesmírně překvapilo, jak dobře se mi s S15 přistávalo -vlastně až na zmíněné druhé kole jsem měl vždy přistání velmi dobré - 4x 100 bodů a 1x95 bodů, to bych sám nečekal. Celkově ale účasti v této druhé kategorii vůbec nelituji, zážitek z létání ve skupině s velkými elektrifikovanými F3J je nezapomenutelný.

Tím se dostávám k mému celkovému dojmu ze soutěže a pocitů. Když to srovnám třeba s MČR RCEN, což byla u českého elektroletu soutěž řekněme podobného významu, tak je to pro český elektrolet až docela kruté. Nejde o organizaci - ta byla v Soběslavi skvělá a neváhám říct, že v některých detailech Nitru dokonce překonala, tam bylo vše OK. Problém je ale ve vlastním létání - u RCEN odstartujete, celkem nudně ulétnete 6 minut, chvíli si zvednete adrenalín na přistání, spokojeně si oddychnete (nebo zanadáváte) a jdete se podívat na tabuli, jak dopadli ostatní. Tím to hasne - přímý souboj se soupeřem žádný, létáte vlastně jen sám na sebe a bojujete o co nejlepší body, buď to vyjde nebo ne. V RCEJ je nutná vyšší koncentrace na celý let, jinak je to ale o tom samém, opět přímo bojujete jen s body.
F5J a F5J400 je proti tomu úplně jinde - při každém letu jdete do přímého souboje s ostatními (počítá se 1000bodů pro vítěze skupiny) a drama to je zcela nesporné - sledujete soupeře, často přemýšlíte jak na ně vyzrát, prostě souboj. Vše pak vrcholí finálovým letem - 15 minut je až neskutečně dlouhých a i zde neustále cítíte ten přímý souboj. A když navíc letí kvalitní soupeři, tak je (i pro diváky) nesmírně působivý závěr letu - z reproduktoru odpočet posledních pár vteřin a třeba 8 modelů se valí na své přistávací body. V ČR se u RCEJ debatuje o přepočítavání na 1000 bodů, ale všichni argumentují jen spravedlností a odstraněním vlivu počasí - neříkám že tohle není důležité, ale podle mě je minimálně stejně podstatná ta atraktivita přímého souboje!
Samostatnou kapitolou je pak velká F5J - už jen start 8-10 velkých modelů, které se řítí do výšky je zážitek, tohle v ČR naprosto chybí, kategorie kde by opravdu hrál roli výkon prostě neexistuje. Neumím to popsat, je to prostě nepředatelné, mohu jen doporučit podobnou akci zkusit. Každopádně je hodně o čem přemýšlet...

Zde jsou pak i nějaké fotky - ale asi pochopíte, že létám-li dvě kategorie a ještě jednu se synem, tak focení moc nestíhám :-(

F5J Eurocup Nitra - úspěch ve čtyřstovkách

2008-07-21T19:03:00.001+02:00

K EuroCupu z minulého víkendu se vrátím nejspíš hned v několika rozborech, prozatím si ale neodpustím, abych se nepochlubil - v F5J-400 se mi podařilo zvítězit.

RCEJ Chotěboř

2008-07-11T09:41:00.003+02:00

S určitým zpožděním se vracím k další soutěži RCEJ, které jsem se zůčastnil, totiž k sobotní Chotěboři. Bohužel byla akce opět poznamenána bojem s větrem, v oficiálním zápise jsou uvedeny nárazy až 15,6m/s, jinak ustálená hodnota kolísala mezi 5-8m/s. Je docela s podivem, jak dobře si lehké RCEJ s podobným počasím poradí, výkony vůbec nebyly slabé, na druhé straně se ale taky sluší podotknout, že pilotní zážitek je dost mizerný a soutěž je dost loterií. Proti loňsku vidím velký pokrok při přistání, když se létalo loni v Hořicích za podobného vichru, tak byla zkažena dovolím si říci většina přistání, tentokrát se běžně sedalo za slušné body...
Co se týče mých výkonů, tak jsem nakonec skončil třetí. První dvě kola jsem dal maxima s drobnými ztrátami na přistání a čase (ale opravdu jen drobnými), v třetím kole se mi utrhl pastorek na motoru, tak nic, v posledním kole naše skupina "neměla vzduch", nicméně podařilo se mi kousek nad zemí doslova vydřít čas přes 9 minut (viz připojený graf) i za cenu dost divokého přiblížení na přistání a pouze 70b za něj, celkově to vyšlo na třetí místo. Popravdě mít při tomto přistání trochu víc štěstí, tak jsem mohl být druhý a s menšími chybičkami v provních kolech možná i první, ale podobné pocity kolem "drobných chybiček" mělo jistě víc lidí, takže to nemá cenu komentovat, dopadl jsem jak jsem dopadl. A s ohledem na počasí musím říct, že jsem spíše spokojen, sám bych nevěřil, jak dobře si Q10 o vzletovce někde kolem 480g poradí s podobným vichrem.
Opět jsem létal s Unilogem - z hlediska analýzy je docela zajímavý pokles výšek proti Mžanům o skoro 30m (na hodnoty těsně nad 300m). Podle údajů z logu na tom asi má podíl nízká teplota, LiPOLky byly prostě o něco měkčí a poznalo se to. Není to o moc - pokles výšky je jen o cca 10%, což je celkem reálné. Nad možnými řešeními tohoto jevu se ještě musím zamyslet....

Analýza Mžan

2008-07-01T16:17:00.003+02:00

Soutěž RCEJ ve Mžanech bych asi mohl cimrmanovskou terminologií zařadit do cyklu "Naše slavné prohry". Docela zajímavé je ale prohlédnutí letových záznamů, tentokrát to bylo pro mne dost poučné.

Let 1

První kolo celkem pohoda. V praxi to sice nebylo tak jednoduché jak vypadá na grafu, už začínalo foukat, nicméně let byl dost pod kontrolou, bohužel jsem pak ztratil nějaké body za přetažený čas (vlastní blbost, s vytracením výšky problém nebyl), jinak přistání za 100b.

Let 2

Tohle už zas až taková pohoda nebyla, ale nakonec maximum bylo, bohužel jsem se na konci zachoval jak pitomec a bez jakéhokoli většího důvodu jsem sedl za 50b - děs :-(¨

Let 3

Vichr už pěkně zesílil. Před tímto letem jsem spíš preventivně vyměnil motor (ač původní celkem šlapal, viz výšky). Možná i proto jsem dosáhl své největší změřené výšky na motor v soutěži. Ovšem po chvíli totální splash - bez šance, let ani ne 7 minut. A mimochodem - nebylo to o pilotáži, kdyby se přepočítavalo na 1000b, tak mám v tomto kole 1000b, o něco víc než já zaletěl v tomto kole jen J. Bartůněk (a to je jeho model do větru objektivně daleko lepší než Q10), ale moc se mu nepovedlo přistání... Za aktuálních pravidel z toho byl škrtací let.

Let 4

Před posledním kolem už fičelo opravdu šíleně, tak jsem se rozhodl trochu zaexperimentovat a nasadit jinou vrtuli, se kterou jsem čekal o něco nižší dostup, ale větší rychlost a tak možnost dostat se na motor do lepší pozice. Jestli to vyšlo je otázka - model se na motor ve vichru choval opravdu o něco lépe, ale výška je proti třetímu letu opravdu o dost nižší. Možná jsem měl nechat původní konfiguraci a počítat, že to "nějak" nahoru uřídím, jelikož vzduch nebyl nakonec tak zlý, tak bych při o 50m větší výšce možná k maximu neměl daleko. Ale tohle nemá cenu zpětně řešit, jisté závěry jsem si z toho nicéně pro sebe udělal a příště se v případné podobné situaci podle nich zařídím...

Větrné RCEJ v Mžanech

2008-06-28T20:38:00.003+02:00

Tak jsem utrpěl první letošní porážku v RCEJ... Létalo se v Mžanech, bohužel mezi druhým a třetím kolem se velmi nepříjemně rozfoukalo a soutěž se stala malinko utrpením. S mojí lehoučkou Q10 to bylo vůbec nepříjemné, ale dělal jsem co se dalo, nakonec jsem ale skončil na nevděčném čtvrtém místě. As nejvíc mě mrzí zbytečné chyby v prvních dvou kolech, kdy jsem reálně mohl mít bez problémů dva výkony blízké k absolutnímu maximu, v reálu jsem ale skoro 50 bodů doslova promrhal. Při přečtení výsledkové tabule je ale jasné, že bych byl čtvrtý tak jako tak, rozhodly výkony i trocha štěstí v silném větru v posledních dvou kolech, kdy jsem se nakonec dostal na docela dobrých započtených 613 bodů, ale zkrátka a dobře se našli tři lidé, kteří nalétali čas blížící se maximu i v těchto podmínkách, nezbývá než jim pogratulovat. Ale i přes to si na zbytečné chyby musím dát pozor.

Docela se ale dařilo synovi Martinovi - vlastně poprvé měl možnost se poměřit se sobě rovnými, sešlo se 5 žáků. V této kategorii Martin vyhrál a ani jeho absolutní výsledek nebyl nijak zlý, nezvládl jen poslední kolo, kdy už fičelo opravdu moc.

Nezdar motivuje víc než úspěch, tak jsem se rovnou pustil do údržby Q10.1, při které jsem odstranil některé nedostatky, které se během praktického užívání projevily. Uvidíme na další soutěži :-)

2,4GHz na postupu?

2008-06-25T19:34:00.003+02:00

Z četnosti debat na toto téma by se zdálo, že kdo nemá 2,4GHz je totální loser atd. Ovšem podívejte se třeba sem - na soupisce F5J EuroCupu to nemá nikdo jiný než já se synem. Na MČR RCEN (37 soutěžících) to bylo přesně stejné - jen my dva. Byl jsem na dvou soutěžích RCEJ - kromě nás se jednou objevilo ještě jedno rádio na 2,4GHz. Když jsem se přihlašoval na Eurocup F5F do Rakouska, tak se mě pořadatel dotazoval na technické věci kolem měření, že se prý s tímto ještě nesetkal :-) Takže asi tak nějak, o masovém přechodu u aktivně soutěžících lidí nemůže být řeč...

Každému je snad jasné, že tento příspěvek není ani v nejmenším rytím do technologie 2,4GHz, to by ostatně ani moc nešlo, když to sám užívám :-) Ovšem připouštím že to je jistý útok na řadu diskusí - opravdu nemá cenu brát některé věci moc vážně, realita je fakt dost jiná, než se může zdát někomu, kdo by byl odkázaný jen na informace z diskusních fór...

Ohlédnutí za MČR RCEN 2008

2008-06-18T20:21:00.003+02:00

Začnu jasně pozitivním faktem - organizace v Soběslavi byla perfektní a laťka je nasazena extrémně vysoko. Podstatné bylo, že pořadatelé nepodcenili ani svou vlastní přípravu - viz třeba tato fotka ze školení časoměřičů. Ono se to totiž vyplácí - pokud se pořadatelé dobře připraví, tak to soutěžící rychle vycítí a nesnaží se o žádné velké "kulišárny" a soutěž pak mají organizátoři pevně v rukou ve výsledku s poměrně malou námahou (myslím malou námahu ve vztahu k soutěžícím, jinak je za tím samozřejmě práce spousta). A když je navíc dobré i zázemí (pivo a tak :-)), tak je spokojenost zajištěna. Zkrátka a dobře, v tomto bodě je to jen jedna velká pochvala a skoro lituji organizátory příštího MČR - budou vystaveni velmi tvrdému srovnání...

No a teď k tomu méně veselému, tedy k mému vlastnímu létání. Je to vlastně docela složité hodnotit - výsledné 16. místo je sice v horní polovině výsledkové listiny, ovšem jen těsně a v první chvíli jsem to hodnotil spíš jako debakl. Jenže když se podívám na výsledky, tak je docela zajímavé, jaký výsledek vede k "debaklu". Posuďte sami: ve všech 8mi kolech jsem bezpečně ulétl maximum a odchylka času byla 2x o 6 sekund, ve zbylých šesti kolech pak odchylka maximálně 2 vteřiny! Při přistání jsem se VŽDY dostal do prostoru, jediná nula je za nešťastné otočení modelu na záda po poryvu větru u lehkého RCEJ, všechno ostatní za body, minus 60 bodů nemám ani jednou. Škrtací let je pak 358 bodů - tedy ne zas až tak velký průšvih. Zkrátka a dobře, tento výsledek spíš dokumentuje vynikající úroveň všech soutěžících na MČR, chyba se neodpouštěla a mírně menší body za přistání úplně stačily k propadu do pozice poraženého. K tomu není co dodat, vítězové podali výkony opravdu skvělé!

Složitější a méně radostná otázka je ovšem to, co mohu udělat pro zlepšení výkonu. Vidím totiž u sebe značný problém paradoxně v tom, že jsem letos opravdu hodně vylétaný - jenže v kategorii RCEJ. A bohužel jsem zjistil, že se opravdu neumím přeučit z přistání na bod na přistání na čáru, přistávací křivka je úplně jiná (strmější) a to, co vede u RCEJ k plnému bodovému zisku v RCEN často končí minimálně pootočením o 90 stupňů a tedy penalizací, při snaze o zklidnění se to pak často dostávalo do pozice improvizace a také jistých ztrát. Jenže co s tím? Když se vrhnu do RCEN, tak se to jistě odladí, ale nezačnu zase ztrácet v RCEJ? Nevím...

Jsem docela zvědavý, jaký bude další vývoj kolem těchto národních kategorií, prosákly jisté informace, že se v příštím roce objeví v Čechách první soutěže dosud ryze moravské kategorie RCEO - to bude další zamotání. Asi by to opravdu chtělo přemýšlet nad tím, zda po letech přece jen nesáhnout do pravidel, třeba ve smyslu létání různých letových úloh. Ale uvidíme, ono se to nějak vyvrbí.

Každopádně ale ani v nejmenším nelituji, že jsem na MČR vyrazil, byl to velice příjemně strávený víkend. Ovšem je zas o čem přemýšlet...

Fotky z MČR RCEN v Soběslavi

2008-06-17T19:49:00.000+02:00

Najdete zde. Článek na toto téma se chystá...

Taktika létání v RCEJ

2008-06-10T20:36:00.001+02:00

Na základě mých zkušeností s touto kategorií jsem si dovolil sepsat pár poznámek k taktice soutěžního létání. Nedělám si patent na rozum a řada věcí je jistě možno posuzovat různě, nicméně si myslím, že 4 vítězství a další umístění na bedně za tuto a asi půliku mnulé sezóny mi snad dávají právo k tomuto něco napsat.

Start
V kategorii RCEJ mluví pravidla jasnou řečí - s relativně jednotným pohonem můžeme stoupat 60s - za kratší dobu žádnou bonifikaci nemáme, delší dobu chodu není přípustná. Takže s časy si nemusíme dělat starosti, stačí se soustředit na dosažení maximální možné výšky. Popravdě řečeno na režim letu neexistuje žádná jasná odpověď - záleží na dané kombinaci modelu a pohonné jednotky. Některý model vyžaduje spíš rychlejší let a tedy méně strmý let, jinému může vyhovovat režim podstatně strmější. Toto si je třeba vyzkoušet v tréningu a pak se toho držet.
Jediná obecná rada se týká něčeho jiného. S ohledem na poměrně malý výkon S400 je totiž nesmírně důležité hledat stoupavé proudy již při motorovém letu. Rozdíl je totiž nesmírně velký - při stoupavosti dejme tomu 4m/s získáte výšku 240m. Poletíte-li ale již na motor v mírném stoupání 1m/s, tak se dostanete na 300m, naopak při letu v klesáku 1m/s se dostanete na pouhých 180m... To je opravdu zcela zásadní rozdíl!!! Proto doporučuji letět vzhůru v určitém traverzu - pokud model v některé pozici začne zdánlivě stoupat rychleji, tak to zpravidla nebývá jen zdání, ale realita - přirozeně se pak v nalezeném “lepším vzduchu” už zůstaňte.

Bezmotorový let
V kategorii RCEJ o výsledku rozhoduje především plachtění - naletět 9 minut z výšky dosažitelné na 1 minutu chodu obyčejné S400 není ani náhodou samozřejmost. Špičkové modely (ke kterým snad mohu řadit i moje) sice maximum bez termiky dokáží, ale to jsou výsledky testů, které dělám v 7 hodin ráno v naprostém klidu, v běžných podmínkách se na to opravdu spoléhat nedá. Základem úspěchu je tedy nalezení stoupavých proudů a (což je ještě důležitější) vyhnutí se oblastem klesání.
Kdybych měl poukázat na nejčastější chybu, kterou na soutěžích vidím, tak je to nesporně setrvání v klesání. Že vám prostě “chybí vzduch” a v momentu startu je to s podmínkami nevalné se může stát (a stává) každému. Neomluvitelná chyba je ale zůstat kroužit v oblasti, kde evidentně nic není! I lehké modely RCEJ umí oblétat velmi slušnou oblast, takže pokud v nějakém místě padáte, není nic nereálného přeletět jinam. Co je podstatné - naděje na úspěšný přeskok je tím vyšší, čím dříve rozeznáte neperspektivnost letu v místě, kde právě jste. K posouzení stavu ovzduší je asi nejdůležitější znalost vašeho modelu - musíte ho mít zkrátka v oku, to se nedá získat jinak než dostatkem tréningových letů. Obecně jsou typické náznaky rychlost letu a dále nečekané náklony a zatáčky. Je to poměrně logické - modely RCEJ jsou lehké a tak se průlet stoupavým proudem vesměs nějak projeví. V ideálním případě, kdy naletíte do stoupavého proudu čelně, model zpravidla zpomalí a začne stoupat. V té situaci není moc co řešit - chce to opatrně zkusit zatáčku a prozkoumat šířku stoupáku - s trochou štěstí se ustředíte a je to. Daleko častější jsou ale různé boční nálety - pokud se vám model najednou nakloní doleva, je poměrně častým důvodem to, že pravé křídlo vniklo do stoupavé oblasti, zatímco levé je mimo. Reakce je logická - musíte korigovat doprava a nalétnout do stoupavé oblasti... Riziko je ovšem v tom, že někdy může jít i o pouhý turbulentní náraz, to jsme ale zase zpátky u znalosti modelu - musíme co nejrychleji posoudit situaci. Jinak jedna drobná, ale dost důležitá rada - nelétejte si ve výšce přímo nad hlavou, v této pozici nic nepoznáte, je lépe si odletět kus od sebe, velice to pomůže!
Obecně se dá říci, že stoupavé proudy jsou širší a stabilnější ve větší výšce, je ale ověřený fakt, že v RCEJ, F3K i RCH není nic neobvyklého se chytat třeba jen 10 metrů nad zemí - to je další z “tajemství” úspěchu - pokud se totálně sesypete z výšky, tak je zbytečné vzdávat let dříve než jste opravdu na zemi. Pokud pocítíte termický náraz třeba jen 10m nad zemí, tak vůbec neváhejte a položte model do zatáčky, zpravidla bude po jediné zatáčce jasno, zda má cenu pokračovat. Riziko tohoto přízemního vytáčení je jediné - pokud se středíte po větru od startoviště, tak musíte neustále kalkulovat s tím, zda je zisk výšky dostatečný, abyste se dokázali vrátit na startoviště - často může být jediná zatáčka navíc osudná. Ale to jsme zase u začátku - model prostě musíte mít v ruce a mít na podobné věci odhad. Upozorňuji, že vytáčení termiky těsně nad zemí není sebemenší teorie - sám jsem již vyhrál tři soutěže mimo jiné právě díky tomu, že jsem tímto způsobem dokázal zachránit prakticky ztracený let těsně nad zemí...

Přistání
Dalším předpokladem k úspěchu je přistát za plný počet bodů a pokud možno přesně v poslední sekundě letového času. I v této části letové úlohy jsou vidět velmi “zajímavé” metody. Modeláři všelijak kličkují, někdo stojí vedle bodu, někdo dokonce před ním a otáčí se za ním. Sledovat to je někdy i docela zábavné. Nicméně správná cesta přistání na bod ověřená léty v kategorii F3J (a ostatně již před tím v naší národní kategorii RCV2) je poměrně přímočará a na pohled jednoduchá.
Soutěžící stojí cca 1-2 metry za přistávacím bodem a přistává přímo proti sobě, dosedne pak pěkně před sebe - žádné otáčení, žádné divočiny - jednoduchý přímý let! Co se týče rozpočtu na přistání, tak to je především o vylétanosti s konkrétním modelem. Jednoduše řečeno je nutno mít v oku jakou vzdálenost model uletí v momentální síle větru za určitou dobu, třeba 20 vteřin. Pak stačí načasovat poslední zatáčku proti větru tak, abychom ji dělali právě 20s před koncem letového času ve správné vzdálenosti od bodu a následuje už jen přímý let..
Co se týče použití různých brzdících klapek, tak ty u vesměs lehoučkých modelů kategorie RCEJ nepotřebujeme při přistání ani tak přímo k brždění. Jejich použití nám přináší spíš možnost upravit finální fázi přistání podle aktuální situace. Máme-li model s účinnými brzdami, tak je vhodné finální fázi přistání zahájit výše a vyklesat na brzdách. Tohle je výhodné pro doladění přesného času dosednutí - pokud čas nestíháte, lze model z větší výšky rozjet a tím dokluz zkrátit, pokud se naopak blížíte moc rychle, tak je možné model zpomalit a dolet protáhnout. Celé je to jen o cviku - opravdu je nezbytné si zkoušet přistání na stopky - sednout k noze není problém, ale udělat to přesně v 600s už je někdy horší...
A ještě finální pro někoho možná nepříjemná poznámka - při všem tréningu je ještě navíc žádoucí se naučit brát model jen jako sportovní nářadí - pokud se potřebuji dostat na bod v přesném čase, tak se na něj prostě dostanu i když musím jemně řečeno “trochu víc potlačit” (no prostě to tam zabodnu - radši budu mrtvej než druhej, že...).

RCEJ v Plzni, 7.6.2008

2008-06-08T19:09:00.002+02:00

V sobotu jsem vyrazil na svou druhou letošní soutěž RCEJ (vlastně třetí, ale ta předchozí byla pro počasí zrušena). Létalo se kus od Plzně na docela hezké, ale poněkud zrádné ploše. Soutěž byla z mého pohledu dost divoká. Létal jsem s novou modifikací Q10. Výkonnost tento model plně potvrdil a posléze mi přinesl vítězství. Ovšem to jsem vybojoval již v prvních třech kolech, ve čtvrtém kole jsem chtěl úspěch potvrdit, ale bohužel jsem poněkud přehnal vytrácení výšky a model jsem rozložil ve vzduchu :-( Chyba není v konstrukci, jde o dva kixy na mé straně. První je konstrukční - nějak jsem opomněl vyztužení upevňovacího kolíku (loňský exemplář to měl dobře), kromě toho jsem ale trochu přehnal vybírání, což bylo přitom zcela zbytečné, nic mě nehonilo...

Modelu se kupodivu nestalo skoro nic, křídlo se utrhlo zcela čistě a už je vše opraveno (a vyztuženo), ovšem škody na vybavení jsou značné. Totálně v pytli jsou LiPOL, kužel, motor a jedno servo, poškozena je převodovka a také přijímač. No stane se, ale příjemné to nebylo, vítězství je aspoň částečnou náplastí.

Co se týče techniky u ostatních soutěžících, tak se zas tak moc novinek neobjevilo. Létá dost Siest v různých úpravách, hlavně v rukou L. Novotného je to silná zbraň. Jinak jsou ale prakticky všechny modely klasické koncepce s rozpětím tak nejvýš 2,1m, extrémy prakticky vymizely. Lepší se ale optimalizace pohonných jednotek a přirozeně se lepší i vylétanost pilotů. Každopádně to v této kategorii bude ještě zajímavé. A vzkaz soupeřům - s umístěním na letošních soutěžích jsem spokojen a nehodlám na něm pokud možno nic měnit :-))))

LiPOL jsou shit, který nic nevydrží :-))))

2008-06-07T21:23:00.003+02:00

Elektro Junior-S od Graupnera

2008-05-25T17:12:00.004+02:00

Takový "EPP Ion" od Graupnera. Podrobněji popíšu později, zatím jen několik snímků. Info výrobce je zde. Ještě malá oprava - cena včetně motoru a vrtule je někde kolem 2500 korun, s 2050, které jsem kdesi v diskusi uvedl to byl překlep, sorry :-(

Futaba 6EX 2,4GHz a elektrovětroně

2008-05-24T17:00:00.002+02:00

Byla mi položena zajímavá otázka - je 6EX použitelná pro méně majetného zájemce pro elektrovětroně?

Nechal jsem se přesvědčit a napíšu k tomu pár postřehů, tentokrát opravdu nikoli z hlediska FASST systému, ale z hlediska možností programování pro potřeby elektrovětroňů, se kterými mám dovolím si říci slušnou praxi.

Nejprve zásadní poznámka - pokud máte nějaké zkušenosti s Futabami 6EXA(P) pro klasická pásma, tak na ně zapomeňte - 6EX 2,4GHz se v programování velmi liší. Její možnosti si dovolím v bodech shrnout takto:

6EX má opravdu jen 6 kanálů, na modely se 4mi servy v křídle tedy rovnou zapomeňte už z tohoto důvodu, třeba Siesta pro RCEJ potřebuje 7 kanálů.
Pro modely s dvěmi servy v křídle (Q10, Relax) to není tak zlé. Běžný program pro samostatná serva pro každé křidélko je k dispozici.
Z hlediska brždění (butterfly) lze pro křídlo Q10 použít funkci FLTR (Flap trim). Pak se po přepnutí přepínače klapek vysunou obě serva na nastevenou výchylku - butterfly je tu. Toto celkem není problém.
Butterfly ale lze (podle mě) řídit pouze přepínačem, nelze ho dostat na páku plynu.
Dalším problémem je, že pro servo druhého křidélka nelze použít doladění střední polohy na vysílači, ale popravdě mechanické naladění táhel je stejně korektnější.
6EX má k dispozici dva klasické volné mixy, vždy pouze mezi dvěma funkcemi. Lze tedy snadno nastavit třeba potlačení VOP při aktivaci butterfly nebo mix VOP do motoru. Při užití obou mixů by se dal udělat i butterfly na páku plynu, ale už by nezbyl mix na potlačení VOP.
Motor lze ovládat buď pákou plynu anebo (pro soutěžní RCEJ lepší) lze využít spínač primárně určený pro podvozek, v tomto není žádný problém.
Stopky nejsou k dispozici.

Jak vidíte z výše uvedených bodů, rozhodně nejde o žádné větroňářské rádio. Zas ale na druhé straně je fakt, že jsem s trochou vztekání mou loňskou Q10 na 6EX 2,4GHz pro syna naprogramoval a ovládání nepřináší žádné dramatické potíže - jistě, letové režimy ani jakýkoli jiný komfort se nekoná, ale funkčnost je nicméně celkem přijatelná, klidně se s tím dá létat i soutěžně. Zkrátka a dobře, pro modely s řízenou SOP, VOP, motorem a buď křidélky s dvěma servy nebo s nějakou brzdící klapkou (Filip 400) je 6EX 2,4GHz celkem vyhovující, zapomeňte ale na čtyřservová křídla, na to to není dělané ani náhodou (divoké varianty typu spojit serva klapek V-kabelem a sladit mechanicky by asi šly, ale nebylo by to moc příjemné).

Nicméně si každý musí být vědom, že pro větroňářské potřeby je to opravdu absolutní minimum a třeba Hitec Optic toho dokáže o poznání více.

RCEN v Chomutově, 10.5.2008

2008-05-11T15:18:00.002+02:00

Trochu neplánovaně jsem vyrazil na závody RCEN do Chomutova, původně jsem plánoval F5F v Oberpullendorfu, což ale z řady důvodů prostě nešlo. Tak jsem si řekl, že si aspoň trochu potrénuji. To se celkem splnilo, popravdě jsem ale asi i z těchto důvodů létal tak nějak nemastně-neslaně - žádné zásadní chyby ve stylu minus bodů za přistání, na druhé straně jsem ale poměrně dost bodů ztrácel za přistání sice platné, ale ne zaplno i za přetažený čas letu, takže výsledné umístění až někde v půlce pole nemůže překvapit.

Ale co, aspoň jsem si zatrénoval (a opravdu jsem našel hned dvě napravitelné chyby v konfiguracích mých modelů, takže to přínos mělo bez diskuse). Navíc bylo hezky a tak jsem i trochu fotil - docela velkou galérii najdete tady. Je to jako obvykle jen s minimem úprav "jak to vypadlo z foťáku", nicméně některé snímky se mi docela líbí :-)

Q10 new - graf z Unilogu

2008-05-09T08:31:00.003+02:00

Jako obvykle ranní tréning, nicméně v tuto roční dobu už tady jisté náznaky termiky (a klesáků jsou). Poučný je zejména druhý graf, na kterém je hezky vidět, v jaké výšce se dají vydřít poslední víc než dvě minuty... Závěrečného pulsu motoru si nevšímejte - pouze jsem nechtěl letadlo máchat v ranní rose a tak jsem si zopakoval přiblížení k odchytu do ruky :-)

Doplňky k nové verzi Q10

2008-05-04T13:40:00.005+02:00

Nahromadilo se mi jak tady, tak poštou anebo diskusí ve fóru Mojehobby několik inteligentních dotazů (bez ironie - opravdu mají smysl), tak jsem se rozhodl odpovědi shrnout i takto veřejně...

Proč neřídíš směrovku? - Směrovku nepoužívám, protože Q10 točí naprosto perfektně i bez ní... Třeba u Siesty to nešlo, té ta směrovka vyloženě prospívá, ale u Q10 mi to přijde zbytečné - jak u té nové, tak u té loňské mutace. Nutná je samozřejmě razantní diferenciace křidélek!
V čem je tenhle trup lepší než ten od Leoše? - Trup je poměrně tuhý a navíc u prakticky všech trupů typu gondola/trubka je trochu ožehavé místo to napojení na trubku - u Leoše (míněna gondola Relax) to ještě celkem jde, ale třeba u Topmodelích trupů se to tam běžně láme. Tento problém u řešení od Ivana Hořejšího odpadá, hmotnostně je to tak nastejno. Esteticky nehodnotím, to mi přijde tak nějak nerozhodné, určitá boční plocha v zadní části by měla být v kroužení kladem, ale opět to nebude žádný převrat.
Co je to Icarex? - Cituji z webu www.horejsi.cz , s textem se plně ztotožňuji: Nažehlovací polyesterová tkanina nevídané pevnosti, o plošné hmotnosti pouhých 31 g/m2. Pásek o šíři 10 mm se dá stěží přetrhnout. Tkanina je typická viditelnou pravoúhlou mřížkou s roztečí cca 10 mm. Nažehluje se na povrch natřený např. lepidlem Balsaloc, vypíná se teplem. Nemusí se lakovat, jedna vrstrva laku je vhodná jako ochrana proti palivu.
Použitá pohonná jednotka? - Speed 400/4,8V, převod Hendrych PG22 5,23:1, vrtule Aeronaut 12,5x7,5, baterie Himodel 2s1300mAh 25C, regl JES020. Šikovný lehký a kupodivu i celkem levný je kužel z Topmodelu - viz zde.

Nová zbraň na RCEJ

2008-04-30T08:24:00.002+02:00

Je to lehce modifikovaná nová verze Q10 od Ivana Hořejšího. Trup je beze změny, křídlo jsem sehnal ARC a potáhl si ho Icarexem, je upraveno jako nedělené, ocasní plochy vlastní (proporce se ale od originálu moc neliší). Vzletová hmotnost 480g. Prvními testy jsem popravdě řečeno dost nadšen, model je možná ještě o něco lepší než moje loňská mutace Q10, potah Icarexem vypadá a asi i funguje také o něco lépe než Vlies.

Poprvé FASST v ostrém F5F

2008-04-27T18:01:00.002+02:00

Tuto sobotu jsem kromě zmíněné RCEJ soutěže absolvoval jednu premiéru - odhodlal jsem se k prvnímu letu Surprise 15 s přijímačem na 2,4GHz. Dost možná šlo vůbec o českou premiéru, vím o pár lidech, kteří s různými systémy na 2,4GHz letěli v různých hotlinerech, ale zatím nevím o nikom, kdo by to zkusil v ostrém F5F...

Použil jsem přijímač Futaba R608FS, což je spolu s "vlajkovou lodí" R6014FS to nejlepší co nabízí Futaba pro svůj FASST systém. Tyto přijímače se od základních modelů liší v dost detailech, které plně využijí pouze vysílače řady 12 a 14 (a jejich pultové mutace) - umí stejně jako modulace PCM G3 větší rozlišení, přenos by tedy měl být přesnější, umí plné nastavení Failsafe/Hold pro všechny kanály a dá se čekat, že mají i o něco lepší vf parametry. Instalace do S15 byla podobná, jakou jsem už dříve ověřil v RCEJ modelech - antény jsou tedy vytaženy na povrch trupu, jedna míří přímo dozadu, druhá dopředu a snažím se jednu mít vodorovně a druhou aspoň trochu šikmo pro lepší vykrytí útlumů (doporučené nastavení antén kolmo na sebe v hotlineru moc nejde). Rozdíl proti RCEJ je v tom, že v S15 není přijímač pod křídlem, ale až dost daleko vzadu v trupu, to je z hlediska příjmu jasná výhoda, antény jsou někdy mezi křídlem a VOP (trup je čistý kevlar bez uhlíku). Ovšem tedy protahování antén je těžký opruz :-(

Výsledky testu byly celkem podle očekávání v pořádku, i při dost divokých průletech bylo vše OK. Na druhé straně ale musím podotknout, že takto jsem osadil Surprise 15, třeba u Diamonda F5B budu ve větších rozpacích, protože v trupu je tam daleko víc uhlíku a při případném testu se budu docela hodně bát. Taky je třeba říci, že instalace antén opravdu moc příjemná není a vytažení přijímače z nějakého důvodu na ploše bude dost velký a možná až nerealizovatelný problém. Nicméně první test byl učiněn, dál se uvidí...

První RCEJ soutěž v roce 2008

2008-04-26T20:23:00.002+02:00

Dnes jsem se zúčastnil první RCEJ soutěže v tomto roce. Z dvou kolidujících termínů jsem zvolil Kožlany. Při účasti 12ti soutěžících se mi podařilo s mým starým modelem zvítězit před J. Bartůňkem a Ivanem Hořejším. Velmi slušně zalétal i můj syn Martin - s Filipem 400 letěl 3x k hranici maxima, až se naučí lépe přistávat, tak mě bude pěkně honit :-(

Ilustrační snímek jsem obržel mailem, takže jen v malém rozlišení...

RCEJ - docela poučný graf

2008-04-02T08:46:00.004+02:00

Data z dnešního rána - jeden by nečekal, jaký rozdíl výkonu vznikne důkladným vychlazením baterek během dlouhého klouzavého letu... Číselně to dělá rozdíl cca 85W při prvním letu a 75W při druhém. Ale dosazená výška při prvním letu je docela akceptovatelná :-)

Denver TWR-802 - docela hezký radiopřijímač

2008-03-16T15:36:00.004+01:00

Nedávno jsem se zastavil v ElectroWorldu. K mému překvapení se v nabídce objevilo hned několik dnes už dost zapomenutých výrobků - tzv. World Receiverů, stručně řečeno tedy přijímačů s řadou rozsahů krátkých vln. K dispozici jsou tři typy pod "značkou " Denver v cenách 299, 399 a 699 korun. Dražší dva modely jsou s digitálním laděním a indikací frekvence na displeji - docela hezké, ale jelikož něco podobného mám v lepší kvalitě, tak bylo zbytečné utrácet peníze. Ke koupi mě ale zlákal nejmenší a nejlevnější model 802 v klasickém analogovém provedení. Ke koupi jsem neměl žádný zásadní důvod, šlo spíš o nostalgickou vzpomínku na časy někdy před 20ti lety, kdy byl člověk šťastný, když na něčem podobném lovil Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu...
Malý Denver 802 je celkem klasické konstrukce - superhet s jednoduchým směšováním, přepínání rozsahů krátkých vln posuvným přepínačem, ladění klasickým ladícím kondenzátorem , žádné varikapy či PLL. Při testech mě přijímač relativně příjemně překvapil, je celkem citlivý i selektivní - kvalita je rozhodně lepší, než by člověk čekal při této ceně. Objevil jsem pouze dvě nectnosti. Tou první je fakt, že se na KV přijímač viditelně rozlaďuje podle toho, kde se zrovna drží, zejména jedno místo na zadní stěně je dost háklivé. Za pokus by možná stálo nalepit na zadní stěnu nějakou samolepící měděnou fólii jako stínění, příležitostně to asi zkusím. Druhý problém, který možná s tímto souvisí, je fakt, že se mi jeví jako lehce vaklavý přepínač rozsahů, ale to se ještě musí probádat. Mimochodem jak je vidět z fotografií, vnitřní provedení je dost odfláklé - už jsem u jiných "noname pure China" produktů viděl podstatně vyšší kvalitu, nicméně funguje to :-)
Jinak ale mohu tuto "hračičku" doporučit všem, kdo si chtějí zkusit příjem něčeho jiného než pár obligátních FM stanic. Místy je to i docela zajímavý poslech - třeba pořad v ruštině na téma problému v sexuálním životě byl skutečně originální, stejně jako relace Radio China ve stylové "žabí" češtině...

Tréning na sezónu zahájen

2008-03-10T18:09:00.002+01:00

Dá se říci, že jsem z oživovacích a seznamovacích letů přešel konečně do standardní přípravy na RCEJ sezónu. V letuschopném stavu už mám kromě Siesty i můj loňský úspěšný model, už jsem z největší části doladil i naprogramování na novou Futabu 14MZ, takže už jen létat.
Co se týče dojmů, tak první postřeh je, že budu muset vyměnit motory - zatím létám "utahané" čtyřstovky z loňska a je to cítit, výšky ještě nejsou přijatelné. Druhý postřeh je, že moje loňská variace na Q10 opravdu létá dobře - nic proti Siestě, už začíná být zalétaná dobře, ale Q10 je prostě na řízení příjemnější. No s chutí do další přípravy - první RCEJ jsou v dubnu...

Ještě k Siestě - doplněna fotografie

2008-03-06T18:06:00.002+01:00

A ještě doplňuji přesné vzletové hmotnosti - s LiPOL 1300mAh je to 603g, s 8xGrepow 1400mAh pak 725g.

Fotky ze závodů 1:18

2008-02-29T20:18:00.001+01:00

Jsou na této adrese... Omlouvám se, ale momentálně totálně nebyl čas na nějaké přebírání a úpravy, takže je to jen takový export "jak to vypadlo".

Siesta RCEJ - první dojmy

2008-02-27T09:29:00.002+01:00

Se Siestou od Topmodelu jsem sice lehce poletoval už loni před koncem roku, to ale byly spíš jen základní testy funkčnosti, teprve tuto neděli jsem se dostal k čemusi, co už lze označit za první kroky plnohodnotného zalétávání. Jelikož tento model po svém uvedení na trh vzbudil s ohledem na značný zájem o RCEJ docela rozruch, tak možná neuškodí pár poznámek.
K vlastnímu modelu není z hlediska konstrukce co dodat, fotky a popis u výrobce sedí. Já jsem si ji koupil v provedení ARC a potáhl Vliesem, což pokládám za lepší řešení. Na vlastním modelu jsem prakticky nic neměnil, zpracování od výrobce mi přijde kvalitní a byl jsem spokojen. Co se mi ale už tak moc nelíbí je hmotnost - při použití 8xNiMH přeleze o poznání 700g, což už je relativně dost. Uvážím-li, že potah Vliesem by měl být lehčí než fólie (a na ocase mám dokonce tenký Mylar) a že jsem použil malá serva SG50 o hmotnosti cca 6g na kus, tak se obávám, že ARF verze s robustnějšími servy cca 9g už bude mít spíš 800g, což je docela hodně. S LiPOL se to sice srazí o až 100g, ale kostra by se dala zlepšit. Podle mě má nadváhu hlavně trup, gondola je zbytečně robustní a těžká, přitom ale třeba připojení ocasní trubky moc důvěry nebudí. Ušetřit by se ale asi dalo i na křídle. Nicméně když to tak nějak shrnu, tak při použití LiPOL lze říct, že je hmotnost mého kusu vyhovující, naléhavě ale všem doporučuji opravdu šetřit na vybavení - 5-6g serva jsou při 6ti kusech dost na místě!
Co se létání týče, tak jsem zatím moc neřešil stoupavost, Siesta létala s pohonnou jednotkou S400/4,8V s převodovkou Hendrych, ovšem převody a vrtule typu "zrovna mi to takhle sesazené leželo na stole" a optimalizované spíš na můj druhý lehčí model. Nicméně i takto byly výšky za 60s určitě přes 200m, odhadem tak 220-240m, výškoměr teprve svezu, ale asi se moc nemýlím, RCEJ mám od loňských dlouhých ladění dost v oku. To dává dobré šance, že se skutečně optimalizovanou jednotkou by mohly být výšky někam mezi 250-300m reálné. V kluzu se Siesta chová slušně - létá příjemně, díky řízené směrovce se dá udělat zatáčka lépe než u mého starého modelu. Opadání se musí více proměřit, ale ani tady se proti mému současnému modelu moc neliší, což není překvapení - je sice těžší, ale zas má větší plochu. Chování při přistání je velmi dobré. Trochu rozpačitý jsem ale zatím z klapek - Siesta má 4 serva v křídle, ale objektivně se mi nezdá, že by možnost změny profilu po celém křídle něco výrazného přinesla. Možná se dá s naklapkovaným modelem lépe kroužit "na uchu" v házedlovém stylu, ale celkově to není moc propastné. Popravdě mi dokonce vrtá hlavou to, zda by nebylo lépe serva klapek vyhodit úplně, klapky vylehčit a přilepit napevno - asi to sice neudělám, ale námět k úvaze to je...
Kdybych měl udělat opatrné shrnutí (opakuji, že jde o první dojmy a ladění není u konce!!), tak si dovolím říct, že Siesta je zcela jistě použitelná pro soutěžní létání RCEJ. Je ale dost otázkou, zda jsou investice do tohoto poměrně komplikovaného modelu se šesti servy a spoustou programování a ladění opravdu přínosné třeba ve srovnání s mým extrémně jednoduchým loňským modelem (hybrid křídla Q10 a trupu Relax od LS model)...

Malý zázrak anténní techniky

2008-02-18T21:56:00.004+01:00

Takhle vznosně bych neváhal označit to "podivné něco" na fotografii... Co to vlastně je? Jde o můj vlastní výrobek vzniklý asi před 11ti lety podle ještě o něco staršího návodu z časopisu DX Revue - o laděnou feritovou anténu na střední vlny. Ten bílý hranol je složen z kusů polystyrénu v kterém se skrývá pravidelně rozložených 9 poměrně velkých feritových tyček. Vše je oblepeno papírovou lepící páskou a natřeno. Zvenku je pak vinutí cívky a ladící kondenzátor, který to dolaďuje. Kenwood neleží vedle jen tak, takto opravdu vypadá příjem - spojení na přijímač je do jeho vlastní malé feritové antény pouze indukční vazbou.
Výsledky jsou až neskutečné - jednak to chytí signálu opravdu hodně, navíc a zejména jde ale o opravdu ostrý laděný obvod, který i levný a jednoduchý RX zvedne z hlediska odolnosti o řád vzhůru. I na mrňavém TH-F7E, který má střední vlny spíš jen jako doplněk večer chytnu i v radiově zarušené Praze v pokoji prakticky na každém MW kanále nějakou stanici, s ohledem na značnou směrovost se dokonce občas na některém kanále podaří poslouchat i dvě stanice zároveň a vybírat mezi nimi směrováním této "krabice". Za léta, kdy se tak či onak věnuji radioamatérskému vysílání a DXingu jsem toho už ubastlil spoustu, mnoho věcí fungovalo, kdybych ale dělal soukromý žebříček, který z mých výrobků mi přinesl nejvíc radosti a jehož výroba byla nejlépe vynaloženým časem, tak by asi vyhrála tato anténa. Na fotce je jasně vidět omlácenost, za ta léta si to užilo své, funkčnost je ale stále perfektní!
Ještě dodávám, že návod by měl být na tomto archivním CD.

Kenwood TH-F7E

2008-02-12T18:59:00.000+01:00

Po delší době jsem zase investoval do radioamatérské výbavy - pořídil jsem si ruční stanici Kenwood TH-F7E. Důvody k této volbě? Je dobře začít od konkrétní specifikace požadavků (platí vždy), rozdělit požadavky na ty opravdu kritické a ty pouze doplňkové.
V mém případě to bylo docela zajímavé - primárním požadavkem kupodivu nebylo nic z vysílání, nýbrž potřeba ruční stanice pro poslech leteckého pásma, což mi chybělo při focení leteckých dnů, tuto funkcionalitu jsem na žádné své stanici neměl splněnou. Nicméně o koupi nějakého jednoúčelového scanneru jsem neuvažoval, přeci jen tu byly i doplňkové požadavky. Každopádně jsem chtěl i možnost kontroly modelářských frekvencí a neuškodily ani jiné VKV služby, takže z toho vyšel jasný požadavek přehledového přijímače s dnes standardním rozsahem 0,1-1300MHz. To by celkem splňovalo nějaké Alinco, třeba DJ-X7. Na druhé straně ale cena skoro 4500 korun už se docela blíží tomu, za co lze pořídit stanici schopnou i vysílání v pásmu 144 a 434MHz (případně i PMR), což přirozeně jako koncesovaný radioamatér mohu využít. Tady by se cena posunula někam mezi 5-6 tisíc, našly by se i vynikající přístroje jako třeba Yaesu FT-60 nebo malé Alinco C7E, jsem si dost jistý, že bych byl s oběma spokojen (s každým z trochu jiného důvodu, nejde o přímé konkurenty).
Proč jsem si tedy nakonec připlatil další skoro 3 tisíce na Kenwood TH-F7? Popravdě nakonec asi rozhodl hlavně nejlepší (nebo prozatím řekněme nejvíc vybavený) přehledový přijímač. F7E umí stejně jako řada ostatních přijímat v rozsahu 100kHz-1300MHz, co ale už není tak obvyklé je to, že až do 470MHz je k dispozici i SSB provoz. Toto je výsadou čistokrevných ručních scannerů, které jsou cenově na podobné úrovni, takže by se dalo říci, že je dvoupásmový FM vysílač vlastně zadarmo :-)
Jaké jsou první dojmy? Dá se říct, že si nestěžuji... Přijímač mě popravdě docela překvapil, na VHF a UHF jede podle očekávání, ale na nižších pásmech jsem vlastně nic nečekal, ale třeba na středních vlnách se toto mrně chová téměř rovnocenně s mým starším klasickým komunikačním přijímačem Philips D2935. Špatné není ani chování na KV v SSB provozu - v jistém smyslu jsem byl až zaskočen, že na okenní anténu Scanmaster Nevada byl třeba příjem PSK provozu na 14MHz o něco lepší než na klasickém transceiveru FT-817. Je možné (ne-li pravděpodobné), že s velkou anténou se F7E zahltí zatímco FT817 ji využije, to ale nic nemění na tom, že to co jsem od přijímače očekával je splněno a místy i překročeno.
Co se vysílání týče, tak není co dodat, tam vše jede přesně podle dokumentace, není co vytknout :-)
Přijímač budu dále testovat, ale zatím to vypadá docela dobře.

Drobné změny na blogu

2008-02-11T10:58:00.000+01:00

Možná někdo zaregistroval úpravu hlavičky mého blogu spolu s určitými změnami designu atd.
Důvod je prostý - věnuji se i jiným věcem než jen modelařině a bylo by neúnosné udržovat pro každý obor samostatný blog, proto ponechám v chodu jako samostatný pouze blog kolem fotografie a všechny ostatní věci budou zde. Můžete proto očekávat především jisté procento příspěvků kolem radioamatérského vysílání a DX příjmu.

Crack regionálního nastavení 14MZ

2008-02-04T17:45:00.000+01:00

Následující post je jen mírně modifikovaná kopie toho, co jsem již dal do jiného diskusního fóra...

Vysílače Futaba 12, 14 i FX40 mají v sobě regionální kódování, které definuje vysílané frekvence a další věci. Moje 14MZ zaslaná z Hong Kongu třeba jela na frekvencích 35,150-35,220, tedy u nás zcela legálních, nicméně jen v omezeném rozsahu. Změna tohoto je blokovaná, ale kdo hledá, najde :-)
Jen orientačně:
Je nutno vyřešit nezávisle vlastní TX i vf díl. TX část práce je dost bezpečná - stačí downgrade firmware a pak se pustí tool, který Futabě utekl pro FX40, pak se to nastaví v menu, následně jde jít zpátky na vyšší firmware, to už region nezmění - toto jde na 14MZ a logicky to musí jít i na FX40, o 12Z/FG nemám tušení. Utilitu hledejte zde...
Ovšem s vf dílem je to náročnější - je nutno ho přidělat na programátor jako EEPROM 93C46 (u mě PonyProg) a pak přepsat pár HEX hodnot. Když mi to po prvním pokusu napsalo "RF internal error", tak jsem se málem po...l. Na druhý pokus to už ale vyšlo - jede mi to 34,950-35,330 a pak standardně 35B pásmo. Podotýkám, že frekvence sedí - ověřil jsem! Toto lze provést s jakýmkoli MZ-FM modulem, tedy se to týká všech Futab 12 a 14. Dokumentace je i pro přestavování modulů na 40 a 72MHz.
Modul TM-14 FASST zatím nemám a asi ho koupím teprve až bude oficiálně v Evropě, takže žádný hack nebudu potřebovat, TX už mám na Europe přestavený... Pro americký modul TM14 není problém předělat evropskou 14MZ/FX40 na region USA, ale pak v ní skoro jistě nepojede modul pro pásmo 35MHz - modul si tedy v USA může klidně koupit ten, kdo chce jít bezezbytku na 2,4GHz a na 35MHz zapomenout, není ale dostupné rozumné řešení pro střídání TM14 a MZ-FM 35MHz
Jinak pro podporu TM-14 se musí nahrát nový firmware, nejsem si jistý, jestli už je i pro FX40, pro 14MZ není problém.

Náhradní baterie do 14MZ

2008-02-04T17:38:00.000+01:00

Tak mám zase další knowhow k 14MZ... Objednal jsem u Lindingera náhradní baterii, zvolil jsem celkem přirozeně "third-party" typ. A když mi dorazila, tak jsem málem upadl - zatímco kód originální baterky mi nic neříkal, tak tato "noname" je označená jako NP-F550. To mě trklo a šel jsem hrabat ve skříni - no jasně, je to baterie do videokamer Sony... Takže mám jednak v případě potřeby do 14MZ baterie hned 3, navíc mám od Futaby lepší nabíječ na tyto baterie (ke kameře nebyl a musí se nabíjet v ní), přirozeně lze použít i opačně baterie z 14MZ do kamery :-)
No a přirozeně je tím i jasný zdroj - jde o typ, který najdete třeba na tomto odkazu... Baterie na odkazu je pouze s kapacitou 1850mAh, ale dělají se i 2200mAh, ta která mi přišla od Lindingera je 2000mAh...

Proč právě Futaba 14MZ?

2008-01-16T17:06:00.001+01:00

Ve fóru Mojehobby mi více lidí položilo otázku, proč jsem si koupil právě Futabu 14MZ. Přivedlo mě to k určitému zpytovánjí svědomí a závěry jsem se nakonec rozhodl sepsat a publikovat. Než se ale dostaneme k otázce proč 14MZ, je nutno začít od jiného dotazu, totiž:

Proč už mi nestačí Multiplex Profi MC3030?
MC3030 je vynikající rádio, na tomto názoru nic neměním. Programování je až neskutečně přehledné, funkcí je tu také dost. Nicméně postupně jsem začal narážet na jisté limity. Tím asi nejzávažnějším je problematika mechanických trimů. Samy o sobě jsou příjemné, ale už přenos hodnot z trimu do paměti je trochu otrava. Malér ale nastává u modelu s více letovými režimy - jaksi pokud něco nastavím u jednoho režimu, tak se mi posunou trimy i u dalších režimů - v důsledku se minimálně velice prodlouží zalétání, kdy v zásadě v každém letu lze optimalizovat pouze jeden režim... Dalším problémem jsou vlastní letové režimy, přesněji jejich absence - 3030 totiž pravé letové režimy nemá, k dispozici je pouze přepínání tří sousedních pamětí, což sice slouží dobře, ale opět komplikuje nastavení - pokud něco předělám v jednom režimu, tak musím vzápětí ručně přestavit i zbylé režimy, neexistuje možnost mít část funkcí "skupinových", platných globálně pro všechny režimy. Toto je pro mě rozhodující, pro modely jako je F3B větroň nebo třeba Surprise 15 F5F je dokonalé využití letových režimů nezbytnost. Najdou se i další omezení 3030 jako pouze jedny stopky nebo třeba absence křivkových mixů, ale s tím bych se snadno vyrovnal, rozhodující pro změnu byly věci kolem letových režimů.

Proč tedy Futaba 14MZ?
Výše zmíněné věci by řešilo více souprav, například MX24 od Graupnera či podstatně ekonomičtější Futaba 12FG. K nejdražšímu typu 14MZ mě přivedlo více věcí. Netajím se tím, že primární bod byl výhodný kurz dolaru a vynikající cena při individuálním dovozu z Himodelu - v podstatě mě 14MZ stála asi to samé, kolik bych dal v ČR za 12FG, "českou" cenu bych za 14MZ nikdy nedal. Toto je primární - za daných podmínek si člověk zkrátka mohl dovolit "krásnou hračku" trochu vybočující z řady. Nicméně je tu i několik věcí, které mi připadají jako docela zajímavý argument. V první řadě je nutno uznat, že veliký barevný displej je úchvatný a ergonomie programování na dotykové obrazovce je opravdu mimořádná, toto mě docela nadchlo už od začátku a dá se čekat, že až se naučím víc nazpaměť pozice jednotlivých funkcí, tak se to dále znásobí. Další hezká věc je podpora audia - vím že to zní směšně, ale na tohle se těším možná nejvíc, možnost nechat 14MZ odříkat aktuální změnu režimu, výchylek, atd. minimalizuje riziko odpoutání pozornosti od modelu letícího v mém případě klidně 700 metrů vysoko a dost daleko. Kladně hodnotím i napájení z LiION baterie, sice se dost diskutuje o malé výdrži, ale s ohledem na to, že už lze koupit akupak i "neoriginální" za zcela přijatelnou cenu, tak neočekávám žádné reálné potíže. Kladem je samozřejmě i plných 14 kanálů, ale zrovna tohle já nejspíš nikdy nevyužiji. Sečteno podtrženo, nejde o žádné zázračné rádio, funkčně by mi jistě vyhověla i 12FG či MX24, ale aktuálně dostupná cena mi přišla za "parádičky" přijatelná a tak jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl :-)

Copak nám to přišlo?

2008-01-14T17:12:00.001+01:00

Fotky NRX-18

2007-12-09T09:37:00.001+01:00

Jde o celkem odladěnou a spolehlivě funkční podobu. Proti základu je osazeno laminátové plato ALS (není nutné), tuningový držák motoru Nanda, pastorek ALS a větší 40z hnací kolo Nanda. Obuty jsou mechovky ALS nasazené na původních discích ze stavebnice.

Nový kabátek pro XRAY M18

2007-12-08T20:52:00.000+01:00

Dospěl jsem k závěru, že si můj letitý XRAY zaslouží náhradu za svou omlácenou původní karosérii. Volba padla na ultralehkou karosérii Honda Accord.

Pár poznámek k NRX-18

2007-12-05T19:08:00.000+01:00

V poslední době vzbudil na autíčkářských diskusích určitý rozruch podvozek Nanda NRX-18 pro kategorii 1:18 onroad. Podvozek přirozeně zaujal svou cenou, kdy je standardní cena při koupi v ČR něco pod 1600 korun, navíc se ale v objevily akční ceny, kdy je nyní stejný podvozek k mání od Conrada za pouhých 30 Euro (pro milovníky nadávek na české prodejce ale upozorňuji, že
jde opravdu o akci, standardní cena je 50 Euro, což se od ceny v ČR už tak moc neliší).
Po počátečním nadšení následovala jistá až snad frustrace, kdy uživatelé NRX-18 upozornili na některé problémy z praxe, ovšem někdy to "zklamání" vede až k druhému extrému, kdy se Nanda odsuzuje. Pravda je ale jako obvykle někde uprostřed a jelikož jsem vlastníkem jak NRX-18, tak XRAY M18, tak si snad mohu dovolit to trochu shrnout.

Co je opravdu vadou NRX-18?
Hlavní kix je u pohonu. Nanda má v ceně motor - klasický stock 180, kterému není co vytknout, můj kus už má najeto přes dvě hodiny čistého času a prostě funguje. Bohužel je ale v dodávce velmi nevhodný (příliš těžký převod) a navíc nepřesný pastorek a motor je uchycen v držáku, který nemá žádnou možnost nastavení polohy a tedy ani zubové vůle. Nemá cenu to okecávat - NRX-18 po vybalení z krabice prostě NEJEDE - motor je přetížen a mě se navíc pastorek doslova roztrhl. Je to velká chyba, k řešení je třeba pořídit jiný pastorek (cca 17z, hodí se jak od XRAYe, tak kovový ALSracing) a k jeho použití je nutno vyřešit držák motoru. Držák motoru lze různě vyřešit po domácku skoro zdarma, při koupi nového lze použít standardní držák XRAY (280 korun) nebo koupit kovový přímo od Nandy (skoro 500). Investice do pastorku a držáku je zkrátka nutná a kolísá od cca 150 korun za pastorek ALS a domorobo držák po skoro 800, pokud by se koupil kovový držák a celá sada pastorků XRAY.

Co až tak docela vadou není?
Výše uvedený je vážný problém, ale popravdě vlastně jde o jedinou NEZBYTNOU investici. Původně to vypadalo, že bude nutné koupit tzv. Wheel connector pro možnost změny obutí, ukázalo se alo, že dodané disky jsou hladké, takže na ně lze bez problému nandat mechovky třeba od ALS, investice je tedy už jen volitelná. Vyloženou fámou jsou pak námitky proti diferenciálům, ty jsou zhruba rovnocenné těm ze základního provedení M18, dokonce možná lepší. Toto vzniklo tak, že jeden uživatel zmínil dojem, že jede NRX-18 s diferenciály XRAY tišeji a o něco lépe, což přirozeně je možné, ale to neznamená, že je tato změna nutná! Podobné je to i s dalšími doplňky, autu jistě prospěje třeba laminátové horní plato pro NRX od ALS (cca 150,-), ale to už jsme u vylepšování, ne u základu.

V čem bych NRX-18 dokonce dal před M18?
Srovnám-li NRX-18 s mým M18, tak se M18 jeví o dost lépe. Jenže je třeba obratem dodat,že mám M18 poměrně "vytuněnou" a v dost detailech se blížící k současné M18 PRO, což už je cenově jinde. Porovnám-li s "holým" M18, tak je nutno říct, že Nanda dává v základu víc možností nastavení - u M18 je třeba přikoupit dodatečné díly. Tuhost šasi je tak asi stejná, připadá mi ale, že Nanda docela hodně "ztuhne" po použití laminátového horního patra (je širší). Pak je určitě tužší než M18 v základu a cena patra je přitom jen cca 150 korun, vyztužení M18 vyjde dráže. Pokud chceme navíc jezdit v kategorii stock, která se v poslední době dost rozmáhá, tak potěší i motor v ceně u NRX - je to taky pár stovek k dobru... Sečteno a podtrženo je podle mě NRX-18 po doplnění díly za cca 700 korun (cena tedy při standardním nákupu do 2300) celkem rovnocenná a v detailech možná i lepší než M18 v základním provedení, kde je cena po přidání stock motoru asi 3200 - není to zas tak zanedbatelný rozdíl, který se navíc při využití aktuální akční ceny Conrada dál zvedne. Myslím si, že se od XRAYe víc vyplatí dražší verze PRO, kterou lze brát jako podvozek bez větších limitů a při uvedení NRX-18 na jeho úroveň cena vzroste taky na skoro 5000 korun, což je rozdíl proti M18 PRO celkem zanedbatelný.Pro začátečníka se zájmem o ježdění se stock 180 ale NRX-18 bez váhaní doporučím, podmínkou ale je, že mu bude mít kdo poradit s úvodním nastavením...
Celkem vzato mi tedy hodnocení vychází dost střízlivě - doporučuji nebrat moc vážně výkřiky, že Nanda je k ničemu, zrovna tak bych se ale nepodepsal ani pod názor, že jde o smrtící ránu pro XRAY M18, skutečnost opravdu tak moc vyhrocená není!

Mipa Mini cup

2007-11-04T17:57:00.000+01:00

V sobotu jsem byl po dlouhé době na závodech RC aut. V tuto chvíli jsem moc líný na psaní nějakého povídání, už jsem ale zpracoval obsáhlou galérii fotek - najdete ji zde...

Grafy z Horní Branné

2007-10-17T20:19:00.000+02:00

Tak pro zajímavost dvoje data z Unilogu ze soutěže, zmíněné v předchozím příspěvku.
Nejprve druhý let, tam je hezky vidět, že i v celkem mizerném vzduchu se dá chytit i těsně nad zemí a let ještě slušně protáhnout. To jsou ty zmíněné F3K zvyky - i pár metrů nad zemí má smysl zabojovat!
Poslední let je pak ukázka divočiny nahoru, dolů a až poměrně těsně nad zemí mírná nulka... Jak vidno, ani velmi slušná výška po motorovém letu by sama o sobě nestačila, nebýt trochy manévrování a hledání lepšího vzduchu.

Rozloučení se sezónou RCEJ

2007-10-13T20:55:00.000+02:00

Se sezónou RCEJ jsem se rozloučil dnes v Horní Branné a to dokonce vítězně... Hodně zajímavá soutěž s extrémně komplikovanými termickými podmínkami - poměrně vítr, turbulence za lesem - žádná legrace. Můj "hybrid" ale létá prostě dobře, to se nedá okecat, slabinou byl dnes pouze pilot - kdybych nepřistával s prominutím jako naprostý idiot, tak jsem vyhrál poměrně drtivým rozdílem, takhle to bylo jen tak tak...
Za co bych ale naopak docela pochválil je fakt, že u mě pořád docela dobře fungují staré F3K návyky. V podstatě mě zachránily hned ve dvou kolech - v prvním kole jsem se chytil do stoupáku snad jen 15 metrů nad zemí a z této výšky jsem přidal k tragicky vypadajícímu letovému času skoro 2 minuty, v dalším kole zase zafungoval reflex na úzkou silnou bublinu - v asi 40ti metrech jsem letadlo nekompromisně postavil na ucho do extrémně utažené středící zatáčky a letěl do výšky jak ve výtahu - také to hodně pomohlo. Asi budu muset oživit mého Sharka F3K a zase vyrazit na pár soutěží házedel - opravdu to má mimořádně kladný vliv na nácvik termických manévru v menších výškách - velmi doporučuji!!!

Co dodat k RCEJ? V sezóně 2007 jsem letěl 4 soutěže klasické a 1 "polooficiální" na Písnici. Bral jsem 2 vítězství a 1 třetí místo, to není zas tak špatné na to, že mám pouze jeden model navržený čistě intuitivně bez přípravy a ani tréningu jsem tak moc nedal. Myslím si, že v sezóně 2008 budu s touto kategorií pokračovat, soutěže mi přijdou docela zábavné a člověk opravdu musí něco naplachtit, je to docela výzva.

Je na čase představit mého mazlíčka

2007-10-12T10:32:00.000+02:00

Jmenuje se Surprise 15, má 2200mm rozpětí, 36 dm2 plochy a motor NEU F5F s ní při příkonu od 1400W nahoru velmi slušně cvičí :-)

První test 2,4GHz FASST

2007-10-07T19:50:00.000+02:00

Před pár dny mi dorazila nová hračka - Futaba 6EX 2,4GHz. Tentokrát to není pro mě, ale pro syna, potřeboval jsem pro něj nějakou jednoduchou počítačovou soupravu, kterou unese a tak jsem to spojil s testem nové technologie.
V neděli s tím syn odlétal celou soutěž RCEN s modelem Filip 400. Stručně řečeno bez potíží, na rovinu ale říkám, že nešlo o nějak extrémní podmínky. Já sám létal se Surprise 15 řízenou běžnou 35MHz daleko dále a taky bez jediného záškubu, takže to prosím nikdo neberte ve smyslu, "jak je to wifi super a klasika na nic"!! Každopádně ale základní funkčnost pro dosah ve vzduchu do cca 400-500m je ověřena, časem dojde i na divočejší testy.
Co se týče vlastní soupravy, tak je to docela hezké rádio, byť samozřejmě poměrně jednoduché. Upozorňuji ale, že 6EX 2,4GHz nemá (naštěstí) programově nic moc společného se známou 6EXA - má o volný mix víc a navíc jsou mixy víc ovlivnitelné, takže se dá elektrovětroň odladit docela hezky. Celkem nemám co vytknout, mohlo by to umět o trochu více, nicméně vše, co sliboval manuál, souprava splňuje, nenašel jsem žádný zádrhel.
Nicméně ale přeci jen jedna negativní poznámka - montáž přijímače resp. jeho antén do hotlineru opravdu bude problém, mají-li být antény ve vhodném úhlu vůči sobě, aby se minimalizovalo riziko výpadku. Příležitostně uvedu fotku instalace v Filipu 400 - i tady to je jistý kompromis a přitom v modelu je na elektrovětroň docela dost místa - tohle asi problém bude.

Trochu ostřeji k pravidlům a vůbec budoucnosti RCEJ

2007-09-24T18:57:00.000+02:00

Tento příspěvek jsem napsal hned po soutěži v Hořicích, ale nakonec jsem zveřejnění odložil - je mi jasné, že dost lidí naštve a tak jsem to chtěl nechat odležet, abych vyloučil vliv aktuálního afektu či něčeho takového. Ale i po víc než týdnu si myslím, že by toto nemělo zapadnout a tak to po jistých úpravách přece jen pouštím ven...

V Hořicích bylo sice zajímavé létání, do rozpaků mě ale uvedla debata o pravidlech... Že byly smeteny ze stolu všechny návrhy na změnu by ještě nebylo nejhorší - neodsouhlasení přepočtu na skupiny je sice dost průser, který nás bude pronásledovat i do budoucna, ale možná lépe neměnit, než přijmout některé "geniální" návrhy. Otrávila mě spíš "argumentace", která tam padala. Doslechl jsem třeba, že to je levná kategorie pro ty, kdo mají na motor jen 150 korun a ne tisíc.
Proboha, jak může někdo něco takového říct vážně??? Pohonná jednotka pro RCEJ stojí cca 1000 korun - 800 korun převodovka, 150 korun motor, motory utahám za sezónu minimálně dva, ale spíš tři. Takže tato "levná" kategorie mě přijde na jedné pohonné jednotce na cca 1100 korun, pro srovnání RCEN či RCEO mohu létat bez jakéhokoli výkonnostního handicapu třeba s čínským "Axíkem" za 27USD, jehož životnost je proti S400 skoro neomezená. Situace je v praxi ještě horší, protože do RCEN asi nejspíš vezmu nějakou doporučenou vrtuli a dál to neřeším, zatímco cenu listů, které jsem už postupně nakoupil k optimalizaci pohonu v RCEJ raději ani nebudu psát :-( Opravdu, levná kategorie, jenže on to dotyčný asi myslel vážně, komičnost tomu dodává ještě to, že to o 150 korun za motor opakoval člověk, létající s náročným kompozitovým modelem...
Na podobné úrovni byly i argumenty proti přepočtu skupin - námitku pořadatelů proti pracnosti beru, to je OK (byť dost přehnané), ale jak mám být v klidu při výkřicích z pléna, že lidé nemají na druhý pár krystalů? Letos jsem zrovna "hromádku" krystalů z Hradce kupoval, cena je přesně 110 korun za kus, takže pár mě přijde na 220 korun. Možná jsem asociální, ale to je opravdu někdo v situaci, že sice soutěže objíždět může, ale 220 korun za pár krystalů je moc??
Nevím, asi jsem fakt zhýčkaný, ale toto uvažování je mi cizí. A pak se v jedné reportáži na internetu dočtu cosi ve smyslu, jaká je škoda, že se neomezilo rozpětí modelů a že proti vystupovali především lidé, kteří této kategorii nerozumí či ji létají jen okrajově. Byl jsem u toho - proti jsem byl já a pár dalších - vesměs lidi, kteří tedy RCEJ opravdu létají, často se věnují popularizaci. Možná se autora někdo konkrétní dotkl, nicméně mě naopak pořádně nadzvedl tento komentář...

Ano, možná jsem vztahovačný, ale opravdu mě to otrávilo. Každopádně jsem se rozhodl podstatně omezit publikování jakýchkoliv nasbíraných a naměřených dat o pohonných jednotkách, když to dělám jen okrajově, tak to přeci nemá stejně hodnověrnost. A když je to tak levná kategorie, tak si tím všichni snadno projdou za pár korun, že?

Kam by se vlastně mělo RCEJ ubírat a o čem je?

Ale dost kritiky - to nikam nevede a abych nedělal to, co jiným vyčítám, je třeba taky napsat nějaký konkrétní závěr. O čem by tedy podle RCEJ měla být?

Podle mě je třeba zapomenout na představy o levné kategorii, kouzlo je někde úplně jinde. Vidím ho v možnosti experimentovat, zkoušet spoustu různých koncepcí a přitom si dobře zalétat. S RCEJ se dá bavit a řekněme se v ní realizovat, navíc je tu už teď možnost mezinárodního srovnání a do vzdálenější budoucnosti s toho možná bude i kategorie FAI. Pokud bychom to nějak ořezali a unifikovali, tak se kategorie možná velmi nepatrně zlevní a to ještě kdoví jestli, podívejte se, kolik stojí soutěžní F3K o rozpětí "jen" 1,5m a nepochybujte, že nasazení tohoto špičkového modelu proti "klasice" je nezanedbatelnou výhodou. Proto naprosto nevěřím ve velké zlevnění po limitaci rozměrů, zato jsem ale přesvědčen, že by limitací pravidel odpadla značná část přitažlivosti a zajímavosti této kategorie pro lidi, kteří rádi i něco postaví, experimentují atd...

Nechme to raději jak to je, jen se zkusme co nejdříve vrátit k návrhu o přepočtu na 1000 bodů ve skupině - jestli je někde problém, tak právě tady :-(

Unilog v praxi

2007-09-19T19:09:00.001+02:00

Instalace v modelu RCEJ, konkrétně Filip 400...Palubní jednotka s výškoměrem a pamětí

Sonda 40A s 2mm konektory

Sonda optického otáčkoměru (nouzově přidělaná). Kupodivu snímání fungovalo při prvních testech prakticky stoprocentně spolehlivě, nicméně existuje i sonda s magnetickým snímáním.

Ještě k RCEJ Hořice

2007-09-18T17:05:00.000+02:00

V minulém příspěvku zmíněná akce byla kapitola sama pro sebe.
Vlastní soutěž byla docela drsárna - vítr chvílemi až 12m/s opravdu pro modely této kategorie není. To mě ale nijak nerozhodilo, spíše jsem velice příjemně překvapen, že můj model si s podobným počasím poradí, ač na to není sebeméně zamýšlen a odlétal celou soutěž bez problémů. V prvním kole jsem dokonce zaletěl vyloženě dobrý čas, bohužel s nulou za přistání, ale to bylo spíš proto, že jsem ještě v podobném počasí neletěl, v dalších kolech už jsem si přistání srovnal, jsem ostatně jeden z mála, kdo dokázal v daných podmínkách přistát i za 100 bodů. Bohužel v druhém kole jsem po velmi slušném startu nalétl neskutečný rozpad a ve třetím už bylo na můj model větru opravdu moc. V posledním kole mě pak postihla dost záhadná závada, kdy motor ztratil asi třetinu výkonu (potvrdil i letový záznam v Unilogu), záhadou je ovšem to, že při následných testech vše šlape jako hodinky... No, stane se, model je bez škrábnutí, tak si nemám na co stěžovat.

Fotky z dnešních RCEJ Hořice

2007-09-15T21:15:00.000+02:00

Jsou na webu....
Komentář asi až zítra.

Unilog je doma

2007-09-11T18:22:00.001+02:00

Aneb zase nová hračka :-)

Soutěž UŠ v Hradci Králové

2007-09-11T10:27:00.000+02:00

Starý rest - soutěž už z 1.9.2007. Nejprve fotky - najdete je tady...

Z vlastní akce mám pocity dost rozporné. Dobré bylo, že jsem si s upotaným SuperZoomem perfektně zalétal, prakticky každým letem jsem se bodově lepšil (u některých obratů člověk teprve na soutěži pochopí, jak to má vlastně vypadat) atd. Dobrá akce, která byla velmi vítaným zpestřením mezi řadou elektrovětroňů.

Na druhé straně ale vidím i některé stinné stránky. Když jsem se koukal na lety, tak se mi vyloženě líbil letový projev elektry Tomáše Ciniburka, snad i mé a třeba i spalovací Tiny Romana Svitáka. Tyto modely létaly tak jak bych si představoval - evidentní schopnost akrobacie, plynulý let, kdy se v obratech opravdu řídilo atd. Myslím si, že tyto modely by se líbily i řadě nezasvěcených diváků, kteří již dnes moc nechápou, co to je vůbec upoutaný model a leckoho by třeba i oslovily.
Jenže pak tam taky byla řada modelů, které při vší úctě přesně dokazovaly, proč v diskusích často budí pojem "upoutaný model" spíš posměch. Let ve stylu "dělová koule" na lankách, létající všechny obraty čistě setrvačností, ale v podstatě neřízeně, volba "akrobatických" obratů typu "nízký let" atd. - tohle by tedy trozhodně nikoho k upoutaným modelům nepřivedlo. Rozpaky dále trochu prohlubovali bodovači - že podobná "dělová koule" dostane hodně bodů za vodorovný let, start, přistání či nízký let je v pořádku - model je opravdu zcela necitlivý na vítr a tak dráha pohybu přesně sedí - budiž jim to přáno. Ovšem že je dobře hodnocen i let na 45stupňů, ač model letí z bídou na 30stupňů, nebo třeba svíčka, která je do letové hladiny dejme tomu 45st ač je v pravidlech doslova uvedeno, že maximální body mají být až při 60st, to už kategorii ničí. Trochu mi to připomíná problémy s RCEN - príma polétání, jenže návaznost na náročnější kategorie (zde F2B) je nulová či dokonce negativní...
Tato kritika ale nic nemění na tom, že přestavby SZ na "control-line" sebeméně nelituji a asi se příští rok zase na nějaké soutěži objevím.

RCEJ - zase je o čem přemýšlet :-(

2007-09-10T09:05:00.000+02:00

V sobotu jsem vyrazil na takovou polooficiální soutěž RCEJ v Praze Písnici. Počasí nestálo za nic, leč létat se dalo celkem bez potíží, v tomto ohledu vše OK.
Popravdě mě ale docela zděsily výkony několika soupeřů v čele s J. Bartůňkem, přiznávám, že jejich dosahované výšky i další parametry byly při této akci hodně mimo mé možnosti. Důvody jsou různé - moc mi nesedělo počasí, navíc jsem až na této akci narazil na jeden technický problém s mým vybavením. Tohle se vše dá řešit, jednu věc jsem ostatně otestoval hned v neděli.
Přiznávám ale, že hlavní kix je někde jinde - v proflákaném létě. Ano, dal jsem pár testů, něco otestoval, to zas ano. Ale systematický výzkum, se kterým jsem se vrhl do RCEJ z počátku se vytratil a teď se mi to vrátilo :-( Poučné...

S RCEJ je skvělá relaxace!

2007-08-26T18:59:00.000+02:00

Dnes ráno jsem vyrazil na letiště. V první řadě jsem trénoval na UŠ soutěže s upoutaným SuperZoomem. Je to mimochodem skvělá zábava, kterou mohu vřele doporučit - zdánlivý návrat o několik desítek let dozadu, ale stojí to za to, vřele doporučuji...
Ale k titulku - v mezerách mezi nabíjením jsem trénoval s "čtyřstovkou". Super zážitek! Motor už měl nejlepší léta za sebou, takže jsem za minutu motorového letu létal maximálně do 260ti metrů, většinou jen kolem 220m. I tak jsem ale z 6ti letů ulétl maximum 5x. Podmínky přitom nebyly snadné - stoupáky sice při každém letu, ale jen dost úzké a nevyzpytatelné, takže se muselo hledat, v tom je ale právě ta hlavní krása plachtění. Opravdu vřele podobný model doporučuji, je to velká pohoda!!!